Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Jazz Jackrabbit 2

  • PC 90
Keď som bol ešte dosť malý a netušil čo je internet a torrenty, tak som mal len pár hier na CD ktoré som stále hral dokola, hoci som skoro žiadnu neprešiel. Boli medzi nimi Need for Speed II, Tomb Raider Chronicles, The Sims a aj Jazz Jackrabbit 2. Jazz na mňa vtedy zapôsobil svojou pôsobivou komiksovou grafikou a zábavonu kombináciou skákania a strieľania. Dá sa povedať že Jazz bol taký Megaman/Sonic pre PC hráčov.

Jazz Jackrabbit 2 je oproti prvému dielu (ktorý som hral len nedávno), vylepšenie v skoro každom možnom smere. Lepšia grafika, lepšia hudba, lepšie levely, viac zbraní a nepriateľov, už nemáte tú otravnú kameru, ktorá je tak blízko pri vás a vidíte oveľa viac okolo, 4 ročný rozdiel medzi nimi je jednoducho jasne vidieť.

Graficky Jazz vyzerá stále veľmi pôvabne, hlavne preto, že hra je celá v 2D a je známe že 2D grafika starne pomalšie. Veľmi pôsobivá je aj variabilita a detail levelov, kde sa autori naozaj pohrali s rôznymi miestami, takže budete stále zvedaví, kde sa bude odohrávať ďalšia časť. Hra celkovo ponúka 4 hlavné episódy po 6 leveloch v 3 rôznych prostrediach, plus shareware demo s 3 levelmi. Navštívite také miesta ako starý hrad, pláž, svet ako z krajiny Zázrakov, akýsi digitálny svet a aj snežný level.

Hudba od legendárneho Alexandra Brendona (Unreal, UT, Tyrian, Deus Ex) je veľmi chytľavá a perfektne dotvára levely. Ikonická hudba z hlavného menu zostala po prvom dieli.

Narozdiel od prvého dielu teraz máte na výber 2 hrateľné postavy, pôvodný Jazz a jeho vyšinutý brat Spaz. ja osobne odporúčam hrať so Spazom, lebo môže robiť dvojitý skok, ktorý sa vám dosť zíjde, keď sa budete chcieť dostať k niektorým ťažko prístupným miestam. Oproti tomu je Jazzova schopnosť lietať s ušami mierne zbytočná. Okrem toho môžete s Jazzom urobiť úder do výšky a Spaz vie urobiť efektný karate kop do diaľky.

Skákanie v hre funguje takmer perfektne, ovládanie je veľmi jednoduché, ale intuitívne, a nemal som s ním skoro žiadne problémy.

V hre máte veľké množstvo zbraní od predvolenej pištole s nekonečným počtom nábojov po plameňomet, TNT, rakety, zmrazovač a electro blaster. Ku všetkým sa dajú získať powerupy, ktoré zvyšujú ich účinnosť.
Ja som nakoniec ale väčšinou používal len obyčajnú pištoľ, ktorá sa stane veľmi užitočnou, keď nazbierate dosť fastfire upgradov, ktoré zrýchlia jej paľbu. Ostatné zbrane som si šetril na špeciálne bloky a plameňomet som dosť využil proti bossom. V niektorých leveloch môžete oslobodiť papagája s klietky, ktorý vám na krátku dobu pomôže proti nepriateľom.

Okrem nábojov k zbraniam budete zbierať mince, ktoré vám umožnia sa teleportovať do tajných miest,, drahokamy, ktoré životy a rôzne kusy jedla, ktoré vám zvyšujú skóre a ak ich nazbierate dosť, tak sa dostanete do krátkeho módu nezraniteľnosti Sugar Rush.

Táto hra využíva systém životov, ale je viacmenej zbytočný, lebo vždy keď som zomrel, tak som len načítal poslednú hru, keďže po smrti prídete o všetky zbrane s upgradmi. Rozhodne odporúčam hru ukladať manuálne často, lebo tu nie je žiadny autosave.

Jediná vec, ktorá sa mi na hre moc nepáčila, boli bossovia, ktorí boli dosť nezaujímaví, buď boli smiešne ľahkí a zdolal som ich na prvý pokus, alebo boli otravný "bullet sponge" typ, do ktorých som musel nasypať kopu nábojov, kým padli. Najotravnejší bol ten na hrade, s ktorým bitka trvala dosť dlho.

