Poslední komentáře

Na Golden Axe jsem poprvé narazil počátkem devadesátých v jedné maringotce s automaty, která tenkrát nesměla chybět na žádné pouti. S kamarádem jsem do přístroje naházeli celé kapesné a ačkoliv jsme neměli s podobným typem her moc velké zkušenosti, dostali jsme se díky penězům až k závěrečnému bossovi. Tam nám ale došli finance a přestože našemu počínání přihlížela skoro celá herna, nikdo nám nechtěl těch pár korun, které jsme potřebovali k vítězství, půjčit. Hra tedy zůstala nepokořena. Brzy poté koupili rodiče kamarádovi první PC a na něm pochopitelně nemohlo Golden Axe chybět. Nicméně ani tady jsme se na závěrečné titulky nikdy nepodívali. Naši se na PC zmohli až na úplném konci devadesátek, kdy už jsem si na tuto legendární rubačku ani nevzdechl. Dohrát Golden Axe se mi nakonec povedlo až o dvě desetiletí později na konzoli Sega Mega Drive Mini.

Golden Axe spatřilo světlo světa v roce 1989 na automatech a velmi záhy se dočkalo portu na konzoli Sega Mega Drive. Ta si ostatně dávala za cíl přenést hráčům zážitek z heren na televizní obrazovku, o čemž svědčí i fakt, že původně byla tato konzole prodávána se hrou Altered Beast, což je další automatová rubačka. V Golden Axe si můžete vybrat, zda si chcete zabojovat v aréně nebo zda chcete projít příběhem. Souboje v aréně jsou ale celkem o ničem a je hodně znát, že do hry byly přidány, jen aby se neřeklo.

Příběh je na poměry žánru celkem standardní klišé, ale svému účelu poslouží. Padouch jménem Dark Adder (neplést s postavou z komediálního seriálu Black Adder) obsadil hrad ve vaší zemi a zajal krále a princeznu. Vy si vyberete jednoho ze tří bojovníků a vydáte se křivdu napravit. K dispozici jsou tři postavy, které se liší silou a magickými schopnostmi. Každý těm postavám říkal jinak, ale my jsme je označovali jednoduše jako trpaslík, ženská a chlap (tomu někdo říkal barbar a v anglické recenzí jsem se dokonce dočetl, že to má být údajně elf). Příběh je sice celkem stručný, ale jelikož je předkládán v malých dávkách mezi jednotlivými kapitolami, působí jako příjemné doplnění vašeho putování, což oceňuji. Rovněž se mi líbilo, že v Golden Axe se objevují menší dráčci, na nichž občas přijede některý z nepřátel, po jehož sražení si šupinatce může osedlat hráčem ovládaný charakter.

A co pochválit dál? Bohužel skoro nic. Hra je zoufale nenápaditá. Vaším hrdinům budou putování komplikovat všehovšudy čtyři druhy nepřátel. Říkejme jim kostlivec, ženská, plešoun s řemdihem a týpek s kyjem v kožené čapce. Nikdy jsem ovšem nepřišel na to, čím se mezi sebou jednotliví nepřátelé liší. Akorát se při vašem putování bude měnit barva zbroje, což značí, že jste narazili na jejich obtížnější variantu. Podobně jsou na tom i bossové. To jsou jednoduše velcí chlápci s mečem, kladivem nebo sekerou. Závěrečný boss ovládá alespoň pár kouzel, ale jinak jsou ostatní opět v podstatě zaměnitelní.

A jdeme kritizovat dál. Na můj vkus má Golden Axe dost pomalé tempo. Ano, je to zhruba na úrovni již zmíněného Altered Beast, ale nutno podotknout, že novější rubačky na Segu jsou mnohem svižnější nebo tak minimálně působí. Moc dobře na tom není ani délka hry, kdy do tváře hlavnímu zaporákovi lze pohlédnout za zhruba 30 minut, a hra tím pádem končí ve chvíli, kdy se hráč dostal pořádně do tempa. Dále se mi nelíbily skoky. Těch je sice jenom pár, ale tolerance je při nich dost nízká, takže je solidní šance, že při hraní ve dvou se alespoň jednomu podaří minimálně jednou spadnout a ztratit tak zbytečně život(y). Poslední, co se mi na Golden Axe nelíbí, je to, že údery je možné zasáhnout vašeho spoluhráče, což se s ohledem na to, že rozsah vašich zbraní je obstojný, děje až nezdravě často. Nemůžu si pomoct, ale Golden Axe se i díky tomu hraje na Sega Mega Drive ve dvou hráčích hůře než třeba první dva díly Streets of Rage nebo Teenage Mutant Ninja Turtles: Hyperstone Heist.

