Nejlépe hodnocené komentáře
Postal III
Normality
Asi nejzajímavější na Normality je volný pohyb ve first-person pohledu, čímž se ve chlívečku adventur automaticky stává exotikou, která na sebe poutá pozornost. Bohužel na rozdíl od prvotřídní série Tex Murphy, kde byla tahle vlastnost skutečně smysluplně využita k prohloubení atmosféry a vžití se do role soukromého detektiva, zde to na mě působilo vysloveně samoúčelně a v souvislosti s určitou prázdností prostředí a obskurností některých puzzlů i otravně. Odvaha Gremlinů pouštět se do experimentování se sice dejme tomu cení, ve zpětném zrcátku mi ale připadá, že spíše prohloubilo problémy plynoucí z neschopnosti pořádně uchopit základní stavební kameny žánru.
Hraní Normality mi totiž připadalo, jakoby mi někdo zavázal oči a do úst strkal lžíci střídavě s kočičincem a kaviárem. V důsledku jsem si pak ve věčném očekávání nejhoršího nevychutnal ani to dobré. Sem tam narazíte na skvělý puzzle, který je ale vbrzku vystřídán nějakou strašnou botou. Ač se nepovažuju za adventurního nováčka, příliš často jsem zamrzal s tím, že jsem prostě netušil, co se po mně vůbec chce.
Vzhledem k volnosti pohybu a utěšeně narůstající herní plochou pak mrzký zákys exponenciálně roste do totálního průseru a hodin a hodin zmateného pobíhaní kolem. 80% prvků prostředí navíc vypadá jakože jó, že by to někam vést mohlo, ale velmi rychle vám dojde, že Normality je příběhem, kde každá druhá věta zůstává v půli nedořečena, patrně vlivem předčasného vydání (sledovací robot před Kentovým bytem, netopýr ve výtahu, soused neandtrálec, zavřený park, ve kterém se prohánějí duchové,...).
A aby toho nebylo málo, hra parkrát dokonce nestydatě poruší s hráčem vybudovaný kontrakt, a to je dle mého soudu snad vůbec jedna z naprosto nejfatálnějších designérských chyb, která se v adventuře může přihodit (Pamatujeme na nechvalně proslulý goat puzzle v Broken Swordu, že? Tak o tomhle přesně mluvím...). Třeba ke konci hry v profesorově laboratoři odlepím ze zdi plakát a za ním díra do místnosti, ze které potřebuju vyzvednout jistý předmět. Zatímco x-krát předtím ve hře stačilo k podobnému otvoru přijít, načež Kent za efektní renderované animačky proskočil dovnitř, nyní je potřeba k tomu samému "použít" myš, a to ještě ne na díru ve zdi, ale oblast pod ní. Ach jo.
Budiž autorům k dobru alespoň to, že do manuálu vcelku citlivě zakomponovali zákysníček alias pseudonávod alias sadu bonusových vodítek a nápověd. Na druhou stranu si myslím, že dobře navržená, byť sebeobtížnější adventura právě tenhle typ berliček nepotřebuje.
Podobnými problémy jako puzzly bohužel trpí i většina ostatních věc. Jistě jsem nečekal, že budu smíchy co chvíli padat ze židle a že se z Normality vyklube další Monty Python, ale no tak... Světlé momenty tu opět jsou, ale hra se nezdravě často utápí v naprosté trapnosti, banálnosti a humoru třetí cenové. Asi by mě ani příliš nehlodalo svědomí, kdybych hledal přirovnání v něčem jako Polda 5. Moc tomu nepřídává ani kolísavá kvalita sporých dialogů a jejich nádražního dabingu, kdy všechny postavy namísto pokusu o hraní jen permanentně hlásí do megafonu.
Zkrátka nevím nevím. Nedá se říct, že by Normality byla špatná hra, a nepovažuju čas s ní strávený za promarněný. Svébytnost a kouzlo osobnosti jí nejde upřít a určitě si ji budu oproti těm 9 z 10 dnes vydávaných adventur pamatovat i po pár letech. Normality se naneštěstí topí v potížích tak fundamentálních, že mi při pokusu nakliknutí vyššího hodnocení bolestivě křiví prsty.