Náročnosťou je to tak akurát, lepším hráčom bude pripadať smiešne ľahká aj na najvyššej úrovni, ale ak táto hra bola myslená hlavne pre deti, tak mi pripadá fér.

Hra nie je veľmi dlhá, singleplayer mi zabral menej než 6 hodín, ale tam zábava vôbec nekončí, okrem editoru levelov totiž hra obsahuje veľé množstvo multiplayer módov ako battle, čo je viacmenej deathmatch, treasure hunt, kde sa snažíte nazbierať viac drahokamov ako oponent, race, kde sa snažíte najrýchlejšie prejsť cez mapu, capture the flag a aj možnosť prejsť celú kampaň kooperatívne. To všetko sa dá cez splitscreen pre 4 hráčov, alebo cez lokálnu sieť až pre 32.

K základnej hre vyšli 2 rozšírenia, jedno s vianočnou tématikou ako v prvom dieli a Jazz Jackrabbit 2: The Secret Files, ktorý ponúkal novú postavu Lori a extra epizódu. Týchto 9 levelov ale nie je vôbec tak dobre navrhuntých ako v pôvodnej hre. Takže ich odporúčam len vášnivým fanúšikom.

Celkovo Jazz Jackrabbit 2 ale obstál skúšku časom výborne a stále je to zábavná hra po takmer 20 rokoch. Len je škoda, že po zrušení 3 dielu Epic Games značku úplne opustili a namiesto toho začali robiť nudnú sériu strieľačiek Gears of War.

Pro: Level design, multiplayer, hudba

Proti: Bossovia

+19 +20 −1

Alice: Madness Returns

  • PC 70
Alica je pre mňa dosť kontroverzná hra a nebolo vôbec ľahké ju ohodnotiť.

Tak najskôr čo sa mi páčilo?

+ Alica exceluje v zaujímavom a premenlivom level designu, kde sa stále menia úrovne, sú bohaté na detaily a rôzne bláznivé nápady. Vizuálna stránka hry je tiež veľmi originálna, svieža a nápaditá. Svet, v ktorom sa hlavná postava pohybovala, ma bavil a jeho architektúra sa mi páčila tiež.
+ Príbehom a temnou atmosférou sa tiež nič nepokazilo. Príbeh síce nie je nič extra, ale v rámci možností Wonderlandu pôsobí dobre a hlavne hororové prevedenie dobre známych postáv potešilo moje bizarné chute. Atmosféra hry je temná, krvavá a hodí sa to sem.
+ Potešili aj rôzne minihry ako 2d hopsačka, Alica ako ničivý obor a iné.

Čo sa mi nepáčilo?

- Hra síce nie je nejak extra dlhá a zabrala mi 15 hodín, no aj tak som už posledné hodiny viacmenej po hernej stránke trpel. Síce sa pekne menia prostredia, ale je to celé stále o tom istom. Niekde prísť, animačka ako sa vynoria nepriatelia, pobijem ich, animačka ako sa otvoria dvere, nejaká skákačka a potom znovu to isté stále dokola. Unavovalo ma to.
- Kamera je tiež občas neposedná a dokáže riadne nahnevať.
- Londýn je absolutne nevyužitý a slúži len k nejakému nezáživnému krátkemu oddychu od neustáleho skákania a rúbania otravných nepriateľov.

Verdikt

Alice: Madness Returns určite nie je zlé a minimálne v rámci bohatého a premenlivého level designu patrí k tým najzaujímavejším hrám. Zaujme aj temná atmosféra, ktorá sa do tohoto sveta hodí a je sexi. Nesadol mi však úplne gameplay, ktorý ma po pár hodinách hrania už vyčerpával.

Pro: Vizuálne spracovanie, kreatívne a originálne, temná atmosféra

Proti: Neposedná kamera, repetetívny gameplay ma vyčerpával

+19

Batman: Arkham Knight

  • PC 60
První tři díly Arkham série se mi velmi líbily a jedničku díky její komornosti považuji za jednu z nejlepších akcí za posledních pár let. Čtverka je ovšem jako horská dráha.

