Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Final Doom

jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 85
Toto samostatně spustitelné rozšíření Dooma II jsou vlastně dvě hry v jedné. Obě části mají 32 levelů jako originální hra, ani jednu neudělalo přímo id Software a obě jsou obtížnější. Ani jedna sice neobsahuje zásadní změny, nové zbraně nebo protivníky, ale přesto jde o velmi vydatnou porci obsahu. Už tak slušná herní doba je navíc podpořena vyšší obtížností.

Nepamatuji se kterou část jsem hrál poprvé, ale tentokrát jsem v remasteru začal TNT: Evilution od TeamTNT. Tato skupina stojí i za skvělými megawady Icarus: Alien Vanguard a Eternal DOOM ze stejného roku a jejich tvorba je obecně velmi kvalitní. A to samozřejmě platí i o jejich podílu na Final Doom. Jednotlivé levely jsou rozsáhlé, plné tajných oblastí a dostatkem akce. Obtížnost je vyšší než u Doom II, ale nejde o nic hrozného nebo zákeřného. Mapy jsou také doplněny nějakou novou grafikou, díky které nemá hráč pocit stereotypu ani těsně po dohrání dvojky. Zároveň ale nejde o totální změnu stylu, jen vhodné rozšíření. Výsledkem je příjemný zážitek a povedená epizoda.

Plutonia Experiment je dílem bratrů Casaliových, Daria a Mila. Oba jsou součástí TeamTNT a dokonce přispěli i do TNT: Evilution (konkrétně mapy 18,23,30,31,32), ale jejich samostatný projekt je z úplně jiného soudku. Mapy jsou sice menší, ale plné vyloženě zákeřně umístěných nepřátel. Útok tak vždy přijde z co nejnepříjemnějšího směru. Nejde o stovky protivníků, ale nešetří se těmi nejhoršími. Čekejte tak záplavy Revenantů, Arch-vilů a kulometčíků. V porovnání s částí dnešní produkcí není obtížnost tak vysoká, ale ve své době šlo snad o nejtěžší epizodu. Výjimkou jsou dva skryté levely, převážně ten druhý nešetří ani nejtěžšími protivníky a tentokrát mluvím o stovkách. Naštěstí je k dispozici dost munice, zdraví a ukládání.

Celkově je tak Final Doom slušná porce kvalitního obsahu, ale je třeba nečekat novinky. Mému hraní rozhodně více vyhovuje TNT: Evilution, zákeřnosti Plutonie moc nemusím. Oba balíky map ale rozhodně stojí za zahrání.
+19

Evoland

pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 50
"Jaký to roztomilý a originální koncept" pravím si v duchu po prvních 30 minutách, aby na mě po následujících 90 minutách bafly závěrečné titulky.
Na tomto experimentu mne fascinovaly 2 věci.
- Krásně je vidět, jak technologický pokrok byl v jistých aspektech vlastně krokem zpět, jak přechod z krásné pixel artové grafiky na nechutně hranatou a nesymetrickou 3D grafiku celý žánr jen hyzdila. To bylo jen posíleno elegantními přechody grafiky, které onen "pokrok" bezchybně prezentovaly. Blbosti typu "dramatická kamera" při otevření truhly, která brzdila tempo prozkoumávání. Nebo komplexnější animace v soubojích zpomalujíc jejich dynamiku. Nebo jak se najednou všude musely objevovat protivný nahrávací obrazovky.

- A ta druhá věc mě jen přesvědčila o tom, že tahový souboje, který přineslo Final Fantasy, jsou zhoubou pro mozkový závity alespon průměrně fungujícího člověka. Na druhou stranu "Zeldovské" adventuření mělo/má základ, myšlenku a na tu dobu nevídanou nálož kreativity, která trvá dodnes a která je do větší míry zastoupena i zde.

Hra vlastní i solidní porci nadsázky, která hlavně vynikala v parodii na "Diablovky" která mi neustále předhazovala naprosto bezcenný loot "10% more chance to get an item you already have"

Hezký hokus pokus, který, jak mi bylo sděleno, byl mnohem více rozšířen v pokračování. Jako hra ale nemá Evoland prakticky žádnou hodnotu.
+7 +8 −1

The Longest Road on Earth

TulareanusTulareanus
Dohráno
  • PC 60
Štyri krátke príbehy štyroch humanoidných zvierat na mňa pôsobili ako z obdobia 50. a začiatku 60. rokov v USA, v dobe beatnikov, nespokojných so svojou pozíciou alebo spoločenským poslaním, ale ešte pred sexuálnou revolúciou a obdobím hippies.

Príbehy sú úplne bez dialógov v audio alebo textovej podobe, čo v nich vytvára akúsi lyrickosť napriek tomu, že sú dejové. To je možné dané aj veľmi peknou (aj keď kompozične skôr tradičnou gitarovou) sprievodnou hudbou so ženským vokálom, ktorého texty asi možno považovať za nápovedu k deju. Napriek spomínanej absencii dialógov som mal pocit, že možno s výnimkou posledného príbehu losa a príbehu námorníka, nebol i tak poskytnutý dostatočný priestor na to, aby boli zaujímavé a práve losí príbeh dokázal zasiahnuť emočne tým, že sa odohrával v priestore dlhých rokov.

Ja chápem, že naratív bez slov je ťažší, no i tak mi prišiel nedotiahnutý a autorský tím bol na tento koncept asi málo skúsený. Druhú výhradu mám hlavne k nevyužitiu herného média - inými slovami hra neobsahuje takmer žiadne herné prvky, len chôdzu a občasné odkliknutie, čo je škoda, lebo určite by to mohlo viaceré momenty výrazne zintenzívniť. Atmosféru mala síce hra peknú a odniesol som si z nej melancholický pocit krás i útrap každodennej všednosti, ale bohužiaľ asi v žiadnom smere nevyužila svoj potenciál.

Pro: atmosféra, dva zo štyroch príbehov, príjemná hudba a grafika

Proti: dosť premárnený potenciál

+11

Kingdom Come: Deliverance

DEUDEU
  • PC 90
Že Daniel Vávra hry umí jsme se mohli přesvědčit už před dvaceti lety. Mafia: The City of Lost Heaven se stala nejúspěšnější českou hrou na dlouhou dobu a ani ve světě se neztratila. I druhý díl Mafia II patřil mezí víc než nadprůměrné hry. Po transformaci Illusion Softworks na 2K Czech, respektive na Hangar 13, však Daniel Vávra a další bývalí tvůrci první Mafie odešli. Daniel Vávra založil Warhorse Studios a pod ním začal pracovat na hře z českého středověkého prostředí. Kingdom Come: Deliverance je hrou odehrávající se na uzemí asi 15 km² v Ratajích nad Sázavou a jejich blízkém okolí. Hra je zasazena do začátku 15. století a popisuje osudy běhěm doby již dvou dekád trvajícího úpadku českých zemí z důvodu víc než zahálejícího krále Václava IV. Lucemburského.