Juiced
Jestli jsem to pochopil správně, tak cílem hry je dosáhnout určitého respektu u vůdčích členů osmi závodnických týmů. To považuji za hodně zvláštní řešení, protože místo abych postupoval stále vpřed, mohlo dojít i ke snížení respektu, a to třeba jen poškozením soupeřova vozu. To byl jeden z důvodů, proč jsem Juiced nedohrál.
Herní zážitek mi také znechutily vozy se zadním náhonem. Vozy s předním náhonem se ovládaly vcelku dobře, ale ta nejlepší auta měla náhon na zadní nápravu a nedala se vůbec ukočírovat. Proto jsem jezdil jen závody v nižších kategoriích.
Dalším důvodem byl fakt, že mě ty stále se opakující tratě a hlášky závodníků prostě přestaly bavit. Vadila mi také absence mého oblíbeného driftu, jenž zde byl nahrazen jakousi předváděčkou, kde stačilo pořád dokola dělat otočku o 180 stupňů a bylo hotovo.
Abych ale jen nehanil, vyzdvihnu i nějaké ty klady. Nejvíce mě zaujal autobazar, kde jsem si poprvé od Need for Speed: Porsche 2000 mohl koupit nejen nové, ale i ojeté vozy a ty následně opravit. Pravda je, že se vozy svou pořizovací cenou ani cenou oprav moc nelišily, ale alespoň jsem si je po určité době mohl pořídit všechny.
Na závěr ještě mohu zmínit možnost pořádání vlastních závodů v nevyužitých dnech v kalendáři či sázení se s jednotlivými závodníky nebo sázka na závodníky (v případě sledování závodů), což bylo příjemným zpestřením, které mi trochu zlepšilo výsledný dojem.
Pro: autobazar, pořádání vlastních závodů, sázení
Proti: respekt, vozy se zadním náhonem, opakující se tratě a hlášky, absence driftu
The Need for Speed
Rok po vydání prvního dílu vyšla speciální edice, která navíc obsahuje dva překrásné okruhy a především přináší podporu DirectX 2 a protokolů TCP/IP.
Pro: nádherné tratě, sportovní vozy, menu hry, mody hry, pohled z interiéru, policie
Proti: docela málo aut
Need for Speed III: Hot Pursuit
Pro: Sportovní vozy, tratě, policie, soupeři, menu, mnoho pohledů kamery, HW požadavky.
Proti: Vzhledem k době vzniku asi nic :-)
GTR 2: FIA GT Racing Game
Pro: auta, třídy, tratě, na tu dobu vynikající grafika, závody 24 Hodin (Spa atd.), modifikace, reálnost, cena
Proti: nic
The Mummy
Gothic 3
Samotný příběh začal pěknou bitvou, ale skončil nezajímavě - konec bych okomentoval: "OMG!". Po opuštění vesnice nastalo množství, většinou nudných, úkolů na způsob "najdi, přines Azore". Frakce jsou tady jen aby se neřeklo (kromě konce příběhu), ale oceňuji úspěšný pokus udělat ze skřetů něco víc než hloupé opice. Soubojový systém byl oproti předchozím dílům značně degradován, akorát střelné zbraně se lépe ovládají - v boji jsem se zapotil pořádně akorát při bitvě o hlavní město.
Při prvním spuštění mě zarazila dlouhá doba načítání. Grafika velice zaujala, jen kdyby nebyla tak náročná na PC. Prostředí vypadá krásně, obzvlášť se mi líbil Nordmar - zasněžená krajina. Hudební doprovod je epický. Fyzika je na tom hůř, hlavní hrdina by mohl soutěžit ve vrhaní drobnou zvěří do dálky.
Gothic 3 bych nazval začátkem konce série Gothic.
