Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Company of Heroes

pajmičpajmič
  • PC 85
Relic už dokázal, že umí vytvářet autentické a graficky působivé strategie. To co nám ale předvedli v roce 2006 se hrou Company of Heroes to se opravdu jen tak nevidí.
Jelikož byla hra z té doby již provařeného tématu WWII moc se od ní ze začátku nečekalo.
Ale pak jsem viděl první gameplay záběry a nemohl jsem dva dny ani polykat z akutního nedostatku slin. Ovšem se nabízela otázka. Je CoH dobrá RTS?

Gameplay byl a je překvapivě jednoduchý na pochopení a díky skvěle zpracovanému tutorialu jsme se do systému hry dostal okamžitě. Dobrá, tedy simulace to není, takže to bude spíše naopak. A ano, ač se bitvy tváří sebe autentičtěji, nezakryjí to co CoH opravdu je, tedy jednoduchou RTS s několika druhy jednotek a vylepšeními.
Ale ono to překvapivě stačí, jelikož kampaň je dle mého soudu výborná a krom skvěle zpracovaných cutscén (jako by je režíroval sám Splielberg) má i zajímavé mise. At už jde jen o ovládání několika jednotek, jenž mají za úkol infiltraci základny či zničení konvoje nebo klasického stavění základny a budování vojenské síly.

Multiplayer je zábava, hrát proti živému hráči jsem chtěl obzvláště v této hře vyzkoušet a vyplatilo se. Počítač se na skrimish mapách choval v rámci možností přijatelně. Ale organický mozek je holt organický mozek.

Audiovizuální zpracování je božské a ani nevím zda se nějaké FPS podařilo v tomto směru CoH překonat. Nemluvíme tu totiž jen o velikosti textur a super detailních modelech postav a vozidel ale též o částicových efektech, fyzikálním modelu a ozvučení.
V té době CoH naprosto setřela konkurenci a to nejen na poli RTS! Např výbuchy, u několika případů se stalo že jsem při mohutné explozi odtáhl hlavu od monitoru, protože jsem měl skoro pocit jako by mi měla hlína zacpat mou to široka otevřenou tlamu.

Fyzikální engine Havok také dělá divy. Rozstřílet a rozbombardovat snad jde úplně vše a po dokončení bitvy krajinu nerozpoznáte. Samozřejmě fyzika tu podporuje i určité taktické možnosti. Je v okně budovy usídlený sniper? Pošlu na něj tank. Stojí mi v cestě do vesnice mohutná zed? Probourám ji tankem. Plus jízda jeepem či jinými dopravními prostředky působí reálně. Při rychlé jízdě se vůz při odbočení nakloní a když není možnost jezdec klidně seskočí jako pravý rambo z mírného svahu a jede dál. Stalo se mi že jsem takto prchal před tankem. Kličkoval jsem uličkami města a modlil se aby jsem jak se lidově říká nevyletěl do luftu. Nakonec jsem nájezdem na menší pahorek přeskočil malou říčku a vozidlo bylo zachráněno. Stručně řečeno dívat se na poletující panáky, bortící se budovy, létání kusů betonu a třísek bylo jednoduše jedinečné.

Překvapilo mě že v komentářích není v plusech skoro nikdy uveden zvuk. Ozvučení na mě udělalo ještě větší dojem než grafika. Upřímně jsem do té doby v žádné jiné hře neslyšel takové ozvučení. Vše od zvuků zbraní, výbuchů, pokřikování vojáků, dopadů kulek na pancíř tanku nebo zdivo budov, cinkání nábojnic je naprosto perfektní a atmosféře hry dodá neskutečný náboj.

Jediná věc co mi na hře vadila, bylo divné propočítávaní poškození pěších jednotek. Neustále jsem byl svědkem toho že vojáci od sebe stáli dva metry a nemohl jeden druhého zasáhnout.

Celkově je CoH asi jedna z nejlepších RTS strategií která se kdy na naše monitory dostala. A i dnes mě dokáže svým zpracováním války nadchnout.


Pro: Ůžasná grafika, fyzikální model, destrukce, autentičnost, skvostné ozvučení, multiplayer i kampan.

Proti: Propočítávání poškození u pěchoty, dost zjednodušené.

+15

Deadfall Adventures

NajlvinNajlvin
Dohráno
  • PC 85
Na tuto hru jsem se těšil už delší dobu, pravděpodobně celý letošní rok. Důvod je jednoduchý. Necrovision, což je jedna z předchozích her autorů polského The Farm 51, totiž patří k mým oblíbeným. A tak není divu, že jejich další projekt s názvem Deadfall Adventures mě od prvopočátku velmi zajímal. Navíc v poslední době se čím dál víc ukazuje, že i v Polsku mohou vznikat velmi zajímavé hry. A tak jestli jste zvědaví, zda se jim i tentokrát podařilo naplnit má očekávání, čtěte dál.

Na rozdíl od akčně zaměřeného Necrovision se Deadfall Adventures od samého začátku snaží presentovat jako dobrodružná hra. Inspiraci si přitom bere například z filmů Indiana Jones, Mumie nebo z her typu Tomb Raider. I to mě do jisté míry k této hře přitahovalo, protože tento žánr mám velmi rád. A faktem je, že se autorům tento odvážný tah vyplácí, neboť hra se skutečně snaží kombinovat prvky klasické střílečky s lovením pokladů, což už samo o sobě zní dost lákavě. Je jen škoda, že se tenhle potenciál nepodařilo využít naplno.

Ale pěkně od začátku. Ve hře se ujímáte role Jamese Lee Quatermaina, vnuka světoznámého dobrodruha Allana Quatermaina, abyste pomohli Jennifer Goodwinové v pátrání po tajemném artefaktu zvaném Srdce Atlantidy. Samozřejmě se vše velmi rychle zvrtne a vy se rázem ocitáte na cestě za zběsilým dobrodružstvím. Je to sice jedno velké klišé a navíc se hra nestydí vykrádat všechny možné filmy a hry s podobnou tématikou, ale vlastně proč ne. Příběh hry autoři zvládli vykreslit celkem obstojně a má spád, což je to hlavní.

Společnost vám přitom prakticky pořád dělá vaše půvabná parťačka Jennifer, která vám čas od času pomůže nejen v boji, ale i s řešením některých situací. Vzájemná spolupráce sice ne vždy funguje zrovna tak, jak by se očekávalo, ale aspoň se vám zase nikde neplete do rány. Navíc díky postupně se rozvíjejícímu vztahu mezi oběma hlavními protagonisty a decentnímu humoru v podobě nejrůznějších hlášek si hra udržuje mírnou nadsázku a nepůsobí tak přehnaně vážně, jak bývá u her poslední dobou zvykem. A to je jen dobře.

Samotná hratelnost je pak převážně složena z prozkoumávání starobylých chrámů, hledání skrytých artefaktů, řešení hádanek a samozřejmě i z boje s nepřáteli. Artefaktů tu ale není zase tolik, kolik bych možná od takovéto hry očekával. Navíc mi přišlo trochu hloupé, že hned na začátku každého levelu získáte mapu s jejich vyznačením, což tak trochu zabíjí atmosféru hledání. Naštěstí mapa ve vašem deníku není nikdy tak podrobná, abyste šli najisto. Je značně zjednodušená a nepřesná, a tak zakreslené polohy jednotlivých pokladů jsou spíše orientační. V oblasti je většinou potřeba ještě dodatečně hledat za pomoci stylového kompasu a případně i splnit nějakou menší hádanku.

Když už jsme u hádanek, tak ani ty tu samozřejmě nemohly chybět. Při hraní narazíte na spoustu nejrůznějších logických puzzlů, které budete muset pro další postup vyřešit. Jejich obtížnost však není nijak přehnaná a většinou si s nimi poradíte během chvilky. Navíc, pokud byste si snad nevěděli rady, vám kdykoliv může pomoct nápověda v zápisníku. Celkově zápisník, stejně jako zbytek vašeho vybavení v podobě zmíněného kompasu a baterky, plní ve hře docela důležitou roli a občas za něj budete opravdu rádi.

Bylo by také dobré zmínit, že sbírání artefaktů a hledání pokladů tu není jen pro vyplnění prázdného prostoru při přebíhání mezi přestřelkami. Za nalezené artefakty totiž můžete vylepšovat své schopnosti. Možností sice není mnoho, ale i tak potěší. Vesměs jde však o zcela základní věci, jako je zkrácení doby regenerace zdraví, rychlejší nabíjení zbraní a podobně. Ve hře by to vlastně ani vůbec nemuselo být, nicméně na druhou stranu dává hledání pokladů alespoň nějaký vedlejší smysl, který vás k prozkoumávání okolí do určité míry motivuje. Přesto mám tak trochu pocit, že v tomto směru hra svůj potenciál úplně nevyužívá a to je možná škoda.

Tak trochu jsem se obával, že vzhledem k předchozím titulům studia The Farm 51 bude hra nacpaná až příliš velkým množstvím nepřátel a že se bude víc klonit ke své akční části. To se ale naštěstí nenaplnilo. Po většinu hry totiž bojujete jen s přiměřeným počtem protivníků, které stačí vystřílet a dál se věnovat poklidnému hledání artefaktů či obdivování působivých chrámů. Bohužel samotné přestřelky nejsou úplně tak záživné, a to hlavně díky hloupé inteligenci nepřátel a nevýrazným zvukům zbraní, které jinak slušnou akční složku hry dost shazují.