Ve hře se vžijete do role Jindřicha. Jindřich je typický dospívající muž té doby, kterého víc než práce na statku a pomoc jeho kovářskému otci zajímá jak se s kamarády pobaví na úkor někoho jiného, navštíví své děvče pracující v hospodě a samozřejmě si při tom dá pár škopků. No a v neposlední řadě jak s kamarády dají co proto místnímu alkoholikovi, který jeho otci už hezkou řádku dní dluží peníze. Všechno se ale drasticky změní, když je Jindřichovo rodiště přepadeno vojsky Zikmunda a vypáleno do základů. Jindřichovi se povede uniknout, ale jeho rodiče jsou při útoku oba zabiti a Jindra po zotavení přísahá pomstu všem zodpovědným za smrt rodičů. Zde jsem v minulosti skončil, protože mě hra nechytla z důvodu absence českého dabingu. Ten byl ale do hry loni v zimě přidán a po letech jsem tedy tento další český herní klenot opět vytáhl. Uslyšel jsem například Jana Přeučila, Michaela Jagielku a další známé české dabéry. Jde o hru z pohledu první osoby, kdy se staráte o svoji postavu. V otevřeném světě můžete cestovat pěšky, na koni a provádět řadu aktivit. Můžete například chodit na lekce šermu, lukostřelby, navštěvovat hospody, místní lázně, debatovat s okolními postavami. Na základě vašich aktivit si následně zlepšujete atributy postavy. Například sílu, obratnost, ale také výřečnost, jezdectví nebo při sběru bylin i bylinkářství a podobně. Tyto atributy využijete například při debatách s protivníky, které můžete díky vysoké hodnotě výřečnosti obelhat a podobně. Vaši postavu samozřejmě můžete obléct do dobového oblečení včetně brnění a jako zbraně používáte zejména chladné zbraně na blízko a luk na dálku.

Teď k samotnému otevřenému světu. Ten je poháněn Cryenginem a vypadá i na dnešní dobu nádherně. Budete procházet velice husté lesy, pole, okolo řeky Sázavy přes jezy a podobně. Krajina vypadá víc než věrohodně. Města, vesničky a usedlosti jsou zpracovány velice autenticky. Všimnete si typických dřevěných roubenek té doby, ale i kamenných domů, dobových kostelů, statků a podobně. Nemluvě o postavách oděných do dobových rób, hábitů, vojáků nosících dobové vojenské vybavení a podobně. Navíc každá postava je jiná. Vzhledem, ale především chováním. Jedna se nechá uvařit na nudli, druhou nepřesvědčíte ani sto argumenty. Hospody jsou kapitolou samou pro sebe. Nejenže se v nich můžete zřídit jako já zamlada, ale také se v nich dají hrát kostky, koupit jídlo, ale také třeba i nocleh. Vůbec nakupování a prodej je kapitola sama pro sebe. Ale nedoporučoval bych se pokusit prodat kradené věci. Kupec vás odhalí, zavolá stráže a půjdete si na pár dní zchladit hlavu do místní šatlavy. Na kradené zboží jsou speciální kupci, kteří vás ale slušně natáhnou. Holt, když musíte, tak musíte. Můžete se naučit i krást z kapes, šperhákem prolomit zámky nebo truhly. Opět platí pravidlo nenechat se odhalit strážemi. Ukrást se dá v podstatě cokoliv, ale s okamžitým odhalením. Svět kolem vás si žije vlastním životem. Postupem času si postavu vylepšíte natolik, že pro vás nebude problém například opakovaně vyhrávat rytířské turnaje. Také si budete na základě vašich rozhodnutí a rozhovorů zvyšovat nebo snižovat reputaci v každém městě zvlášť. Ve hře je tuším okolo stovky hlavních úkolů a snad dvojnásobek vedlejších.

Po téměř stu odehraných hodin jsem našel naprosté minimum bugů, které nijak nekazí hratelnost ani atmosféru hry. Jediné, co mě štve, je nemožnost projít křovím a to ani na koni. Jiné chyby jako nadpis 5 hodiny místo 5 hodin nebo občas rychle běhající či rovnou se teleportující charaktery z důvodu předešlého záseku jsou naprosto ničím ve srovnání s bugy multimilionářských zahraničních AAA firmem. Hra je navíc tak autentická, že část internetových křiklounů Vávrovi vyčátala, že ve hře nejsou žádní černoši, že je ve hře příliš sexismu a podobné chybějící dnešní progresivní nesmysly. Vávra naštěstí neohnul hřbet a aktivistům se ještě navíc asertivně vysmál. Hra díky tomu vypadá nádherně bez jakýchkoliv woke šíleností. Dá se říct, že jde svým způsobem o slušný dějepisný materiál. Příběh je odhadovaný na nějakých až 200 hodin v závislosti na rychlosti, takže se mám na co těšit. A samozřejmě i na druhý díl, který má vyjít v únoru 2025. Jedničku bez výjimky doporučuji, atmosféra vás vtáhne do hry a nepustí, dokud ji zdárně nedokončíte.

Pro: velice autenticky zpracovaná sázavská krajina, profesionální český dabing, nádherně zpracovaná příroda, města, interakce s NPC postavami, prozkoumávání světa a kvanta aktivit, vylepšování postavy

Proti: bugů a chyb je naprosté minimum - nelze procházet křovím, drobné chyby v pravopisu a občas se teleportující postavy z důvodu předešlého záseku

+17 +20 −3

Kingdom Come: Deliverance – Band of Bastards

GarretGarret
  • PC --
Musel jsem si bulavu potřít Paralýzou a loknout nějaké dryjáky, abych nedostal na prdel i potřetí. Vstup do bandy bastardů se neobejde bez boje a Provazník mi dával nakládačku i s mými mistrovskými výpady. Byla to pro mě větší výzva, než celý ratajský turnaj a souboj s Prckem dohromady. Paradoxní je, že v hromadných bitkách jsem potom jediný, kdo se válí na zemi jako poslední. 

Naštěstí jsou členové družiny nesmrtelní a pokud padnou v boji, jen se tak válejí a po chvíli vstanou a vrátí se zpět do tábora. Jedinou výjimkou je Kuno - velitel družiny - u kterého znamená jeho smrt konec celého DLC. A když se to posere, tak minimálně na Hardcore je schopen padnout opravdu rychle...  

DLC obsahuje několik výjezdů někam, kde se něco semele a většinou je v tom nějaká ta hromadná bitka. V mezičase může Jindra poslouchat životní osudy členů družiny a snažit se k nim získat nějakém sympatie, ale mě osobně osudy plundrující bandy žoldáků nijak zvlášť neoslovily. Zajímavý je ale rozpor Racka Kobyly se "záporákem" DLC, který rozhodně není černobílý. 

Velkým zklamáním je konec, který vyzněl do prázdna a také osud jednoho z členů, kterého jsem chtěl zabít, ale hra mi to nedovolila. Celkově nemám z tohohle nášupu dobrý pocit, protože za dost peněz je to málo muziky a zároveň může skončit předčasně, pokud Jindra nebude dělat Kunovi osobního bodyguarda.
+15

LEGO Marvel Super Heroes

KingNut123KingNut123
Dohráno
  • PC 85
Jako malý klučík jsem rád skládal LEGO. Svůj kostičkovaný výtvor jsem si po dokončení rád prohlížel, a nakonec vystavil na viditelném místě, aby každý mohl vidět, co jsem postavil (netřeba zmiňovat, že všechny výtvory jsem postavil pomocí návodů). Do mých rukou se později dostalo několik LEGO her, které mne okouzlily svou jednoduchostí a humorem. Po několika letech jsem si chtěl zavzpomínat na časy, kdy LEGO bylo neodlučitelnou součástí mého dětství.

Není žádným tajemstvím, že jsem ujetý do komiksů. Již v útlém věku jsem propadl „plášťěnkářům“, kteří s červenou kápí a trenýrkami zachraňovali svět. Spadla mi čelist, když jsem poprvé uviděl svět kostičkovaného Manhattanu. Ani po několika hodinách mě neomrzelo prozkoumávat známá místa, kterými kostičkovaný Manhattan oplývá. I přesto se nemohu ubránit dojmu, že LEGO variace Manhattanu působí trošičku scvrkle. Herní svět je sice otevřený, ale mohl by být otevřenější. Zamrzelo mě, že se nemohu projít po Asgardu a nakouknout do sídla prapodivných X-Menů.

