Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Alan Wake II: The Lake House

CathanCathan
  • PC 85
The Lake House je odpovědí Alana Wakea na AWE v Control. Základní koncept těchto DLC je prakticky totožný. Stín (pun intended) jedné hry prosákne do té druhé a přinese s sebou prostředí i koncepty. V Lake House se tak dostaneme do základny FBC poblíž Cauldron Lake, která jako by z oka vypadla The Oldest House – a to natolik, že mě napadlo, jestli FBC nepoužívá ke stavbě svých stanovišť něco paranaturálního. Prostředí je skutečně nesmírně podobné Control, a to nejen architekturou. Setkáme se zde s typickými odbornými dokumenty, experimenty, absurdními pracovními plakáty na stěnách a samozřejmě s nesmyslnou geometrií, která reaguje na určitá pravidla, jako například na pravidlo tří. Je to více co odkazuje na Contol, včetně významného skrytého easter eggu v podobě Dylana Fadena. 

Z hlediska příběhu a prostředí je The Lake House vynikající – skutečně jde o poctivé rozšíření, na rozdíl od poněkud rozpačitého Night Springs. Nicméně trpí stejnými neduhy jako původní hra, kde si každý může dosadit to své. Z mého pohledu jsou souboje stále poněkud nemotorné, a navíc jste opravdu z papíru, bez možnosti jakéhokoli upgradu.

Je ale třeba uznat, že jsem se při hraní cítil v tom dobrém smyslu nepříjemně a občas se i bál, více než u základní hry. Toto je samozřejmě subjektivní. The Lake House má blízko ke Control, a Control je hra založená na SCP prostředí a analogovém hororu – něčem, co mě dokáže vyděsit mnohem víc než klasický či lovecraftovský horor.

Hře by ale opravdu slušelo pár hodin navíc. Zkušený hráč začne hrát v osm ráno a v poledne má dohráno. To sice částečně přispívá k její údernosti, ale já jsem opravdu věřil, že je tam ještě jedno skryté patro. Ale není. Poslední patro je dokonce nesmírně krátké, a než se nadějete, je konec.

I tak ale těch pár hodin stojí za to.
+12

The Adventures of Tintin: The Secret of the Unicorn

RomcaTRomcaT
Dohráno
  • Wii 70
Na Tintina jsem se těšila především kvůli tomu, že jsme hru doma měli hrát v multiplayeru. Ten se mi také z celé hry nakonec líbil nejvíce. Tintin sám o sobě nepatří mezi mé oblíbence. Ale mám ráda jeho psa Filutu, a proto mě hodně bavily pasáže, kde jsem za něj mohla hrát a prohrabávat nejrůznější tajemná místa.

Popravdě jsem od hry mnoho nečekala, ale pravdou je, že mě mile překvapila. Skutečně mě bavila. I když někdy bylo otravné, že jsme jedno kolo museli jít vícekrát, aby jsme posbírali vše co šlo, protože jsme neměli odemknuté všechny postavy a nemohli jsme se proto dostat všude.

Také mě bavily pasáže s papoušky, kdy se naše postavy mohly proletět. Ovšem zatímco při hraní za psa jsme se v psa skutečně proměnili, papoušci nesli jen naší postavu ve vzduchu. Někdy bylo zapotřebí trochu logického uvažování, někdy rychlost a přesnost a vše bylo pěkně vyváženo, takže hra plynula příjemným tempem.

Po dohrání jsem si pustila i film, podle kterého byla hra vytvořena a musím přiznat, že hra se mi líbila více. Věřím, že se k hraní opět vrátím, hlavně až si to doma pustí i děti a budou chtít sem tam pomoci.

Pro: Filuta, papoušek, zábavné

Proti: operní pěvkyně, nutnost procházet pro úplné dokončení kola několikrát

+12

The Evil Within

ViccleinVicclein
Dohráno
  • PC 10
Evil Within je takovej klon Resident Evilu s drobnými odchylkami (aby ne, když to dělal Shinji Mikami). Esteticky je to ale dost přepjaté... Někdy se protagonista klouže do nějakýho sklepa, kde je káď plná těl a krve. Jindy utíká chodbou, zatímco ho honí týpek s motorovkou a po stěnách se točí ostny. Jindy ujíždíte v autobusu před obrovským pavouko-mutantem... Některé arény jsou plné očí a textura země připomíná tkáň nebo mozek. Na konci se vznášíte v prostoru na zádi armádního vozidla s kulometem a pálíte na závěrečného bosse. Ač mám zkušenosti s LSD a chápu, že příběh hry se odehrává ve vnitřním světě, tak na můj vkus je to příliš rozlítané a edgy, což říkám jako někdo, kdo má extrémy rád! Přesto ale tvrdím, že mi to přes všechnu tu urputnou snahu zapůsobit nepřišlo příliš působivé.

Nevím jak to běželo v době vydání, ale v roce 2024 jsem to hrál na své RTX 2060 na 60FPS a běželo to bez problému. Načítání bylo rychlé, ačkoliv jsem to měl nainstalované na HDD, nikoli SSD. Ty černý okraje jsem si samozřejmě hned vypnul v nastavení, protože to je hroznej nápad. Mám pocit, že v době vydání byly hráčům vnuceny, někdo udělal mód, kterej je odstranil a vývojáři po kritice sami umožnili vypnout je v nastavení.

PŘÍBĚH:
Detektiv, za kterého hrajeme přijede vyšetřit vraždy v nemocnici, ale rychle se propadne do nějakého brutálního vnitřního světa hlavního záporáka, který dříve financoval jistý projekt STEM (stroj schopný sjednotit mysl několika lidí s jednou myslí - tou jeho, která bude mát kontrolu). Záporák chtěl vytvořit vlastní vnitřní svět, aby mohl znovu žít skrze své vzpomínky se svou sestrou, k níž se v dětství asi upnul, a která byla v dětství upálena. Ovšem já po většinu času moc nevěděl, co se děje a hlavně proč by mě to mělo zajímat. Hráč sice pochopí, že záporák chce Leslieho (páč jeho mysl je nějak kompatibilní s jeho) a ostatní postavy chtěj Leslieho zachránit, ale to je tak vše a rozhodně to nestačí na to, abych do dění byl nějak zainteresovaný. Nutno dodat, že jsem nečetl nehrál DLCs a nečetl zápisky, protože vyprávění příběhu skrze ně považuju za opovrženíhodné a z gamingu by mělo zmizet!
Postavy jsou nemastný neslaný a vyprávění na mě naprosto nefungovalo. Většinou není moc jasné, oč jde a když něco zjistíme, tak to beztak nemá žádnej emocionální nebo intelektuální náboj, protože vše, co se děje je jen taková kulisa k tomu, aby hráč mohl procházet krvavé lokace a bojovat s ohavnými nepřáteli a prožívat survival horror. Žádnou opojnou myšlenku jsem za tím nenašel, ač bych asi na nějakou přišel. Možná chtěl autor říci, že vzteklý a traumatizovaný člověk má ohavný vnitřní svět nebo že člověk by se neměl nechat tížit minulostí. Tato témata však nejsou dost dobře (niterně, psychologicky, důsledně, plně) tematizovaná na to, aby ke mně promlouvala.

GAMEPLAY:
Mně průchod trval 15h, ale moc jsem se nebavil. První dny jsem to hrál vždy cca hoďku, protože pak mě to už začalo štvát, ale poslední dva dny jsem dohrál druhou půlku hry, protože jsem to už chtěl mít z krku a v závěru jsem byl už fakt otrávenej. Od tvůrce RE a RE4 bych očekával nějaký pokrok, ale přijde mi, že se jako tvůrce neposunul a zároveň EW zajebal hromadou malých frustrujících kravin.
Proč hráč musí držet klávesu, abych se skrze zrcadlo proklikl do save pointu nemocnice, kde musíme ještě proběhnout celou chodbu, abych si mohl vylepšit zbraně nebo možnost déle běžet (z počátku pouhé 3s, ale na konci hry jsem měl luxus celých 8 vteřin...).
RPG systém je ale v tomto typu hry poměrně zbytečnej a tvůrci tak jen ztrácí hráčův čas.
Gun Play je docela fajn, protože zbraně mají "sílu". Dostupných je myslím 5 zbraní (revolver, silnější revolver, brokovnice, puška, kuše s různými typy šípů) a ačkoliv upřednostňuji hororové hry se soubojovou mechanikou nad mechanikou hide&seek, ale zde přítomnej typickej hororovej gameplay design mě už nebaví. Hráčská postava je uměle pomalá, aby byl hráč jaksi znevýhodněn a hra ho takto uváděla v napětí. Já se u hororových her a hororů celkově fakt nebojím, ale vadí mi, když musím s blbou hrou ztrácet zbytečně moc času, protože umírám, protože moje postava po třech vteřinách sprintu zastaví a potřebuje se vydejchat. Něco podobného nastalo i tehdy, když jsem se snažil silného nepřítele navést na místo, kde by ho zlikvidoval samostříl, jenže než ten samostříl spustím - tedy než postava přepne páku, tak byl již u mě a já mrtvý. následně jsem musel projít arénu opět od začátku (někdy jsou ty checkpointy zbytečně vzdálené), sesbírat zase náboje a kredity a znovu zkouknout nepřeskočitelnou cutscénu (když jsem to viděl jednou, nepotřebuju to přeci vidět znovu). Tohle zdržování mi opravdu vadí...
Chápu, že taká omezení na hráče "tlačí" a říkají mu, aby hrál taktičtěji, udržoval si odstup, hlídal si výdrž/náboje/zdraví, ale raději bych byl, kdyby tenhle lacině unylej design nechali vývojáři už u ledu a přišli s něčím sofistikovanějším, dynamičtějším, kreativnějším, zajímavějších!
Co se hráčových možností týká, tak se může krčit, což se hodí pro primitivní stealth. Melee je hrozně slabé a lze ho využít jen na krátké znehybnění řadového nepřítele (ovšem je třeba se dostat blízko a může se stát, že nepřítel rovněž spustí útok ve stejný moment, ale ublíženo bude vám, protože akce hráče nemá přednost). Libovolně skákat nelze a sprintovat lze jen chvilku, jak už jsem říkal.

