Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Just Cause 3

  • PC 95
Nikdy jsem nehrál předchozí 2 díly. Většinou k sériím přistupuji stylem "začít od píky", od prvního dílu. Ale co jsem vypátral, zas tak moc to na sebe nenavazuje. A protože se příběh hry odehrává na novém místě, je to též v cajku. Zmínka sem-tam na postavy, co Rico zná z dřívějška, to přežiju.

Takže se to dá hrát i standalone. Takže jsem jako tradičně ignoroval launch hry, počkal až budou DLC vydané, většina bugů patchlých a šlo se na věc. Hru si svým pomalým tempem hrál (někdy hoďku denně, jindy týden nic) a dopracoval se ke zdárnému konci.

[b]Příběh[/b] hry mě zaujal. Četl jsem v článcích a YT recenzích, že je to prý slabá stránka, ale mám rád tenhle lehce "crazy" styl alá GTA. Stuff blowing up, crazy dialogue atd. Co je ještě důležitější než scénář hlavního příběhu je koncept "Emergent gameplay", mnoho takových jsem v průběhu hraní zažil.

[b]Graficky[/b] OK, i má dosluhující karta Radeon 270x to na 50-60FPS zvládla tak, aby hra vypadala slušně. Zejména u collectibles typu "rebel shrine" byl v 80% případů nádherný výhled na širé lány, zálivy, či hory.

Prý je tu oproti minulým dílům výrazně zvýšená [b]vertikalita[/b] hry. No, z vršku hory dolů to je hezký sešup, zejména při použití wingsuitu, novince v tomto dílu. Naučit se ho používat bylo jednoduché, zejména později s upgradem z DLC, co mu přidá něco na způsob jetpacku. Woohoo. Také mi v bodlo, že narozdíl od Far Cry 4 (kde je též wingsuit) je hra TPS a ne FPS. No, vypadá to zábavně, ale v realitě to zkoušet není nic pro mě.

Dokončeno na 98%, prostě ne a ne dát některé [b]challenges[/b] určené pro helikoptéry mě nebavily, Loochadoor byl super na dlouhé, rovné úseky, ale na ostré manévrování se mi ho ne a ne dařilo dostat pod kontrolu. Ale 150 uzlů, to je fofr, pánové.
challenges:
128/135 traversal gears
90/90 land vehicle gears earned
20/20 tether gears earned
60/60 explosives gears earned
25/25 weapon gears earned
125/125 destruction gears earned
39/45 sea vehicles gears earned
52/60 air vehicle gears earned

100% collectibles, ale tak hra vždy ukazovala na mapě, kde jsou. Daleko lehčí tedy, než třeba v nových Tomb Raider.

Takže abych to shrnul, hra mě zaujala, nenudila a rád jsem jí nějaké ty dva měsíce hrál. Strávil jsem u ní hezkých pár desítek hodin, plnění challenges mi nepřišlo jako nutnost, ale zábava. Zase vnímám to samé, jako např. ve Witcher 3, velice mě baví jen se tak procházet krajinou, vnímat krásy - ale narozdíl od W3 je to v daleko zběsílejším tempu, ale to je záměr hry.

Hry mají být zábava, nejlépe kvalitní zábava. Destruction that doesn't feel cheap, překonávání kilometrů cesty za několik minut pomocí wingsuitu, všudypřítomný military hoši, co se mě snaží zabít (o to víc cvičných terčů). A ano, trvalo mi to asi hoďku, ale pak jsem chtěl používat eDen Spark furt. A též mi JC3 připomělo jednu "hru", co jsem kdysi pařil - Garry's Mod. Takhle jednouduché jsem vždy chtěl, aby GM bylo. Tethery, explosive sudy a no consequences mi to zde umožňují. Také bodly všemožné usnadňováky hraní, jako zničené chaos objects v bázi zůstanou zničené i když v pruběhu jejího osvobozování zemřu, že vozidlo co jedu má daleko větší sílu a setrvačnost, než identické vozidlo jedoucí naproti, co řídí NPC.

Zápory asi jen Land mech z DLC, hra v něm mě nebavila a a na challenge tam jsem se vykašlal. A některé challenges, co byly moc dlouhé. Ano, nikdo mě nenutil je udělat na 5 gears, ale když už jsem začal. Spíš mi vadila délka, než obtížnost, plout 3 minuty v pohodě a pak v posledních 20s udělat chybu. Nebo když wingsuit vyžadoval proletět 29/30 kruhů na perfect, to už je hardcore oproti jiným. Nerovnováha, no.