Příběh hry je naprostý mišmaš, který fanoušci komiksového světa ocení. Kombinace postav z řad X-Menů, Avengers či Fantastic Four jsou snem snad každého marvelovského nadšence. Osobně se mi líbila kombinace padouchů a hrdinů, kteří museli v některých levelech spolupracovat. Např. spolupráce doktora Octavia s agentem Coulsonem je na první pohled bizarní, ale i tak dokáže některé hráče pobavit. Osobně mi vadilo, že se mise odehrávají za denního světla. Bylo by zajímavé prozkoumávat Manhattan s Měsíčkem za zády a prohánět se po střechách města jako Daredevil nebo Moon Knight.

Hra nabízí hafo postav, ale ne všem se dostává zasloužené pozornosti. Nejvíce prostoru se tu dostává hlavně známějším postavám, které zároveň slouží jako marketingový tah. Cítil jsem se jako malý kluk, když jsem se mohl po nepřátelích ohánět mocným kladivem Mjolnir, prolétávat se po Manhattanu ve Starkově brnění a metat pavučiny v červeno-modrém spandexu. Terorizování Manhattanu v podobě Neuvěřitelného Hulka mi vykouzlilo škodolibý úsměv na tváři. Cítil jsem potěšení, když jsem mohl obyvatelům města znepříjemnit život v podobě jejich oblíbeného hrdiny. Na druhou stranu je LEGO Marvel Super Heroes iluzí, která vám umožní za jednotlivé postavy hrát, ale rozhodně se nevcítíte do jejich kůže. Hulk sice dokáže zničit každé kostičkované autíčko, ale dělá mu problém vyskočit do výšky tří metrů. Manhattan se kvůli jeho řádění nezhroutí a obyvatelé města tak mohou pokračovat dál ve svém nudném a obyčejném životě.

Na hře mě nejvíce zklamal dabing, který působí velice amatérsky. Někteří dabéři se k určitým postavám nehodí; nedokážou ztělesnit a napodobit jejich charakter. Např. dabér Tonyho Starka působí jako pubertální variace Ferrisa Buellera v Iron Manově brnění. Našly se ale i výjimky: Clark Cregg v roli agenta Coulsona, který fanouškům seriálu Agents of S.H.I.E.L.D. vykouzlí úsměv na tváři.

LEGO Marvel Super Heroes je pro fanouška komiksového, filmového či seriálového univerza povinností. Jakožto sveřepý fanoušek komiksové světa Marvel byla tato hra příjemným pohlazením u srdíčka. Toulání se po kostičkovaném Manhattanu mě stále neomrzelo a neomrzí do doby, kdy nebudu vlastnit všechny zlaté kostičky a postavy, které tato hra nabízí. Excelsior! 

Pro: otevřený svět, lokace, atmosféra, sbírání hrdinů, jejich schopnosti, humor

Proti: hra vám neumožní se vcítit do kůže hrdinů, slabší příběh, amatérský dabing

+11

Dishonored 2

JumasJumas
Dohráno
  • PC 85
Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání konečně dostal, nestačil jsem se divit, co se Arkane Studios povedlo stvořit za klenot. Stealth akcí, případně her, které alespoň nějaké tyto prvky obsahují, jsem hrál poměrně dost a v tomto ohledu nedám dopustit především na sérii Splinter Cell. Dishonored se však od ostatních značně liší svým zasazením, schopnostmi hlavní postavy, ale také tím, že Rambo styl automaticky neznamená rychlou smrt. Že si tak někdy zahraji pokračování Zneuctěného bylo pravděpodobnější, než že zítra vyjde slunce, a ten čas nastal letos.

Jelikož jsem měl Corva zmáknutého, zkusil jsem si, jaké to je v kůži císařovny Emily. Několik schopností je stejných nebo podobných, ale tak půlka je zcela odlišná. Nejvíce mě bavilo Domino, což je spojení až čtyř nepřátel najednou, jimž se stane stejná věc, kterou provedu jednomu z nich. To jsem si vylepšil ze všeho nejdříve a po Blinku respektive Far Reach jsem ho používal nejčastěji. Z aktivních schopností ještě stojí za zmínku Dark Vision a zbytek nalezených run jsem rval do pasivních vlastností podporujících mou hbitost nebo umožňující výrobu vlastních kostěných amuletů, kterou jsem ve výsledku ani nevyužil.

Byl jsem hodně zvědavý na svého oblíbence Pedra Pascala, který zde namluvil Paola, jakožto prozatím jeho jedinou herní postavu. Podařilo se mi ho však ve čtvrté misi složit dříve, než stačil něco říci. Naštěstí se poté objevil ještě v jedné misi, kde jsem stál před rozhodnutím, ke které ze dvou frakcí se přidat. Díky Pedrovi, respektive Paolovi nebylo co řešit a vrchní vševidoucí zanedlouho ležel v bezvědomí na jeho baru, avšak nikoli zpitý do němoty, ale mírně přidušený. Z misí se mi nejvíce líbila právě ta čtvrtá, a především pak mechanický dům Kirina Jindoshe, který šlo různě přeskládávat. I když časohrátky o tři mise později také nebyly špatné, mechanický dům vede.

Líbily se mi také menší detaily, jako že se Mortimer Ramsey, který byl v první misi omráčený a zavřený v mé tajné komnatě, objevil i v misi poslední, akorát byl zkamenělý a sepsal deník, kde zmiňoval, jak by se rád ze svého vězení co nejdříve dostal. Na vyšší obtížnosti si dokonce nepřátelé všímají svých mizejících parťáků, otevřených dveří nebo hlasitějších zvuků, což se hodilo na jejich přilákání tam, kam jsem zrovna chtěl. To vyhovovalo mému nesmrtícímu postupu a mimo nuly na kontě zabití mě za celou dobu také nikdo nespatřil.

U herních sérií se nemohu vyvarovat srovnávání a zde tomu nebude jinak. Hudba mi oproti jedničce sedla daleko méně, a i když zpívající dvojice byly vcelku dobré, na song Drunken Whaler se nechytalo vůbec nic. Stejně tak se vytratila ponurá atmosféra, kterou navozovalo především temnější a špinavější město Dunwall spolu s přemnoženými krysami šířícími morovou nákazu, ale oceňuji krvavé mouchy, vyskytující se v teplejších oblastech, kam patří Karnaka. Už přesně nevím, jak to bylo v prvním díle, ale nepamatuji si do očí bijící okrádání, které nikdo neřeší, a v podřepu si tak vesele mohu obrat civilisty, když na mě při tom jejich spoluobčané zírají snad ze dvou metrů.

Čarodějky mi hodně sedly v rozšíření prvního dílu The Brigmore Witches, ale tady jsem je tolik nemusel a téměř stejná lest k porážce Delilah, jakou použil Daud, ke zlepšení dojmu také zrovna dvakrát nepomohla. Poslední řádky mohou vést k mylnému dojmu, že bych se snad u hraní Dishonored 2 moc nebavil a spíše jsem si většinu herní doby jen stěžoval. Opak je však pravdou. Vůbec nejde o špatnou hru a jistě někdy zkusím ještě minimálně jeden průchod s Corvem, avšak jednička je v mých očích o něco lepší, a tak to nejspíše i zůstane.