Nyní mi zdejší komunita může dát na komentář disliky, protože "nejsem objektivní" a protože jsem znehodnotil jejich oblíbenou hru. Béééé :(((

Pro: běží to a nepadá, koncept, gunplay

Proti: pomalej gameplay, nezajímavej příběh a postavy, vyprávění je příliš soustředěné do zápisků

-4 +3 −7

Chronicles of Mystery - The Tree of Life

Han22Han22
Dohráno
  • PC 75
Hned po prvním díle jsem se pustil do dvojky, kterou jsem původně díky malému počtu hodnocení a absenci recenze ve Score neměl ani v seznamu. A musím říct, že dvojka je po všech stránkách o něco lepší. Ovládání zůstalo stejně tradiční jako v jedničce včetně zobrazování aktivních míst (tentokrát všech). Autoři hru doladili, takže čeština se dá nainstalovat, ve hře je gamma korekce takže nemžouráte do temnoty. Jen to usekávání dialogů stále zlobí. 

Grafika je také o fous lepší. Občas se autorům něco nepovedlo, takže liduprázdné město v Gibraltaru působí opravdu divně, stejně jako plynulý přechod z denního světla ulice do temné noci na hřbitově a naopak, ale třeba Káhira je opravdu pěkná i ten poslední ostrov se povedl. Navíc autoři umí i překvapit působivou animačkou, třeba ten odlet vzducholodí je úžasný! 

A díky bohu se zlepšil i příběh. I tady jsou zpočátku zdlouhavé rozhovory o ničem a řešení pitomostí, ale jinak je celý příběh hutnější, sevřenější a napínavější. Sylvie v Bretani zkoumá starou truhlu a smrt předchozího restauratéra a dostává se postupně na stopu hned dvěma propojeným záhadám - Stromu života v Jižní Americe (alias Fontáně mládí) a záhadě opuštěné lodi Mary Celeste. V patách jí je bratrstvo procházející se v starodávných šatech a vrah zabíjející foukačkou a zanechávající u obětí mince. Vrah sice vypadá jak vykradený z Assassin Creed a opravdu jak píše Gromnir používá foukačku přes šátek :) Ale jinak si nemůžu stěžovat. Pátrání nabírá na obrátkách, probíhá přes tentokrát celkem rozsáhlé lokace, které občas opravdu žijí (opět Káhira) a graduje celkem solidním finále plného sociopatie nesmrtelných s tradičním koncem lidstvo není na nesmrtelnost připraveno. 

Stejně tak hutnější je i samotná hratelnost. Velké lokace nabízí spoustu předmětů, kombinatoriky. Je tu spousta na etapy opravovaných předmětů - od tiskárny až po vzducholoď. K tomu občas brutální, ale řešitelné puzzle, třeba vodovodní trubky v Káhiře mi daly opravdu zabrat a radost z vyřešení byla veliká :) Odpustil bych si dva časové úkoly z nich jeden končí smrtí, ale ale není to frustrující a jako zpestření to funguje. A celý finální ostrov je jedno obrovské propojené puzzle na mnoho etap a přitom celé vytvořené prakticky ze dřeva, soch a provazů. Klobouk dolů!

Zkrátka bavilo mě to až na pár problémů a trochu nudy na začátku víc než jednička. Lepší příběh, lepší hratelnost a i o fous lepší prezentace.
+5

ArtFormer

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 50
Hra se mi nehodnotí lehce. Je tam plno pěkných, dobrých a příjemných věcí, ale na druhou stranu je tam opravdu mnoho i těch špatných, hrozných a příšerných.

Tak nejprve k těm kladným aspektům hry. Nápad zpracovat výtvarné umění od pravěku až po římskou dobu je skvělý a v herním prostředí takřka nevídaný. Pravěké malby působí skoro jako živé a ty nejznámější z nich jsou i součástí samotné hry, kdy na hráče vykouknou a nepustí. Egyptské období je také velmi stylové, všude plno barev a postavy z profilu, tak jak to všichni známe. Řecká stylizace do hnědočerné keramiky byla také vybrána chytře, protože se nedá s ničím splést. No a římská etapa v podobě barevného umění mozaiky, opět trefa do černého. Je vidět, že v tomto ohledu si s tím autoři opravdu vyhráli a sázeli jeden trumf za druhým. Dalšími fajn věcmi jsou hudba a příběh, i když oboje by mohlo být rozsáhlejší, ale určitě to neurazí. Příběh je někdy navíc všeobecně známý a čerpá i z dobové mytologie, takže si hráč zahraje třeba Illiadu a Odysseu. Líbila se mi i encyklopedie, která vše zobrazené umění zasadí do kontextu a přidá něco navíc. Tak by to mělo u her, které nějak čerpají ze skutečného světa a jeho reálií, vypadat a být samozřejmostí.

No a teď k tomu negativnímu, co se prostě nepovedlo. Absolutně nejhorší složkou hry, která hráče frustruje, nesmyslně navyšuje herní dobu a až do konce hry se prakticky nedá "zkrotit", je pohyb a jeho ovládání. Postava skáče do propastí bez větší viny hráče, u každé překážky se u ní zarazí ve stylu, že do ní narazí hlavou, div že si nezlomí nos. Tlačítko pro šplh a skok je na stejné klávese, takže pokud není hráč postaven úplně přesně, tak často skočí a umře, tak jako i při jiných činnostech. Body k interakci ve většině případů postava prostě přeběhne a je tak nutné zmáčknout tlačítko pro chůzi, nebo si je vkleče přesně odkrokovat. Boj je spíše hod kostkami, kdy někdy je zásah počítán, někdy ne, někdy soupeř bezhlavě útočí hned za dveřmi, takže nelze smysluplně reagovat apod. Dlouho jsem u hry tak nenadával, nejsem asi úplně přeborník v reflexech, ale když vím, že postava neumřela jen mojí vinou, tak mě to dokáže naštvat, hlavně, když se to stane třeba při 15. pokusu toho samého. Hru jsem odehrál za 5,5 hodiny, ale pocitově si myslím, že by šla odehrát tak za 3 i s pár záseky, takže minimálně 2 hodiny jsem promarnil kvůli pohybu, bugům a špatným designérským rozhodnutím. Dalším negativem jsou už zmíněné bugy, občas, cca jednou za 5-10 minut se postava nějak zasekne, v nedokončeném pohybu, zaražená v díře, kam se nemá chodit... a nelze jinak než dát load. A to je další věc, checkpointy jsou někdy třeba minutu od sebe při lehkém průchodu bez možnosti úmrtí, a jinde třeba následují až po dlouhých minutách, kde číhá smrt skoro na každém rohu a o opakování nezáživných a hlavně nebezpečných pasáží tam není nouze. Vlastní gameplay je i dost nevyvážený, kdy dost evidentně neměli autoři zrovna nápad, tak nasázeli 3x stejnou herní pasáž s mikroskopickou obměnou hned za sebe. Našel bych pár dalších aspektů které se mi nelíbily, ale to už nemá moc smysl, výše řečené bylo to nejhorší.

Celkový verdikt je nedobrý. Hra se skvělým nápadem a vizuálem je zbytečně devalvována příšerným ovládáním a nedoladěnými herními prvky. Až jsem měl často pocit, že hraju nějakou betu, která v tomhle stavu na trhu být nemůže. Je to velká škoda, potenciál byl velmi slušný, ale dost možná z toho bude jen ústup do zapomnění pro všechny zúčastněné.