Mimochodem nepřátel je tu hned několik typů. Vedle nacistů se utkáte také s ruskými vojáky a dokonce i s nadpřirozenými bytostmi, mumiemi a podobně. Na ty většinou nestačí jen vystřílet zásobník, ale je potřeba je nejprve osvítit baterkou, abyste je dostatečně oslabili, což je celkem neobvyklý prvek hratelnosti. Ve hře je také přítomno celkem dost pastí. Pokud vás některá z nich nezabije, lze je využívat ve svůj prospěch během bojů se všemi druhy nepřátel, případně poštvat na vojáky samotné mumie nebo masožravé brouky.

Když už jsem nakousl zbraně, tak zbraní je tu rovněž celkem dostat a sám za sebe musím ocenit jejich prvotřídní zpracování, alespoň co se vzhledu a chování týče. Zastoupeny jsou různé dobové pistole (a to rovnou vždy v efektní dvojici), pušky, samopaly a brokovnice. Nechybí ani odstřelovací puška, protitanková puška či granáty. Na své si tedy přijde každý. Zbraní lze ale vždy nést jen několik, což pro mě bylo popravdě trochu zklamání. Je mi jasné, že se autoři snažili hru více přiblížit realitě. Nicméně stejně jako absence lékárniček výměnou za obnovující se zdraví mi to do hry tohoto typu zkrátka příliš nezapadá. Bohužel je to ale trend dnešní doby a netýká se jen této hry.

Co ovšem hře zcela určitě nelze vytýkat, tak je nádherné vizuální zpracování a s ním spojená bohatá rozmanitost prostředí. Mimo jiné se podíváte například do pískem zavátých pyramid, zasněžených chrámů i džunglí zarostlých měst dávno zaniklých civilizací. Nechybí dokonce ani typická jízda v důlním vozíku! Vše vypadá díky Unreal 3 enginu překrásně, a i když je design jednotlivých levelů vesměs lineární, s několika menšími odbočkami k ukrytým pokladům, je radost tato místa objevovat, procházet a kochat se jimi.

Vše navíc skvěle dokresluje povedená hudba, která jako kdyby byla vystřižena z nějakého dobrodružného filmu typu Indiana Jones nebo Mumie. Stejně tak vydařené jsou i ostatní zvuky, jenž výborně dotvářejí působivou atmosféru konkrétního prostředí, v němž se zrovna nacházíte. Po technické stránce tak není vlastně hře moc co vytknout, snad až na nepříliš zdařilé zvuky zbraní a slabou inteligenci protivníků, o čemž jsem mluvil před chvílí. Jako celek to ale působí stále obstojně a nudit byste se prostě neměli.

Sečteno a podtrženo, Deadfall Adventures si u mě nakonec získal převážně pozitivní hodnocení. Hlavně díky skvělému a neokoukanému prostředí a taky kvůli příběhu a námětu, který mě nejspíš nikdy neomrzí. Jistě, mohlo by to být v některých ohledech mnohem lepší, ale to nic nemění na tom, že se stále jedná o dobrou a poctivou hru. Jestli máte rádi dobrodružný žánr a hledáte v tomto směru nějakou příjemnou oddychovou zábavu na cca 13 až 14 hodin, pak by pro vás mohlo být Deadfall Adventures tou správnou volbou ;-)

Pro: Vizuální zpracování, rozmanitost prostředí, náměť, dobrodružná atmosféra, decentní humor

Proti: Inteligence nepřátel, nevýrazné zvuky zbraní, mohlo by být o něco delší

+15

Far Cry 3

LuccinyHryLuccinyHry
Dohráno
  • PC 75
Far Cry 3 je jedna z prvních openworld her, kterou jsem kdy dohrála, neboť mě na rozdíl od jiných zástupců tohoto žánru během prvních několika hodin neunudila k smrti. Zásluhu na tom má její úžasná hratelnost a přehlednost - stala se pro mě přístupná tím, že mi hned zkraje představila všemožné aktivity, které můžu na ostrově dělat, takže jsem si mohla vybrat a rozmyslet si, co mi za to stojí a co ne.

Lov zvířat je skvělá zábava - ostrov je přeplněn nejrůznějšími tvory, kteří vesměs nemají na práci nic lepšího než se vás pokusit rozsápat, uklovat nebo utrkat, takže získávání jejich kůží a vytváření čím dál lepšího vybavení neomrzí. Vedle decimace místní přemnožené fauny (Jason neví, že je ve hře a že se všechno hned respawnuje) je další oblíbenou aktivitou vašeho hrdiny postupná kolonizace celého ostrova dobýváním nepřátelských základen. To je taky super, jsou klasicky dvě možnosti jak k tomu přistoupit - skrytě nebo přímo. Ani jeden přístup nepředstavuje nepřekonatelnou výzvu (nepřátelé jsou tupí a když nejste před nimi, nevidí vás - a když už vás spatří, není velký problém je všechny pokosit i s posilami). Na výběr je řada zbraní a výbušnin, s nimiž můžete v podstatě donekonečna experimentovat.

Hra se vás snaží co nejvíc bavit a nabízí vám škálu činností od plnění úkolů pro vesničany, přes lov trofejových zvířat a zabíjení hledaných zločinců až po nejrůznější závody a minihry. Nejotravnější pro mě bylo lezení na rádiové věže (které ovšem není zcela povinné, pokud máte dost peněz). Pak tu ještě byla možnost sbírat artefakty a dopisy z druhé světové, ale tyto pižlavé činnosti psychicky nezvládám, takže jsem získala jen těch pár, co jsem na ně narazila náhodou.

Veškeré pobíhání po krásách Švindlířova ostrova mě nadmíru pobavilo, ale bohužel je tu i pár nedostatků, které dojem z hry kazí. Hned zkraje mě napadá třeba blbý systém ukládání (při všem tom pobíhání nesmíte zapomenout průběžně mačkat F9, abyste nepřišli o všechen loot), nechtěné odhození zbraně místo prošacování mrtvoly způsobené stejnou klávesou pro obě, no a třeba detail jako že buvol opravdu není predátor.

Podstatnějším nedostatkem je hlavní dějová linka. Samotné akční mise, jež ji tvoří, jsou fajn - proměnlivé, přehnané, šílené a zábavné. S propojujícím příběhem, který se odehrává především v cutscénách, nemáte nad ním kontrolu a dřív nebo později ho musíte doklepat do jeho "šťastného" nebo "nešťastného" konce, je to horší.

Zaprvé váš hrdina, Jason, je idiot. Ze začátku je to vtipné (Vydrž, Lízo, jdu tě zachránit!), později už moc ne, i když to je pravděpodobně účel. Jasonovi kamarádi taky nejsou zrovna výkvět sympatičnosti či inteligence, navíc většinu času tráví opravováním jakési polorozpadlé lodi, jelikož jim Jason zapomněl říct, že pobřeží je plné funkčních lodí a nic se opravovat nemusí.

Zadruhé je tu neustálé uvozování vyprávění citáty z Alenky v říši divů, což vás přiměje čekat něco, co nikdy nepřijde - jako zajímavý zvrat nebo nějaká pointa. Jediné, co přijde, jsou různé psychedelické a snové sekvence, které jsou možná humorné -- ovšem až do té chvíle, než se v nich začnou odehrávat klíčové události. V jedné z nich několika QTE kliky odstraníte nejzajímavějšího antagonistu, psychotického Vaase, načež jste nuceni se přeorientovat na jiného, daleko méně výrazného záporáka. V další halucinaci je Jason donucen svou exotickou múzou bojovat s čímsi, co se nekecám jmenuje inkoustový obr a vrhá po vás mraky.

A zatřetí jsou tady domorodci, kteří mají údajně být tak veliké klišé, že vlastně klišé nejsou a vy se nad tím máte postkolonialisticky zamyslet. No nevím. Nakonec v příběhu nic nedrží pohromadě a jen tak tak to dává smysl. Navíc mi bylo jedno, co se s kým stane - takže jsem se vrátila k zábavnějšímu běháním po ostrově a dodělávání úkolů.

Ještě doplním, že nejlépe napsané postavy byli zmetci Vaas a Buck a i takový zneuznaný hrdina jako Sam, ale bohužel se na ostrově moc neohřáli.

Pro: ostrov a jeho pestré prostředí, aktivity na něm, hratelnost, rozmanitost misí

Proti: divný systém savů, nekonzistentní příběh

+15 +16 −1

Command & Conquer: Red Alert 3 - Uprising

AlieNAlieN
Dohráno
  • PC 85
Command & Conquer: Red Alert 3 - Uprising není žádný nedomrlý datadisk k nedomrlé RA3 jak by se mohlo na první pohled zdát, je to právě naopak nejlepší pokračovatel C&C série jaký bych si dokázal představit - kvalitní old-school RTS která stojí hlavně na hratelnosti a "strategii", ne až tak na přehršli skriptovaných sekvencí provázejících epický příběh a "akci".

Stylem se hra ze všeho nejvíc podobá C&C: Generals, a není to žádný div - stojí za ní autoři jejího datadisku Zero Hour. Jeho vliv se hodně projevuje hlavně v "Commander's Challenge" módu stojícím vedle klasické kampaně, ne nepodobnému tehdejším "generálským výzvám". Ty ale ještě masivně prohlubuje a rozvádí na doslova desítky různých bitev, v nich si hráč postupně odemyká technologický strom jednotek a v každé čelí odlišným výzvám - všechny mapy jsou nějakým způsobem speciální (a do každé si lze zvolit libovolnou ze tří stran, přičemž už u toho výběru se vyplatí trochu přemýšlet - ne na všechno se každá hodí stejně).