Pro: svět, možnosti postupu, schopnosti, stealth, dvě postavy, Pedro Pascal, znovuhratelnost

Proti: atmosféra, bezproblémové okrádání, porážka Delilah

+27

Alone in the Dark

Wettek98Wettek98
Dohráno
  • PC 75
Herní výzva 2024 – 7. Ve stínu pixelů (Hardcore)
Na úvod bych chtěl zmínit, že ačkoliv již dlouhá léta slýchám o této sérii ze všech stran (ať už pozitivní nebo negativní informace), nikdy jsem žádný z dílů nehrál ani neviděl. Do hry jsem tedy vstupoval jako úplný nováček v sérii. Jak tedy hra vypadá z pohledu sérií nepolíbeného hráče?

Ještě před vydáním hry, jsem tento díl vyhlížel s pocitem, že by to konečně mohl být ten pravý vstupní bod.. Když došlo k vydání, hra dle recenzí nezklamala ale ani se nejednalo i žádný zázrak. Z prvních trailerů a recenzí jsem si hru stále více a více přirovnával k pár let starému Call of Cthulhu, které mi kdovíjak povedené zrovna bohužel nepřišlo. Z tohoto důvodu jsem se ke hře dostal až  „po nějaké té slevě“. Mohu říci, že si trpělivost nevyčítám, právě naopak…

V porovnání s Call of Cthulhu, jsem asi nemohl být blíže. Ve výsledku co dané hry liší je především pohled (third/first person) a to, že v Alone in the Dark se bez zbraně takřka neobejdete. Další velkou inspiraci vidím v sérii Resident Evil a to především v poszupném odemykání dveři a objevování dalších a dalších lokací v hlavní budově. Opakuji, původní díly jsem nehrál, popisuji spíše podobnost.

Atmosféra hry by se dala krájet a první setkání s vizí působí opravdu dost hororově a strašidelně. Grafická stránka hry je také povedená a dává hře své kouzlo. Strach se bohužel postupem hry vytrácí a nebýt mé arachnofobie, asi bych se v průběhu celé hry ani nelekl. Velmi zajímavým prvkem hratelnosti je postupně se vyvíjející „hlavní základna“ vila Derceto. Změny jsou patrné a vyvíjí se s příběhem. Určitě potěší, že příběhová linka je protnuta několika misemi mimo Derceto a zavede hráče do jiných dob i míst například do Egypta, na starý parník v bažině nebo do zákopů první světové války.

Co se příběhu týče, tady jsem byl bohužel zklamán asi nejvíce. Celou dobu jsem moc nevěděl, co vlastně od příběhu čekat a jeho vyvrcholení, bych opět přirovna k Call of Cthulhu a shrnul ve stylu WFT?! momentu. Bohužel, ne z důvodu nadšení. Postavy krom hlavní dvou postav, mezi kterými si lze na začátku hry vybrat, nenadchly. Hratelné postavy přeci jen nějáké to kouzlo mají a jejich alespoň mírně odlišený průběh hrou je určitě pozitivum. Avšak k okamžitému startu nového průběhu za druhou postavu určitě nedonutí.

Jako poslední bych určitě zmínil soubojový systém. Nejedná se o nic příliš propracovaného, ale do hry tohoto typu poměrně sedí. Zbraní je tak akorát a poměrně povedený je také „pocit ze střelby“ který by mohlo závidět i kde jaké FPS. Zbraně kopou, zvuky jsou proměnné podle toho, kde se postava během střelby nachíází a do čeho střílí. Trochu přehnané jsou bossfighty, které působí až jako zbytečné vytrhnutí z atmosféry a příběhu.

Hodnotit tento můj první seznamovací kurz se sérií je poměrně obtížné. Atmosféra a hratelnost jsou určitě nejlepší prvky celé hry. Naopak příběh a strach alespoň v mém případě hře celkem chybí, což je bohužel to, na co jsem u této série spolehál nejvíce. I přes to si však případný další díl ujít určitě nenechám.

Hodnocení: 75 %

Pro: Atmosféra hry, změny prostředí, souboje, pocit ze střelby.

Proti: Pocit strachu postupně vyprchá, od příběhu jsem čekal trochu víc, bossfighty.

+12

Warriors of Fate

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 75
V pořadí pátý díl série Capcom Beat 'Em Up se tentokrát přesouvá do Číny, kde si můžeme prožít krátké dobrodružství v kůži některých tamějších historických postav.

Příběh mi při hraní trochu utíkal, protože titulky dialogů rychle mizely. Hlavní zábava však spočívá přeci jen v samotných soubojích, tak mi to ani nebylo moc líto. Postupně jsem vyzkoušel hrát za všechny postavy, kde mě celkem zaujal lukostřelec. Bohužel mi to s ním moc nešlo, tak jsem hru nakonec dohrál s Abakou.

Hratelnostně mi hra přišla jako zatím nejlepší ze série. K dispozici je více druhů útoků a vylepšil se i boj na koních. I díky možnosti sekat dozadu jsem tak na něm vydržel o dost déle než u předchozího titulu. Souboje s bossy mi pak přišel obdobný jako dříve. Zaujalo mě, že se několik úrovní posouvalo zprava doleva. I když je to drobnost, pomohlo to trochu zahnat stereotyp. Naopak mne mrzelo, že zde nezůstalo vylepšování postav, tedy pokud neprobíhalo nějak na pozadí. Trochu divně působila i mezihra spočívající v pojídání masa.

Hra je ve své podstatě pořád stejná jako u předchozích čtyř titulů série a tak už pomalu začínám cítit jistý stereotyp. I tak jsem si hraní celkem užil.
+7

The Surge

karadumkaradum
Dohráno
  • PC 60
Hra, co mě přiměla si uvědomit, že už tolik času hraní věnovat nechci.

Byla to moje první Souls hra, kterým jsem se ze strachu z pověstné obtížnosti vyhýbal a v tom mě Surge nadchl.
Nutnost dávat pozor, zlepšovat se, učit se boj s protivníky a bossy, to vše mě bavilo.
Příběh jel celkem zajímavě na pozadí a pomalu se člověk dozvídal, co se vlastně stalo.

Avšak celou dobu jsem se nemohl ubránit pocitu, že kdyby to nebyla má první souls-like, nebyl bych z ní tak unešený.
Zároveň mě v pozdějších úrovních začal štvát spletitý level design, který možná působí na první pohled realisticky, avšak proplétání se spoustou identických údržbářských chodem mě vlastně po čase náramně přestalo bavit.
I boje s protivníky se začaly brzy opakovat.
Říkal jsem si, že jistě bych mohl ještě hromadu grindovat, procházet a memorizovat si ten level abych se dokázal z té změti vymotat... Ale když má člověk v zásobě tolik super her, proč?

Jinak je to graficky celkem pěkné, skládání zbrojí z ukořistěných kousků se mi také líbila.
Avšak i zde to má své "ale".
Brzy bude vaším hlavním protivníkem kamera a porušování BOZP na pracovišti.
Budete na některých místech padat do strží protože tam není zábradlí a váš avatar musí dokončit pohyb útoku a skončit jak v klasickém animáku ve vzduchu.
Stejně tak vás po chvíli zradí mechanismus zaměřování, který umožňuje vést precizní útoky, ale zároveň se občas zaměří na něco, na co útočit nechcete a úhel kamery znemožní přepnout.

Raději se vrátím třeba k rogue-lite hrám jako je Risk of Rain.

