Nejlépe hodnocené komentáře

Do třetího dílu této skvělé série se mi popravdě moc nechtělo. Předchozí díly mi daly občas zabrat a z traileru na mě Infinite působil tak, že se bude jednat o frenetickou akci, plnou střílení v pohybu (při letu na háku). Nakonec se ukázalo, že se střílení z háku dá ve velké míře vyhnout a příběh, prostředí, atmosféra a hudba je tak strhující, že lituji, že jsem s hraním otálela.

Obecně mám ráda příběhy, kde je vše dostatečně vysvětlené, a hlavně jsou ukončené. Není nic horšího než otevřený konec. Bohužel v dnešní době najít příběh s řádně ukončeným dějem, je dosti obtížné, skoro až nemožné. To se týká filmů, seriálů i her (i když je pravda, že u her je to méně). Chápu, že autoři chtějí nalákat na pokračování, ale když to se neuskuteční, otevřený konec zůstane napořád.

Příběh BioShocku Infinite je dle mého názoru ukončený dostatečně, ale s tím vysvětlením je to horší. Příběh mě zcela pohltil. Už se mi dlouho nestalo, že jsem po dohrání hry byla takhle posedlá hledáním dalších informací a různých teorií k příběhu. Bohužel, na spoustu otázek, které mám, jsem odpověď nenašla, možná protože vůbec není.

Booker je jako hlavní postava velmi sympatický. Je to takový ten typický drsňák, který zabije všechno, co se mu postaví do cesty, snaží se vypadat bezcitně, ale v nitru je vlastně hodný a citlivý. Pozor opravdu velký spoiler! Tahle jeho představa ve mně měla být otřesena při odhalení, že se jedná o stejnou osobu jako je Comstock. Ale vlastně ne tak docela, protože tohle mi ve hře vlastně nesedělo a vlasntě jsem se rozhodla to neakceptovat. Jedno rozhodnutí, jestli se přidá, nebo nepřidá k babtistům, z něj přece neudělá někoho úplně jiného. Booker je člověk, který dělá chyby. Rozhodl se zaplatit dluh svou dcerou, ale nakonec si uvědomil hrůznost svého rozhodnutí a snažil se ji dostat zpět. Bylo ale už pozdě. Když zachránil Elizabeth, chtěl jí místo do Paříže odvést do New Yorku, ale vsadím se, že kdyby se tam dostali a jí by hrozilo další uvěznění, ochránil by jí. Snaha jí chránit se ukazuje vždy, když je v ohrožení. Chce jí pomoci a vůbec nemyslí na to, že ji potřebuje ke splacení dluhů. Jde mu čistě o ní, je to typický hrdina. Comstock naopak svá špatná rozhodnutí dotahuje do konce. Elizabeth šoupne do věže a roky ji tam vězní. Bez milosti se zbavuje všech, kteří ho ohrožují, mezi miniž je i jeho žena. Pod jeho tyranskou vládou trpí spousty lidí a má ambice ovládnout snad celý svět. Je zobrazen jako typický padouch. Opravdu mi nepřijde, že by ti dva měli něco společného. Pokud se jedná o toho samého člověka, jdoucího jen po jiné cestě dané jedním rozhodnutím, čekala bych, že nitro dotyčného člověka bude stále stejné. Stejný základ, jiné provedení. Tito dva mi nepřijdou postavení na stejném základu. Možná Comstock byl nucen Elizabeth zavřít kvůli své ženě, která v ní viděla důkaz nevěry svého muže a následně bylo potřeba krotit její schopnosti, ale to na věci nic nemění. Prostě v něm nevidím stejného člověka jako je Booker.

Elizabeth je také velmi sympatická. Na to, že byla celé své dětství držena v izolaci ve věži jen s robotickým ptákem jako strážcem, je překvapivě duševně nedotčena.

Je zvláštní, jak výrazně více emocí ve mně vyvolává dojem ze hry, ve které vidím spoustu nesrovnalostí, které nechápu, oproti těm hrám, které mi vlastně dávaly smysl. Tím myslím předchozí BioShocky. To jsou skvělé hry, které jsem si opravdu užila, ale rozhodně jsem o nich po dohrání tolik nepřemýšlela, jako po dohrání Infinite. Kromě již zmíněného nesouhlasu s tím, kdo je vlastně Comstock, jsem přemýšlela o konci hry. Jestli Elizabeth zabily Bookera před rozhodnutím, že se přidá k babtistům a stane se Comstockem, jak to že existuje (narodila se až poté), nebo ho zabila až po tom rozhodnutí? Takže v realitách, kde se k baptistům nepřidal stále žije? A pokud se celá věc s Comstockem nestala, Elizabeth by neměla mít své schopnosti.  