Pro: nápad vyprávět příběhy na pozadí pravěkého a starověkého umění, fajn encyklopedie

Proti: příšerné ovládání, vysoký počet záseků (bugů), nedobře rozložené checkpointy, občasná bezradnost autorů

+9

BioShock Infinite

SyndromSyndrom
  • PC 60
Hra o tom, jak musim v minulosti vohnout svojí mámu a stát se tak v budoucnosti vlastním otcem, synem i duchem svatým dohromady s překvapivým bodem obratu v podobě velice originálního konceptu záměny identit, kdy se ukáže, že moje máma byla ve skutečnosti má sestra, takže na konci dne jsem i svým velmi vlastním bratrem.

Takhle to nějak vypadá + když dcerku předal, šok mu vymazal pamět + useknutý malíček dal u ní vzniknout superschopnostem + odkaz na Bioshock 1 na konci a možnost, že jedna z verzí DeWitta je Ryan, je jen easter egg - náhodná ilustrace jak větvení dimenzí funguje, kterou mohl Levine ukázat na čemkoli, ale vychcaně tímto předstírá metanaraci.

Co vim jediná hra s intelektuální pointou je Deus Sex. Přímočarou a věcnou. "Would You Kindly" a melodrama alternativních realit Infinite jsou jen praktický způsob jak podchytit herní koncept - originál: nemáte osobnost, trojka: nemáte paměť. Nejsou zakomponovány do hratelnosti natvrdo, jen ji zdobí. Říct, že Levine psal příběh Bioshocku kolem ideje "obžaloba stříleček jakožto žánru svázaných rukou" je jako si myslet, že kdyby jedničku zapařila Ayn Randová a viděla to dokonale logické řešení problémů v Rapture typu na drogovou závislost společnosti nasadíme démonické holčičky a zmutovaného potápěče s tunovym vrtákem místo ruky, že práce se nemá přehánět a člověk nemá být pokrytec (kapitalismus, který znemožňuje konkurenci) a ve finále, že totálním sviním máte nakopat prdel, tak by vypnula Xbox, zhluboka se nadechla, načež by pronesla: "Ano, toto je mé stanovisko."

Pro: epické

Proti: klišé zvraty v ději - jednička je lepší | pointa hry není intelektuální, ale pouze dramatická, jako v 99% popkultury

+4 +5 −1

Age of Empires IV

TenPepaTenPepa
Dohráno
  • PC 85
Čtvrtý Age of Empires je jako takový návrat domů. Vzpomínky na hodiny strávené u dvojky, budování říší a dlouhé noci taktizování s kámošema – to všechno se v téhle hře vrací. Ale co je zajímavé, není to jen nostalgie, co nás táhne zpátky; jsou tu opravdu vychytané novinky a taky čistá radost z klasické hratelnosti.

První věc, která mě nadchla, je zpracování kampaně. Historické události nejsou jen přepsané a odříkané, ale opravdu ožívají. Když jsem hrál za Angličany a snažil se přežít mongolský nájezd, nebylo to jen o tom, že stavím a bojuju – mám pocit, že se podílím na něčem větším, historicky významném. Vývojáři odvedli skvělou práci při propojení příběhů s misemi, kde fakt cítíš tu atmosféru.

Grafika je sice na dnešní poměry spíš realistická než nějak extrémně krásná, ale to mi vlastně vůbec nevadí. Zahrál jsem si i na notebooku, a to bez nějakých větších problémů – optimalizace je solidní. Jednotky i budovy jsou přehledné a po bojišti je vidět, co se kde děje, což je u strategií dost zásadní. 

Další věc – civilizace. Tady se AoE IV opravdu vytáhla. Každá frakce má svůj styl hraní, který je úplně jiný, takže když třeba přejdu z Mongolů na Francouze, mám pocit, že se učím novou hru. Mongolové, co se můžou sbalit a přemístit kdykoli kamkoli? To je bomba! Samozřejmě je tu i výzva to všechno ukočírovat, ale právě to mi připadá jako fajn oživení.

Multiplayer mě nezklamal, i když sem tam narazím na lagy nebo menší problémy s balancí – což je pro sérii tak nějak klasika. Na druhou stranu, ta možnost hrát s přáteli a vymýšlet strategie je prostě super. Stačí nám rozumná parta a pár večerů máme vyplněných.

Pokud mám hledat něco negativního, tak je to asi UI. Někdy reaguje tak trochu mimo, hlavně když mám armádu a snažím se je koordinovat. Ale nic zásadního, co by mi zkazilo herní zážitek – spíš maličkost, na kterou si rychle zvykneš.

Takže jo, Age of Empires IV je skvělá volba, a to nejen pro nostalgiky, ale i pro nováčky, kteří mají chuť si užít trochu historie s pořádnou porcí strategie.
+16

Grand Theft Auto III

SyndromSyndrom
  • PC 70
Jedničku a dvojku jsem hrál snad dřív než uměl mluvit a obzvlášť k dvojce chovám sympatie na hraně obsese. Zvláštní, že z trojky si pamatuju tak málo, pravděpodobně byla v dětství zastíněna Mafií. Rozdělily si to dokonale: M1 má příběh, GTA III openworld.

Podobně jako u remaku Warcraftu III té amatéřině dostupné nyní na Steamu nelze věřit. Mobilní port původní hry převedený do Unrealu 4 kvalitou na úrovni školní práce. Rychlý rip potvrdil, že je to navrch k tomu po několika letech patchů pořád rozbitý. Naštěstí asi rok zpátky byla u překupníka celá originální série, tak jsem to prubnul, optimalizoval, poladil a spustil.  

Auta s detailním destrukčním modelem, který Rockstar vylepšoval až do IV, kde se rozhodl zároveň pro simulaci jízdy a totálně to nedal, načež se s V vrátil k arkádě. Vachrlatá střelba, kterou Rockstar vylepšoval až do IV a totálně to dal, načež se s V vrátil k arkádě bez důvodu. Luxusní rádio jako obvykle, no a to město. Denní cyklus, lidi si dávají do držky, poslouchají hudbu ve sluchátkách, sanita přijede pro chabruse - dost bylo už ve dvojce, ale nedeformovaná, překlopená do 3D, působila hra v době vydání velmi živě. O to víc jsou ty remaky tragické, protože ve snaze oddělit III,VC a SA od HD universa IV,V, naprosto nepochopili, že realismus byl cílem od začátku.

Questy jsou základní. Formou stejné jako ve dvojce zvednutí sluchátka v telefonní budce. Často i divné, když vám šéf nechá ležet na stole dopis nebo si chodíte vyzvednout instrukce na hajzly. Či vyloženě špatně nadesignované, když máte přepadnout banku. Při honičce vám zmizí orientační ikony. V naivní víře dojedete k ťuplíku, co na mapě zbyl. "Zbav se fízlů, jinak neotevřu," místo aby se garáž otevřela a splněný úkol smazal Wanted Level. Tak jezdíte slepí po městě a po pátém opakování už si pamatujete všech 8 zatáček od banky k automechanikovi. Samozřejmě aby hráč nepřišel zkrátka za drahou hru (+ PS2 topinkovač), chybí checkpointy.

I přes dojem surového materiálu se mi to hrálo kolikrát líp než pokračování. Herní náplň se drží základních mechanik a jak je jednoduchá, vede paradoxně k nečekaným situacím: granátem vyhodim do povětří auta, co mě budou pronásledovat, dřív než nasednu do kradeného nebo zablokuju výjezd týpkovi, kterého bych jinak musel honit přes půl města zase já. Určitě nemusim s ještěrkou nakládat krabice nebo pilotovat vrtulníček na dálkové ovládání. Tyhle kraviny přišly až potom.

Pro: v jednoduchosti je síla | přes nadsázku ještě žánrově jednotné

Proti: designově zastaralé 

+14

Chronicles of Mystery: The Scorpio Ritual

Han22Han22
Dohráno
  • PC 65
Do čtveřice adventura z roku 2008, tentokrát jsem si vybral Chronicles of Mystery od tvůrců Art of Murder. Celá tahle série nebyla špatná, ale nebyl to rozhodně žádný zázrak a totéž se dá říct o Chronicles of Mystery. Zásadní problém je, že všechno co se tu stane už bylo někde jinde a o něco líp. 