Na první pohled se hraje podobně jako dvojka a trojka, hráč má k dispozici slušně velké město, ve kterém plní hlavní a vedlejší úkoly. Většinu výbavy už má tentokrát od začátku, takže Zelda/Metroid styl, který byl nejvíce znát v jedničce, se příliš nekoná. Souboje na blízko také nedoznaly převratných změn, přibyla občasná možnost spráskat gaunery na hromadu ve dvou a tzv. fear takedown. To je jakýsi opak tiché likvidace, Batman se zjeví, tím nepřátele vystraší a omráčí jich sériově několik vždy jednou ranou (není to zase takový overkill, schopnost je potřeba "nabít" pomocí "silent takedown" a čtyři/pět nepřátel lze takto odrovnat až po upgradu).

Největší novinkou je bezesporu batmobil. Principiálně jde o dobrý nápad, protože Arkham Origins byly dost podobné Arkham City a díky batmobilu tak Arkham Knight není úplná kopírka. Jenomže je strašně nadužívaný a občasné závodní vložky jsou vyloženě na facku (kvůli něčemu podobnému opravdu Batmana nehraju). O neobyčejně debilním boji proti tanku a rypadlu nemluvě, to byly suverénně nejhorší momenty, které jsem v Arkham sérii zažil.

S tím souvisí také velká "přetechnizovanost" čtverky, kdy zejména díky plnění vedlejších misí člověk téměř neustále likviduje desítky dronů, aby o chvíli později likvidoval pro změnu desítky dronů. Nechápu, že se autoři nedrželi trochu při zemi, protože když v příběhové misi dojde k "napínavé situaci" typu "obklíčilo nás čtyřicet dronů", tak první co vás napadne je "nuda, už zase", protože to člověk do té doby při plnění vedlejšáků zažil nejméně desetkrát. O likvidaci Cobra tanků nemluvě, opět je nutné zlikvidovat jeden, pak tři, pak pět a pak pro změnu sedm, pravidlo třikrát a dost by se mělo ctít i v herním designu.

Největší problém souvisí s vedlejšími úkoly. Autorům asi došlo, že je dříve nikdo příliš neplnil (bodejť, když byly na jedno brdo) a tak vymysleli Most Wanted (chytání význačných záporáků). Některé jsou zábavné (příběhové/detektivní), většina je ovšem otravná a repetitivní (při likvidaci asi patnácté miny/věže/zátarasu nebo záchraně požárníka jsem nechápavě kroutil hlavou, proč autoři počty opakování nevydělili alespoň třemi). "Vtip" spočívá v tom, že k dohrání hry je nutné splnit alespoň polovinu vedlejšáků a na nejlepší konec je třeba dohrát úplně všechny včetně vyřešení 243 Enigma hádanek (za odměnu vám bude o fous delší závěrečná animace). Celý tento mechanizmus je jeden z největších designérských failů za poslední dobu a hlavní důvod toho, proč čtverka působí tak neskutečně repetitivně a zdlouhavě.

Co se týče příběhu, Joker je výborný, naproti tomu samotný Arkham Knight nudný a tuctový záporák. Batman něco provede a Arkham Knight na to "teď jsi mě opravdu naštval, vyřídím Tě" a to je celé. Žádná zvláštnost, žádné charizma, prostě nic. Autoři si také dali práci s tím, aby každou půlhodinu zdůraznili, že Batman nezabíjí lidi, ovšem že je přejíždí batmobilem po stovkách zjevně nevadí.

Technická stránka hry byla naopak překvapivě (vzhledem k launchi a náročnosti obecně) celkem bezproblémová, na výraznější chybu jsem nenarazil. Může to být otázka konfigurace a jedno z nejhorších vydání/nevydání za několik let herní historie jim nikdo neodpáře.

Podle mého je vidět, jak chtěli autoři strašně moc vytvořit přelomovou hru (množství obsahu, apokalyptické vyznění, délka závěru atd.), ovšem přesně jak popsal j.calling.2bad, méně je někdy více.

Pro: velikost, batmobil, Joker

Proti: nadužívání batmobilu a dronů, celkově obrovská herní repetitivnost

+19 +20 −1

Dune II: Battle for Arrakis

  • PC 100
Přicházím do pokoje s krásnou naleštěnou 386kou, kde dva kamarádi nainstalovali a právě začínají poznávat novou mě doposud neznámou hru Dune 2. Kounu na monitor, když kamarád právě povídá, hele oprav tu elektrárnu, má jen polovinu energie. Kouknu blíže a říkám si, ty brďo, ta elektrárna je rozpůlená, to se teď asi bude dodělávat druhá polovina, když jí dají opravit. Nekecám, ale asi až po 2 hodinách jsem zjistil, že obrázek elektrárny na první pohled opravdu vypadá, jak kdyby byla rozkrojená, ale poloviční energie je pouze zásluhou toho, jelikož pod ní kamárádi nedali betonový podklad. Takhle vypadalo moje první seznámení s touto legendární strategií, ke které se pořád občas vracím. Myslím, že to bylo někdy v roce 1992-1993, hned po jejím vydání.