Výzva 2024 - nedokončeno

Pro: sci-fi souls

Proti: zmatečné mapy, kamera

+7

What Remains of Edith Finch

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 85
No co to je tohle? Jsem si mylně myslel, že si jdu zahrát walking simulátor a budu pobíhat někde v lese, nebo na vesnici a občas si přečtu nějaký papírek, co tu někdo zanechal a ono ne :) Nebo teda jo, ale asi tak o 356 stupňů jinak, než jsem čekal. Jo, tohle se člověku někdy stane, když o hře ví jen to, že je populární a vypadá pěkně.

Na ploše celovečerního filmu a jednoho neuvěřitelného baráku kdovíkde se odehrává poslední cca století rodiny Finchových a už při vstupu do domu je jasné, že tahle rodina byla v nečem zvláštní. Každý člen rodiny má vlastní příběh, který je vyprávěn formou jedinečné minihry v délce 2-15 minut. Každá je úplně jiná, ale každá končí vlastně stejně a zároveň jinak. Nejvíce mě zaujal příběh Molly, její komentář byl krásně děsivý a její proměny především v sovu a žraloka pro mě zůstanou nezapomenutelné. Další zajímavé příběhy a jejich zpracování nabízí Barbara a její komiksové vyprávění o halloweenské příšeře a ten skoro poslední od Lewise, který je prezentován tak, jak jsem si ani do té chvíle nedokázal představit, že je ve hrách možné.

Celá hra je vlastně soubor miniher, protože procházení po domě je spíše pro budování emocí, prezentaci rodiny na různých fotkách a dokumentech a pro komentáře samotné Edith. Ale ty minihry jsou to potřebné koření. Je vlastně neuvěřitelné, že hra zabere jen málo přes 2 hodiny, protože emočně se to člověku zdá snad jako hodin 5. Doteď jsem vlastně žádný walking simulátor nedohrál (Dear Esther a The Vanishing of Ethan Carter jsem jen rozehrál a nikdy nedokončil), ale jestli je více z nich takhle emočně naládovaných, tak bych asi měl pomalu začít :) Minimálně Firewatch mám už dlouho v plánu.

Ale "Edita Pěnkavová" nasadila laťku teda obrovsky vysoko. Kdo, nebo co ji překoná?

Pro: rodina a její příběhy, Molly, Edith, dům, jaký svět neviděl, emoce všech druhů

Proti: dost krátké

+21

1 Moment Of Time: Silentville

CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 80
Na tuto hru jsem narazil opravdu čistě náhodou a co na to já? No samozřejmě jsem se do hry hned pustil! Hidden object adventury mě baví, takže jsem si řekl, že si na příjemné páteční odpoledne udělám kafíčko a pustím se do hraní a musím říct, že mě hra opravdu bavila.

Jak se ukázalo, tak tento druh adventur musí mít minihry a ty zde byly zasazeny až velmi často, ale nebyly nějak složité, bavily mě. Nejvíce zábavné pro mě bylo hledání předmětů v určité oblasti, kde jsou na seznamu a musíte je najít, takže jsem musel zacílit svůj zrak a hledat.

Atmosféra výborná, mám tento druh rád. Taková temná, kde máte furt pocit, že vás někdo sleduje. A navíc to ještě prožíváte, takže tady to prostě bylo super.

Hra nabízí i nápovědu, když si nevíte rady a nevíte, kam dále, ale nechtěl jsem. Nebylo to zase tak náročné a když už jsem se zasekl, tak jsem to chtěl najít sám.

Příjemné odpolední hraní! :) Užil jsem si tuto hidden object. ! :)
+8

Lara Croft and the Temple of Osiris

danny21danny21
Dohráno
  • PC 65
Tak nám autoři kozaté Lary Croft alias Tomb Raiderky představili už dvanáctý díl a jakožto milovník této archeologicko-adventurské série jsem nemohl odolat a konečně zapsat zářez na pažbu opět v podobném vizuálu ve smyslu izometrického pohledu shora jako v předchozím dílu Gurdian of Light. Vzhledem k tomu, že jsem se už minule s touhle novinkou tak nějak sžil, tak jsem už tušil, co můžu očekávat, no klasika je za mě povedenější, v tomto díle jsem navíc neskutečně jako špaček nadával na ovládání.

Co se týče příběhu, je slabší - archeoložka se, jak název napovídá, ocitá v Egyptě, kam se vydala společně se sokem z branže Carterem Bellem. Společně probouzejí k života pradávného a ne zrovna dobře naladěného boha Setta, který se za odměnu rozhodne přivést zkázu na matičku Zemi. Ještě že vykradači kromě nakrknutého Setta proberou k životu další členy famílie a a hurá vyvolat Osirise k finálnímu souboji při sběru jednotlivých částí Osirisova brnění buď sólo nebo v kooperaci až se čtyřmi parťáky.

 Za protivníky má obří brouky ( skarabey), krokodýlí může a posluhovače bohů všech různých velikostí a tvarů, arzenál je podobný jako v GOL včetně trhavin, novinkou je mocná magická berla, která otevírá magií znepřístupněná místa, aktivuje čarovné mechanismy a slouží i jako zbraň. Herní délka je podobně dlouhá jako Lařiny šortky, pokud budete sbírat artefakty a plnit výzvy,  prodlouží se tak do půlky stehen, za mě lepší průměr – 65 %
+7

DOOM + DOOM II

H34DH34D
Dohráno
  • PC 80
Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři všech remasterů, Night Dive Studios, čelili… Proč? Protože Doom je modla. Kromě toho, že se může pochlubit konverzemi, které lze rozběhnout snad úplně na všem, čím proudí elektřina, tak Doom disponuje i ohromným množstvím fanoušky vytvořených levelů a modů, které nelze jen tak překonat a to ani, když jste profesionální vývojářské studio.

Přesto Night Dive opět překonali sami sebe, když dokázali vzdát hold originálu, vyslovit nebývalý respekt fanouškovské tvorbě a navrch přidat i něco nového a překvapivě užitečného. Z kompilace, netradičně kombinující názvy obou hlavních předloh DOOM + DOOM II, je cítit, že jejím cílem není jen jednohubkový nostalgický návrat do raných 90. let, ale také dosažení určité trvanlivosti. Ač nepatřím mezi ty, kteří by využili integrovaný prohlížeč fanouškovského obsahu, je třeba takovou featurku ocenit.

Osobně jsem více těžil z upgradovaného multiplayeru. Tvůrci se nechali slyšet, že naprogramovat do hry možnost plynulé řežby až 16 hráčů s možností samovolného připojování a odpojování v průběhu matche nebylo vůbec jednoduché. Líbí se mi, že si můžu kdykoli během pár vteřin založit hru na jedné z nových a docela zábavných deathmatchových map, chvíli si zastřílet a kdykoli to zase vypnout. S myšlenkou instantní, „namátkové“ řežby pro chvilkové rozptýlení původně přišel Quake Live, když v roce 2010 ještě běžel v internetovém prohlížeči. Ani ten však neumožňoval hráčům běžně/zdarma zakládat hry (servery).

Pokud však nejste multiplayerový typ, zbývá tady ještě zbrusu nová epizoda Legacy of Rust o rozsahu pěkných 4-6 hodin. Úrovně jsou rozlehlejší, variabilnější a s hromadou záludných secretů. K mému překvapení využívají spíše stísněné prostory, v kterých není vždy snadné manévrovat. Tvůrcům muselo být jasné, že megalomanské mapy typu Okuplok nelze překonat, to tedy nebylo cílem. Přesto závěr kampaně s několika desítkami Tyrantů (slabší verze Cyberdemona), Arch Vilů a Vassagů (nový démon házející oheň) byl parádní. U zbraní mě trochu zklamalo, že plamenoment i kuš zde nejsou navíc, ale nahrazují plasmu a BFG. S managementem výzbroje se uměla lépe vypořádat PC verze Doom 64.