Commander's Challenge ale každopádně stojí spíše stranou, vedle klasických kampaní za všechny tři strany (Amerika, Rusko, Japonsko), plus jedné bonusové. Ty jsou všechny dost krátké, neobsahují moc misí, ale jsou dost výživné a slušně propracované. A hlavně mají konečně aspoň trochu rozumnou obtížnost, žádná procházka růžovým sadem jak je bohužel dnes běžné. Nějaký příběh tu nicméně v podstatě neexistuje.
O ten se trochu snaží jen bonusová kampaň - ta ale není klasicky RTSková, ale spíš připomíná RPS ala Starcraft: Heart of the Swarm. Jen tady místo Kerriganové ovládáte a postupně vylepšujete roztomile krvežíznivou lolitku s telekinetickými schopnostmi, a při brutálním masakrování všeho živého s ní prcháte z vězeňského komplexu - celé to vypadá asi nějak takto (jen lolitka ve hře je želbohu oblečená).

To celé se dohromady složí na mnoho desítek hodin skvělé zábavy, takové, jakou jsem už v RTS žánru nepotkal opravdu hodně let... a to jsem ještě ani nezabrousil do multiplayeru.
+15

Awesomenauts

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 75
Tato hra stála u mého počátečního nadšení ze steamu (ano začal jsem tam až letos). Byla součástí bundlu a dlouho jsem si myslel, že je to část nejslabší. Do jisté míry je to pravda, tato hra je pořádná blbost (to byl můj prvotní dojem), jaké je ale mé překvapení, že jsem u téhle blbosti strávil cca 28h? :)

Velice oceňuji úvodní znělku, trochu mi připomněla znělku ninja želv. Menu je příjemné. No a samotná hra působí na začátku opravdu bláznivě, všemožné hlášky, ultra-mega-cool věci a prostředí. Dobrou čtvrthodinu jsem nevěděl co dělat, ale postupně jsem hře přicházel na kobylku.

Souboje jsou vlastně celkem fajn, je to rychlé a pokaždé trochu jiné. Líbil se mi systém levelování, kdy se postupně za úspěšné boje otevírají nové postavy a také mnohá vylepšení a nové vlastnosti. Většinu času jsem hrál za Derpl Zorga, nutno ale přiznat, že jsem byl často terčem posměchu od spoluhráčů, někdy jsem však svůj tým táhl k epickému vítězství. Hra je hodně o náhodě (jak schopní parťáci k vám budou nalosováni), záleží, jak rychle se daří prorážet obranu a také na koordinovaném útoku. Na to ale musí každý přijít sám.

Awesomenauts jsou zajímavá hra, já už je ale z nějakého důvodu nehraju, přesto je doporučuji alespoň vyzkoušet.

Pro: znělka, neotřelé

Proti: často přeplácané, možná krátkodobá závislost

+15

Medal of Honor

LIUWILLIUWIL
Dohráno
  • PC 60
Hru jsem měl v hledáčku docela dlouho. Když se mi konečně dostala domů, začínala mi zrovna týdenní dovolená, kterou jsem hodlal strávit hezky doma před monitorem. Po delším dni "zásobování" jsem se večer konečně dostal domů. Nasypal jsem si brambůrky, nalil Kofolu a začal hrát.
Kampaň bych popsal následovně:
Stíhal jsem střílet nepřátele, jíst brambůrky a místy usrkávat kofolu. Připadal jsem si trochu jako na kolotoči, kde si nemůžu vybrat, na kterou atrakci půjdu. Jakoby mě hra pokaždé někam přesunula a řekla, tady pět minut střílej do nepřátel. Bylo to zvláštní, ale popravdě, docela mě to bavilo, hlavně teda v druhé půlce, kdy se hra začínala rozjíždět... Jo, když se hra začala rozjíždět, schylovalo se už ke konci, ale to jsem ještě nevěděl. Když jsem ještě ani nedopil půlku Kofoly a hra skončila, vzal jsem prázdnou krabičku a hodil ji z otevřeného okna za barák rovnou do průmyslové zóny. Byla to úplně první hra, u které jsem si dopředu neověřil, jak dlouho trvá kampaň a naštvalo mě to opravdu maximálně. Méně jak čtyřhodinová kampaň by měla být zcela neakceptovatelným jevem (Vždycky si vybavím Angry Joea a jeho legendární slow-mo "F-O-U-R H-O-U-R-S!")

No tak jsem sedl k multiplayeru, abych zjistil, že to nemá tak dobrou grafiku a že je to v podstatě Battlefield bez vozidel, s naprosto šílenými killstreaky. Jednou se mi takhle podařilo sejmout úplně celý tým hned na spawnu třikrát po sobě během několika vteřin, jenom tím, že jsem tam posílal řízenou raketu. Hra celý tým spawnovala na jednom a tom samém místě, zcela ingorujíce fakt, že jsem se na toto místo díval a laserem ukazoval přiblížné místo, kam chci poslat raketu.
Multiplayer však nepostrádal onen skvělý zvuk, který byl v singleplayeru, což byl důvod, proč jsem u hry strávil asi týden. Zvuková stránka hry se prostě povedla.
Jinak bych ale mohl psát nekonečné řádky o tom, proč stál multiplayer jako celek za starou belu. Nemělo by cenu ho opravovat, nic by to neměnilo na tom, že to bylo něco, co DICE ukuchtili na koleni během pár měsíců.

Leč multiplayer trochu zabavil, hru jsem prostě považoval za vyhozené peníze.

Pro: Zvuk, grafika singleplayer

Proti: Kdo by se s tím psal.

+15 +16 −1

F-22 Total Air War

CrashCrash
  • PC 80
Dodnes tak úplně nechápu jak se to pánům z DID povedlo, vydat natolik věrný simulátor letounu jen o pár měsíců poté, co první sériová F-22 vůbec vzlétla do vzduchu. Ne ne nechytejte mě za slovo, nemluvím těď o Total Air War, ale o jejím předchůdci F-22 Air Dominance Fighter vydaném v prosinci 1997. Ačkoliv F-22 ADF v podstatě ve všech směrech předčila svého předchůdce (další slavný simulátor z této dílny) EF2000, u fanoušků v několika bodech narazila. Těmi hlavními výtkami byla skriptovaná kampaň, což oproti výborné dynamické kampani v EF2000 byl v podstatě krok zpět, a absence plánování misí. V DID se ovšem rozhodli napravit si reputaci a tak o rok později vychází nová verze F-22 Total Air War s vylepšeným systémem generovaní dynamické kampaně WarGen II, a těch kampaní hra obsahovala rovnou desítku. Bylo to další posunutí hranic v oblasti leteckých simulátorů. Bohužel F-22 TAW byla trochu hořkou pilulkou pro majitele verze ADF, kteří se tak cítili trochu podvedeni...

Popisovat všechny vymoženosti F-22 v této hře, by znamenalo skoro napsat technickou specifikaci na reálný letoun. Touto cestou se skutečně nevydám. Rád bych totiž vyzdvihl jinou vlastnost této hry. Ačkoliv se totiž zdá že hra má poměrně rozsáhlé možnosti, a bude neuvěřitelně složitá a tedy určená jen hardcore pařanům s hlavou neustále v oblacích a nebo v mnoha set stránkovém manuálu, tak to není pravda. S přimhouřením oka bych se jí totiž nebal doporučit i velmi nezkušeným hráčům simulátorů. Ano samozřejmě k plnému zážitku se toho budete muset naučit trochu více, ale F-22 rozhodně netlačí na pilu a pohrajete li si trochu s nastavením, tak z ní uděláte i takovou leteckou arkádu. Na druhou stranu posunute-li obtížnost opačným směrem, budete mít plné ruce, nohy i hlavu práce.

Nedá mi to abych nevyzdvihl ještě jednu velmi zajímavou vlastnost této hry. Kromě samotného létání vám totiž hra navíc nabízí totální kontrolu bojiště v podobě řízení boje z letounu AWACS. V tu chvíli se nám simulátor mění na realtime strategii a vy v pozici velitele rozhodujete o rozdělení úkolů jednotlivým letkám, přesunu jednotek podle toho jak se konflikt vyvíjí, povolání záloh atd. A jakmile vás strategické rozhodování přestane bavit, můžete se kliknutím myši přesunout do jakékoliv stíhačky přímo v bojové vřavě, a splnit úkol, který jste si před chvílí sami z paluby AWACSu zadali.

Samozřejmě i zde se najdou mouchy, které je možné kritizovat, mě asi nejvíc vytáčelo chování wingmanů, kteří mi občas přišli jak nesvéprávné děti. Občas mi taky vyhodnocení misí přišlo lehce padlé na hlavu, kdy i malá drobnost, způsobila nesplnění mise, ale tak už to občas chodí. Každopádně z hlediska poměru "reálná simulace"/"zábavnost" považuji F-22 TAW za špičku v oboru a pokud jí v simulátorech něco překonává tak si rád nechám rozšířit obzory.

No Crashi, jako zní to všechno moc hezky, ale 15 let stará hra... kde já to dneska seženu? A i kdybych to sehnal, tak mi to stejně nepůjde nainstalovat... Inu na tohle mám překvapivě jednoduchou odpověď. Nainstalovat by to jít mělo a je to zdarma!

Pro: Poměr simulace/zábavnost; Relativně zvládnutelná i pro méně zkušené; Výborné dynamické kampaně

Proti: Chování AI v některých situacích

+15

Saints Row: The Third - Genki Bowl VII

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 75
Pokud někomu chyběl ve hře dostatek bláznivých kousků a aktivit (a že jich tam bylo tuny), tak tento pocit rychle zažene toto DLC.