Hodnocení: 70%
Pro: hudba, grafika, krajina, skřeti
Proti: neoptimalizované, fyzika, děj, úkoly
And Yet It Moves
And Yet It Moves působí, jako kdyby si někdo hrál s papírem a nůžkami. Spolu se zajímavým ozvučením to vytváří unikátní dojem ze hry. Moc se mi líbí její styl. Začátky v jeskyních se ještě drží celkem stranou, až postupně se úrovně stávají čím dál tím zajímavější a nápaditější.
Hlavní problém mám, že se mi po chvilce hraní motá lehce palice. Myslím, že nebudu jediný, kdo tohle pocítí. Nutnost každou chvíli rotovat s obrazovkou sem a tam prostě nedělá hlavě dobře. Ocenil bych i možnost zapnout nějaké ukazatele naznačující a připomínající, jak přesně která klávesa s obrazem otočí. Trvalo mi dlouho, než jsem přestal mačkat špatnou klávesu v momentech, kdy bylo nutné reagovat bleskově.
Jinak je ale prostě zábava And Yet It Moves hrát. Má svůj jedinečný půvab a oproti mnoha jiným hrám se jedná o osvěžující zážitek.
Ignition
Ignition nepotřebuje k destruktivním závodům zbraně. Úplně bohatě si vystačí se zrychlením a různýma překážkami na trati. Není nic uspokojivějšího, když v pravý čas hodíte zrychlení, na poslední chvíli projedete před v vlakem a soupeře smete. Nebo, když ho popostrčíte a on spadne z vodopádu. Všechny tratě mají svou jedinečnou atmosféru, a jsou skvěle propracované. Jo, to jsme se u toho nasmáli a navztekali.
Ignition je prostě nářez. Po letech neztrácí nic. Jenom zraje. Když na to tak myslím, zahrál bych si.
Pro: splitscreen, zrychlení, skvělé tratě
Proti: ze začátku určitá nepřehlednost
Aliens versus Predator 2: Primal Hunt
Mohol by som pokračovať a spomenúť napríklad to, že skripty fungujú tak trochu random v zmysle, že niekedy sa spustia skôr, niekedy sa spustia neskôr, niekedy na hráča (doslova) hodia nepriateľov viac, inokedy menej. Nehovoriac o tom, že akákoľvek atmosféra, pre ktorú som si Aliens versus Predator 2 obľúbil je už v prvej minúte hrania zabitá štylizáciou hry do čelenia návalu nepriateľov ako, keby šlo o Painkillera. Hra však na takéto čosi nie je uspôsobená a umierať sa dá naozaj ľahko. Preto je naozaj chybou dizajnu, keď všetky boje nakoniec prebiehajú štýlom quicksave, smrť, quickload (viem odkiaľ idú nepriatelia) zabitie nepriateľov, quicksave a zas sa kúsok pohnem, smrť, quickload...
Asi jediné skutočné plus datadisku spočíva vo veľmi pevnom príbehovom prepojení všetkých troch kampaní, sledujúc tie isté udalosti z troch rôznych pohľadov. Problém je, že hoci má každá postava svoje tri kapitoly, buď sa dajú prejsť za pár minút (asi najlepšia bola za chestbustera, no trvala niečo 10+ minút) alebo v nich hráč strávi dlhší čas len pre neustále frustrujúce umieranie, no i tak hru prejde (alebo vyhodí z okna) za pár hodín. Páni vývojári, takto sa hry skutočne robiť nemajú....
Pro: príbehové prepojenie všetkých troch kampaní, časť za chestbustera
Proti: všetko ostatné (náročnosť, level design, ai spolubojovníkov, krátkosť, nulová atmosféra atď....
Sacred
Navolil jsem si bojovníka a obtížnost normal (nebo nějakou tu né úplně nejtěžší). Ze začátku to vypadalo dobře. Rubal jsem se dvěma zbraněma a s první schopností dvojitého seku. Úkoly byly klasika žánru, nic originálního, ale zároveň neurážely. Já, jako správný prohledávač mám ve zvyku všechny rpg tak dlouho prohledávat, dokud na mapě neobjevím každou čárku a nesplním každý úkol. Možná tím jsem si hru zkazil.