Hudební doprovod se mi líbí a ke hře vyloženě sedí. Grafika je na dobu vzniku velmi solidní, ale je znát, že Golden Axe vyšel v prvních letech existence Segy a rubačky z pozdějších let vypadají většinou mnohem lépe.

Golden Axe je podle mě nejlepší rubačka, jaká kdy na PC se systémem DOS vyšla. Jenže řekněme si upřímně, napadá někoho kromě The Simpsons: Arcade Game ještě nějaká další? Na Segu Mega Drive ovšem vyšlo z tohoto žánru velmi mnoho her (kolem třiceti) a je mezi nimi hned několik kousků, které strčí Golden Axe do kapsy a na této konzoli podle mě nepatří Zlatá sekera ani mezi nejlepší 3.

Get Ready, Go!

Závod začal. Radši je pustím všechny před sebe, abych se nejdřív podíval, co kdo má. No jasně, klasika, Suzy Stock už má zase miny. Jé, a Mori Sato je má taky. A Cher Stone má bodáky na nárazníku. To vypadá dobře. To vypadá přímo skvěle. Nechám je trochu vyblbnout a vystřílet munici a uvidím, jak se to vyvrbí. Paráda. Půlka prvního kola a Mori Sato už vesele plápolá. A navíc šikmo přes cestu, tak hlavně se mu musím vyhnout, abych si zbytečně neponičil káru. Tak teď si to rozdám s holkama. Dohonil jsem je a peru to do nich z kanónu. A vida, Cher Stone ještě navíc najela na minu a má to taky za sebou. Už zbývá jen Suzy Stock a ta má tak třetinu zdraví. Použil jsem zbytek turba, dohnal jsem ji a raději z odstupu, abych se stihnul vyhnout případné mině, do ní kropím poslední munici. Bohužel to nestačilo. Jenže jak Suzy zpanikařila, narazila do trosek Moriho auta a i ona končí v plamenech. Super. Jeden a půl kola a vítězství mám v kapse. Navíc s nepoškozeným autem, za což dostanu bonus. Další peníze inkasuju za to, že nikdo jiný už závod nedokončil. A k tomu to bylo třetí vítězství v řadě. Pecka. Další odměna.

Takhle nějak může vypadat ideální průběh závodu v Death Rally. Mnozí pamětníci považují tuto hru za nejlepší závody, jaké kdy hráli a já se hned z kraje přiznám, že i já patřím mezi ně. Pro ty z vás, co tuto legendu nehráli, jen přiblížím, že Death Rally je shora viděná arkádová závodní hra. Hráč začíná jako poslední (dvacátý) v žebříčku a jeho úkolem je dostat se na jeho vrchol a následně porazit v jediném závodě finálního bosse. Samotná hra pak probíhá tak, že k dispozici jsou vždy tři závody, do kterých je možné se přihlásit, s tím , že do každého závodu se mohou přihlásit pouze čtyři jezdci. Za lehký závod na čtyři kola si vítěz připíše 750 dolarů a tři body (za druhé místo dva a za třetí jeden). Za výhru ve středním (na 5 kol) naskočí na konto 3000 a 5 bodů (3 za druhé místo a dva za třetí) a za vítězství v těžkém (na 6 kol) 12000 a 10 bodů (7 bodů za druhé a čtyři za třetí místo). Pointa je v tom, že ani ostatní jezdci nezahálejí, takže i jejich bodová konta neustále narůstají.