Už v základní hře jsem se seznámil s Doktorem Genkim a jeho bláznivou reality show přežití mezi mnou a maskoty. V tomto přídavku se navíc objevuje samotný Genki a vy mu děláte šoféra, v autě se však začně brzo nudit a hádejte, jak tuto nudu zahnat :) Další bláznivinou jsou skoky Smutné pandy, kdy jsem letěl vzduchem skrz obruče a občas se zastavil na nějakém mrakodrapu ukáznit několik maskotů. Jako nejslabší aktivitu bych viděl obří klubíčko vlny a masakry s ním spojené (to už je opravdu přehnané a navíc to není kdovíjak zábavné).

Celkově se jedná o pěknou bláznivou hodinu hraní navíc. Nevím, kolik toto DLC stojí, ale pokud už člověk hraje SR3, tak se vyplatí mít hru pěkně komplet.

Pro: Genki, ještě bláznivější než samotná hra

Proti: klubíčko

+15

Fallout Tactics: Brotherhood of Steel

MountMount
  • PC 100
Jednoznačné velké Nezklamání! Parádní fallouťárna soustředěná prakticky pouze na soubojovu část a dokonale konvertující celý bojový systém z falloutů, který byl opravdu velice zdařilý. Perfektně doplňující univerzum Falloutu.
Vedle UFA, je tohle moje další velice oblíbená strategie, která v mém osobním žebříčku na hlavu poráží Jaggy, i když pár věcí bych si z nich rozhodně vypůjčil.
Mise se nesou lehce v duchu předchůdců, tedy rozhodně nedochází pouze na střílení a někdy má hráč hned několik možností, jak misi vyřešit.
Každý(neinformovaný) nejspíše zažil to prvotní "klamaní" typu: "cože tohle není fallout 3 ala open world roaming rpg?" Já jsem naopak zpětně velice rád, že není. Je to další prvek naprosto obohacující universum, které i jinak pojímá(taktická akce), ke spokojenosti mi jen ještě chybí čistá FPSKA a REALTIME strategie a adventura z universa Wastelandu(čímž fallout v podstatě je).
Za mě jednoznačně 100 % spokojenost (díky zmoudření a odstupu času).
+15 +21 −6

Blood Knights

Jack_DarkJack_Dark
Dohráno
  • PC 70
Blood Knights je příjemná hříčka, která si nehraje na žádný mega titul. Příběh hlavního dua upírů stačí jako linka pro rubanice ve stylu hack and slash. Jen s tím rozdílem že od Diabla či Torchlightu tu není tolik lootu ani nepřátel.

Při volbě v coopu jsou obě postavy v akci, když se ale do hry pustíte sólo můžete si vybrat, kterou zrovna využijete. Jeremy je bijec takže vždy si porcuje nepřátele zblízka za pomoci mečů, kdežto Alysa kropí nepřátele z dálky ze svých dvou kuší. A jiné zbraně do ruky nedostanete. Jen jejich silnější verze, to platí i pro brnění a podpůrné předměty. Strom schopností a vlastností obou hrdinů je velmi jednoduchý, žádné složité větvení nebo povolání se zde nekoná.

Že obě hlavní postavy jsou žíznivé potvory utváří i styl hraní. Jsou náchylné na oheň, zabije je pád do vody, a životní energii si doplňují právě vysáváním krve z nepřátel. Tato dvojice se zrovna nemusí, a občas jsou jejich rozhovory vtipné a zpestřují atmosféru. Příběh hezky utíká, a dokonce se tu objeví i zajímavé postavy. Je tu i pár situací kde dojde na možnost volby jestli se hráč víc zachová jako člověk nebo upír. Což je vždy fajn mít možnost se nějak rozhodnout.

Co už tolik fajn není je kamera, ta občas změní úhel, že doskočíte do propasti nebo se nevyhnete zrovna pasti. Naštěstí se ale tohle stane jen občas. Prostředí které hrdinové navštíví jsou jen několik oblastí, jelikož se konec tohoto dobrodružství dostaví po pěti hodinách. Přesto musím říct že mě hra příjemně překvapila, je ale nutno ji brát jako menší kousek který vlastně i dost prošuměl ze strany herních médií. Což je škoda jelikož se určitě nejedná o špatnou hru. Své hráče si určitě najde.
+15

Venetica

piratenpiraten
Dohráno
  • PC 80
Celkovo je Venetica slušné a nenáročné RPG, ktoré zaujme príjemným príbehom a pekným herným svetom s množstvom bočných úloh a aktivít, ktoré však občas smrdia stereotypom. Hodnotenie strhávajú hlavne technické chyby a príliš nízka obtiažnosť. Za chytľavý bojový systém a sexy hlavnú hrdinku však dávam 80%. Pokiaľ ste ochotní prepáčiť až prílišnú nenáročnosť titulu, pridajte si ešte 5%.

Pro: vlažný bojový systém, zaujímavý herný svet, charizmatická hrdinka, pestré a zaujímavé prostredia

Proti: technické spracovanie a bugy, príliš ľahké, niektoré stereotypné úlohy

+15

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

RawarRawar
Dohráno
  • PC 100
Nemůžu dát jiné hodnocení, vzhledem k tomu kolikrát jsem dokola navštěvoval zónu, kolik snů se mi o té radioaktivní, tajemné krajině zdálo a kolik hodin jsem strávil přemýšlením o možnostech skutečného pobytu na takovém místě. Vždycky mě zajímali věci okolo výbuchu reaktoru a navíc mám hrozně rád Piknik u cesty od bratrů Strugackých. Hra samotná má potom i pro člověka který tyhle věci až tak nežere tajemný nádech a působí až řekl bych hororově. Hned na začátku vyběhnete z podzemního krytu a už je to tady, první úkol, pistolku do ruky a hurá do víru událostí. Přes několik počátečních šarvátek s bandity a potažmo i armádními složkami se ale začne rozplétat podivný příběh, ve kterém hrajete zásadní roli, navštívíte první podzemní komplex a jste lapeni atmosférou magických, nadpřirozených jevů a víte, že chcete vědět víc, chcete vědět na čem vědci pracovali, chcete vědět kdo je tajemný Strelok a hlavně chcete vědět kdo jste vy !!! Budete se bát, budete bojovat o život, budete se lekat a budete se radovat z každého úspěchu, z každé slušné zbraně kterou najdete a rádi budete za každého kamaráda kterého si v zóně, při své cestě za osvícením uděláte. Jaký však bude mít celý příběh konec, záleží jen na Vás a na tom jaký jste ve hře charakter. Tahle hra je pro mě klenotem hlavně kvůli toho že jsem fanda Černobylu, ale jsem si jistý že dokáže zaujmout každého, se smyslem pro kvalitní atmosféru. Nejlépe chutná večer za deštivé noci :-)

Pro: Naprosto uchvacující atmosféra, rozlehlý a originální svět zóny, příběh z pera Strugackých, ruský dabing

Proti: Samozřejmě že bugy v raném stádiu hry, strašně zprzněný český dabing

+15

Broken Sword 2 - the Smoking Mirror: Remastered

CrashCrash
Dohráno
  • PC 75
Mé hodnocení druhého dílu série Broken Sword bych nazval lehce kontroverzní. Na jednu stranu bych ho rád vynesl do nebes, protože se ještě stále tváří jako good old game, na druhou stranu nelze přehlédnout průserové okamžiky příběhu. On vůbec ten celý příběh je slabým odvarem jedničky a upřímně řečeno, ani tu nepovažuji za vrchol scenáristického umění, ale alespoň to byla sranda. Tady jsem často koulel očima a chytal se za hlavu, co že je to za trapárnu a i toho humoru značně ubylo. Ani druhý významný aspekt adventur, tedy logické hádanky nedrží hru ve vyšších patrech. Klasické puzzly se snad nacházejí jen v závěrečné části (v té pyramidě), jinak jde většinou spíš jen o "správné" použití předmětů resp. rozhovoru se správnou osobou a několikrát jsem nad výsledným řešením kroutil hlavou. Druhý díl je podle mě prostě jen průměrnou adventurou, která se vezla na vlně slávy svého předchůdce.

Je pro mě až neuvěřitelné že historie se opakuje i s moderními verzemi obou her. Jestliže Broken Sword 1 Director's Cut přinesl přes dvě hodiny nového příběhu a hry za Nicol Collard, tento remasterovaný druhý díl nepřináší z hlediska příběhu vůbec nic nového! Ani minutu! Pokud jste hráli starou verzi, tak jste vše už viděli. Vlastně ne, pozor, málem bych zapomněl, novinkou je totiž komiks, zakomponovaný do hry ve chvíli, kdy George najde uvězněnou Nicol.

Tradá, heuréka, máme novinku, šup vydáme remasterovanou verzi, oni to stejně koupí. Přidáme tam ten nový deník, hintovací nápovědu, protože dneska už se těžké hry nevydávají (mimochodem druhý díl byl lehký i v původní podobě), no a ty animovaný ksichtíky a je to, co chtít víc. Upřímně řečeno, mám velké pochybnosti, zda dle stávajících pravidel na DH, by neměla být remasterovaná verze BS2 z databáze odstraněna. Nového v ní totiž není vůbec nic.