Už brzy zjistíte, že úkoly se pořád dokola opakují. Nepřátelé jsou pořád stejní. Jízda na koni je strašný opruz a v boji je to strašně neefektivní. Asi tak v polovině hry jsem zjistil, že stále používám dvojitý sek (párkrát vylepšený) a k přežití mi to bohatě stačí. Předměty a zbraně jsou strašně nudné. Žádný unikátní předmět, na rozdíl od Diabla, si prostě už nevybavím. Velmi doporučuji si hru nastavit na nejtěžší obtížnost, je strašně jednoduchá. Hrou jsem se mořil asi tak 30 hodin ( po patnácti mě to přestalo bavit). S nadějí, že nastane nějaký zvrat, či nějaká gradace. Nic, hra najednou skončila a vyšuměla. Teď po nějakým roce už vůbec nevím o co šlo. Jo, bosse jsem udolal dvojitým sekem, a ani jich nechtěl moc.
Nevim, možná jsem jenom blbej ortodaxák, ale Diablo je jenom jedno a tohleto mu nemůže konkurovat.
Pro: pokus konkurovat diablu, zpočátku nenudí
Proti: jízda na koni, obtížnost, nulová motivace (musel jsem si motivaci vysnít)
Duke Nukem Forever: The Doctor Who Cloned Me
Inu za ty necelé 2€ to stojí, dát za to ale plnou cenu tak jsem asi rozladěn. Dohrát to mi trvalo něco přes 4 hodiny, s tím že jsem na konci na nějakou dobu vytuhnul jelikož jsem neveděl co dělat, pomohl mi až youtube, asi jsem už holt blbý že mne řešení nenapadlo :)
Ve srovnání s původní hrou je tu pár nových enemáků, hlavně roboti kteří vypadli z Terminátora jsou fajn a skvěle mluví (vooooice check! baaaals of steeel? :-D ) z nových zbraní tu snad je jen expander? Hračka co zvětšuje enemáky? První 2/3 hry (do zabití Protona) je úplně super, výcvikové středisko naklonovaných Duků a promítání videa o požární bezpečnosti nemá chybu. Trochu hra upadá od levelu "bordel" a cesty na měsíc, ale to už je jen kousek do finále takže nevadí!
Viděl jsem, pobavil jsem se, takový lehký nadprůměr, za ty peníze dobrá koupě.
Jo a uplně jsem zapoměl na nezvládnutý konec po zabití hlavního emzáka, to mne zklamalo :-(
Pro: Výcvikové středisko, první dvě třetiny hry
Proti: Stejná grafika, nic moc nového, finální "outro"
Samorost 2
Black Mirror II
F29 Retaliator
Pro: na dobu vydání dobře propracovaný pocit z letu a relativně inteligentní nepřítel
Proti: teměř nemožné přistát
Warhammer: Dark Omen
Pokud by měl někdo zájem o recenzi, najde ji na mém blogu :)
Pro: Taktika,grafika,ovládání a atmosféra každé bitvy
Proti: Pro někoho vysoká obtížnost, ale to k tomu patří, pro mne to není negativ
Mass Effect 2: Normandy Crash Site
• Fenomenální (zřejmě Vangelisem inspirovaný) ambientní doprovod.
• Tohle DLC je majitelem silné atmosféry, což je u ostatních DLC víceméně potlačeno.
• Graficky pěkně vytvořené.
∙ Mako! V ME2 mi hodně chybí. Tady jsem ho sice našel, ale bohužel jen na dívání (podobně jako v hangárech v DLC Kasumi's Stolen Memory).
◦ Z námětu šlo vytěžit mnohem, MNOHEM víc. Dokážu si představit nějaké poznámky Jokera, Garruse či Tali, nějaký předmět z ME1 či nějaké informace z datapadů.