Přidám malý příběh, jak až tak moc mě to bavilo. Jedna velice rychlá a manévrovatelná lodička, co se nachází jen na dvou odlehlých jezerech vysoko v horách, kde není žádný přístav. To je problém, protože abych tu loď mohl používat v challengích, na rebel drops a tak, musím jí někam do města dostat. Nejbližší město vzdálené od obou míst třeba 2-3km. Tak jsem jí zkusil zapřáhnout za různá nákladní auta, co jsem měl dostupná. Kdeže, ani se to nehlo. Tak jsem si řekl, co to naložit do obrovského nákladního auta, jaké jsem viděl v neméně obřích lomech. No jo, ale nejdřív ho musím také do nějakého města dostat, ještě jsem to neudělal. A pak mi došlo proč, protože u lomů široko daleko města, ni vesnice nejsou. OK, tak jsem si vytyčil trasu do nejbližšího a šouravým krokem se tam vydal. Po půlce cesty, kdy už jsem si říkal, jak dobře to jde najednou zrada - auto je příliš vysoké a neprojede úzkou štěrbinou vjezdu skrz zeď (kdo hrál, pochopí). Tak jsem se vydal to objet, najít konec zdi, nějaký průlom, ale kdeže - zeď na obě strany hezkých pár km. Je to obrovský svět. Nu, stejně jsem se ale sveřepě vydal na cestu. Problém nastal, když jsem zjistil, že to vozidlo má sice gargantuózní kola, ale není vůbec terénní. No, nějak jsem se tak skrz mnoho kontrolovaných pádů ze svahu dostal. Ale když jsem pak celý šťastný zkoušel tu zatracenou loď dostat do tohoto sedmimetrového náklaďáku, veškeré mé pokusy skončily výbuchem té lodi.
Dokonce jsem i zkusil sednout na loď a pomocí tetherů se přitáhnout do města, na každý výstřel třeba 50-100m. Dal jsem tomu pár pokusů, ale vždy mi loď poškozením vybuchla v kopečku před městem. Ale nechtěl jsem se vzdát, když jsem zkusil tolik, v diskuzi o hře jsem četl, že by to šlo helikoptérou. OK, 6 tetherů na max úrovni síly, the most powerful helicopter - Urga Hrom, no a donést to letecky do města, do garáže. Je to přeci jen kousíček, ne? 2km vzdušnou čarou. Ale taky se nedařilo, loď furt padala. Tak jsem zkusil ještě poslední zoufalý pokus, veeelice opatrně s loďkou doletět nad nejbližší moře a pustit jí dolů, pak doplout pár km k nejbližšímu přístavu. To se nakonec povedlo a loď byla má. A to je jen jeden z mnoha příběhů - o to víc důvodů, proč je pro mě JC3 super.

Pro: Zábava, destrukce, vertikalita, pravý open world sandbox

Proti: Land mech, některé challenges

+12

King's Bounty: The Legend

  • PC 85
Tak si tady taky udělám premiéru v komentování. Cítím totiž potřebu se k tomuto kousku taktéž vyjádřit. Byť jsem k této hře přišel jak slepý k houslím a značka mi nebyla vůbec povědomá, po pár hodinách hraní jsem si říkal, jak je vůbec možné, že něco, co gameplayem předčí co se zábavnosti týče své soukmenovce o několik levelů výš(tituly HoMM po 5 díle stoji za ****), je hluboko pod mainstreamem.

Kings Bounty: Legend si půjčuje tady a támhle a zahrnuje to do svého barevně pohádkového a rozmanitého světa, plného vtipných a důvtipných dialogů, které dodávají i drtivé většině prachsprostě obyčejných questů šmrnc a dojem, že děláte něco víc. Soubojů, kterých je také nevyhnutelná suma a bez nichž se neobejde mnoho úkolů, se najíte, ale nepřejíte, protože kombinace nepřátel je různá a taktéž i hráč má šanci zkoušet nepřeberné množství a kombinací jednotek,kterých je v rozlehlém světě Endorie hafec a navíc jsou různě nagenerované, tudíž při opakovaném hraní, ke kterému hra přímo svádí, nemusíte s některými jednotkami přijít ani do styku drtivou většinu hry. Jak už výše zmíněné napovídá, Kings Bounty není rozhodně žádný drobeček, ale singleplayerové monstrum, které může zhltnout v klidu i přes 150 hodin(můj případ), pokud děláte a čtete všechno pořádně.

Jak už to tak bohužel bývá, téměř žádná hra se neobejde bez řady chyb a chybiček a některých nevkusných prvků, kterými hra stupňujícně trpí ruku v ruce s rostoucím stereotypem, čím více se blížíte ke konci. Nestálou hladinu adrenalinu vám dozajista bude udržovat např. takový pathfinding, který by mohl v určitých lokacích způsobit náladovějším povahám i infarkt(objíždění trpaslíku v dolech). Co mi vadilo dál byly zavádějící popisky(kouzel, skillů, itemů atp.) Dialogy byly přeloženy brilantně, dokonce bych i tvrdil že některé byly vylepšeny českým slangem a vtípkem, ale co se popisků týče, totální zmar. Určité artefakty obsahující duši a vlastní morálku, která vzrůsta nebo klesá díky vašim činům, by i byly užitečné, kdyby jste se mohli dočíst, jak předmět uspokojit'', ale bohužel, ani na fan stránkách se ledacos nedočtete a tak jsem používání určitých předmětů po čase vzdal s tim, že mě nebavilo neustále potlačovat strážce itemu, kteří se objeví jakmile morálka předmětu klesne na 0 a přestane poskytovat atributy,což se děje často,pokud něco děláte opravdu špatně. Ale ruku na srdce, nikoho nebaví si něco dedukovat zrovna u itemů, které mají být řádně popsané. Podobným neduhem trpí i pár kouzel a jiných dovedností, jejich funkčnost bezbolestně zjistíte pouze technikou pokus- omyl- load. Asi poslední zásadnější věc, nak terou si teď vzpomenu byla lokace Demonis, potažmo sublokace ,,Nebesa'', kde se přesouváte po létajících ostrůvcích pomocí jiných létajících šutrů,což někdy zabere i půl minuty, součtem tedy i několik desítek minut,než přijdete na to co kam vede. O dost větší péči by zasloužila i samotná mapa i minimapa v baňce. Ta se totiž nedá jako v jiných hrách zoomoutovat a v některých lokacích je to čiré peklo, obzvláště v těch, u kterých se autoři ani neobtěžovali vytvořit velkou mapu a to nemluvím o mini jeskyních a minilokacích, ale o velkých lokacích, kde se dají nakupovat jednotky a plnit řetězící se questy. Mapa samotná, i přestože k dispozici je, vám leckdy ale ani nepomůže. Prakticky to jediné, co je na ni interaktivní, jsou hlavní hrady a vstupy do jiných lokací nebo mini lokací, ale to také není pravidlem. Autoři byli sice líní, ale ne zlomyslní a tak dali hráči možnost vytvářet si na mapě ruční popisky, což si chtě nechtě zvyknete dělat už na Ostrovech Svobody, pokud nebudete chtít slepě bloudit a nadávat ,,kdeže jsem to kupoval tu svojí oblíbenou jednotku''.