Pro: Pokračování BS 1; Spustitelné na moderních systémech a mobilní porty, Pro ty kdo nemají původní verzi

Proti: Žádný nový obsah

+15

Mass Effect 3

LIUWILLIUWIL
Dohráno
  • PC 70
Napsal jsem komentář k předchozím dílům. Udělal jsem tak hlavně proto, abych mohl napsat tento komentář.
Mohl bych psát komentář o nadprůměrné hře, která je dobře přístupná širokému publiku a která i přes některé vady na kráse má dost na to, aby si získala velice slušné 4 hvězdičky.
Já ale budu psát o úplně první hře, která mě přiměla celoplošně bojkotovat produkty nějaké firmy.

Mass Effect 3, ačkoli dobrý jako samostatný hra, je naprostá katastrofa jakožto zakončení jedné z nejúžasnějších herních trilogií všech dob. Problémem hry nebyl nedostatek prostoru k přidání pořádného konce, nebo snad neschopnost studia, ale čistě nenažranost vydavatele, který se spokojil s polopečeným a nepromyšleným koncem a hru chtěl vydat i přesto, že potřebovala minimálně ještě jeden půlroční odklad. Namísto do dokončení příběhu se prostředky rvaly do multiplayeru, nepotřebných charakterů (že ano, Jessica Chobot?) a DLC.

Začnu tedy z kraje. První co uděláte když hra začne, je že vlezete do své kabinky a zkontrolujete, jestli vám krmili rybičky z Mass Effect 2. Zjistíte, že všechny jsou pryč a někde v půlce hry přijdete na to, že si je odnesla Kelly Chambers. Je však ochotná vám je vrátit, takže všechno to dobře skončí... Ne sorry, ale mě téma Mass Effect a rybičky vždycky rozesměje, protože mi v ME2 vždycky chcíply, než jsem přišel na to, že je musím krmit po každé misi. Teď už vážně.

Mass Effect 3 herním stylem navazuje na předchozí díl. Oproti dvojce ale bojový systém obohacuje o nové prvky, jako třeba modifikace zbraní. Od univerzální munice ale neupustí. Ačkoliv je bojový systém naprosto solidní (multiplayer je opravdu zábavný), mise jsou opět velmi tunelovité. Ve trojce jsem to ale cítil trochu víc než ve dvojce a náhlé návraty na Normandy jsem snášel o poznání hůř. ME3 ale těch náhlých návratů nemá tolik - spousta misí totiž končí nějakým tím bossem a uspokojivou cut-scénkou, nebo rozuzlením typu "máme to, valíme zpátky než přijdou posily!" Bohužel, čeho přibylo jsou místa kdy vás hra posadí do nějaké menší lokality a pak po stylu "come at me, bro" čelíte vlnám nepřátel.

Tvůrci ani nemohli jinak než zlepšit průzkum vesmíru. Loď po galaxii navigujete takřka stejným způsobem, ale už nemusíte každou planetu zvlášť skenovat (nějak jsem ale nepochopil, proč se misím pokaždé dívat na skoky mezi solárními systémy). Skenování taky nese riziko upoutání pozornosti Reaperů, takže to někdy je o nervy. Bohužel, když vás Reapeři "dostihnou", prostě se ozve "game-over-zvuk" a musíte si načíst předešlý save. Nic víc. Leč je to celé jenom taková minihra, docela to baví, protože tak lze najít nejen prostředky pro vaši misi, ale také hratelné mise.

Mass Effect 3 má mnohem temnější příběh i atmosféru než předešlé díly. Invaze galaxie je v plném proudu. V novinách slyšíte o planetách, které padly. Všichni řeší kam se schovat a jestli je vůbec někde bezpečno.
Největší změnou je právě Shepard a tím konkrétně myslím jeho Renegade volby a dialogy. Z krále laciných hlášek je najednou nemilosrdný parchant, který se nerozmýšlí ani vteřinu pokud má zabít někoho, s kým velmi dobře zná, aby tím pomohl vlastní misi. Osobně jsem nikdy nepřišel na to, jestli se mi ta změna líbila nebo ne, ale přijal jsem ji společně s celou změnou atmosféry.
Ačkoli bude pořád dostatek času pro navazování a upevňování vztahů s postavami, na nějaké "potřeboval bych na Citadele vyzvednou děcko ze školky" nebude čas. Zastavení Reaperů je priorita číslo jedna a s tímto svázané mise jsou důležitější než kterýkoli jeden člen posádky.
O to úžasnější ale je potkávat své staré členy týmů a zjišťovat, jak si vedli zatímco vy jste doma seděli na zadku.


Nyní ke spoilerům, a tomu, co dělá hru tak špatným zakončením.

Na tento díl se konečně sesypal nedomyšlený původ Reaperů. Bylo jasné, že tvůrci s něčím přijít budou muset.
Nakonec to dopadlo tak že: "Reapeři jsou syntetické formy života vytvořené za účelem zastavení vyhlazování organického života tím, že systematicky a řízeně vyhlazují organický život, aby tento život nemohl být zničen syntetickými formami života vlastní výroby."
DAFUQ? To jako vážně? Nic horšího vymyslet nešlo. Já vím, můj popis má trochu nadnesený nádech, ale bez přikrášlování naprosto přesně vystihuje to, co nám hra předložila. Proto jsem taky zdůrazňoval, že prezentace Reaperů v prvním díle byla bezchybná. Jednalo se o nějakou rasu evidentně syntetických bytostí, kterých jste se báli proto, že o nich nevíte zhola nic. Rozhodně jste se jich nebáli proto, že vám vysají mozek a postaví z vás loď která bude tyranizovat vesmír po dobu dvaceti eonů, dokud nebude zničena 100 tunovým projektilem, který vesmírem cestoval 40000 let a byl náhodně vystřelen z gravitonového děla při 47. výroční slavnosti Ezejského alkoholu na planetě Abri.
Zkrátka a dobře, Reapeři jsou další zkurvené stroje co se vymkly kontrole. Jakýkoli příběh o tom, jak byli vytvořeni rasou přerostlých korýšů, kteří kdysi dávno ovládali galaxii, to celé dělá ještě horší. Jediné, co by to celé mohlo zachránit, by bylo kdyby se přešlo na téma "proč se historie neustále opakuje za téměř totožných okolností", které hra načala na Thessii, a pozornost se přesunula na nějaký ještě vyšší řád, který je potřeba zvrátit.

Jak už jsem zmínil, ME3 se zbytečně zabývá některými postavami. Jako první pod mušku mi přijde James Vega - arogantní hromotluk, který přijde na scénu jako největší king a vy ho máte akceptovat jako člena týmu. Při konverzaci s ním mi chyběla možnost zeptat se ho "Za poslední dva díly jsem dvakrát zachránil galaxii a jednou umřel. Cos' celou dobu dělal ty?"
Nemám ani tak problém s tím, že byl Vega arogantní jak prase. On Vega rozhodně nebyla špatně napsaná postava. Co ho ale shazovalo bylo, že je to postava vytvořená speciálně pro ty, kteří nehráli předchozí díly. What are you, casual? Abych tedy upřesnil, pro mě vždycky zůstal nováčkem o kterém se mě hra snaží přesvědčit, že je veterán.

Dále tu pak máme reportérku Diannu Allers, což není nikdo jiný, než Jessica Chobot z IGN. Nemám nic proti této osobě konkrétně. Co mi vadí je, že lidi z reálného života dávají do fikce jako členy posádky. Vadilo by mi, i kdyby jedním z členů posádky byl John Carmack. Navíc Dianna, jakožto charakter, toho ani nemá moc co nabídnout, nicméně je zakomponovaná do hromady věcí - mimo jiné vám sbírá nějaké válečné prostředky. I tak by mě pořád zajímalo, proč se zrovna tahle osoba dostala na palubu SSV Normandy. Ve sféře, kde se musí konzultovat a zdůvodňovat i easter-eggy v podobě pixel-art malůvky pod záchodovým prkénkem, si prostě nedovedu představit, že by ji tam dali "jen tak protože".

No a nezapomeňme na EDI, což už je teda jenom malý šrám. Přes její změnu vzhledu se dá snadno přenést a rychle si na ni zvyknout. Její romantický vztah s Jokerem už mi ale přišel tak trochu zvláštní, i když vedl ke spoustě velmi vtipných okamžiků.