Mladá archeoložka Sylvie se vydává na Maltu za strýcem, který byl blízko velkého archeologického objevu, ale zmizel. Sylvii čeká archeologické pátrání, které vede uličkami La Valetty a vykopávkami na ostrově Gozo, podíváte se i do Instanbulu či Vatikánu. Vše se točí kolem maltézských rytířů a Bible, tentokrát kolem síly která stála za zničením Sodomy a Gomory (vypadá to jako archa úmluvy). A samozřejmě hrdince jdou po krku zlodušiagenti Vatikánu a Mosadu, kteří chtějí archu pro sebe. Není to moc originální, při hraní mě napadaly Broken Sword, Indiana Jones a x dalších her/filmů s podobnými náměty. K tomu víceméně povrchní postavy, rozhovory o ničem, pár povinných deníků a odfláknutý a nelogický konec. Na konci hrdinka archu otevře a navzdory ničivé síle se kromě trošku světla nic nestane... záporáci přestanou být důležití, strýc umírá, tak k čemu to všechno bylo? Její vize taky nakonec nic neznamenaly. Za ten odbytý konec dávám nakonec o 5% míň. 

Grafika není taky žádný zázrak. Filmečky jsou spíše hnusné, lokace nijak zázračné (možná Maltské uličky) a v každé z nich je jen pár míst na průzkum. Občas je grafika neskutečně tmavá, vrcholem je puzzle s krbem, kde jsem prostě neviděl nic, takže jsem se musel podívat do návodu. 

Jinak se to nehraje špatně. Ovládání je tradiční s jedním kurzorem, hrdinka svižně běhá, různé neférovosti tu nenajdete. Inventář zobrazuje detaily předmětů a občas je nutné předmět prozkoumat pravým tlačítkem aby se z něj vylouplo něco nového. Je tu i polovičaté zobrazování aktivních míst, hra totiž zobrazí jen něco. Ostatní aktivní místa si musíte najít a prozkoumat, ale slouží jen k dokreslení děje a prostředí, jinak nejsou potřeba. Díky zobrazeným aktivním místům odpadá většina zákysů, Sylvie navíc občas napovídá co dělat. A ve většině lokací toho zas moc na práci není. Nejvíce mě bavil Vatikán, kde přijde troška toho hutnějšího adventuření, kombinování ve snaze uniknou z dvorku, dostat se do archívu, vybílit ho aby nikdo nic nepoznal :) a utéct. Není to krátké, úplně lehké nebo hloupé, ale opět mám pocit, že většinu úkolů či puzzlů jsem už někde viděl... dokonce dojde i na posouvání bedniček ala Broken Sword 3. Sylviin deníček je kupodivu i docela vtipný, rozhodně vtipnější než zbytek poměrně suché hry (až na na tradičního držkujícího papouška). A jeden pořádný opruz - občas se stane, že předmět A nemůžete použít na předmět B (hra při kombinacích nic nehlásí), ale naopak to jde; tohle byla příčina pár zákysů a nakouknutí do návodu. 

A na závěr pár technických problémů. Na Windows 7 hra prostě ignoruje instalaci patche a následně češtiny, navzdory úspěšné instalaci je furt v angličtině. Horší je, že v dialozích jsou konce rozhovorů dost často useklé... sice si je můžete přečíst, ale na atmosféře to nepřidá. Návody jak řešit (kompatibilita, vypnutí spřažení dvou jáder) nebyly k ničemu. 

Závěrem? Mírně nadprůměrná, lehce povrchní, klišoidní adventura která nestrhne, ale hrát se dá.
+5

Railroad Tycoon 3

jablekjablek
Dohráno
  • PC 85
Výborná odpočinková hra. Dvojka je moje srdcovka, takže mi trvalo poměrně dlouhou dobu, než jsem si zvyknul na přechod do 3D prostředí (s odstupem času vidím jedinou nevýhodu ve snížené přehlednosti). Ale vyplatilo se!

Základní systém je pořád stejný, takže vozíte lidi, suroviny a výrobky do míst, kdy jsou potřeba. Hlavní změny se týkají především ekonomické stránky hry, kdy hraje roli cena produktu v místě nakládky a cílové stanice. K tomuto účelu slouží barevná mapa, která vám ukáže zaprvé to, kde je daná surovina k dispozici, ale hlavně to, kde se dá levně koupit a kde draze prodat. Takže se vám může stát, že povezete dřevo přes půl mapy, ale ve výsledku nevyděláte téměř nic, zatímco někdy na krátkou vzdálenost právě se zohledněním aktuálního stavu nabídky / poptávky vyděláte majlant. Nově přibylo také zobrazení aktuální ceny poptávky v různých stanicích, takže se můžete rozhodnout, kam zrovna danou zásobu odvézt, aby se to maximálně vyplatilo. Velice důležitou součástí je také nákup průmyslových budov (továren, dolů, hotelů atd.), bez čehož se ve většině misí nedá uspět na medaili lepší než bronzovou, protože pokud se vám povede výhodně koupit případně postavit nějaký provoz v místě, kde je zpracovávaná surovina (a nebo se tam dá levně přivézt), může vám to každý rok vynášet velice zajímavé částky.
Cena provozu je také nově variabilní a hýbe se podle ekonomické bilance za poslední roky. Takže můžete narazit na nezásobovanou ocelárnu, kterou je možné koupit za 1,7M dolarů (i když cena stavby byla 3,4M), ale také například na ocelárnu, která má aktuální cenu 6M, protože každý rok vydělá přes 600k. Všechny tyto novinky nejspíše vedly vývojáře k přidání možnosti "all cargo", kdy už sami nerozhodujete o tom (i když pořád máte určitou omezenou možnost výběru, prostě už si jen nenaklikáte přesně vagón po vagónu), co přesně se z dané stanice poveze, ale automaticky se vybere a naloží zboží s nejvyšší marží. Tahle skutečnost mi zezačátku celkem vadila, ale s přihlédnutím ke všem změnám, které hru dělají variabilnější a složitější než předchozí díl, musím uznat, že ono by to dost dobře jinak nejspíš nešlo. Další zajímavostí je pohyb zboží nejen po železnici, ale jsou zde zohledněny i další možnosti dopravy, takže pokud postavíte ve městě vlakovou stanici, jejíž rádius nepokryje danou výrobní budovu, nezoufejte, zboží se tam stejně dostane, i když s přirážkou za dopravu...

K sérii RRT patří neodmyslitelně soundtrack, který je tady snad ještě lepší než ve dvojce a úvodní skladba vám vykouzlí úsměv na tváři pokaždé, když hru spustíte :) Takže pokud máte rádi vláčky a chcete si trochu rozšířit obzory v tom, jak funguje ekonomika (troufám si tvrdit, že se tu dá opravdu celkem dost věcí naučit / pochopit), je tohle ideální volba!

Pro: Různorodá náplň misí v kampaních, soundtrack, detailnější ekonomické prostředí, relax :)

Proti: Zezačátku nepřehledná 3D grafika a určité dílčí zjednodušení, které ale bylo nutné...

+13

Star Wars Outlaws

ArmJohnArmJohn
Dohráno
  • PC 80
Nic jsem od toho nečekal. A proč taky, Ubisoft poslední dobou moc neválí, tak jsem si říkal, doufám, že mi nezníčí můj milovaný svět Star Wars. A ono ne, opravdu jsem mile překvapen jak ta hra ve výsledku vypadá.

Příběh slušný zase trochu z jiného prostředí. Není to nic co by člověka posadilo na zadek a už něco podobného někde neviděl nebo nehrál ale ani tak to není špatný. Docela mě přakvapila i délka hry, není to nic příšerně zdlouhavého ani příliš krátkého, a když se hráč zaměří na plnění jen hlavních misí, tak hru zahraje v klidu do 16 hodin herního času.

Samozřejmě také hra mohla mít lepší grafiku ale není to nijak zvlášť hrozné a ve výsledku ani důležité.
Dnes už hra obsahuje tři vydané patche, takže je v mnohem lepším stavu než při vydání.

Co musím ale ocenit jsou skvělé minihry v podobě třeba závodů kluzáků, které ve mě vyvolaly dojem nostalgie ze starého dobrého ,,KOTOR'' a i podobně obtížné.
Dále je super výběr planet na které můžeme cestovat, zvláště planeta Tatooine, tu jsem si užíval úplně nejvíc. Snad ještě v žádné Star Wars hře jsem se takhle volně projíždět na speedru nebo i jen tak procházet po své oblíbené planetě nemohl. To byla prostě paráda, zvlášť návštěva Jabbova paláce, kde můžeme potkat Hana Sola v karbonitu nebo i Bobu Fetta. Za mě nejlepší mise ve hře.

Hru ale můžu doporučit. Kdo miluje Star Wars bude milovat i Outlaws.

Pro: Star Wars svět, průzkum planet (Tatooine), příběh, postavy, minihry, společník Nix

Proti: technický stav po vydání dnes už věčina opravena, slabší grafika a jinak snad nic

+15

Dishonored 2

ReleonReleon
  • PC 80
Recenze obsahuje mírné spoilery z Dishonored 1 a DLC pro první díl! 