Jakkoli se jedná o povedený remaster, nad pár věcmi si musím postesknout. V prvé řadě ten, kdo hrál Brutal Doom nebo Doom II Ray Traced, nebude z old school vizuálu nadšený. Chápu potřebu zůstat věrný originálu, ale co takhle možnost přepínat mezi původní a „brutal“ verzí v menu? Ze stejného důvodu bych uvítal možnost zapnutí freelooku, byť chápu, že to umělé rozhlížení ve 2,5D enginech nevypadá dobře. Jde čistě jen o více možností, kterými by remaster dorovnal to, co již fanoušci ve svých projektech dotáhli k dokonalosti…
+25

Far Cry: Primal

S4TWS4TW
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2024 - Cesta do pravěku 

Ubisofťárna jak vyšitá, kde máme naše oblíbené obsazování pevností, mapu přeplněnou fetch questy, stovky collectibles, sbírání tisíce surovin, vylézání na vrcholky, nepřítele nebo zvíře doslova na každém kroku, prostě poměrně velkou open world mapu přeplněnou contentem. Bohužel, velkou část toho je klasické copy paste. Ale i tak to může být vlastně solidní zábava.

Zastavil bych se nejprve u té „přeplněnosti“ mapy. Ono to na první dobrou zní vlastně fajn, ty jo, ono tady toho jde dělat fakt velká spousta a nikdy se nebudu nudit. Nicméně, jakmile 80% náplně tvoří dělání činností bez nějaké tváře nebo příběhu kolem, tak se z toho po čase stane nutná znouzecnost. Naštěstí pro hru samotnou se jedná o zábavu na nějakých 25-30 hodin i s tím, že plníte většinu nepovinných věcí, a tak vás to akorát začne ubíjet, ale vy už to vlastně máte za sebou.

I tak bych si dovedl představit ubrat tak 50% vedlejších misí a sbírání věcí a naopak obohatil svět vedlejšími příběhy, které by měly tvář a nějakou zapamatovatelnost. Nikdo nechce vést ty samé 4 lidi z bodu A do bodu B, dobývat po dvacáté úplně stejný způsobem základnu bez toho, aby to mělo nějaký výsledek kromě zdrojů a skill pointů.

Další slabinou té přeplněnosti je to, že to hrozně zabíjí survival prvek, stealth a obecně exploring. Vy chcete chvíli cestovat v klidu, bez vzrušení, bez toho, aby na vás vyběhlo 5 neandrtálců, 2 tygři, smečka vlků, když si zrovna natrháváte 156 květinu do zásoby. Úplně to pak zabíjí nějaké větší napětí a nasávání prostředí kolem vás. Po čase to totiž dospěje jen k tomu, že slepě jedete a ignorujete vše kolem.

Ale, avšak, však, za mě se i přesto jedná o velmi solidní herní zážitek, a to především z jednoho prostého důvodu. To zasazení je prostě boží a vlastně i velmi fajnově zpracované. Je strašně super lovit a ochočovat šavlozubé tygry, jezdi na mamutovi, budovat první lidské vesničky, bojovat o evoluční nadvládu s neandrtálci. Mapa je fajn, přináší dostatečnou různorodost prostředí, ale zároveň si drží nějakou konzistenci v návaznosti jednotlivých lokací.

Příběh je jednoduchý, jak samotní naši předci, ale vlastně úplně v pohodě. Nějak extra nevzbuzuje hráčovou zvědavost, ale dostatečně udržuje pozornost, abychom hrou prošli. Docela dobře se tu dá nadávkovat fetch questy s hlavní příběhem, abyste byli stále v obraze, dostatečně nasbírali skill pointy a úplně se neunudili. Hlavní příběh může mít tak 10 hodin, dalších 15 necháte pro průměrné vyluxování, aby si vás hra ještě udržela. Ideální doba, aby hra stále ještě bavila. Jo a postavy mě hodně bavily.

Souboje jsou také zajímavý oříšek. První polovina hry je hrozně fajn v tom směru, že budete muset rozmýšlet taktiku, soupeři budou dostatečnou výzvu a vy se nebudete moci pouštět do soubojů bez hlavě. Problém může být i nedostatek surovin na zbraně, a i ty je třeba lehce brát na mysl. Od druhé poloviny se z vás stane dostatečně silný zabiják, kdy už nad souboji nepřemýšlíte a vším procházíte jako nůž máslem. Nechám na každém, zdali mu to vyhovuje či ne. Někdy je fajn se cítit jako Rambo, jindy to zase sklouzne k tomu, že jakýkoliv souboj je povinná nutnost a vlastně to zabíjí samotné mechaniky hry, které jsou zde vlastně dost zajímavé.

Soubojové možnosti tu jsou totiž dostatečně bohaté a zajímavé. Většinu soubojů můžete projít bez toho, aniž byste vy osobně reálně někoho zabili. Vše za vás může udělat sovička a třeba šavlozubý tygr. Vy jste jen v roli důstojníka, který udílí rozkazy. Další variantou je samozřejmě stealth, kdy si zašpiníte ruce, případně využívání různých bomb, pastí. Nebo si můžete užít umlácení soupeřů palicí a prošpikování jejich hlav svým oštěpem. Jo, souboje jsou zábavné.

Takže jo. Jedná se o ubisofťárnu se vším všudy, jak je máme rádi a zároveň je proklínáme. Jednou za rok si takový styl hry rád zahraji. A ačkoliv mám spoustu výhrad, tak to hlavní se povedlo, při hraní jsem se bavil a o to tu běží především.

Pro: zasazení, variability v soubojích, mapa, celkově zpracování té doby, zvířecí companioni

Proti: zaplněnost mapy generickým obsahem, nudný až otravný crafting, obecná UBI šablonovitost bez větší invence

+18

Trek to Yomi

borac555borac555
Dohráno
  • PC 70
Z vizuálního a uměleckého hlediska je hra perfektní. To jak je v jednotlivých scénách různě zajímavě položena kamera a jak vypadají prostředí je silně příjemné na pohled. Palec na horu i za černobílou stylizaci. K téhle hře to sedí. Pak je tu herní náplň. No ze začátku mě soubojový systém bavil. I přesto, že postupně získáváte nové komba pro útoky, tak se hra stane zkratka silně repetitivní. Ve hře jsou sice nějaké puzzly, ale většina má řešení na stejném principu. Více různorodých puzzlů by hře prospělo. Příběh je docela slabý a par voleb vedoucí k vlastnímu konci je tu poměrně zbytečně, jelikož jsou tu volby asi 3 a jejich interpretace je taková na sílu. Pokud chcete hrát tuhle hru hlavně pro záživné boje, tak se asi spálíte. Pokud chcete zajímavý vizuální zážitek, tak hra rozhodně za to stojí.

Pro: Vizuálně překrásné, různorodá kamera, černobílý filtr, kombinovaní pohybu v 3D a 2D prostoru

Proti: Soubojový systém se časem trochu omrzí, repetitivní, puzzly, rozhodovaní je nezajímavé, přiběh

+7

Knights of the Round

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 75
Série Capcom Beat 'Em Up se z fantasy světa přesouvá do Británie v době středověké, konkrétně do příběhů z legendy o králi Artušovi.