No... Proč chodit kolem horké kaše. Rovnou k příběhu.
Absolutně překousnu to, že tím největším cílem celé válečné snahy je postavit nesmírný stroj který nikdo neví co dělá. Klidně by to mohl být obrovský fotoaparát, ale i tak se ho rozhodnou postavit. No budiž.
To že Reapeři zničeho nic zaútočí na Citadelu a odletí s ní pryč. No OK, vzhledem k okolnostem by se dalo načasování pochopit.
Že se TIM dobrovolně nechá ovládnou Reapery... no tady už bych trochu brzdil a argumentoval, že mi to nesedí s jeho charakterem.
Že je Udina členem koncilu ať už jsem jmenoval jeho nebo Andersona, to už mi docela vadilo a byla to první známka toho, že tento díl bere na předešlé docela malý ohled.
Pak přišel konec. V první řadě se jedná o deus ex machina konec, což je naprosto v rozporu s původním slibem tvůrců, že konec Mass Effect 3 bude maximálně uspokojivý.
Za druhé, všechny tři konce se naprosto vysraly na zbytek hry. Hra prostě skončí modrou, zelenou nebo červenou explozí a konec. Vidíte SSV Normandy jak letí někam pryč, ztroskotá na nějaké planetě a ven vylezou někteří členové posádky a v mém případě je mezi nimi i Garrus, kterého zrovna před chvíli zpopelnil Harbinger svým rudým paprskem spravedlnosti. WTF?
Někteří to obhajovali, hledali v tom skryté odkazy, nebo mluvili o tom jak DLC všechno napravilo, ale ono prd. Ten konec měl být dotažený hned na začátku. Hra nikdy neschovávala aspekty příběhu. Proč by s tím měla začínat teď.
Váš způsob hry (renegade/paragon)? Irelevantní! Váše rozhodnutí o osudu koncilu v jedničce? Irelevantní! Výsledek vaší sebevražedné mise ve dvojce? Takřka irelevantní! Vaše rozuzlení problémů na Tuchance? Irelevantní! Vaše rozuzlení mnohaleté války mezi Geth a Quariany? Irelevantní! Vaše opakované rozhodnutí o záchraně či zahubení Rachni? Irelevantní! Nesčetné desítky hodiny které jste vrazili do předešlých dílů? Naprosto a zcela irelevantní. Už chápete, proč některé z nás ten konec tak naštval? Celou sérii jsem nehrál proto, abych se vracel ke třem variacím stejného konce. Chtěl jsem konec, ve kterém se všechny moje rozhodnutí promítnou do mnohaminutové cut-scény a la Fallout. Chtěl jsem důvod, proč celou sérii ještě několikrát projít. Chtěl jsem, aby konec byl tak velký, jako celá hra. Tomu prodlouženému konci, který přišel až za několik měsíců, neřeknu jinak než "polopečený, nemastný, na koleni přiravený". To, že se asi začne všechno stavět znovu a že všichni co umřeli jsou mrtví, jsem si dokázal domyslet i sám a žádný srdceryvný monolog jsem k tomu nepotřeboval.

No a po tom paskvilu pak přijde to úplné, skutečně finální zakončení. Ten jediný pravý konec. EA konec. Mluvím o tom konci, kdy slyšíte nějakého dědu rozmlouvat k dítěti a hra vám posléze řekne ať si koupíte DLC a hrajete dál. To jsem prostě nestrávil. To byla ta třešinka na dortu. Ta poslední cihlička, která po sesunutí dvoupatrového domu po několikavteřinové, dramatické odmlce spadne na zem.
Celý vesmír Mass Effect tím pro mě umřel.


EA u mě doma prostě dostali ban :P A musím říct, že jsem toho ještě v žádném případě nelitoval. Když si tak někdy čtu o technických problémech které jejich hry mají po vydání (viz nyní - BF4), když jsem viděl kolik dalších titulů podělali (chtěl jsem jim dát šanci s Dead Space 3 - ještě že jsem tak neudělal) a když vidím jak naprosto bezohledně si razí svoje "kašlem na kvalitu, ať je to co nejdřív venku a DLC děláme ještě před vydáním", neustále se utvrzuji v tom, že bojkotováním jejich produktů o nic nepřicházím a že dělám jenom dobře.

Mass Effect 3 je jednou z těch o her, u nichž hodnocení nemá moc cenu řešit. Jestli hru budete hodnotit jako samostatný počin a dáte jí čtyři hvězdičky, s tím že jedna dolů jde za ty tunelovité mise, nebo ji rozcupujete jako zakončení série a dáte 2-3 hvězdičky, je nakonec úplně jedno.

Pro: Hra má všechny předpoklady pro naprosto úžasný titul a mohla dát vzniknout té snad nejlepší trilogii, jakou jsem kdy hrál..

Proti: Konec mi pokazil pocit z celé série.

+15 +18 −3

Deponia

MegastarMegastar
Dohráno
  • PC 80
Pokud máte rádi klasické adventury, neměli byste Deponii přehlédnout. To by mělo být řečeno hned úvodem.

Deponia je klasická point & click adventura s cartoonovým laděním - a to nejen ve smyslu stylizace herního světa, ale také hyperbolizací charakterových vlastností hrdinů. Postava, za kterou hrajete, je Rufus - bohémský, sebestředný a líný král všech antihrdinů. Jeho podoba s Guybrushem Threepwoodem není jen vzhledová a rozhodně není čistě náhodná.

Rufus se zoufale (i když ne příliš pracně) snaží opustit Deponii, prašivou díru, kterou většina civilizovaného lidstva dávno opustila, včetně jeho otce. Při jednom ze svých tradičně neúspěšných pokusů však narazí na dámu v nesnázích, kterou pak velmi svérázným způsobem zachraňujete po zbytek hry.

Rufus, ačkoliv na něm najdete tolik špatných vlastností, že by to vydalo na encyklopedii, má jisté guybrushovské charisma, které vás motivuje pokračovat v jeho špatnostech a dosáhnout vytouženého exodu s jeho láskou na první pohled.

Hra staví na humoru, který je ale opravdu nenáročný a místy obsahuje klišé, která opravdu bijí do očí, nebyl mi však nikdy v průběhu hry protivný. Puzzly mi nepřipadly nijak složité, nenarazila jsem na žádný velký zákys, ale zároveň nebyly ani trapně lehké. Hra obsahuje přiměřené množství nápověd z okolí, možnost zobrazit aktivní body na obrazovce je také příjemná. Mezi lokacemi se pohybujete svižně a nic vás zbytečně nezdržuje.

Grafická stylizace hře seděla jako ulitá, lokace jsou zajímavé a plné detailů, animace postav jsou sice slabší, ale ne něco, z čeho bych se osypala hrůzou. Opět se však místy vyskytly chyby lokalizace titulků. Voice acting v tomto případě vyšel na 100% a k postavám se opravdu hodil.

Deponia sama o sobě není žádné veledílo, neoslní ani délkou hraní, ani kdovíjakým uměleckým zážitkem. Ale přesto jako celek funguje a bavila jsem se při ní tak, jak už dlouho ne.

Pro: Celková hratelnost, grafika

Proti: Relativně krátká herní doba

+15

Star Wars Jedi Knight: Jedi Academy

Route95Route95
Dohráno
  • PC 80
Úvod:
Zrovna včera jsem dohrál svoji první Star Wars hru, pokud nepočítám Lego Star Wars, které je spíš pro mladší publikum. Jedi Academy jsem si zahrál hlavně kvůli pozitivním zdejším komentářům a musím říct, že se mi ji vyplatilo zahrát.

Příběh:
Ve hře se zhostíte role učně Jadena, který bude přidělen k učiteli jedi Kaylovi, za kterého jste hráli v předchozím díle Jedi Outcast. Na začátku se ještě seznámíte s kamarádem Rushem a občas se na vás podívá samotný Luke Skywalker. Příběh je dost spletitý a možná vás to překvapí, ale hra má dva různé konce.

Tvorba postavy:
Na začátku hry si vytvoříte postavu. Máte na výběr ze 6 ras (3 rasy dívek a 3 rasy chlapců). Muž i Dívka mají vlastní dabing jako v Mass Effectu. Pak si vytvoříte klasický světelný meč, u něhož si můžete vybrat rukojeť i barvu. 2x za hru ještě budete mít možnost si vyměnit světelný meč za ten, co měl Darth Maul (taková obouruční hůl) nebo meč do každé ruky. Nakonec si po každé misi můžete vylepšit schopnosti jako např. blesky, škrcení, léčení, štít,...

Gameplay:
Hra se hraje jednoduše a intuitivně, což potěší hlavně nenáročné hráče. Můžete si vybrat jestli budete hrát fps s palnými zbraněmi nebo tps se světelným mečem. Já jsem hrál celou hru se světelným mečem a musím říct, že to už ve 3/3 hry sklouzlo do stereotypu, protože pohyby a spelly pořád opakujete a nepřátele jsou pořád stejní a platí na ně stejná taktika. Hra je dlouhá asi 6 - 7 hodin a skládá se vždy z 5 misí, které si můžete vybrat v jakém pořadí pojedete, a až splníte 4/5 misí můžete jít na hlavní misí, a nebo ještě splnit tu pátou misi, kterou doporučuji splnit, protože jak už jsem říkal, po každé misi si můžete vylepšit spelly. A tak se to 3x zopakuje a máte dokončenou hru. Mise jsou různorodé a nápadité. Tudíž si nebudete stěžovat na stereotyp z misí. Na co si ale budete možná stěžovat je málo druhů nepřátel. Jsou tu nějácí vojáci (ve více variantách), sithové se třemi druhy světelných mečů a kouzelníci. Co mě štvalo bylo, že sithové se světelnými meči vám odrazí jakoukoli střelu, takže když do nich střelíte raketometem, tak to odrazí zpátky na vás, což se mi zdálo zcela nelogické.

Grafika a zvuky:
Grafika čerpá maximum z Q3 enginu, a je to na ni vidět. Na maximální grafické nastavení s fov 95 a rozlišením 1920x1080 (nastaveno v cfg souboru) hra vypadala nádherně. Co ale nebylo nádherné, byly toporné animace v cutcénách a mimika obličejů, kterou bych typoval tak na rok 2000 a ne na rok 2003. Zvuky byly OK a hudba ze Star Wars to pěkně vedla až do konce.

Závěr:
Můj verdikt je tedy takový, že tato hra je v mnoha ohledech na rok 2003 špička žánru, hlavně při soubojích na blízko, ale taky v mnoha ohledech, hlavně animace postav v cutcénách zaostávající za ostatními. Hra mě ale bavila a je to asi nejlepší Star Wars hra kterou jsem doposud hrál. A teď hurá na Star Wars: Republic Commando :)

Pro: grafika, soundtrack, hratelnost, příběh, ze začátku souboje se světelným mečem

Proti: stereotyp z boje na blízko ve 3/3, toporné animace postav a mimiky obličeje v cutscénách, málo druhů nepřátel

+15

Sherlock Holmes versus Jack the Ripper

ChuckChuck
  • PC 55
Po odehrání herního titulu L.A. Noire jsem doslova prahl po hře s detektivní zápletkou. Bylo mi jasné, že nic příliš podobného patrně nenajdu, a tak mi nezbylo nic jiného než sáhnout po klasické adventuře, kde se přece jen detektivní žánr dá najít o něco snadněji. Vybraný díl Sherlocka Holmese již podle hlavního hrdiny nabádal k solidnímu hernímu prožitku, a proto jsem po vyzkoušení demoverze, která toho slibovala hodně, hru pořídil.