Dishonored 2 je pokračováním velice úspěšného prvního dílu, který nastavil laťku hodně vysoko. Podaří se ji překročit?

Příběh začíná v Dunwallu, známého z prvního dílu, Corvo a Emily trénují své schopnosti, když v tu se objevuje někdo, kdo chce převzít trůn a ujmout se tak postupně vlády. Nejde o nikoho menšího než z DLC s Daudem z Dishonored 1 známou Delilah. Zde mám hnedka první výtku. Týká se samotné Delilah, která si někde z prstu vycucala, že je právoplatnou dědičkou trůnu, protože bylo sestra bývalé císařovny Jessamine. A vezme to doslova, s kupou svých pomocníků se rozhodla obsadit trůn. Výtka patří této postavě, protože jsem nepochopil, proč ji tvůrci zvolili, když v DLC dopadla tak, jak dopadla. I když je to ve hře vysvětleno, působí to jako kopírování. A tím to nekončí. Buď Emily, nebo Corvo se vydává opět na cestu pomsty. Zvolil jsem si Corva a tak budu popisovat pouze hru za něj. Císařovna je sesazena a v nebezpečí, a Corvo je označen za vraha. Nebylo to už někde? Je hrozná škoda, že autoři téměř do puntíku vykrádají svůj příběh z jedničky a přidružených DLC, ale dejme tomu, i přesto je v rámci možností zajímavý a má zvraty. A tyto zvraty svým způsobem konáte i Vy, neboť je opět ve Vašich rukách, zda svou oběť zabijete či potrestáte jiným způsobem. A k tomu se krom Emily vrací několik starých známých postav.

Děj se po první misi přesouvá na Karnacu - Corvovo rodiště - kde se skrývají všichni, kterým půjdete po krku. Lokace zde jsou nádherné a žijí svým vlastním životem. Jsou otevřenější a ještě přívětivější různým způsobům hraní než v prvním díle. Tyto lokace se dělí na několik částí, které jsou od sebe oddělené krátkým loadingem.
Lze v nich opět pátrat, což je rozhodně doporučeno, po různých amuletech a runách, které slouží pro rozvíjení Corvových schopností. A že to bude potřeba! Stejně tak po různých odbočkách, které mohou usnadnit postup k cíli.

Hra postupně přituhuje a jednoduché soupeře v podobě pár vojáků s mečem brzy vymění za mechanické roboty a čarodějnice. A ti už umí pěkně zatopit!

Z jednotlivých misí se mi nejvíce líbila ta, v níž musíte hrát ve dvou časových liniích, a kde to, že něco změníte v minulosti, se promítne do současnosti. Sice se většinou nejedná zas až tak o zásadní věci, ale je to rozhodně vítané a to i díky tomu, že si málokteré studio troufne ve svých hrách nějak převratněji hrát s dvěma a více časovými liniemi, kdy jedna ovlivní druhou.

Postava Corva je o něco sympatičtější než posledně, a to i díky tomu, že konečně mluví. Z Emily si nic neužijete, protože... no, nebudu spoilerovat.

Delilah je silná záporačka a dává Vám o tom vědět, ale jak jí postupně připravujete o její pomocníky, dozvídáte se, že i má strach. Z Vás! A to je dobře, protože v mnoha hrách jsou často záporáci představeni jako ničeho se nebojící psychopati, kteří mají děsně silné kecy, ale na konci hry buď škemrají o život, nebo pokračují v urážení.

Ostatní záporné postavy jsou spíše takové figurky na odstranění z cesty, o nichž se dozvídáte maximálně z mluvy obyvatel, různých deníků a zápisků, a občas i z cutscén. Jejich potenciál by tedy šel využít lépe. A vrací se i Jessamine, jen neprozradím, v jaké podobě se vrátila.

SHRNUTÍ: Dishonored 2 měl být vylepšeným prvním dílem a v mnoha ohledech se mu to daří. Krásné lokace, možnost volby hlavní postavy, povedená hudba, výtečná grafika, velice slušná UI, a i ty postavy jsou ucházející až dobré, ale kazí si to tím, že z velké části kopíruje příběh Dishonored 1 a jejích DLC, z kterých si i, podle mě nesmyslně, vypůjčuje záporačku Delilah, která je sice fajn záporačkou, ale i díky ní dochází k objevení pocitu, že tohle už jsme někde viděli. Je to asi jediná větší výtka, protože D2 je ve výsledku podařená a velice zábavná hra, která pěkně rozšířila už tak velice zajímavé univerzum a svět Dishonored.

Pro: Grafika, lokace, možnosti voleb, různé průchody, stealth, vylepšování, schopnosti, délka, narůstající obtížnost

Proti: Záporačka, kopírování některých příběhových prvků z prvního dílu

+12

Dishonored

ReleonReleon
  • PC 80
Když jsem hrál poprvé Dishonored, nevěnoval jsem mu tolik pozornosti a to jsem se rozhodl po těch několika letech napravit.

Už tehdy to bylo obrovské překvapení, rozsáhlé úrovně s možností zvolit si několik cest, hra podobná staršímu Hitmanovi nebo Splinter Cell. To jsem si nemohl nechat ujít. Jenže tehdy mě tichý postup nebavil tolik jako dnes.

První, čeho si všimnete, je právě možnost zvolit několik cest, kterými se vydat. Tiše, hlasitě, vpravo, vlevo, prostředkem, vrchem? Ano, lze to i vrchem, a to díky řadě schopností, které Corvo ovládá a které postupně získává a je možné je vylepšovat. První z nich je tzv. Mžik, který vám umožní přemisťovat se na delší vzdálenosti, šplhat apod. Mezi další schopnosti patří např. ovládání zvířat i lidí, větru, přivolávání krys, vylepšené vidění a několik dalších schopností, které lze vylepšovat za nasbírané runy. Právě tyto schopnosti hru značně povyšují a nedovedu si ji bez nich představit.

Příběh v Dishonored není nikterak oslnivý, císařovna je zabita, vy jste obviněn z její vraždy a zavřen. Dostáváte se z vězení a vydáváte se na cestu pomsty.

Na této cestě opět zmíním možnost volit dvojí postup - buď cíl zabijete přímo, nebo nepřímo. A v některých případech je vlastně ani zabít nemusíte, je to velice příjemné zpestření.

Hra obsahuje několik misí, někteří si stěžují na krátkost kampaně, ale pokud se vydáte cestou tichého postupu s tím, že odklidíte nebo se pokusíte obejít všechny, kdo stojí v cestě, a s tím, že se budete věnovat sběratelské činnosti a čtení textů, které jsou ve hře různě ponechávány a které umožňují blíže nahlédnout do světa Dunwallu, pak Vás čeká spousta hodin.

Postavy jsou docela fajn, jen škoda, že Corvo nic nenamluví a sympatičtěji vypadá spíše v masce než bez ní. Zato malá Emily je roztomilá a i slušně napsaná. Ostatní postavy jsou docela dobře napsané a dočkáte se nejednoho zvratu. Jen Cizinec/Outsider by potřeboval vylepšit. Příběh tak ve výsledku dává smysl a ukazuje, jak moc zvrácený je život ve zkorumpované společnosti, a to ještě prolezlé morem.

Město Dunwall je velice dobře vybrané, průmyslové a obchodní město, napadané morem, rozdělené na nižší
- zcela zničenou - a vyšší - nezničenou, chráněnou - oblast. Grafika docela sedí a její charakteristický styl zapříčíní, že si hru s ničím jiným nejspíš nespletete. Stejně tak samotné město je charakteristicky vytvořené a ač je prolezlé morem, tak žije. Krysy na každém kroku, stráže, gangy, náhodní obyvatelé, to všechno dodává Dunwallu tolik života, kolik je jen možné.

Klasickým úkolem pro danou misi je někoho zachránit nebo zabít. Ale jak toho dosáhnete, je čistě na vás. Vaše volby se promítnou do celého průchodu hrou a když budete plnit vedlejší mise, je to jedině dobře. Nejen kvůli odměnám, ale i kvůli cenným informacím, které průchod misí značně usnadní.

Je určitě škoda, že nebylo vymodelováno více typů postav a že hra nenabízí přece jen ještě aspoň dvě, tři mise navíc, protože je natolik zábavná a chytlavá, že zamrzí, když skončí.

Zbraní je minimum, meč a pistole, kuše s několika druhy šipek, ale to je vynahrazeno právě tím, že můžete protivníky buď obejít, nebo likvidovat za pomocí nadpřirozených sil.