Dune 2 u mě patřila mezi hry, které jsme s menšíma pauzama hráli pěknou řádku let. Většinou jsme hráli za Atreidy a jedna věc, která mě vždy dokázala vytočit, byl výbuch rakety, která na mě přistála z jednoho Harkonenových paláců a ten jejich Devastátor, to také nebylo nic příjemného. Na druhou stranu, pěkná řádka raketových děl byla příjemným oddechem a zaručovala skoro nesmrtelnost :-)

Co se týče ovládání, jedna z nejvíc kritizovaných věcí je nemožnost označit vícero jednotek naráz. Dle mého názoru by se na tento prvek ovládání mělo nahlížet ze dvou perspektiv. První perspektiva je pohled v dnešní době, kdy se nedivím lidem hrajícím moderní strategie, že jim to tak vadí. Označit haldu jednotek naráz je rychlé a intuitivní. Na druhou stranu, když se na to podívám očima pařana počátků 90 let, vůbec mi to tenkrát nevadilo, jelikož jsem hrál parádní, originální hru se skvělou grafikou, hudbou, nápadem, spoustou jednotek a geniálními hláškami jednotek a tanků, při kliknutí na jejich maličkost. Prostě jsme tenkrát nemožnost označit vícero jednotek najednou zas tak neřešili a užívali si herního zážitku. Zbytek ovládání je klasika, která se s menšíma obměnama drží až dodnes.

Co se týče jednotek, moc se mi líbílo, že jste si mohli tanky buď vyrábět, nebo si je nechat poslat, kdy jste mohli vychytat i velice příjemné ceny. Tuto dvojí možnost jsem u dalších strategií snad nikdy neviděl, ale na druhou stranu jsem jich také plno nehrál.

Dnešní hráči se k této hře už zřejmě nevrátí, přesto jí považuji za jednu z nejlepších strategií. Možná je to jen nostalgií, možná tím, že byla jedna z prvních a hned tak moc povedená. Pro mne je to nádherný kousek a díky, že dnes máme programy jako jsou Dos-Box, a můžu si tak občas zapařit takovéhle klenoty.



Pro: Hudba, Hlášky jednotek, Grafika, Originalita

Proti: Nepřátelské jednotky neustýle útočí po stejných trasách, pro někoho nemožnost označení vícero jednotek.

+19

Batman: Arkham Origins

  • PC 95
"Jingle bells....Batman smells", to sú slová, ktoré by nikto na svete nechcel povedať Batmanovi a to ešte k tomu na Štedrý Večer.

Banda asasinov najatá Black Maskom, ktorá musí za jednu noc zabiť Batmana a to ešte za slušnú sumu je pekný začiatok ďalšej časti Arkhamskej série. Arkham Origins je prequel predošlých dvoch dielov, a keďže sa jedná o Batmanove začiatky, tak neni až tak skúsený a nepozná väčšinu najväčších zloduchov. Preto musí odvrátiť zlo v Gothame a zneškodniť všetkých asasinov a iných nepriateľov. Do toho sa mu k tomu zapletie polícia, ktorá si o Batmanovi myslí že je len mýtus. Najprv som si myslel že hlavným záporákom bude Black Mask, ale potom nastal plot twist, ktorý celú hru ešte viac nakopol a ním je Joker. Škode že potom bol Black Mask odsunutý do vedlajších misií. V hre sa stretnete s rôznymi nepriateľmi ako Penguin, Bane, Firefly, Deadshot, Killer Croc, ..... ale aj Enigma. Ten sa s ničím nes*al a pripravil pre Batmana stovky datapackov a keďže som chcel mať všetky misie splnené, tak som ich musel všetky vyzbierať. Výborné boli detektívne misie v ktorých musel Batman pomocou svojich techník vyšetriť miesto činu. Páčilo sa mi, že niektorých asasinov, ktorý sa do príbehu nevošli, tak boli aspoň vo vedlajších misiách. Nechýbali ani bossfighty, ktoré boli rôznorodé, páčili sa mi všetky, ale najviac ma bavil bossfight s Fireflyom. Záver príbehu mal zaujímavý zvrat a Batman konečne dostal Jokera tam kam patrí.