Otravných věcí v této hře rozhodně není málo, ale i přes to všechno, je to skvělá hra, která vás svou hratelností pohltí natolik, že nebudete chtít skončit. Celou hru vás bude doprovázet výborná hudba, z některých mi až naskakovala husí kůže. Boje kromě již zmíněných kvant jednotek a kouzel vám budou zpříjemňovat a možná někdy i zachraňovat samotnou bitvu tzv. Rage spirits, kteří jsou 4. každý se 4mi specialními dovednostmi. Tady bych snad zmínil, že bohužel nejsou moc dobře vybalancovaní, a že po zpřístupnění posledních dvou už nebudete mít moc potřebu první dva moc používat, především Zeroka. Se vším všudy, tato hra mě po dlouhé době přitáhla až nezdravě k PC a zapsala se do mojí topky.

Pro: Nezdravě hratelné,originalita soubojů a dialogů,hudba

Proti: Mapa a orientace po mapě,popisky, pathfinding a jiné menší chybky

+12

Dying Light

  • PC 95
Po Dead island jsem se bál že mě to bavit nebude ale tohle je pro mě osobně nejlepší zombie hra kterou jsem hrál. Jako první hodně povedený klad je parkur který je provedený na jedničku a pohyb po městě je krásně plynulí a je dost zábavný. Jako další tu jsou souboje a vylepšování zbraní které je podobné jako jako v Dead island můžete si dát na zbraň baterii nebo svářečku. Také se mi hodně líbí styl levelování postavy takže když běháte po městě tak se vám zlepšuje pohyb a když zabíjíte nepřátele tak síla a za plnění hlavních a vedlejších úkolu dostáváte body přeživšího. Jako další je jednoznačně grafika která je překrásná ale trochu to kazí mimika některých postav a opět optimalizace která mohla být lepší. Ale co je na hře fakt super tak je střídání dne a noci zatím co ve dne jste vy ten lovec tak v noci se z lovce stáváte obětí ale když zůstanete v noci chodit venku tak dostáváte dvojnásobek zkušeností. A jako poslední je prostředí které je krasné a na míru udělané prostředí pro parkur a druhy nepřátel kterých je tu hodně. No hra mě bavila a považuji to za nejlepší zombie hru jsem kdy hrál a pokud vás bavil Dead island tak si myslím že vás bude taky jo a má to super dabing který je prostě skvělí.

Pro: Grafika, chytlavý béčkový příběh, parkur a souboje, prostředí, levelování postavy, střídání dne a noci, vylepšování zbraní, dabing, hodně druhů nepřátel.

Proti: Optimalizace, mimika některých postav.

+12 +15 −3

The Darkness II

  • PC 75
Jelikož nevlastním žádnou konzoli, kromě PS2 (ani po žádné netoužím). První díl jsem tudíž nehrál. Sice to nejspíše na něj navazuje, ale ve hře je video, které mi ukázalo, co se stalo v díle prvním. Tím jsem se dostal trošku do obrazu.

PS: Komiks jsem nikdy nečetl, ani jsem nevěděl, že nějaký existuje :-)

Bylo mi od začátku jasné, že se bude jednat o tzv. koridovou střílečku a nebudu moct chodit, kam se mi zachce. Příběh je, ale tak skvěle vyprávěný, že mi to ani nevadilo. Asi největším rozdílem od klasických stříleček jsou zde tajemná chapadla, která pomáhají v přestřelkách s nepřáteli, ať už je s nimi mlátím, odhazuji nebo dělám jiná zvěrstva. Trochu mi to připomíná Doctora Octopa ze Spider-Mana. No a taky je tam nějaký skřet, nejspíše něco jako svědomí nebo rozum. Ten má svoje vtipné hlášky, které se snaží zpestřit hru.

Jelikož jsem vládcem mafie, tak zde je hodně společníků a postav, se kterými si můžu promluvit, a určitě jsou zajímavé, ale za tak krátkou dobu, jsem si k nim nemohl vyvinout žádný vztah. Hlavní postava se po celou dobu naklání mezi dobrem a zlem a nemůže se pořádně rozhodnou, kterou stranu si vybere.

Co je na hře opravdu krásné je její komiksová grafika, která díky tomu jaká je, ubírá trochu na brutalitě hry. Další zajímavostí je, že temnota se bojí světla, a pokud se v této hře dostanete někam na světlo, začne vám to ubírat zdraví. Proto musíte rozbíjet světla, aby jste se třeba posunuli dál.

Hře ubírají naopak stejní nepřátelé, kteří moc inteligence nepobrali, a proto není problém je celkem lehce vyřídit. Hra je i celkem krátká, a kdyby autoři přidali ještě o pár levelů navíc, nejspíše by tím nic nezkazili.

Pro: Příběh, grafika, chapadla

Proti: Stejní nepřátelé, krátkost

+12

Quest for Glory I: So You Want To Be A Hero

  • PC --
Ještě mám někde schovanou placku, která vyšla jako příloha SCORE v druhé půli devadesátek - a v té době (v druhé půli devadesátek) jsem to mydlil na své staré čtyři-osm-šestce. V paměti to mám zapsané jako úúúžasnou a neuvěřitelně propracovanou záležitost... ovšem s dosti slabou grafikou... A zvuková stránka taky nebyla nic moc. Je zvláštní, že o pár let později už začaly vznikat hry, které jsou graficky dostačující i dneska (a zvukově předčí i dnešní hry), to však není tenhle případ. QfG1 je prostě stará hra se všemi (obvyklými) klady i zápory.