Galerie screenshotů (8)
Pro: Atmosféra | Ambientní doprovod
Proti: Málo vytěžený námět
Mass Effect 3
Začátek hry, kdy Reapeři napadnou Zemi je působivý. Nicméně hra vás rozhodně nevyvolá dojem, že na vás závisí osud celé galaxie, protože krom vás to tak ve hře nikdo nevidí. Přiletíte na Citadelu (hlavní město galaxie) a všem je hej a problémy na Zemi jsou jim nějak tak ukradené, takže je to opět o tom, všechny přesvědčovat, že boj s Reapery je opravdu tím nejdůležitějším úkolem. Navíc rada argumentuje tím, že nemá žádné informace, jak boj na Zemi probíhá, což je v roce 21xx docela sranda. To nikdo nemohl vytáhnout svůj iPhone xx, natočit jim rozboření New Yorku a ukázat jim zač je toho loket? Člověk si říká, zda na Citadele mají internet.
Bohužel hra se nějak nedostává do hloubky a více než na osobní vztahy se soustředí na masivní boje plné výbuchů, efektních záběrů kamery apod. Všechno kolem vybuchuje jak v Kobře 11. Neříkám, že to je obecně špatně, ale můj šálek kávy to není.
Co se samotné zápletky týče, ta je asi nejslabším článkem celé hry. Je tak šílená a nelogická a prolezlá kouzly a hitech technologií, že v ní žádnou logiku ani hlubší smysl či poselství nenajdete. Je to jenom o tom zničit ty velké stroje ještě větším strojem jehož náčrt nám tu nechali ti hodní Protheané.
Samotný Gameplay a boj je udělán skvěle, pochopíte vše ihned a ani ten multifunkční mezerník díky kterému se skrýváte, mačkáte čudly nebo skáčete, a to všechno naráz, mi nevadí. Je řešen kontextově a rychle si na něj zvyknete.
Co mě naopak mrzí je fakt, že jsem se nebyl schopen orientovat v různých nabídkách. Především úkolech. Ve dvojce byly všechny úkoly vidět na galaktické mapě a věděli jste tedy hned, co kde můžete dělat za misi a na co se soustředit. V tomto dílu jsou některé z nich schované a zobrazují se až po najetí kurzorem na určité místo na mapce a ono projíždět myší celou galaxii je docela otrava, takže jich velmi mnoho přehlédnete.
Dále mě štval spam. Neustále mi někdo psal do velitelského mailu. Ve dvojce šlo o menší kratochvíli si tu poštu pročítat, zde se k tomu ale v podstatě vracet nebudete, protože po každé misi, vám přibude 15 mailů a jejich pročtení vám zabere drahocený čas, který byste mohli trávit děláním některé mise či flirtováním s poddůstojnicemi. Ona bohatost korespondence pak dokonce dopadla tak paradoxně, že jsem zabil jednu osobu a když jsem se pak odhodlal si po delší době mail přečíst, měl jsem tam od něj jeden zapomenutý, kde mi vyhrožoval, že až se setkáme, tak mi dá na zadek.
Vím že moje hodnocení teď vypadá jak neuctivá kritika, protože se nesoustředím na nic dobrého a Mass Effect je v současné době jedna z velmi mála poctivých, dlouhých her, které člověka skutečně baví. Důvod toho je jednoduchý. Všechno ostatní je zvládnuté se skvělou bravurností a místo toho, abych se vám to snažil trapně popisovat, bude lepší vás na onu hru přímo odkázat. Prostě: Zahrajte si to!
Po prvotním nadšení dávám 90% (dvojce jsem dal 95%). Čekal jsem lepší zápletku s větším překvapením a s něčím víc, než jen s výbuchy na každém kroku. Navíc trojka na dvojku přímo nenavazuje, takže najednou začínáte s aliancí a snažíte se zabít Illusive Mana a to i přesto, že jste ve dvojce pracovali pro Cerberus.