Mapa bola 2-krát väčšia ako v City. Severná časť Gothamu bola rovnaká, ale ešte z nej Strange nespravil Arkham a južná časť bola taká bohatá štvrť. A celé to spájal dlhý most. Ale mohli ste nahliadnuť aj do Batcave alebo aj do väznice Blackgate. Keďže mapa bola veľká, bolo prístupné rýchle cestovanie.

Grafika spravila pokrok a je pekná, a do toho eşte celú hru sneží. Soundtrack je stále taký temný a zdal sa mi podobný ako v Arkham City. Dabing je výborný, len škoda že Jokera nedaboval Mark Hamill.

Gadgety a upgrady boli rôznorodé a bolo ich veľa. Najviac sa mi páčili elektonické rukavice, ktoré s niektorými vylepšeniami boli bombastické. Kombá sa s nimi rozdávali jedna radosť.

Celkovo sa mi Vianoce s Batmanom hrali pekne a je to výborný prequel k celej sérii. A hádam si Batman stihne dať tú štedro večernú večeru s Alfredom, aj keď asi už studenú.

Pro: Batman, Joker, ďalšie postavy, príbeh, Gotham, bossfighty, vedľajšie misie, grafika, gadgety, .....

Proti: Menšie bugy

+19 +20 −1

Dragon Age: Inquisition – Trespasser

  • PC 80
No vida! Ani se nenaděju a DLCčko už ze všech sil zachraňuje mou největší výtku z původní hry. A vcelku i úspěšně, zaplať pánbů!

Zpočátku jsem k hraní přistupoval poněkud skepticky, sraz Inkvizice s Fereldenem a Orlais bylo sice fajn, ale následné procházení Eluviany a bitkaření s quanarijci mě moc nebavilo. Navíc elfská část loru mě v Dragon age nikdy moc nebrala, takže zpočátku jsem si říkal, že nic moc. Následně ale druhá část byla naprosto úžasná jízda, která byla zakončená pořádným finálním soubojem, který (konečně!!!) nebyl vůbec jednoduchý. Byl stresující, dramatický a zároveň neskutečně zábavný, konečně nějaký final boss fight v sérii DA, při kterém mi pot odkapával z hlavy. A samotný závěr tomu dává úžasnou korunu. Klidně mi říkejte naivka, ale nějak jsem si myslel, že třetí Dragon age bude ze série poslední. A vono ne, zdá se, že nás ještě čekají pěkně drsné časy. Z výborného konce, ze kterého jsem nabyl feeling velice podobný tomu, který jsem cítil při zhlédnutí závěrečné ukázky z Mass Effect 2, jsem měl velkou radost.

Konverzace s parťáky jsou opět supr, už především protože se zaměřují na vtipnější notu, a svým způsobem se s vámi také loučí. Osobně mě to ale zas až tolik nemrzelo, byť jsem tu rozhodně měl oblíbence, jedna hra, i takhle dlouhá, nestačila na to, abych si k nim vybudoval natolik srdcové pouto, jako třeba u parťáků z ME. Snad asi jen Varric byl blízko.

Hudba je opět parádně nadupaná. Momentálně furt dokola poslouchám tyhlecty dva tracky, které mi přijdou naprosto perfektní a nemůžu se jich dostatečně nabažit.: Quanari Mission, Quanari Battle
Morris je borec.
Rozhodně nejlepší DLC trojky a řádné zakončení Inkvizitorské dějové linky, nebýt té poněkud mdlé a nudnější první části během procházení Eluviany, jednalo by se o výbornou záležitost.
P.S. Upřímně doufám, že Flemeth není mrtvá. Bioware by tím totálně od boba fetovali jednu z nejlepších postav celé série, tak doufám, že v budoucím díle si k nám zase najde cestu!
P.P.S. Můj herní osud: Iron Bull nezradil, drak zachráněn, se Solasem kámoš, slíbil jsem, že ho přivedu zpátky na světlou stranu síly, Inkvizice rozpuštěna. .