SHRNUTÍ: Dishonored bylo rozhodně překvapením, které by nemělo chybět ve sbírce žádného hráče, který miluje několik možností průchodu hrou, dopad voleb, nadpřirozené schopnosti nebo tematiku morem zamořeného města. Hra kombinuje několik různých vlastností a kombinuje je naprosto špičkově. Jediné, co by zasloužilo vylepšit, je grafika, která ač je charakteristická a nezaměnitelná, je slabší, více modelů postav a i některé samotné postavy, z nichž většina nepůsobí dostatečně zajímavě.
Naopak patří pochvala ozvučení, zasazení, tematice, nadpřirozeným schopnostem, zvratům, možnosti několika průchodů hrou, dopadu voleb na další průchod hrou a samozřejmě možnosti volby, jak splnit úkol. A když budete opravdu pečliví, vydá Vám hra na spoustu hodin výborné zábavy.

Pro: Dunwall, atmosféra, možnosti průchodu hrou, délka, příběhové zvraty, nadpřirozené prvky, stealth, akce

Proti: Slabší grafika, modely postav, slabší úvod

+11

Deadpool

ReleonReleon
  • PC 75
Po zhlédnutí poslední Deadpoola mi to nedalo a musel jsem konečně vyzkoušet i samotnou hru. Sotva naskočilo logo Activisionu, lehce jsem se zděsil, co to zase bude za paskvil, jak už to u her od Activisionu nebo EA doprovázejících film bývá. O to příjemněji jsem byl překvapen, když to tak úplně nebylo.

Hra vás vhodí do děje hodně rychle, dáte si seznámení s pravidly hry v Deadpoolově bytě, kde rozhodně doporučuji vyzkoušet všechny interakce, protože krásně utvářejí první dojem ze hry, a zároveň Deadpoolovu osobnost. Deadpool (dále jen DP) provází celou hru svými specifickými hláškami do všech světových stran, u kterých se každý fanoušek jeho komiksů/filmů musí prostě zasmát. A začíná to právě v jeho bytě.

Následuje řada misí, které jsou bohužel prakticky pořád o tom samém, dojdi, vybij, přines, znič. Každá lokace, pořád to samé dokola, jen se mění kulisy. Stereotyp nabourává možnost vylepšovat postavu i zbraně, ale právě stereotyp je ten hlavní důvod, proč mi hru trvající asi 8 hodin trvalo dohrát skoro tři měsíce. Potřeboval jsem ji dávkovat kvůli velmi repetetivnímu obsahu a někdy snad až frustrující nespravedlnosti v některých soubojích, kde na vás nabíhaly vlny nepřátel, a pokud jste zemřeli, prostě jste jeli od začátku (checkpointu). Naštěstí jsou checkpointy docela chytře rozmístěné. Přes to všechno se to vyplatí dohrát, pocit zadostiučinění hra má. Zvláště poté, co Deadpool způsobí několik failů a zabijí klony místo opravdového záporáka :D.

Mise dokáží být i nápadité, například když se rozpůlíte po pádu a vaše horní část těla přistane na těle vojáka, díky čemuž získáte možnost všechny a všechno kolem sebe rozstřílet efektivněji atd. Nebo přepnete do 2D, protože došel rozpočet :D

Smrt je zde řešena zajímavým způsobem, často dost morbidním, ale na druhou stranu prezentovaná jako něco, co pro DP neexistuje. Tomu nahrává i to, že někdy se během "smrti" prostě jen spawnete nedaleko.

Délka hry je tak akorát, možná kvůli repetetivnosti až dlouhá. Misí je moc, někdy je to zbytečně natahované, a opět jediné, co to zachraňuje, jsou DP narážky na všechny a všechno (zejména jeho rozhorory s Wolverinem stojí prostě za to.)

Shrnutím se jedná o průměrnou mlátičku/střílečku, která je okořeněná o perfektního a sympatického hlavního hrdinu, který všechno věčně okecává a hláškuje bez ustání, čímž vytáčí všechny okolo. Hratelnost je průměrná, repetetivní, s občasným ozvláštněním. Grafika na svou dobu ucházející, zvuky průměrné, dabing podařený. K vyššímu hodnocení pak sahám jen kvůli DP a dalším postavám, ale hlavně kvůli tomu, že mě hra ve výsledku poměrně překvapila, protože všichni víme, jak obvykle hry podle filmů dopadají...

Pro: Deadpool a některé další postavy, hlášky, vylepšování postavy, snaha narušit stereotypnost, dabing

Proti: Grafika, prázdnota světa, repetetivnost, délka, zvuky, očividná snaha vést se na popularitě filmu

+6

Crime Scene Cleaner

ReleonReleon
  • PC 85
Takový realistický Viscera CleanUp Detail, dalo by se říci o této hře...

Když jsem kdysi zkoušel demo, hodilo mě to do lokace s bazénem, ale žádnými vylepšeními. Říkal jsem si, že to je strašně nudné, ale po vydání plné hry mi to nedalo a vyzkoušel jsem hru znovu. Nelituji.

Hratelnost je naprosto perfektní, s každou další vyčištěnou lokací přichází vylepšení, která usnadňují celý proces uklízení. Díky tomu mizí stereotyp a stává se to naopak velice zábavným úkolem. Zvláště pak, když každá lokace je krásně originální a doprovázená často zajímavým příběhem o tom, co se tam stalo a proč jste vlastně zrovna vy tím uklízečem.

Grafika je oproti Viscera realističtější, a stejně tak zvuky, což nabízí úplně jinou hru než v případě Viscery. Navíc se vám tady tak často nestane, že byste si zašpinili zase polovinu lokace, protože jste někde zakopli s kýblem (a přesně to jsem na Viscera miloval). Tady si zašpiníte o něco méně, později už nic.

Lokace jsou velké tak akorát, při nemožnosti něco najít pomáhá "šestý smysl", který práci umožňuje dokončit. Některé lokace zaberou klidně i dvě hodiny čistého času, pokud chcete být opravdu poctiví, a vyplatí se je dokončovat. Už jen pro ten dobrý pocit.

V závěru tak docházím k tomu, že hra je prostě parádní, i 30 misí by mi asi připadalo jako malý počet, protože je to pořád zábavné, je svým pojetím originální a zajímavá, ale také je šíleným žroutem času v tom nejlepším slova smyslu. Těším se na další podporu vývojářů, kteří přislíbili nové mise a rozvinutí zajímavě nakopnutého příběhu.

Pro: Téměř všechno

Proti: Délka hry, někdy je úmorné hledat poslední kousek rozbitého skla či flíčku

+5

Dishonored: Death of the Outsider

ReleonReleon
  • PC 75
Ve své době a vlastně i dnes jsem byl úchvacen parádní a netradiční hratelností prvního Dishonored. Druhý díl, ač propracovanější, mě tolik nezaujal, byť nevím úplně proč, když vlastně skoro všechno vylepšil. Možná proto jsem odkládal dohrání tohoto dodatku tak dlouho...

Zpočátku nutno říct, že hra navazuje na předcházející díly s tím, abyste osvobodili Dauda. Ten je uvězněný a zesláblý, a proto se vydáváte na svou první, spíše lehce tutoriálovou, misi. Otevře se před vámi prostor poměrně uzavřenější, ale to naštěstí napraví další mise. Prostředí je lehce nadprůměrné v porovnání s předchozím dílem, ale velmi dobře promyšlené. Cíle se dá dosáhnout mnoha různými způsoby. Škoda jen, že lokace druhé a třetí mise je úplně stejná, byť s několika odlišnými prvky a částmi. Na druhou stranu jsem si užíval, jak se něco sem a tam proměnilo a reagovalo to na vaše rozhodnutí v misi předcházející.

Misí je celkem pět, první tutoriál, tři normální mise, poslední je výrazně lineární. Pak přichází konec příběhu. Dle mého názoru snad až příliš brzy a je to celé dost uspěchané. Nejvíce se mi naopak líbila mise druhá a čtvrtá - tedy vykrádání banky, kde si člověk připadal jako typický "Thief". Poslední mise naopak působila snad až příliš ledabyle, unyle, nudně a prázdně, a navíc neposkytovala příliš možností, jak ji vyřešit. Snad krom konce.

Ke konci mám též řadu výhrad, ač jsou volby zásadní, nemělo to na mě stejně silný emocionální dopad, jako kdysi závěr předchozích dvou her, a prakticky mi to pak po skončení bylo jedno, co se stalo. A to jsem se snažil celou hru odehrát bez zabití (přesto mi některé mise hlásily mrtvé, i když nevím, že bych někoho zabil).

Vylepšení v podobě run bylo docela fajn, ale mohlo by toho být více a různorodnější.
Postavy mi vysloveně nebyly jedno, ale zároveň jsem si k nim nedokázal vytvořit ani větší pouto, za což lze vděčit i kratší délce a nepříliš sympatické hlavní postavě. Takže když zemřel Daud někde mimo záběr , nikterak mě to netrápilo a pokračoval jsem dál. Beztak to působilo, jako kdyby to na příběh nemělo takřka žádný vliv.