Žánrově je to humorná pohádka zkombinovaná s parodií, ale s pořádnou porcí nenásilně naroubovaného patosu. Herně je to tak trochu RPG a tak trochu adventura ... Ale spíš adventura, což byl v předinternetových dobách docela problém. Každý zákys znamenal hodiny (a hodiny) pokusů a zkoušení všeho možného... Ale což, času tenkrát bylo mnohem víc než dneska.

Je těžké to nějak bodově ohodnotit. Pokud se přenesete přes slabou grafiku, tak vás čekají hodiny a hodiny zábavy. A pokud se nepřenesete, tak u toho nejspíš moc dlouho nevydržíte.
+12

She Remembered Caterpillars

  • PC 75
V She Remembered Caterpillars jsem se ocitla ve světě, kterému dávají řád barvy. Postupně jsem ovládala tvorečky v třech základních barvách - modrá, červená, žlutá a později se přidala i bílá a černá a kombinace základních barev - fialová, zelená a oranžová. Cílem hry bylo dostat všechny barevné tvorečky na jakési startovací rampy ze kterých mohly odletět, až když byli k letu připraveni všichni.

Myslela jsem si, že půjde o jednoduchou logickou hru založenou na míchání barev tak, že tvorečky spojím. Svět ve kterém se pohybují, mi ovšem naskytl velice složité hádanky, kdy přes různě barevné mosty nebo brány nemohou projít všechny barvy.

Zdánlivě lehká hra mi pěkně procvičila mozkové závity a přiznám se, že u některých levelů jsem hledala nápovědu. Nakonec se mi podařilo splnit hru i se všemi achievementy. Celkově působí tento titul roztomilým dojmem a řekla bych, že mile překvapí.

Pro: prostředí, logické hádanky, design

Proti: občas velmi složité

+12

Diablo

  • PC 80
Když si člověk zahraje tak starou hru, je nejprve překvapen, zmaten a samozřejmě trochu zklamán grafikou a jednoduchou (náročnou?) hratelností. Postupem času ale hra začíná dávat smysl a odkrývá se pravé kouzlo téhle pecky. Řekl bych že i atmosféra a grafika, postavy, dialogy a příběh jsou prostě skvělé. Nehraju to tak často z důvodu, že jsem začal u Diabla 2 a navíc už Blizz tuhle hru nepodporuje takže se nedá ani nikde sehnat. Je sice už zadarmo ale nerozjede se normálně na novějších windowsech a k tomu je potřeba použít third party programy které se dají taky sehnat.
+12 +13 −1

Diablo II: Lord of Destruction

  • PC 95
Připouštím, že tento datadisk se ke mne dostal tak rychle, že jsem vlastně (do)hrál D2 již s ním. Hodnocení se tak z části týká celé hry, nikoliv jen tohoto datadisku.

Grafika může svým spíše nízkým rozlišením 800*600 působit staromódně, ale to mi nevadí, protože celkově je hra spíše přehledná a bitevní pole rovněž. Videa oddělující jednotlivé části jsou udělaná docela hezky. Připouštím, že nejvíce se mi líbí závěr, tedy zničení kamene světa archandělem Tyraelem. Tedy, ne že bych byl úchyl do herních videí, ale docela se povedla.

Sedm postav - paladin, čarodějka, druid, barbar, vraždekyně, amazonka a nekromant. A každou z těch postav můžete v rámci možností specializovat na něco jiného, a to prakticky pokaždé. Těch možností je opravdu hodně, ač se to může zdát podivné. No, nejraději jsem stejně hrál s paladinem spíše více než méně specializovaným na aury. No, a taky s druidem. Naopak s amazonkou jsem hrál snad jen jednou.

Velmi dobrou věcí je vylepšování věcí. A to vkládáním drahokamů a run, přičemž správnými kombinacemi run je možné získat předmět neobyčejných vlastností - od prostého zvýšení útoku či obrany přes speciální útoky po zvýšení úrovní vybraných (nebo v lepším případě všech) dovedností. Tento prvek jsem zatím v žádné jiné hře neviděl tak rozpracovaný, jako právě zde (nejvíce se mu blíží asi Divine Divinity, ale bez těch speciálních kombinací). Čím lepší runa, tím silnější. No, ne tak úplně - a obzvláště to platí v případě některých slov z nich složených. Některá zahrnují i vlastnosti jednotlivých run a jiná nikoliv a na to je dobré si dát pozor. Některá runová slova jsem se snažil sestavit celkem pravidelně, pro jakoukoliv použitelnou zbraň. Zajímavé je i odstupňování zbraní - stejná zbraň se v hře objevuje několikrát. Stejný tvar, různý název a čím dál vyšší útok či obrana. Snadno se tak může stát, že vyšší stupeň brnění z začátku hry má lepší vlastnosti než nižší stupeň brnění z pokročilejší fáze hry. No, to by snad mohlo k vybavení stačit.

Příběh? On v této hře nějaký je? No, když to někdo tvrdí, asi přišel o rozum. Ale mohlo to dopadnout hůř. Zlo se vrátilo a vy jej musíte znovu porazit - a vlastně hned pětkrát. Nejprve menší rozcvička na Andariel a Duriel a pak už hurá na bratříčky, Mephista, Diabla a Baala. Problémem je nevyrovnanost jednotlivých částí a jejich závěru obzvláště. Asi nejdelší částí je část třetí, Kurast. Ten je opravdu velmi dlouhý (až nesmyslně), zejména v začátku. Kdežto závěr už je spíše krátký. Asi nejnepříjemnější nepřítel je Duriel, před kterou se není možné schovat.