Pro: Finální boss fight, pěkný závěr, příběh, společníci, hudba

Proti: nudnější první polovina hry

+19

Dragon Age: Origins – Awakening

  • PC 85
O dvě třídy lepší, jak základní hra. Zatímco původní hra se snažila o rozmáchlý osudový příběh, herní systém šel tak trochu proti tomu, co chtěla hra prezentovat a hra působila až moc staticky na to, aby o sebe nebil námět a zpracování. Awakening se naopak odehrává na mnohem menším prostoru a na pozadí mnohaleté války vypráví menší, ale velice důležitý příběh. Příběh se mi jeví důležitý především proto, že dodává Zplozencům nějaký hlubší motiv. Nejsou to už jen generičtí nepřátelé, o kterých hráč ví jen to, že jsou strašně zlí a nebezpeční a že před nimi musí zachránit svět. Dodává jim jakous takous hloubku. To je věc, která mi předtím hodně chyběla.

S komorním příběhem přichází i odpovídající zpracování. Ačkoli ani tentokrát nejde o vyloženě objevný příběh, jeho celkové podání se mi líbilo. Stejně tak zpracování gameplaye. Lokace jsou menší, plnější. Méně bojování, více kecání a jediná má výtka směřuje k novým parťákům, kteří jsou sice fajn, ale dialogy s nimi jsou velice osekané. Tábor jako v původní hře se nekoná. Naopak chválím upravený systém dárků, který konečně dává smysl. Herní doba je přiměřeně dlouhá, questů je hodně a i když je to většinou klasické zabij/přines, přišly mi originálněji napsané, než minule. Hra je i o něco vtipnější, zejména Oghren solí jednu hlášku za druhou.

Obtížnost šla rapidně dolů a až na pár tužších bossfightů se hráč se svým naexpeným hrdinou prosekává Zplozenci jako nůž máslem. Osobně mi to nijak zvlášť nevadilo, tempo bylo tak akorát.

Novinek jako takových sice datadisk zas až tak moc nepřináší, ale to mi nijak zvlášť nevadilo. Questy související s výstavbou pevnosti Šedých strážců byly fajn, ale tvůrci mohli zajít ještě o malinko dál. Očarovávání itemů jsem moc nevyužíval, nebylo to potřeba a navíc tu přetrvává neduh z původní hry a to "nemizející" vizuální efekty kouzel mimo boj. Občas jsem si připadal jak při ohňostroji - z postav srší jiskry, ze zbraní šlehají plameny, nad hlavami hrdinů poletují bludičky, na zemi svítí všemožné ochranné runy. Je to otravné a to samé se týká helem, které jsem na postavy prostě nenasazoval.

Kdybych nečetl zdejší komentáře, myslel bych si, že je to bug-free hra. Za celou dobu jsem nenarazil na nic, co by mi zkazilo požitek z hraní. Kromě občasného vypadávání textur a tu a tam i pádu hry jsem na žadné bugy díky bohům nenarazil.

Co na závěr? Snad jen mé doporučení. Awakening je výborný datadisk, který potěší jak fanoušky původní hry, tak i mírné skeptiky (mě). Má své mouchy, ale pokud by všechna DLC na takovéto kvalitativní úrovni, bylo by hned na tom (hráčském) světě příjemněji.

Credits song

Pro: podání příběhu, rozmanitější lokace, nové charaktery, budování pevnosti, kompaktnější lokace, hromada nových questů

Proti: kotel nepoužitelných skillů; různé drobnosti, které mi vadily už v původní hře

+19

Grand Theft Auto V

  • PC 90
GTA sa konečne vymanilo z pseudo drsňáckeho gangsta štýlu predošlých dielov. Aj prostredie bolo fajn; mesto, predmestie, pláže, zapadákov, hory, zvieratá a štetky... v porovnaní s GTA 4 obrat o 100% k lepšiemu. Neviem napísať, ktorá lokalita sa mi viac páčila.