Pro: bojový systém, délka, rozmanitost misí
Proti: béčková zápletka, která si neláme hlavu s tím, že nedává smysl
Mass Effect 3
Právě ona propracovanost celého vesmíru, dává hráčovi možnost se ponořit do příběhu, který se táhne po několik dlouhých let a možná stovky odehraných hodin. I když mají všechny díly této trilogie spoustu chyb, tak je to právě příběh člověka na pouti nehostinným vesmírem, jenž přiková hráče k sedačce/židli a nedá mu spát dokuď nevyřeší všechny problémy všech podivuhodných i podivných forem života nacházejících v nejzazších koutech galaxie.
Teď už se konečně dostanu k tomu, proč jsem dal třetímu dílu skoro maximální hodnocení, i když v žádném případě nedosahuje kvalit dílu prvního. Hlavní roli na tom samozřejmě sehrál již zmíněný vesmír a vše co s ním souvisí. Vesmír uvěřitelný a nastolující určitou představu budoucnosti, ve které by každý z nám chtěl žít. Prostory ve kterých se hráč pohybuje a uceluje příběh, jehož vyprávění by těžko ve videoherním světě hledalo konkurenci, se jen težko popisují a nad jeních architekturou zůstává často pusa otevřená. Dalším stavebním kamenem dobré sci-fi jsou rasy, které v rozlehlém vesmíru budou nebozí lidé objevovat. Turiané, Asarijky nebo Krogani mají skvěle propracovanou historii a jejím odhalování si často člověk užije více zábavy, než střílením, střílením a střílením. Nakonec zjistíte, že lidstvo je velice nezajímavá rasa, která přežila jen shodou náhod. Avšak chuť lidí vládnout všemu a umění přežít nakonec zachránilo spousty životů.
Po výrazném odklonu od prvního dílu k mnohem jednodušší dvojce, se závěrečný díl drží celkem pevně ve stopách dílu druhého. Inventář nebo podrobnější statistiky byste hledali těžko. Je to více akce než RPG, vlastně je to střílečka s výborně propracovaným příběhem a úžasnými dialogy. Ale to nikomu nemůže nevadit, protože jak jinak by měl Shepard zachránit celou galaxii než postřílením všech Reaperů. Nijak tento odklon od střídmější jedničky přes velkolepější dvojku až po monumentální závěr nebrání vyprávět pohlcující příběh první lidské Spektry a jejích spolubojovníků od vyšetřování zrady k záchraně vesmíru. A každý kdo alespoň jeden díl hrál, ví, že to nejdůležitější na celé hře jsou členové posádky, které při své cestě naverbujete. Někteří vám nesednou, ale jiní si získají nejen vaši pozornost, ale i možná vaše srdce. Kdo by nechtěl taky mít jako nejlepšího kamaráda Garruse, nebo Wrexe.
To bude asi ode mne vše. Jak je vidět, Mass Effect 3 nelze brát jako samostatnou hru, ale musí se hodnotit celá trilogie jako celek a ten obstál na výbornou. Osobně mi vesmír Mass Effectu přinesl tolik skvělých zážitků, hodin zábavy, radosti, smutku nebo třeba probdělých nocí jako žádná jiná hra, film či kniha. A co se týče Mass Effectu jako vesmíru, tak kam se hrabou Star Wars.
Berte tedy prosím mé hodnocení trochu s rezervou. Hra samotná si v žádném případě takhle vysoké hodnocení nezaslouží. Jenže ona to není jen jedna hra, je to trilogie, která tady zase dlouho nebude. Třetí díl předčí dnešní konkurenci s klidem a nadhledem i když budete hrát jen něj, ale to musíte být blázni.
PS: po přečtení vlny nesouhlasu a protestů s koncem hry, jsem si odvodil, že jsem asi měl jiný konec, neboť já byl spokojen i s tím trochu kontroverzním závěrem.
Pro: Vesmír, postavy, příběh, dialogy
Proti: Rozhodnutí během všech tří dílů nemají žádný vliv na konec
Pro: engine, atraktivní koncept, místy velmi povedené puzzle a humor, renderované animačky
Proti: celkový dojem uspěchanosti a nedodělanosti, místy velmi nepovedený design a podřadný humor, dabing, nepřeskočitelné dialogy (!)