Jestli je něco, co si mohli odpustit, tak nemožnost průběžného ukládání hry a vrácení se k takto uložené hře v případě neúspěchu. Ano, je to prvek, který má spousta her - ale proč by jej musel mít i Diablo? Myslím, že tohle se nepovedlo. A pak ještě pár drobných chybiček - jako například vytvoření místa pro kameny a runy coby odměna za jeden z prvních úkolů v páté části. Nevím proč, ale vždy vytvoří jen jeden - a i kdyby měl předmět místa již tři, poté bude mít bohužel jen jedno. Což tedy opravdu naštve, protože předměty s potřebnými místy jsou více než velmi vzácné. A je úplně jedno, zda člověk hraje na normální či vyšší obtížnosti (Noční můra a Peklo).

No, a přes ty všechny nedostatky uvedené na konci (a které by mohly snížit mé hodnocení i více) jsem se rozhodl dát téměř maximální hodnocení - protože jako oddechovka je Diablo II (i s datadiskem) docela dobrý, i když později přechází v velmi nudnou záležitost.

Pro: výběr z sedmi typů postav, spousta zbraní a zbrojí a jejich vylepšování

Proti: spíše přímý postup hrou, nemožnost ukládání hry podle potřeby, později spíše nudné

+12 +13 −1

BECHER SHOW

  • PC 20
Řízení vznášedla v BECHER SHOW mě zpočátku bavilo, i když jsem nejprve musel přijít na to, o co v této hře vůbec jde a proč pořád umírám. O co jde jsem nakonec zjistil z infa v menu, ale že umírám kvůli tomu, že mi ostatní vznášedla ubírají energii pouhým dotykem a já je mohu dokonce odstřelit, by mě ani ve snu nenapadlo.

Po asi půl hodině hraní jsem si říkal, že by mohl být brzy konec, protože je to stále o tom samém a na žádnou velkou změnu to nevypadalo. Bohužel tomu tak nebylo a namlsán zpočátku rychle narůstajícím počtem lahvových figurín na mém kontě, jež se vyskytovali stále méně a méně, jsem vystřízlivěl a zjistil, že to asi bude na dlouho. Nakonec se mi podařilo sesbírat všech 200 figurín, ale bylo to tedy opravdu náročné. Že já blbec se poslední roky držím zásady, že sebevětší blbost musím dohrát, pokud je to alespoň trochu možné.

Většina her, vytvořených pro soutěž Becherovka Game, se nevyznačuje nijak zvlášť dlouhou herní dobou. U BECHER SHOW je to však naopak. Jde o přespříliš dlouhý titul, který zbytečně natahuje především časté bloudění v nepřehledném bludišti.

Pro: řízení vznášedla

Proti: nepřehlednost, stereotyp, zbytečně dlouhá herní doba

+12

Police Quest: In Pursuit of the Death Angel

  • PC 90
Asi jedna z prvních grafických adventur, kterou jsem dohrál. Příkazy hlavnímu protagonistovi zadáváte pěkně textově a načež se před vámi odehrává celkem temný příběh ve fiktivním městečku Lytton.

Vyzkoušíte si tak rutinní práci obyčejného poldy, kterému jsou předpisy svaté, jezdíte klasickým americkým menším městem několika druhy vozů, navštívíte pár tradičních lokací a žijete si tradiční život let osmdesátých.

Hrajete za postavu jménem Sonny Bonds, ambiciózní policista, se kterým řešíte nejprve banální příběhy a přečiny a postupně se propracuje do důležité pozice hlavního vyšetřujícího nejtěžšího případu Jessieho Bainse, maniakálního vraha a drogového dealera.


A samozřejmě si vystřelíte z šestiraňáku v nejvyšší nouzi, kdy jako chrabrý policajt chráníte životy občanů vašeho města.

Trivia: Při vývoji pomáhal penzionovaný policajt, který se především dalších dílů se snažil vytvořit co nejvíc reálný pocit policejní práce v rámci média, které tehdejší hry dovolily.

Pro: policejní rutina, soundtrack, klasický pixel art

Proti: jízdní model

+12

Dishonored 2

  • PC 60
Jak to tak vypadá, asi budu zase proti proudu. První díl jsem měl hodně rád. Svěží vítr do stealth akce, která je střihnutá řešením pomocí různých cest, jako je například u Deus ex. Ačkoliv neměl první díl nijak nadprůměrný scénář, tak byl příběh přijatelný.
V novém díle autoři nezměnili téměř nic. Gameplay je v podstatě stejný. To mi až tak nevadí. Neopravovali něco, co nebylo rozbité. Nemohu odpustit naprostou debilitu scénáře, který je pod těžkým průměrem. Nelogické chování postav v určitých situacích je k pozastavení. Vše má své jisté opodstatnění, ale je natolik chatrné, že jsem jej odmítal přijmout. Roz[hrál jsem hru za Corva a jeho první čín byl...matoucí? Sorry jako, ale když vám "zkamení" dceru(to jediné, co máte) a (opět) vám vezmou vše, co máte, tak váš první čin bude najít vraha, který se na vás snaží hodit špínu a možná má nějaké vodítko k té konspiraci, která se udála? Proč neřešil (například) s Outsiderem, jak vyléčit Emily?.
Když pominu pochybný příběh (je asi těžce subjektivní věc), tak se nemohu nezmínit o různých grafických a zvukových glitchých, které mě provázeli celou hru. Nestala se hra kvůli tomu nehratelná, ale celkově to pak působí opravdu blbě. Už jen špatná optimalizace a technická stránka hry (Dishonored 2 opravdu není bůh ví jaký grafický zázrak) budí dojem spíchnutí horkou jehlou. Přesto mohu upřímně prohlásit, že mě několik věcí bavilo.
Kupříkladu vertikální řešení úrovní a celkově smysluplný level design. Vše je intuitivní a tam, kde budete hledat logicky cestičku k cílovému místu, tak tam ji povětšinou najdete. Když jsme ale u toho level designu, tak mi pila krev ještě jedna věc. Při řešení nenásilného odstranění bídáka (často opravdu kreativní) dostanete automaticky waypoint k danému předmětu/místu. Bylo by o dost více naplňující, kdyby si to hráči prošetřili samotní. Takhle jste jen jasně postavení před rozhodnutí, jestli zabít nebo ne. Hráči stealth akcí nejsou dementi. Přišli by na to a dost možná by to i ocenili. Tedy alespoň já ano.
Celkově je tedy pro mě Dishonored 2 velkým zklamáním. Měl jsem zůstat u dílu prvního.