Stealth funguje ve hře na výbornou, schopnosti jsou omezenější, ale dostačují. Především možnost převtělit se a teleportaci jsem využíval takřka bez ustání. Díky tomu se dařilo většinu NPC uspat a dostat se tak poklidně k cíli. Ono to snad u některých vedlejších misí jinak než uspat celý barák ani nejde. Akci hodnotit nemůžu, při každém vyvolaném konfliktu jsem hru zpětně loadnul, abych si zachovával co nejčistší štít.

Hratelnost je fajn, někdy více než to, ale na předchozí díly také plně nedosahuje. Tady opět namířím výtku k poslední misi, kde bylo až o nervy se nenechat odhalit, když mě viděli přes čtvrt mapy...


Kolem a kolem vzato, je vidět, že se jedná o kratší dodatek, který jen doplňuje události původních dvou her. Příběh je průměrný, závěr zbytečně unáhlený a bez emocí, postavy zapomenutelné, hratelnost lehce nadprůměrná a misí je málo. Naopak některé lokace jsou velmi dobře zpracované, obzvláště krádež v bance je vynikající, úkoly zábavné, možnosti průzkumu a různých řešení parádní.
Je tak lepší od hry zas tak moc neočekávat a pravděpodobně budete spokojení s několika dalšími misemi z tohoto zajímavého univerza, než očekávat více a být zklamáni. Přesto nebo snad právě proto se o to více těším na regulerní třetí pokračování.

Pro: Atmosféra světa, úkoly, některé lokace, stealth, různé možnosti řešení, rozvinutí lore

Proti: Poslední mise, uzavřenější lokace, průměrný příběh a zapomenutelné postavy, závěr hry, délka

+10

Astro Bot

ActualPigeon5ActualPigeon5
Dohráno
  • PS5 100
Nakonec jsem podlehl všeobecnému nadšení a přestože obvykle čekám na slevy a v podstatě tak nehraju aktuální hry, tak u Astro Bota jsem udělal výjimku. Komentář zkusím napsat kratší, protože stejně každý ví o co ve hře jde a jak vypadá (myslím, že se tomu nedalo vyhnout v herních mediích kromě teď remaku Silent Hillu 2 žádná podzimní hra nedostala víc prostoru).

Autoři vzali demo ochutnávku Astro's Playroom a posunuli ji o několik úrovní výš. Plnohodnotný díl je výrazně delší, výrazně obtížnější, i když jak píše komentář přede mnou, tak pouze v dodatkových úrovních, ty hlavní jsou pořád snadno průchozí, ale pokud se snažíte kompletovat boty i puzzle kousky, tak obtížnost je v hledání než v přesnosti a preciznosti plošinkování. A třeba skrytých levelů jsem bez nápovědy našel možná menší polovinu (po dohrání každé úrovně při dalším průchodu je k dispozici minibot s detektorem, který vás upozorňuje na chybějící collectibles, ale nepovažuju to za zápor, je to možnost, kterou můžete a nemusíte využít).

Hrozně mě potěšili boti, kteří odkazovali na některé z her z historie Playstationu, i když jsem jich dost neznal. Tohle propojení s minulostí Sony mě fascinovalo už v Astros Playroom. Každý z pěti světů končí levelem, který přímo odkazuje na nejpopulárnější série a třeba God of War level se sbíráním Odinovým havranů mě připoměl, když jsem je sbíral v původní hře.

Žádnou podobnou hru jsem nehrál přes dvacet let, nejblíž k tomu má možná Crash Bandicoot, možná množstvím nápadů, které jsou použity v jednom levelu a pak už nikdy příště mi to připomnělo It Takes Two, což je ale úplně jiný žánr. Možná jedinou malou slabinou může být, že ovladač není využíván tolik jako v Playroomu, ale tam ho chtěli představit hráčům a byl na to maximální důraz (ale třeba šplhání s opičím kostýmem nebo let raketkou pomocí Dual Sensu byly superzábavné a kdyby to bylo i tady, tak bych byl rád).

Astro Bota by nikdo neměl minout, i když si nejste jistí, jestli je to hra pro vás. Protože v té záplavě open worldu, soulsovek, rogue like, které si prostě bývají často hodně podobné je Astro Bot zjevení a doufám, že prodeje budou super a Playstation rozjede v budoucnu plošinkovou sérii.  A musím se přiznat, že mě Sony s Astro Botem přinutilo pořídit Switch a budu sjíždět všechny ty Super Marie a Donkey Kongy, které mě zatím míjeli.
+18

Marathon

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 65
Navázat na úspěch Doomu se v devadesátých letech pokoušelo několik dalších her. Jednou z nich je i Marathon, o jehož existenci jsem neměl do nedávna nejmenší tušení. Hru jsem objevil až díky Retro Klubu a následně jsem si jí prošel v její klasické verzi.

Hrát jsem začal naslepo, aniž bych si o hře zjišťoval nějaké detaily a tak na mě již od prvních okamžiků působila dost nepřehledně kvůli tmavým barvám, krátkému dohledu. První mimozemské nepřátele jsem hned interně začal přezdívat jako Jaffy podle jejich tyčových zbraní. Hned v první úrovni jsem pak trpěl na nedostatek nábojů a současně jsem se v ní dokázal ztratit. 

Nepříliš dobré první dojmy se o něco zlepšily časem, když jsem pochopil mechaniky hry. Zabíjel to ale design úrovní, který mě po celou dobu hraní moc nechytl. Hlavně mě štval systém ukládání hry, což bylo možné pouze na příslušných terminálech. Ty však často nejsou na začátku úrovně a některé z nich nemají daný terminál vůbec. Není nad to projít těžkými úseky úrovně následně umřít na nějakou blbost a pak opakovat i předchozí úroveň. Nebo když nemám na hraní moc času a po pár dnech si tu rozehranou úroveň už moc nepamatuju.

Zajímavou, avšak někdy nepříjemnou věcí, jsou úkoly jednotlivých misí. Ty jsou obvykle popsány pomocí informačního terminálu, kde se rozvíjí i příběh. Nejednou se mi však stalo, že jsem se zasekl jen kvůli tomu, že jsem dostatečně neprohledal jednu chodbičku, ve které byl jeden enemák a já tak pobíhal po úrovní a dumal nad tím, co jsem neudělal.

Pak jsem ještě nepobral smysl jedněch dveří, které se pomaličku otevírají, aniž by se v okolí něco dělo. Musel jsem si počkat několik desítek vteřin. Stejně tak zvedací plošina, co sjede dolů snad po minutě.

Naopak se mi líbila úroveň, kde nebyl kyslík a já tak musel nejprve hledat doplňovací terminály a pravidelně se k nim vracet. Také musím ocenit mise odehrávající se na mimozemské lodi, kde prostředí vypadá jinak a kde je celkem nouze o náboje, protože proč by tam vůbec byly, že?

S arzenálem zbraní jsem spokojen, jen jsem až příliš často trpěl na nedostatek nábojů. Co se nepřátel týče, možná by to chtělo jich pár druhů přidat.

Celkově mám ze hry spíše negativní pocity. Hra je těžká hlavně díky nedostupnosti ukládacích a uzdravovacích terminálů, což není vyloženě špatně, ale nemožnost ukládat hru na začátku některých úrovní je značně frustrující. Jsem rád, že to mám za sebou.
+13

Rhodan: Myth of the Illochim

Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Perry Rhodan byl jeden z paperbacků, které u nás vycházely v 90. letech. Zkusil jsem jako kluk pár dílů, ale popravdě mě to moc nebavilo, ztrácel jsem se v těch tunách ras a planet a dal jsem radši přednost Johnu Sinclairovi a příšerám :) V Německu je série ovšem dodnes populární, vyšlo několik tisíc dílů a stále vychází. Samotnou hru jsem kdysi dokonce zkusil, navnadilo mě intro, ale odradila tuna textů, takže nastal čas to zkusil znovu. 

Píše se rok 4934, Perry Rhodan je tři tisíce let starý galaktický hrdina, který nestárne, byl u spousty kontaktů a bitev s mimozemšťany a momentálně je něco jako nejvyšší vládce Země/Terry. Hru nastartuje na adventuru opravdu bombastické intro kdy na terranské vesmírné velitelství zaútočí armáda robotů, všude je chaos a Perry je pro vlastní bezpečnost zavřen a nikam nemůže. První kroky tak vedou poničeným velitelstvím, snahou zprovoznit co nejvíce přístrojů, otevřít co nejvíce dveří a dovědět se co se sakra děje. 