Jak to, že je Comstock prorok? Ze hry to vypadá, že prorokoval úspěch Columbie ještě před jejím postavením. To muselo být ještě před tím, než potkal Rosalindu Lutece, tak nemohl při tomto proroctví využít přístupu do jiných realit. S tím souvisí i trhliny. Jsou prezentovávány jako přístup do jiných realit, ale evidentně s nimi jde cestovat i časem.  

Ve hře vůbec nebylo zmíněno, že pokud existují všechny možné alternativní reality, tak jistě byla i nějaká, kde se Booker rozhodl dceru nechat na vůbec jí Lutecemu nedal. Zajímalo by mě, jaká by v této realitě byla Elizabeth/Anna.

Když přehlédnu všechny mé nezodpovězené otázky, jedná se o skvělou hru. Až roztomilá grafická stylizace hry je pro BioShock typická. Asi všechny BioShock hry také kladou důraz na dech beroucí představení města, kde se odehrávají. Infinite není výjimkou.
Trochu jsem měla problém s titulky, které na mém monitoru byly mrňavé bez možnosti jejich zvětšení.

Jedná se o hodně přímočarou hru s malými možnosti prozkoumávat a vracet se zpět. To ale mě osobně aktuálně nevadí, naopak takovéto hry vyhledávám. I když nějaké to hledání je potřeba k posbírání nahrávek. Mě se téměř nikdy na první pokus nepodaří všechny předměty, v tomto případě nahrávky, najít, i když si myslím, že vše prohledávám pořádně, ale ono stačí se někde nechat unést, nějakou část neprojít pořádně a už vám pár věcí může uniknout. Tak to má spousta her. Co se týká prohledávání, tak oceňuji, že vás Elizabeth upozorní na místa, po kterých už nebude možné se vrátit, tak máte možnost ještě před vstupem do těchto míst vše ostatní pečlivě projít.

Úplně na začátku hry se mi líbila interakce s prostředním lidé se spolu baví a občas na ně Booker reaguje a odpovídá jim.

Plasmidy, v tomto případě Vigory nedávají smysl, v původních hrách se jednalo o společenstvo, které toužilo po zdokonalování, schopnosti souvisely s adamem a sittle sistters, ale zde nic takového není. Jedné vysvětlení je, že je našel Comstock v některé z trhlin. Toto je nakonec vysvětleno v DLC tím, že společně spolupracovali Suchong a Fink.

Oproti předchozím dílům můžete mít u sebe pouze 2 zbraně, což samozřejmě sebou občas přinese nějaké ty komplikace. Elizabeth vám háže náboje jak o život, tak se na nulu téměř nedostanete. Já měla problém až při tom úplně posledním souboji, který (jako jediný) jsem si musela párkrát zopakovat.

Hru jsem si užila. Byla intenzivní jak příběhově, tak v soubojích. Určitě jí přidám mezi mé nejoblíbenější hry a nechápu, že jsem váhala, jestli ji vůbec hrát.

Rovnou sem k hlavní hře přidám i pár mých poznámek k DLC:
Burial at Sea I – Přesto, že mi celou dobu hraní hlavní hry Elizabeth nikdy nevadila v cestě, tady se tedy plete pod nohy řádně. Je to možná tím, že v hlavní hře jsem moc nevolila stealth přístup. V DLC mě hodně štvala.
Příběh tak úplně nenavazuje na konec hlavní hry, ale když přivřeme obě oči, tak to nevadí. Je zajímavý, a to je hlavní
Burial at Sea II – Jako Elizabeth se máte cítit slabší a zranitelní, a to má motivovat k ještě většímu použití stealthového přístupu. Ukázalo se, že je opravdu jednoduché nepřátelům utéct. Když tedy uděláte chybu, nejste za to potrestáni tím, že musíte všechny nepřátele zabít v otevřeném souboji, čímž byste si vyplácali cenné náboje a ostatní věci. Prostě jen utečete a po chvilce, když se situace uklidní, tak pokračujete v tichém odklízení jednoho nepřítele po druhém.