Pro: nenásilné řešení situace, mnoho cest k cíli, level design

Proti: grafické a zvukové glitche, scénář, postavy, dialogy, zarážející optimalizace

+12 +14 −2

Diablo III

  • PC 60
Teda takhle blbej příběh se jen tak nevidí. Naštěstí na něm absolutně nesejde a když ho začnete přeskakovat, dočkáte se poměrně dynamické hry. Samozřejmě synonymem pro diablo je stereotyp, ale já to hrál jako coop a díky tomu byla hra zábava.

Za sebou mám chvilku hraní jedničky a delší chvilku hraní dvojky, takže nemohu moc porovnávat, ale i já si všiml markantního zjednodušení celého systému. I obtížnost je neuvěřitelně nízko, zemřel jsem jen jednou, a to navíc až v dlc. Mimochodem smrt neznamená vůbec nic, jede se dál. Ale to nevadí, u podobné hry je dobře, že odsýpá. Bohužel tomu brání až absurdní množství předmětů, kvůli kterému se musíte velmi často vracet do "města" a prodávat je. Peněz máte jako šlupek a jsou vám úplně k ničemu, protože vám bohatě stačí to, co naleznete na zemi.

Líbily se mi nejrůznější eventy, některé lokace, občas jsem se dočkal zajímavých situací díky vzletné fyzice a celkově jsem se poprvé u diabla docela dobře bavil. Ale prostě nehrát to ve dvojici, tak toho nechám v prvním aktu.

Kacířská myšlenka na závěr - na gamepadu se mi diablo hrálo o hodně lépe než s myší :(

Pro: odsýpá to, grafika je ok, cutscény jsou sice cool, ale už z toho člověk není tak vyprděnej jako dřív

Proti: neustálé se vracení do města, až absurdně stereotypní

+12 +15 −3

Medal of Honor: Allied Assault

  • PC 95
První "počítačový" Medal of Honor v podstatě definoval žánr stříleček z druhé světové války. Přesto, nebo možná právě proto, je úctyhodné, jak povedená tato hra je. Už od první mise se jedná o úžasnou akční jízdu se skvělou atmosférou, vyladěnou hratelností a především celou škálou zajímavých úkolů.

Rozhodně se nejedná o žádnou stereotypní nudu ve stylu "vyčisti tamten bunkr" nebo "vyhoď do vzduchu toto dělo", i když ano, tyto úkoly se zde také vyskytují, ale daleko častěji budete ochraňovat spojenecké agenty, tajně pronikat do vnitra nepřátelského území, krást dokumenty, sabotovat nepřátelský vozový park, a podobně.

Díky dokonale vyladěné hratelnosti se hra výborně hraje, nic nijak neruší a vše je tak, jak má být. Grafika sice již nezapře svá léta, přesto je však celkový dojem skvělý, a to i díky kvalitním zvukům a hudbě. Pokud bych měl hře něco vytknout, tak jedině občas umělou inteligenci nepřátel i spolubojovníků, ale nejde o nic vážného. I po 15 letech má hra stále co nabídnout a mohu říct, že zabaví mnohem lépe než většina nových her :-)

Pro: Hratelnost, prostředí, atmosféra, celkový dojem z grafiky, zvukové a hudební zpracování, rozmanitost úkolů, chytlavost

Proti: Občas AI, ale není to nic hrozného

+12

Medal of Honor: Pacific Assault

  • PC 70
Po výborném Allied Assaultu a jen o něco málo méně povedených datadiscích přišel roku 2004 Pacific Assault, který je tak trochu kontroverzní. A to proto, že se výborné části hry střídají s těmi horšími, kde nastupuje trochu nuda a stereotyp.

Ano, některé mise jsou zkrátka slabší a je to poprvé v rámci celé série, co píšu něco takového. Je zde zkrátka ten stereotyp, kdy mise spočívají ve vyhození do vzduchu toho a toho, stále dokola, navíc často ve tmě, kdy není nic vidět, což však neplatí o japonské ostrostřelce, kteří mají mušku dokonalou. K tomu je potřeba připočíst fakt, že zbraně zde nejsou příliš povedené, jsou pomalé, slabé, zkrátka o řád horší, než v AA. Pacific Assault má ale i svá světlá místa, kterých není vůbec málo a často je dojem ze hry perfektní - mluvím například o úvodu a o pozdějších částí hry.