Nejsem zrovna přítel klikacích adventur, proto jsem víc než dost uvítal možnost hru přepnout do FPS režimu. Hra začíná slibně stejně tak jako zmíněné demo. Po pár službičkách, které jsem pro pár postav vykonal a které se nejevily nikterak otravnými, jsem se konečně dostal na místo činu a prvnímu ohledání místa činu, kde jsem následně shromažďoval první důkazy, bez jejichž správnosti bych dál jít rozhodně nemohl. A přesně v tomto momentu jsem si řekl, že takhle bych si to vše představoval. Záhy na to však podobné vyšetřování začalo stagnovat. Začalo to plněním dalších úkolů, kdy od pana A jsem měl cosi získat, ovšem aby to nebylo zadarmo, musel jsem dojít za paní B a provést pro ni další dílčí úkol pro pana C, jelikož ani pan C mi pro moje krásné oči nedá nic zadarmo. Nepřipomíná vám to něco? Pro ty o něco dříve narozené, do kterých se přece jen občas musím zahrnout i já sám, se musí automaticky vybavit pohádka O kohoutkovi a slepičce, která ovšem v takovéto hře působí velice hloupě. Tato určitá absurdnost nebyla jedinou. Na řadu totiž přicházely puzzle, které sice nebyly extra složité, ovšem jejich smysluplnost a souvislost s vyšetřováním se rovnala nule, nemluvě o naprosté nezáživnosti. Další ohledání těla nové oběti bylo v bohužel nedohlednu, avšak pokračování v oné pohádce s dalšími puzzly konce rozhodně nebralo, a proto jsem hru raději odložil, ne-li spíše pohřbil.

Co dodat? Tento díl Sherlocka Holmese je ideální ukázkou, jak se v demoverzi ukrojí ze hry kousek toho nejlepšího a v plné hře se pak již navnaděný hráč plácá ve směsici něčeho, co kroky k odhalování totožnosti sériového vraha nic nepřipomíná. Pardon, ale přišel jsem si hrát na detektiva pátrajícího po vrahovi a shromažďovat tak důkazy, které alespoň zdánlivě s případem nějak souvisí a ne např. zkoumat nějaké parfémy. No nevadí, jsem o jednu herní zkušenost bohatší. Ehm…bohatší?

Pro: zpočátku vyšetřování

Proti: otravné a zbytečné úkoly a tím úpadek detektivní práce

+15 +18 −3

Amnesia: The Dark Descent

HonzekHonzek
Dohráno
  • PC 90
Strach, hnus a smrt. Těmito třemi slovy by se dala celá hra bez okolků popsat. Ale je tak výtečná, že se o ní velice rád rozepíši. Studio Frictional Games je parta několika borců co zvládli nemožné. Už jejich první vysokoškolský titul, trilogie Penumbra, dala znát, že se máme na co u Amnesie těšit. Někde jsem dokonce slyšel, že celou hru vytvořili, aniž by se viděli. Pouze komunikovali přes internet. Nakolik je toto pravda, si můžete sami zjistit. Nicméně se jedná o vynikající dílo.

Píše se rok 1839 a Vy se probouzíte na hradě Brennenburg, který leží v hlubokých lesích Pruska. Jmenujete se Daniel a jediné na co si vzpomínáte je palčivá bolest hlavy. Hlas v hlavě vás posune o několik místností dál, kde narazíte na první dopis psaný Vaší rukou. Více bych se o příběhu nerad zmiňoval. Prožíváte amnesii a právě z těchto dopisů se budete dozvídat, proč jí trpíte a co vlastně na hradě děláte.

O čem bych se ale rád zmínil, je atmosféra která ze hry jen čiší. Už při prvním spuštění hry Vás vývojáři nabádají, aby jste v pokoji pokud možno měli úplnou tmu, nasazená sluchátka a hlavně se hrou nikam nespěchali. Skutečně, spěch zde není na místě a hře jen škodí. Jde tedy o to, zkoumat každý kout a nalezený dopis, pomalu ale jistě procházet hradem a zjišťovat co se vlastně děje. Hra je skutečným hororem a při doporučeném nastavení je jen pro otrlé, ale to jen přidá grády. Já jí prošel právě takto. Ještě teď mi běhá mráz po zádech jen si na to vzpomenu. Vaší zbraní je lucerna (do které je třeba shánět olej a pokud možno ji používat jen v nutné situaci), která Vám svítí na cestu a pár škrtátek na zapálení loučí a svíček, pokud na nějaké narazíte. Jde totiž o to, že pokud ve tmě zůstanete příliš dlouho začnete z toho jak se říká, šílet. Může dokonce hrozit úplný kolaps. Do toho všeho Vám nepomáhá ani tajemná postava, která je Vám po celou hru v patách. Jestliže se na ní podíváte, celý efekt zkolabování nabere ještě rychlejšího spádu, strach zde nezná mezí. Jedinou obranou proti tomu je úkryt a pokud možno rychle vyhledaný. Je dobré mít naplánováno, kam se v případě potíži schovat. Pokud to zvládnete, stane se to Vaši další zbraní. Výborně poslouží i dobře vytipovaná skříň. Zde musím zmínit opět Penumbru, kde jste museli nepřátele ne úplně dobrým způsobem likvidovat, a myslím, že je jen dobře, že se s tím nepřišlo zde. Jednak získali o hodně větší atmosféru a také méně naštvané hráče. Je zde opravdu mnoho lekaček, ale za vypíchnutí stojí vodní monstrum. Ptáte se, co je na něm tak hrozného? No asi to, že vidíte jen šlápoty ve vodě, které se pomalu přibližují k Vám a pokud se hodláte projít vodou, tak zrychlí a doženou Vás. To většinou končí smrtí. Jediná obrana je opět útěk a pokud možno přes krabice plovoucí po vodě.

Zvuková stránka hry je prostě fenomenální! Jen zafoukání větru a bouchnutí dveří někde v dáli, Vám vyvolá husí kůži. Hudba je naprosto geniální, místy příjemná a hodící se. Ovšem když Vás začne nahánět onen tajemný, tak se hudba změní na dosti drsnou a je jen pro odvážné.

Ovládání je stejné jako u původního titulu. Myš používáte velmi často a dobře vymyšleným způsobem. Kdo hrál Penumbru, tak již jistě ví o čem je řeč. Pro nezasvěcené, jedná se o to, že když například chcete otevřít šuplík, tak ho levým tlačítkem chytnete a táhnete ruku k sobě, při zavřeni, logicky, zase od sebe. U dveří je fajn, že je můžete otevírat opravdu pomalu a s rozmyslem, protože nikdy nevíte, co na druhé straně číhá. Po celou dobu hraní jsem se nesetkal se žádným bugem. Může to být ovšem tím, že jsem hrál jednu z posledních verzí. Amnesie také obsahuje obrovskou spoustu modifikací o kterých budu psát v jednom z dalších článků. Možná budu dělat dokonce samostatné recenze, protože opravdu stojí za vyzkoušení. Je zde také pár hádanek, které nijak výrazně nezdržují a jsou víceméně logické. Herní doba šplhá ke zhruba osmi hodinám, pokud nebudete s ničím moc spěchat.

Abych to tedy nějakým způsobem shrnul. Pokud máte rádi strach a nebezpečí, nevadí Vám tma a sluchátka na uších, hra je pro Vás přímo stvořena. Pakliže hodláte hrát přes den na reprákách, nebude to taková paráda, ale myslím, že pokud alespoň nebudete spěchat, hru si také dokážete užít. No a jestli patříte mezi strašpytle, nebo lidi, kteří mají rádi všechno hned, raději vezměte tuto pecku obloukem. Nesmím zapomenout podotknout, že hra u nás vychází s českými titulky. Na úplný závěr, bych měl upozornit na další hru, jmenuje se Amnesia: A Machine for Pigs, kterou jsem opět okomentoval a neměla by vám chybět ve sbírce. Nyní už mne omluvte, mám zde ještě kupu skvělých modifikací, u kterých bych se rád bál :-)

Pro: - Atmosféra - Výborný horor - Ozvučení - Optimalizace

Proti: - Krátká herní doba - Místy slabší optimalizace hry - Slabší A.I.