Příběh se bohužel netočí kolem nejznámějších věcí z této legendy, tedy o získávání bájného meče Excaliburu, nevěře Guinevery či putování za Svatým grálem. Zde si musíme vybrat jednu ze tří postav - Krále Artuše, Lancelota nebo Percevala a vydat se pobít muže zlého krále Garibaldiho a sjednotit Británii. 

Nakonec jsem si jako hlavní postavu vybral rytíře Percevala a jeho sekeru, se kterým se mi hrálo nejlépe. Zaujala mě možnost jezdit na koni, což vedlo k drobnější výhodě v boji. Bohužel jsem na něm obvykle moc dlouho nevydržel, protože mě nepřátelé většinou obklíčili a z koně shodili. Zajímavé bylo také to, že se společně s levelováním postav vylepšoval i jejich vzhled, respektive jejich zbroj.

Obtížnost hry mi přišla o něco více vyváženější, než u předchozích titulů. Obvykle jsem tak umíral spíše až u bossů než během jednotlivých úrovní s běžnými nepřáteli. I díky tomu tak hraní hezky utíká a nestalo se mi, že by mě nějaká část vyloženě nebavila. Za mě tedy spokojenost.
+13

Kingdom Come: Deliverance – The Amorous Adventures of Bold Sir Hans Capon

GarretGarret
  • PC --
Ptáček si vyhlédl řezníkovu dceru jako svůj budoucí bod zájmu a Jindřich za něj všechno oddře, jak jinak. 

V první části je potřeba získat vzácný a drahý rodinný náhrdelník, který Ptáček prohrál v kostkách s jakýmsi lůzrem (který mu v životě nemohl nabídnout dostatečnou protihodnotu). A protože je Ptáček velký myslitel, chce přesně tenhle šperk darovat své budoucí milé. To Jindru zavede až do nového tábora žoldáků v sázavském lese, ve kterém dostane možnost se o šperk utkat kostkovém turnaji. Jakým způsobem se s celou situací vypořádá už je na samotné hráči, každopádně odměnou může být mimo jiné i vzácná sada zlatých kostek, které ale mají dost špatnou čitelnost a často jsem tak musel mhouřit oči, co že mi to vlastně padlo. Nechal jsem si tedy pouze Ďábelskou hlavu a zbytek vyměnil za jiné kousky.  

Součástí získávání náhrdelníku je také menší službička pro nové NPC ohledně hledání vraha v táboře, na které je nalepen dost zajímavý způsob řešení úkolu pomocí vyjednávání. Celkově jsem si tuhle první část dost užil a do tábora žoldáků se pak ještě několikrát vrátil. 

Druhá část úkolu pro toho idiota Ptáčka je získání elixíru Neodolatelnosti a pokud se hráč nerozhodne si recept na něj přímo koupit (za docela dost peněz), čeká ho zábavné strašení Ledečka s domněle oživlým revenantem. Originální a zábavné řešení celého úkolu zavede Jindru až k tragickému osudu místního uhlíře a jeho rodiny. Jedná se o kvalitní vedlejší úkol, kterému v hlavní hře není rovno. 

No a finále už je pouze Ptáčkova snaha zapůsobit na svou milou pod oknem, u čehož mu Jindra asistuje a následně řeší nastalou situaci s řezníkovic otcem a jeho poskoky. Humor na konci na mě moc nefungoval, ve skrze celé DLC jsem měl chuť Ptáčkovi tak maximálně vrazit pěstí mezi oči. Moje předtucha se vyplnila, když po úspěšném večerním zářezu dcery řezníka druhý den ráno jen suše konstatuje, že o ní dál nestojí...

Spolu s Ptáčkovým DLC byl vydaný i turnaj jako update zdarma. Se zlodějským charakterem, bez schopností s čímkoli pořádně bojovat, jsem začal přemýšlet, jak s celým turnajem vyjebat - moje první pokusy ukrást všem zúčastněným vybavení ve spánku se mi dařilo jen částečně a taxem si ten turnaj jen tak z legrace zkusil. A světe div se, já vyhrál. Na Hardcore! Přestože absolutně neumím bojovat se zbraněmi mimo luku, dokázal jsem porazit naskilované soupeře bez ztráty kytičky. To jen ukazuje, jak je celý soubojový systém KCD nedokonalý. Výběr směrů k útoku působí legračně a mistrovské výpady dělají z celé taškařice jen QTE záležitost. A podle traileru ke dvojce to nevypadá, že by se z toho autoři poučili...
+15

Jurassic World Evolution

malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 70
Na strategiích a speciálně těch budovatelských jsem doslova odkojený. Ne zřídka kdy jsem si jako mlaďák nachystal na večerní hraní s bratrancem hru, kde něco budujete, protože víte, že si něco budete stavět celý večer a celý večer až noc Vás to bude bavit až do momentu, kdy jeden z Vás odpadne do snových sfér. Ne vždycky ale bylo pravidlem, že se budovatelská hra povedla. Někdy jste se k ní i s chutí vraceli, někdy jste ji ale zkusili, prožili a usoudili, že mezi ty top ji zařadit prostě nedokážete. Podobně je na tom třeba právě tento kousek a já se níže pokusím vysvětlit proč.

První momenty hraní budovatelských her jsou vždycky hodně opatrné, protože se musíte naučit ty mechanismy, kterými hra disponuje…a každá budovatelská strategie je v tom svá. Tady jsem byl nicméně očarován už v úvodu a mohla za to překrásná hudba Johna Williamse, která na mě udeřila hned v prvních vteřinách. V těch nadcházejících pak udeřili i herci z nové filmové trilogie a tam jsem naopak zpozorněl. Ta nová filmová trilogie už totiž není a nikdy nebude to, co pro mě byl původní film od Spielberga. Herce má ale fajn, tak proč ne.

Pokaždé jsem si na hraní této hry vyhradil ideálně celý večer. Tady nemá smysl něco načínat a po chvílích končit a přerušovat to. To je pak stejně otravné jak přerušovaný sex a o ten také nikdo nestojí. Jakmile jsem tedy započal hraní, překvapila mě mile grafika hry. Ta je na budovatelskou strategii velice pěkná. Respektive hra vypadá velice hezky. Horší už je to ale s tím, když Vám dojde, co po Vás hra chce.

Hra totiž po Vás nechce vybudovat Jurský park podle Vašich představ. Ona ho chce vybudovat podle svých představ. Takže Vám dává úkoly, vy neustále stavíte poměrně nehezké betonové stavby, kterých tu ještě navíc není kdo ví kolik a u toho posíláte různé týmy po celém světě, aby objevily fosilie pravěkých monster, ze kterých byste mohli vypreparovat DNA a zrodit tak nového dinosaura nebo si vyvíjíte to, co si v parku budujete. A to jak komerční sféru, kde stavíte restaurace, krámky s hadry nebo plišáky, popřípadě různé vyhlídky, kde návštěvníky ideálně dobře podojíte, tak i rangerskou sféru, která má za cíl ochraňovat návštěvníky. A to už vůbec nemluvě o různých tragédiích, které nejvyšší na Váš park občas sešle.

Návštěvník je navíc pojem, který tu nemá vůbec žádnou váhu. Ano, po parku Vám chodí, ale jsou to neživé postavy, které ožijí jen v momentě, kdy Vám mezi ně vběhne nějaký ideálně masožravý dinosaurus.