A ty kroky jsou opravdu v překrásném prostředí. Perry Rhodan je hard sci-fi adventura z daleké budoucnosti. Vše je vykreslené v 3D renderované grafice, která je neskutečně sexy, doplňují ji famózní sci-fi animace plné startujících lodí a cizokrajných planet (bohužel bez titulků). A přes veškerou hi-tech grafiku a technologii si to zachovává občasný naivní retro nádech starých sci-fi ilustrací, což se projevuje ve vzhledu některých lodí či mimozemšťanů. 

Velkolepá je i hratelnost. Perry Rhodan mi zabral tři popracovní večery. Je tu šest poměrně rozsáhlých kapitol, ve kterých se podíváte kupříkladu na vesmírnou stanici plnou nepřístupných laboratoří, nebo do opuštěného mimozemského muzea. Každá kapitola obsahuje nespočet lokací, hádanek, nechybí puzzle (mimozemská skládačka) většinou zprovozňující nějaký přístroj nebo poměrně originální bludiště - ventilace s na dálku ovládaným modelem. Já blbec jsem si nevšiml titěrné mapy a kreslil jsem si vlastní. Předmětů je tak akorát, jejich použití či kombinace je +/- logické, využijete opravdu všechny předměty a podezřelá aktivní místa většinou něco opravdu dělají. Ovládání je tradiční jedním kurzorem, hrdina se nikde nezasekává ani neztrácí, svižně běhá a pravým tlačítkem můžete na jeden klik opustit lokaci. Líbilo se mi, že v každé z kapitol máte cca 8 postupně objevujících se a mizících úkolů, v inventáři máte kromě předmětů i stopy na které se můžete ptát v rozhovorech. A vše můžete použít libovolně na okolí, nebo na počítač pro další podrobnosti. 

Jediná, zato pořádná výtka je absolutní pixelhunting. Předměty se pod kurzorem nijak nehlásí, vidíte jen aktivní kurzor a popis po kliknutí. Problém je, že občas půlku obrazovky zabírá přístroj, ale v jedné jeho části je skoro neviditelná věc, kterou musíte sebrat/použít a najít ji nezbývá jinak než metodou pokus/omyl. Naprosto všechny moje zákysy plynuly z tohohle a do návodu jsem bohužel koukal víc než je zdrávo. Občas takhle marně hledáte i východ... a zkrátka to tlačítko na zobrazování aktivních míst by se tady opravdu hodilo. 

Odpustím si lamenty nad problémy se zprovozněním pirátské verze hry i svinstvem jménem tages, který mě hra natahala do počítače a nešlo se toho zbavit, v tomhle případě je opravdu lepší si někde sehnat (ale kde?) originálku. 

Nakonec jsem si tentokrát nechal příběh. Ten je bohužel hlavně pro fanoušky. Hra na Vás vychrlí hned na začátku desítky ras, planet, postav a události za posledních 3000 let, povětšinou ještě formou sáhodlouhých a nezáživných textů. A chrli a chrlí po celý zbytek hry. Přiznávám se, že jsem si to nedokázal zapamatovat a do hry proniknout. Je to napůl moje chyba, můj mozek to zkrátka nepobral, bylo to jako hrát Star Trek hru a nevidět jedinou jeho epizodu. Ale na druhou stranu existují hry schopné představit složité světy lepší a záživnější formou. Jinak samotný příběh je překvapivě jednoduchý - prostě se ženete za unesenou přítelkyní, jedním padouchem a odhalení tajemství prastaré rasy Illochimů, velice vzdáleným předobrazem pozemských andělů. Nicméně přes výtky jsem se u hry bavil, příběh táhne hru dopředu, je napínavý, solidní (dialogy, postavy), jen ze světa který mi byl cizí a cizím i zůstal. 

Celkový dojem je jinak výborný. Graficky velkolepá rozsáhlá adventura v tradičním provedení a navíc v žánru sci-fi. Takové mám nejradši.
+11

Astro Bot

DaymondeuXDaymondeuX
Dohráno
  • PS5 80
Prvni Astro's Playroom byla naprosto skvela plosinovka dostupna zdarma s launchem PS5, jejiz jedina objektivni nevyhoda byla prilisna kratkost. Hra samotna skytala uzasnou zabavu, prijemny a odlehceny humor a zejmena spoustu originalnich napadu a hernich mechanik, casto zalozenych za vyuzivani haptickych a gyroskopickych moznosti ovladace DualSense v mire, jake se zatim zadna jina hra ani nepriblizila. To vyniklo tim spise, ze byly koncentrovany a prezentovany na plose nejakych peti hodin, takze mel hrac nejen dojem, ze mu hra nabizi neustale neco noveho, originalniho a zabavneho.

Astro Bot je v podstate vice tehoz. Nebo spis mnohem vice tehoz. Hlavni prednosti hry je konecne na pomery zanru solidni herni doba, respektive mnozstvi planet, ktere na sve ceste navstivite. Na ceste za cim? Za zachranou nekolika set roztomilych robutku a hardwarovych soucastek nutnych k oprave vasi kosmicke lodi, tedy konzole PS5. Kolem znacky PlayStation a hernich ikon z jeji minulosti se zde toci vse, ale zaroven je to take vse, co je nutne o pribehu vedet.

Herne hra asi nejvice pripomina Super Mario Odyssey z konkurencni platformy a zabavnosti se ji minimalne vyrovna. Kazdy svet, ktery na sve ceste (v relativne libovolnem poradi) navstivite, je necim unikatni, zajimavy, predstavuje nove moznosti, napady a obcas i nejakou novou zajimavou herni mechaniku. K tem se jeste dostanu. Nektere schopnosti jsou unikatni jen pro konkretni svet a tomto ohledu hra skutecne pripomina onu bombonieru z Foresta Gumpa, u ktere predem nevite, co si priste vytahnete. Ale zarucene vam to bude chutnat.

Presto me bohuzel ve finale hra bavila vyrazne mene, nez jsem i na zaklade mnoha absolutnich hodnoceni ocekaval. Svuj podil na tom maji asi tri aspekty, jakkoliv jsou ryze subjektivni a jedna se spise o mekke vlastnosti, nez tvrde chyby. Mne ale proste nesedly.

Zaprve, hra je prilis jednoducha. To sice neplati pro nektere specialni levely, ktere jsou naopak vylozene a zamerne obtizne (ale take mnohem kratsi, zamerene na nejakou konkretni vyzvu), ale plati to pro vetsinu "zakladnich" misi. Bohuzel je Astro Bot trivialni az tak moc, ze jsem se do hry nemohl poradne ponorit, nainvestovat a uzit si ji tak, jak bych chtel. Ta hra me proste nedokazala poradne "probudit" a dostatecne zamestnat, coz je velka skoda. 

Zadruhe, a tim se vracim k tem "novym mechanikam," Astro Bot jich zdaleka nenabizi tolik, kolik bych ocekaval i vzhledem k rozsahu hry a rozmanitosti planet a radu z nich naopak recykluje. Nejvic me prekvapilo, jak malo hra vyuziva samotny gyroskop v ovladaci DualSense a pocitove jsem si tohoto konkretniho aspektu uzil vic snad i v tom petihodinovem Astro's Playroom.

A treti a posledni bod je mozna jen detail (ktery ale mnozi povazuji naopak za klad), ale z meho pohledu hre uskodil mozna nejvice. Je jim moznost vzit si na zacatku kazdeho standardniho levelu ptacka, ktery vam ukaze, kde se nachazi veskere veci - roboti, puzzle a skryte portaly, ktere muzete v danem svete hledat. Toto je vsak potencialne jedina vyzva a poradna motivace ke znovuhratelnosti, jakou hra nabizi a prijde mi hrozna skoda, ze uz tak zbytecne trivialni hra tuto vyzvu a motivaci timto zpusobem naprosto pohrbila. Ano, nikdo vas nenuti tuto moznost vyuzit, ale je to tam, vy to vite a proste to mate v hlave a alespon ja pak k tomu samotnemu hrani a objevovani pristupuji jinak. Pritom by stacilo, aby se tato moznost dala vypnout pred samotnym zahajenim hry anebo se s vyuzitim ptacka pojilo vypnuti nekterych achievementu. Ostatne platina, kterou vlastni petina vsech hracu, nema ten spravny lesk, ze ano.

Astro Bot je skvela, krasna, vymazlena, roztomila a peclive nadesignovana hra a po ctyrech letech od vydani PS5 po hrichu jedna z mala exkluzivit, ktere si (zatim?) jinde nezahrajete. Ale stacilo malo, aby byla mnohem lepsi. 

80 %
+8
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 20 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 9 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 26 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 27 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 10 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 7 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 25 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 10 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 16 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…
  • jvempire Incubation: … +21
    Incubation: Battle Isle Phase Four
    Napsal jvempire, 26 dní
    Battle Isle je série tahových strategií, která vždy patřila mezi mé nejoblíbenější.…