Grafika vypadá i na dnešní dobu poměrně solidně, zvuky a hudba jsou pořád stejně skvělé, atmosféra bojů rovněž neztratila nic ze svého kouzla. Pochválit musím umělou inteligenci svých vojáků, kteří bojují velice solidně, kryjí vás a často vystřílí oblast i za vás. Na stranu druhou je inteligence japončíků vyloženě dementní, banzai útoky používají opravdu šíleně často a působí to dost divně.

Pacific Assault není špatná hra. Jen má oproti skvělému Allied Assaultu občas nudné a stereotypní mise, mizernou umělou inteligenci nepřátel a celkově se nehraje tak dobře. Pokud jste ale schovívaví, přežijete nudnou přibližně 1/4 hry (bez úvodu), čeká vás slušná válečná střílečka, která zabaví i po letech...

Pro: Umělá inteligence týmu, slušná grafika, perfektní hudba a zvuky, většinou zábavné mise

Proti: Umělá inteligence nepřátel, občas nudné a stereotypní mise, ne tak dokonalá hratelnost jako v MOHAA

+12

Call of Duty

  • PC 100
Nejlepší FPS všcech dob. Řeknu to rovnou a jednoznačně. Skoro by si člověk myslel, že je nemožné, aby autoři geniálního MOHAA přišli o necelé dva roky později s ještě o třídu lepší hrou, ale je to skutečně tak.

Vše, co bylo v MOHAA dobré, zde přetrvává, a je ještě leckdy zásadním způsobem vylepšeno. Atmosféra je dokonalá, hutná a díky množství vhodně nastavených skriptů (ano, pro mě to je plus!) si opravdu připadáte jako v hodně, hodně dobrém válečném filmu. Mise jsou jedna lepší než druhá, úkoly různorodé a hlavě ani na okamžik nepřijde nuda, stále se něco děje a mohu říct, že ve spoustě věcech je první CoD stále nepřekonané.

Jednou z těch věcí je určitě hratelnost. Zapomeňte na dlouhé kecací scény, upgrady zbraní a další "zbytečnosti", které jen zdržují. Call of Duty se hraje výborně a všechny herní prvky jsou vypilovány k dokonalosti. Když už jsme u toho, lepší zvuky zbraní jsem ještě v žádné válečné hře neslyšel. Hudba je pak úžasná, mnohé motivy vám uvíznou v hlavě na hodně dlouho. Ano, umělá inteligence není bůhvíjaká a grafika na dnešní dobu je již zastaralá (přesto vypadá perfektně), ale to jsou drobnosti, které nespočet kladů převálcuje jako ruský parní válec.

Pro někoho je nejlepší střílečkou Half-Life, pro jiného Duke Nukem 3D nebo Bioshock, ale já volím jednoznačně CoD. Možná se zdá, že zde nešetřím superlativy, ale tahle hra si je zkrátka zaslouží.

Pro: Hratelnost, atmosféra, kvalita a rozmanitost misí, filmovost, technické zpracování, úžasná hudba... zkrátka asi vše

Proti: Těch pár drobností nestojí vůbec za řeč...

+12

Deadly Premonition

  • PC 20
Já mám opravdu velkou trpělivost. Sice nejsem úplně nadšený, když mám hledat různé opravy a fígle na rozchození hry a vyhnout se budoucím pádům, ale dokážu to překousnout a ve výsledku se i něco naučím. Také miluji Twin Peaks. Pro mě je to srdcová záležitost, která je na mém osobním žebříčku na nejvyšším postu. Deadly Premonition má být Twin Peaks v herní branži. Musím říct, že DP má k Twin Peaks atmosféře a příběhu nejblíže ze všech her, které jsem kdy hrál. Opravdu poutavý ústřední motiv ale vyšumí velmi rychle do prázdna. Setkáte se totiž s tolika problémy (bugy, glitche, crashe, black screeny...vše na co si dokážete vzpomenout), že vám to zapříčiní vůbec hru dohrát. To byl problém u mě. Většinu času herní doby jsem strávil hledáním řešení problému na určitou pasáž hry jen proto, abych se pohnul o kousíček dál a dostal se k opět dalšímu technickému problému. DP není absolutně přizpůsobeno na hraní na PC. Myslel jsem si, že vím, do čeho jdu, ale opak byl pravdou. Na tohle se prostě nedalo připravit.
Mám pocit, že jsem se dostal přibližně do poloviny hry. Poté mi DP naservírovalo naprosto debilní minihry s rybařením. Myslel jsem si, že po blitzballu z final fantasy mě nepotká horší minihra. Absolutně bez vysvětlení a smyslu vás z ničeho nic naprosto nelogicky hodí do šíleně pitomé situace. York se zachová jako šílenec a to už jsem prostě bouchnul. Jak mám hodnotit hru, která mi nejde hrát z technických důvodů? Jak mám hodnotit hru, která v době vydání vypadá extrémně ošklivě? A co ty všudepřítomné bugy? Otřesný gameplaye?
Taková škoda, že se plýtvalo rozpočtem na tento počin. O moc raději bych si DP přečetl jako knihu nebo shlédl jako film. Sorry jako!