V Death Rally je k dispozici celkem šest vozidel -  Vagabond (počáteční auto), Dervish, Sentinel, Shrieker, Wraith a Deliverator. Za vyhrané peníze je možné zakoupit pro vaši káru jedno ze tří možných vylepšení - pancéřování, pneumatiky a motor. Každé lepší auto má k dispozici o něco více vylepšení, než mělo to předchozí, ale cena za něj je pochopitelně vyšší. Kromě toho je možné si před závodem nechat do vozidla jednorázově namontovat silnější turbo, které ale ubírá "zdraví" hráčova vozu, na přední nárazník je možné nechat si přidělat bodáky a hráč si může zakoupit i osm min, které se pokusí pouštět ve vhodnou chvíli před své protivníky. Poslední, co si lze jednorázově zakoupit, je poškození nejlepšího soupeře, který se do závodu přihlásí. Toto poškození je náhodné v rozsahu 25-50% soupeřova zdraví.

Kromě peněz za umístění (dotovaná jsou vždy první tři místa), je možné získat další obnos za zničení všech soupeřů, za dokončení závodu s poškozením menším než 2 procenta a za tři vítězství v řadě. Občas se před závodem objeví podivně vypadající chlápek, který po hráči požaduje, aby na trati sebral drogy a zároveň dojel na prvním místě. Někdy se dokonce před závodem může ukázat smrťák, který po vás požaduje, aby některý konkrétní jezdec nespatřil cílový praporek. Tyto dvě nabídky je ale potřeba dobře zvážit, protože pokud je hráč nesplní, zaplatí naopak po závodě polovinu potenciální odměny.

Další peníze se dají získat v samotném závodě. Na trati je možné sebrat hned čtyři různé předměty. Jednak je to symbol dolaru, za nějž hráč získá peníze. Podle obtížnosti tratě to je 50, 120 nebo 500 dolarů za každý symbol. Dále se občas objeví symbol montážního klíče, po jehož přejetí se hráči obnoví část zdraví (2-5%). V neposlední řadě tu máme symbol blesku, za nějž se dobíjí turbo na vašem vozidle. U symbolu dolaru a klíče lze občas nalézt jejich větší ekvivalent, přičemž klíč doplní 20% zdraví a symbol dolaru dá desetinásobnou výši podle zvolené obtížnosti závodu. Poslední symbol, kterému je ovšem potřeba se vyhnout, je muchomůrka, po jejímž přejetí se hráči na několik vteřin rozmaže obraz. Všechny předměty se objeví vždy na pár kol a sebrat je mohou i vaši soupeři.

Co se týče soupeřů, tak jejich zpracování považuji za jednu z největších předností Death Rally. Každý má nejen své jméno, ale i portrét a vůz, který obvykle používá. Možná to vypadá jako drobnost, ale zaručuju vám, že budete mít soupeře, kteří vám nebudou sedět a kterým se budete pokud možno vyhýbat (za mě Jane Honda) a naopak kolikrát se do závodu přihlásíte jen proto, abyste některému z oponentů oplatili nějaký dřívější naschvál.

Death Rally nabízí i možnost hrát bez použití zbraní. Pokud se pro tuto variantu rozhodnete, počítejte s tím, že hra je o něco těžší, protože získávání peněz je mnohem náročnější. Je to způsobeno tím, že kromě bonusu za tři vítězství v řadě se žádné další ve hře nevyskytují.

Audiovizuální zpracování je jednoduše excelentní. Ve hře se nachází celkem 18 tratí + závěrečná aréna. Každá trať má svůj zrcadlový protějšek, ale jen co se týče profilu. Vzhled je pokaždé jiný. V Death Rally si zajezdíte mezi skálami, v džungli, v poušti i v městské zástavbě. Tratě jsou lemovány sloupy, stromy, kaktusy a okolostojícími diváky. Ty je možné přejet a za vozidlem pak chvíli zůstává krvavá stopa pneumatik. I hudba je perfektní a atmosféru adrenalinových závodů skvěle doplňuje.

Kdybych měl napsat závodní hru, u níž jsem strávil nejvíce hodin a odjezdil nejvíce závodů, bylo by to stoprocentně Gran Turismo 2. Ale kdybych měl napsat hru, u které jsem se nejvíce bavil, bylo by to určitě Death Rally. Tuto hru jsem dohrál nejméně patnáctkrát a při psaní tohoto komentáře jsem dostal chuť pustit se do ní znovu.