Hra má ale určitě vysloveně filmové momenty, které jsou naopak docela hezké. V parku si totiž budujete ochranku, rangery, kteří brázdí okolí ve svém džípu nebo helikoptéře. Těm můžete nejen rozkazovat, co mají dělat, ale dokonce ty činnosti i sami provádět. Jezdit s nimi, střílet na dinosaury uspávací šipky, přepravovat je, krmit je, fotit je pro měsíčník Times…v těchto momentech hra baví, ale ztrácí na dynamičnosti budovatelské strategie, protože se z ní rázem stává simulátor Jurského parku a ne budovatelská strategie.

Skoro to vypadá, jak kdyby toho tvůrci chtěli do hry dát co nejvíc, aby to co nejvíce připomínalo právě onu filmovou trilogii. Tu to připomíná už ale jen tím, že se Vám každou chvíli na obrazovce zjevují herci z filmů včetně Jeffa Goldbluma a něco naprosto zbytečného Vám tam kecají. A nejhorší jsou ti fiktivní, kteří Vás úkolují. Těm bych místy prokop i prdel.

Celkově vzato má tato hra ale hezké herní momenty, které pobaví, ale na její úkor málo technikálií, které by mi připomínaly typickou budovatelskou strategii, kde mezi nejlepší je jednoznačně třeba zařadit takové Rollercoaster Tycoon nebo Zoo Tycoon. Je to prostě trošku něco jiného, něco, co Vás více navádí k tomu, co chce samotný děj, než to, co byste si přáli Vy. Pokud to přijmete, nebudete nijak závratně pospíchat a budete se kochat u samotných dinosaurů, tak věřím, že můžete být spokojeni. Já už si ale tuto hru po nižších desítkách hodin hraní s chutí raději odpustím a zkusím něco dalšího…
+14

Kingdom Come: Deliverance

GameEsGameEs
Dohráno
  • PC 85
Hned na začátek musím říct, že Kingdom Come (dále KCD) u mě v hodnocení v průběhu lítalo někde mezi 50% a 100%. První část mého povídání bude čistě o tom, jak jsem si v průběhu let hledal ke KCD cestu.

Od chvíle, kdy jsem hru podpořil na Kickstarteru jsem se na ni těšil, objednal jsem si PS4 verzi, protože tou dobou jsem neměl herní PC a bylo mi jasné, že jediný, kde si hru zahraju je moje konzole. Po letech čekání jsem nadšeně hru rozbalil, vložil do konzole, hrál asi 4 hodiny a.... už ji znovu nespustil. Kombinace toho, že hra běžela na PS4 ve 30fps a nemožnosti libovolných uložení + zřejmě smůla v tom, že v prvních hodinách, kdy je Jindra opravdu ještě naprosto neschopný dřevo a já během prvních několika questů několikrát při cestování narazil na skupinu kumánů a opakoval jsem poslední 1-2 hodiny mě frustrovala na tolik, že KCD skončilo na poličce na dlouhá léta. Jsem ve fázi hraní, kdy hrám nedokážu vždycky věnovat několik hodin v kuse a tahle mechanika mně tehdy dokázala hru natolik otrávit, že nebyla šance ji hrát, protože tímhle tempem bych za několik týdnů možná pokořil první pětinu hry. Povzdychl jsem si, že tenhle potenciální klenot pro mě tím pádem asi nebude a hru si nechal aspoň jako památku ke Kickstarterové kampani.

Kdy se mi KCD připomnělo podruhé bylo v době, kdy jsem slyšel o vzniku fanouškovského českého dabingu, ten sice na konzole nedorazí, ale tou dobou jsem měl PS5 a říkal jsem si, že třeba na novější konzoli poběží KCD lépe a tak to zkusím rozehrát podruhé. Bohužel patch žádný nevyšel, a PS5 samo o sobě hry nijak nevylepšuje (možná jen nějak upscaluje rozlišení), takže druhý pokus o rozehrání neměl dlouhého trvání a po pár questech dopadl úplně stejně, jako před lety.

DO TŘETICE VŠEHO DOBRÉHO 
No a začátkem roku jsem si pořídil SteamDeck a nevěřil bych, že 80h herního času v KCD nakonec strávím právě na tomhle handheldu. Zakoupil jsem v akci KCD podruhé na Steamu, vybral český dabing a pustil se do KCD potřetí.

Začátkem jsem se tentokrát prokousal daleko snadněji, netuším, jestli se některé mechaniky/obtížnost změnily v průběhu let v rámci updatů, asi se mi úplně nezdá, že by za všechno mohlo jen to, že jsem si hru užíval v krásných 60fps a vysokých detailech. Nicméně všechna negativa, která mě bránila v hraní KCD dříve byla za pár hodin pryč. Potom, co se Jindra trochu naučí s lukem, lépe páčit, vydělá si pár zlatých a nakoupí pár Sejvovic, se daleko lépe dýchá a člověk se nemusí bát, že ztratí poslední hodiny herního času kvůli náhodné události. Stejně musím říct, že u tohohle typu hry s takovou mechanikou úplně nesouhlasím a quick save bych tam rád viděl standardně (to je jen můj osobní názor, chápu i ty argumenty, proč tam být nemá).

Dalších pár desítek hodin jsem si KCD vesměs užíval plnými doušky a zjišťoval, že je to fakt krásný, dobře se to hraje a je to plný obsahu. Questy jsou kreativní, zajímaly mě dialogy i osudy jednotlivých postav. Hudební doprovod je skvělý, lesy vypadají nádherně. Nicméně pořád se našly určité důvody k frustraci. Očekával jsem, že po mnoha letech na trhu přijdu k perfektně odladěnému titulu (jako je tomu například v současnosti s Cyberpunk 2077, nicméně stále mě překvapilo do kolika bugů, pádů hry, nebo rozbitých questů, jsem se dostal - konkrétně třeba nemožnost dokončit quest, protože jsem ho dodělal dříve, než jsem se na dané místo pomocí "A" podíval. A stalo se to během hry několikrát, kdy jsem musel lovit starší uloženou pozici, protože se nedalo pokračovat dál. Soubojový systém taky není dokonalý. 1 na 1 funguje relativně dobře, ale jak je v souboji více postav, je to jen zmatek, přepínání focusu na jednotlivé nepřátele funguje jen někdy. Nejvtipnější potom taky je, když už téměř na max. vylevelovaný Jindřich při útoku na ozbrojeného sedláka od něj dostane "Perfect block" což se stává mnohem častěji, než by podle mě mělo.

Možná to vypadá, že se soustředím spíš na to negativní, nicméně i přes ty všechny chyby a bohužel u některých questů fakt silnou frustraci - kdy mi to hodnocení lítalo k těm 50% - mě KCD velmi bavilo a vůbec těch spousty hodin v něm strávených nelituji. Naopak o to víc se nyní těším na dvojku, ve kterou vkládám naděje, že bude uhlazenější a snad bez zbytečných bugů a občas nevyvážených soubojů. Jsem rád, že jsem nad KCD nezlomil hůl a že po 10 letech od podpoření hry a 6 letech, co mi leží doma, jsem konečně prošel s Jindřichem celou první část jeho cesty.

Pro: věrné zpracování českých lokací, hudba, příběh a děj

Proti: nevyvážená obtížnost, bugy, občasné rozbití questů

+21
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 20 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 10 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 10 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 27 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 28 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 8 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 26 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 11 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 17 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…
  • jvempire Incubation: … +21
    Incubation: Battle Isle Phase Four
    Napsal jvempire, 26 dní
    Battle Isle je série tahových strategií, která vždy patřila mezi mé nejoblíbenější.…