Pro: příběh, snaha o Twin Peaks feeling

Proti: bugy, glitche, crashe, gameplaye, minihry, ovládání, grafika, technické zpracování, občas nevkusně vybraná hudba, model řízení

+12

Borderlands 2: Captain Scarlett and Her Pirate's Booty

  • PC 80
-Musím povedať že aj ked som Borderlands 2 dvakrát prešiel tak ku DLCčkám som sa dostal až teraz. A pokiaľ budú všetky dosahovať kvality Captain Scarlett and Her Pirate's Booty tak sa mám na čo tešiť.
DLC pridáva
-Nové lokácie ( púšť ktorá bývala oceánom, alebo mestečko Oaza kde väčšina ľudí zomrela na dehydratáciu )
-Nový typ vozidla Sands kiff ktorý sa mi ovláda skvelo len škoda že ho nemožno použiť aj mimo dlc.
-Nepriatelia: veľké množstvo z nich sú len preskinovaný nepriatelia s pôvodnej hry ale aj tak sa nájde pár nových a nepríjemných.
-Ostatné Npc: či už kapitánka Scarlett ktorá vám pri každej príležitosti nezabudne pripomenúť že vás zradí až ked najdete poklad kapitána Bladea, alebo nekrofil Shade či ťažko zamilovaný Herbert.
-Leviathan: veľmi pekne spravovaný boss, ktorý vám hned pri prvom stretnutí ukáže kto je pánom púšte.
-Miestnosť s pokladom: či už je to ďalší Vault alebo niečo íné určite potešia truhli na vrchole pyramídy

Pro: Oáza, sands kiff, Leviathan, fínálna miestnosť, Scarlett, Shade, Herbert

Proti: nepriatelia, menší bossovia, niektoré lokácie

+12

Borderlands 2: Tiny Tina's Assault on Dragon Keep

  • PC 85
-Posledné DLC do Borderlands 2 a za mňa určite najlepšie. Paródia na Dungeons and Dragons, Pána Prsteňov, Dark Souls, World of Warcraft a iné fantasy vyšla na jednotku a ja+môj spoluhráč sme sa skvelo zabávali.

A čo je vlastne v DLC nájdete ?
-Staré známe postavy v novom ´´kabáte´´( či už Jacka ako zlého čarodejníka, Rolanda ako bieleho rytiera, Angel ako pavúčiu kráľovnú, Moxxi prekvapivo ako krčmárku, Torgueho ako Torgueho ....... )
-Lokácie ( veľa zajímavých lokácií, či už Dragon Keep, Doly Avaricu, Flamerock, Forest ....... )
-Nepriatelia ( konečne som sa dočkal aj nových typov nepriateľov a nie len preskinovaných. Napr. nesmrtelný kostlivci ktorý nie sú až taký nesmrteľný, golemovia, orkovia, trpaslíci, entovia, draci........ )
-MIMIC: nepriatel vdaka ktorému už nebudem veriť žiadnej truhle
-Čierny humor ( pomerne veľkú časť DLC sprevádza čierny humor ktorý sa týka hlavne zosnulého Rolanda )
-Finálny Boss ( Final Boss je zaujímavo vymyslený, ale jednoduchý ako všetci finálny bossovia )
-Koniec ( záchrana princezny, postavenie sôch na počesť padlým pri ktorom sa stretli všetky hratelné postavy a možno menšie naznačenie pokračovania Borderlands )
-Zakončenie príbehu Borderlands 1,2 sa určite vydarilo a ja sa určite s radosťou vrhnem aj do BORDERLANDS 3

Pro: známe postavy, lokácie, nový nepriatelia, humor, koniec

Proti: zbytočné umelé predlžovanie lokácií

+12

StarCraft: Remastered

  • PC 100
Remaster Starcraftu jsem přivítal s nadšením, dokonce jsem si ho předobjednal (přece si nenechám ujít alternativní podobu hlavních budov). Vysledek mě ale trochu zklamal, naivně jsem očekával, že remaster přinese nějaké speciality.

Co se týká úprav grafiky, ty jsou velice fajn...popravdě mě zaskočil detailnější vzhled "sunken colony" a dalších budov/jednotek, jejichž vzhled jsem měl zafixován jako rozmázlou siluetu (hmm... ta šmouha v původní grace jsou psi-úponky zealota... atd.)
Zvlášt vložené kresby popisující události, namísto pouhého zeleného textu na černém pozadí.

S vývojem remasteru přišly i novinky jako nastavitelná časomíra nebo počítadlo akcí za minutu (dostupné i v původní verzi). Lze vidět opravdové zacílení na multi-playerovou komunitu. A je to dobře.

Štve mě, že tvůrci nepřidali nic jiného navíc. Něco jako novou kampaň. Prázdných míst od počátku prvního dílu k začátku druhého je dost, nabízí dostatek bílých míst, čekajících na zpracování/objevení. K čertu, mohli tam aspoň vložit tři mise odehrávající se na Chau Saře, které byly dostupné pouze v demoverzi původní jedničky.

I když kromě grafických změn Remaster nic nového nepřinesl, a jedná se jen o šlechetně vyhlížející avšak prachsprostý způsob na tahání peněz, hra je původní.
A původní hře jsem dal 100%, i když mě remaster plně nenadchnul, nebudu z tohoto hodnocení odebírat.
+12

Life is Strange - Episode 2: Out of Time

  • PC 70
Takhle druhá epizoda by se klidně mohla jmenovat: Life is Strange - Episode 2: Retribution of the lost bottles. Když mi hledání 5 flaší na skládce zabere cca polovinu délky celé epizody, přičemž vaše kamarádka Chloe "najdi mi prosím ty prázdný flašky, zatím co já tu budu stát, čučet a popíjet nějakej mok z MÉ LAHVE, kterou držím v ruce, ale kterou ti nedám" Price, nepřipravující onu slíbenou střelnici je opravdu k popukání.

Dát fetch quest do lineární storycentrické adventury, tomu se říká umění game-designu.

Pro: Emocionální příběh pěti láhví, jenž ztratily domov, aby mohly položit život za svou opětovně nalezenou lásku.

Proti: Celá ta banální, hipserská omáčka kolem ovládání časoprostoru tomu jen ubírá na kráse.

+12