+15 +16 −1

Wolfenstein 3D

HonzekHonzek
Dohráno
  • PC 95
Dlouho jsem přemýšlel, co dalšího zařadit do mého retro koutku. Rozhodl jsem se pro hru, na kterou rád vzpomínám a která mi uvízla v srdci na dlouhé věky. Je jí Wolfenstein 3D. Se hrou jsem se poprvé setkal v roce 1992 na mém vůbec prvním PC. Tenkrát jsem ještě nevěděl jak vypadají barvy, protože jsem měl černobílý monitor o velikosti tuším nějákých 13 palců :) Taky to byly doby, kdy se FPS střílečky hrály pouze na klávesnici, což si dnes už jen velmi nerad zopakuji. Pamatuji si směrové šipky pro pohyb, mezerník pro otevírání dveří a klávesa CTRL pro střelbu. Tuším, že když se podržela klávesa ALT a šipka doleva, či doprava, tak se udělal úkrok. No tolik k ovládání, to Vás jistě nezajímá :) Nicméně nemožnost hrát na myši, skákat atd., ze mne udělala hráče se skillem. Dodnes nechápu, jak jsem byl schopen takhle hrát (už jsem asi namlsanej dnešních her), ale to nemění nic na situaci, že to hraji doteď. Nicméně už s myší. Měl bych jistě zmínit, že pro samou slávu původní hry, se ještě téhož roku vydala hra další s názvem Spear of Destiny, byl to nicméně takový menší datadisk, který měl víceméně stejné mapy jako původní Wolf, ale přidal nové zvuky i hudbu, pár nových levelů a také nové bossfighty. Hra se hrála stejně dobře jako původní. Obě hry se dají sehnat prostřednictvím služby Steam a dost možná i na GOG.com, tam jsem to ale nezkoumal.

Ale zpátky ke hře původní. Tu vydala společnost ID Software, která je dnes považována za průkopníka FPS her. Odehrávala se v roce 1943 a zmocnily jste se role spojeneckého špiona BJ Blazkowicze. Obsahovala šest epizod a ve třetí z nich jste dokoce mohli sundat samotného vůdce. Vašim arzenálem se stal bojový nůž, pistole, samopal a také rotační kulomet. Proti Vám byly protivníci všeho druhu, ale zmíním zde například základní esesáky s pistolkou, gestapáci se samopalem, nebo například bojové ovčáky. Zdraví jste si mohli doplnit buď lékarnou, které nebyly moc k sehnání, nebo psím žrádlem, či snad dobrou večeří, která vypadala jako kuře s bramborem (já tomu tenkrát říkal kuře). Hra Vás také vybízela ke sbírání různých pokladů, když jste nasbíraly určitý počet bodů, na který si teď přesně nevzpomínám, dostali jste život. Hledat a sbírat se tedy vyplatilo. Při použití cheatů se skóre vynulovalo. Zámek byl jedno velké bludiště, plné tajných chodeb, portrétů vůdce, hákových křížu a esesmanů. Ztratit se nebylo vůbec těžké :) Stávalo se to hlavně ve chvílích, kdy jste pracně hledali klíč k zamčeným dveřím a když už jste ho tedy našli, tak jste nenašli cestu zpět :) Dalo se to hrát hodiny a hodiny a každý kdo k tomu jednou přičichl, se závislosti na hraní této pecky už jen tak nezbavil. Měl bych také zmínit že dostala spousty ocenění od různých časopisů. Mám ten pocit, že jediná země kde se to moc nesetkalo s úspěchem bylo Německo, kde jste si hru nemohli koupit a dokonce ani dovézt ze zahraničí.

Myslím si, že by si tuto hru měl jednou zahrát každý. Dnes to není opravdu problém, jednak se dá zakoupit a potom se dá také hrát ve webovém prohlížeči, což je prima věc :) Já sám vlastním několik verzí, od původní až po hodně upravené. A pokud bych tuto hru neměl buď na disku, nebo v knihovně Steamu, asi bych nebyl ve své kůži. Tolik k mému retru o Wolfensteinovy 3D. Snad se Vám tedy článek líbil a budete se těšit na další. Nezapoměňte hrát a když už Vás ty dnešní novinky nebudou bavit, vždycky máte možnost, vrátit se časem k tomu, co se hrálo opravdu skvěle :) Budu rád za každý komentář či hodnocení článku. Přeji pěkný zbytek dne, či večera!

Pro: - Výtečná FPS své doby - Dobré ozvučení

Proti: - HC hratelnost - Místy dosti velký hlavolam

+15 +16 −1

Grand Theft Auto IV

Route95Route95
Dohráno
  • PC 90
Úvod:
Abych opět něco řekl v úvodu, tak řeknu, že je to mé druhé GTA, co jsem celé dohrál (příběhová linka), hned po Vice City, protože ostatní GTA mě tak nebavily, jako tyhle 2. Byli buď příliš těžká, a nebo stereotypní a dlouhá s pitomým příběhem [Nehrál jsem jedině GTA V].

Příběh:
Příběh je oproti ostatním GTA [Před GTA IV] více dospělácký a realističtější. Hrajete za srbského přistěhovalce Nica Belica, který jede do Liberty City za svým bratrancem Romanem, aby mu splnil americky sen. Bohužel, jak se Niko na začátku dozví Roman mu lhal, tak si musí Nico zarobit peníze jinak, a to plněním úkolů pro různé lidi. Vaším takovým hlavním úkolem bude najít Darka Breavice, který zradil vaši jednotku za pouhých 1000 doláčů, a vy jste jako jediní přežili.

Gameplay:
Systém hry se oproti předchozím dílům hodně změnil. Poprvé v historii GTA se zde objevil cover systém, který je až tak zjednodušen, že když se někde zkryjete a střílíte naslepo tak je to stejně přesné jako byste stříleli normálně [z toho vyplývá, že jste skoro nesmrtelní]. Zbraní je asi +-12 druhů a využijete asi tak 3, a to RPG, M4 a MP5K. Jízdní model je krajně nerealistický, protože jak brzdíte nebo stisknete na ruční brzdu, auto se vám otočí klidně i 3x za sebou. Co ale u aut musím pochválit, je model poškození, kdy vaše auto i při menším ťuknutí se otlačí, což si myslím, že by realistické mohlo být. Peníze jsou vám v tomto díle k ničemu. Jen k nakupování zbraní, chybí zde nakupování nemovitostí nebo holič. Město je obrovské a uvítal jsem zde taxíky, které vás dovezou kamkoli i k úkolům které už plníte.

Grafika a zvuk:
Co tvůrci oproti předchozím dílům změnili je grafika. Přešli ze zastaralého Renderware Enginu a vytvořili si vlastní RAGE Engine, který je na jednu stranu obrovsky náročný a neoptimalizovaný, ale na druhou stranu se na hru velice dobře kouká. Hrál jsem na rozlišení 1920x1080 s nastavením High,Medium 36/36/36 a hra mi jela krásných 40-45 fps. Hra mi spadla KVŮLI češtiny 3x. Ale musím říct, že mi šlapala hezky a hodně jsem si její vizuál užil. Co mi ale vadilo, byla nízká kvalita cutscén. Jako by to ani nebylo vykreslováno enginem. Dabing byl na špičkové úrovni, ale zvuky zbraní byly takové obyčejné. Rádia jsou ale oproti perfektním písničkám z Vice City trochu pod úroveň.

Ostatní:
Perfektní věcí co tvůrci přidali je, že několikrát za hru máte na výběr, co udělat (např. můžete zabít toho nebo toho - jeden vám dá barák a druhý prachy). Hra má DOKONCE 2 konce. Ukládání je taky zlepšeno a to tak, že po každé misi se vám hra automaticky uloží. Už nemusíte utíkat po každé misi do savehausu. Hru jsem dohrál za 24,5 hodin, což je ohromující čas + přibyl ještě navíc multiplayer.

Multiplayer:
Poprvé v historii přibyl multiplayer. Bohužel, abyste si ho mohli zahrát, potřebujete se zaregistrovat na RGSC a GFWL. V multiplayeru jsou módy jako freeroom, kde si můžete s kamarády dělat co chcete nebo Deathmatch a Team Deathmatch, ve kterých v určité části města bojujete proti sobě. Začínáte vždy s pistolí a na mapě máte poházené další zbrané jako např ve QUAKE 3. Aby toho nebylo málo, tvůrci zde zakomponovali tvorbu postavy.

Závěr:
Závěrem bych řekl, že se jedná určitě o jeden z nejlepších dílů GTA, který má sice své chyby, ale pokud ho rozjedete bez problému jako já, budete se u něj určitě dlouhé hodiny bavit.

Pro: příběh, hlavní postava, dabing, model poškození aut, grafika, multiplayer,dlouhá délka , GFWL

Proti: nízká kvalita cutscén, chybí checkpointy v misích, Rockstar Games Social Club na multiplayer

+15 +16 −1
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • Flowerpot Silent Hill 2 +28
    Napsal Flowerpot, 20 dní
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • Jumas Dishonored 2 +26
    Napsal Jumas, 26 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • H34D DOOM + DOOM II +25
    Napsal H34D, 28 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • LaughingMan Silent Hill 2 +23
    Napsal LaughingMan, 8 dní
    Začínat s hororovým žánrem Silent hillem má jednu nevýhodu, žádná jiná hra vám poté…
  • Vivaldi Beyond Good &… +23
    Beyond Good & Evil
    Napsal Vivaldi, 10 dní
    Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal…
  • Bursoft Astro Bot +23
    Napsal Bursoft, 24 dní
    Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…
  • Adieu Alan Wake II +23
    Napsal Adieu, 14 dní
    Jestli bylo Disco Elysium postmoderní hrou, Alan Wake 2 představuje tak bytostně čisté…
  • Han22 Memento Mori +22
    Napsal Han22, 2 dny
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • rikuhahl What Remains of… +21
    What Remains of Edith Finch
    Napsal rikuhahl, 27 dní
    No co to je tohle? Jsem si mylně myslel, že si jdu zahrát walking simulátor a budu pobíhat…
  • GameEs Kingdom Come:… +21
    Kingdom Come: Deliverance
    Napsal GameEs, 30 dní
    Hned na začátek musím říct, že Kingdom Come (dále KCD) u mě v hodnocení v průběhu…