Dej bol zábavný, prepínanie troch rôznych postáv mi pomohlo zabezpečiť zabitie 55 hodín môjho života a 850 virtuálnych životov príslušníkov bezpečnostných zložiek. Každá z postáv má odlišný charakter a každá je svojim spôsobom sympatická, hlavne Trevor je nákazlivý, minule keď som bol vonku, som mal chuť dať niekomu šupu, nech padne na zem, len tak zo srandy, ako to robil Trevor. Jeho lichôtky ľuďom sú úchvatné: „Why, oh, why do you exist?“, je súcitný aj s policajtmi: „...I know you were bullied in school.“ a vie aj džentlmensky privolať taxík: „Stop your fucking car!“ Páčili sa mi jeho Rampage misie, ako že „Zabi 20 hipsterov“ a podobne. Niekedy som len tak chodil po meste a rozbíjal autá a zastávky kladivom. Skoro rovnako zábavné bolo chodiť po meste s Franklinovym rotvajlerom a nechať ho útočiť na ľudí. Avšak, za ničenie a bezvýznamné zabíjanie už nedostávate body ako v prvom diely, a navyše policajti sú vám rýchlo za zadkom a ARO a kaucie sú predražené. Počas misií sú dokonca za takéto aktivity penalty vo forme nižšieho ohodnotenia dokončenia misie.

Hlavné misie možno prelínať s bočnými misiami bez pošramotenia deja. Medzi najlepšie misie patrí u mňa misia Monkey Business, kde karma v podobe mojich nábojov dostihla vedcov, hoci ich stačilo knokautovať pažbou. To za tie opice. V misii Paleto Score cestou z banky, ktorú ste práve vykradli, s chuťou postrieľate zamestnancov bitúnku. Po kúpe lodeničky Sonar Collections môže zase hráč zbierať toxický odpad, zachrániť morský svet a aj zarobiť si, postupne až 690 000 $. Aj málinko ďalších drobností sa dá v hre nájsť, ktoré pobavia hráčov z radov ekologických hipisákov, napríklad, Michaelove smoothiečko, ktoré má vždy pripravené doma na kuchynskej linke, vegán Reed Tucker v talk-show na Chatterbox FM, dve vtipné reklamy v rádiách na vege bio potraviny, a ešte k tomu je v hre niečo podobné ako beh pred býkmi – a vy ste v roli býka... teda, kravy! Skúste si tiež zadať do internetového prehliadača na mobile slovko „freegan“. Medzi menej zaujímavé misie patrí bočná misia od Chucka, ktorý ponúkne Trevorovi lov jeleňov. Chucka som zrazil, v záujme záchrany životov jeleňov. Bohužiaľ, Chuck sa vždy zázračne vylieči a onedlho lov ponúka opäť. Veľmi vítaná bola aj možnosť prepnutia kamery na pohľad z prvej osoby, ktorú som používal pri bojoch, a aj vďaka ktorej som mohol v roli Michaela lepšie dohliadať na svoju dcérku.

Zabudnite na to, že môžete finančne prežiť zo ziskov z nehnuteľností, ktoré si kúpite, ako tomu bolo vo Vice City, v tomto diely sa mi investované peniaze zďaleka nevrátili. So zarábaním peňazí je tu vcelku problém. Väčší balík peňazí som získal až po odohratí poslednej misie hlavného deja a ani ten mi nezaručil dostatok peňazí na kúpu ani jedného z najdrahších troch objektov: golfového klubu Los Santos, divadla Ten Cent a kina Tivoli. Peňazí na apgrejd zbraní a tuningu áut je ale dostatok už v ranej fáze hry. Pre mňa bolo ale zbytočné tuningovať kradnuté autá, lebo nenastala situácia že by som prešiel viac ako 200 metrov bez toho aby mi nejaký blázon neuhol z chodníka a nezafŕkal nový lak. Iba autá, ktoré vlastním, nikdy nezmiznú, ani keď ich nechám stáť kdekoľvek, a keď sa mi zničia, onedlho ich mám opäť pred domom. Preto som peniaze rozhadzoval na drahé autá, ktoré sa dajú kúpiť online cez mobil, a Trevorovi som kúpil tank za 3 milióny a registroval ho na sexzoznamku.

Nič mi teraz nenapadá, čo by som napísal, že mi v hre chýbalo... možno kombajn? Na mapke je veľa lokalít a možností, ktoré som objavil až po dokončení hlavného deja, keď som sa túlal po krajine, a veľa som ich ani neobjavil. Bavilo ma to, avšak pre mňa je toto jedna z takých hier, ktoré sa hrajú len raz.
+19

Hard Reset

  • PC 70
Hard Reset Redux je návratem ke starším časům hlavně, díky sbírání lékárniček a občasného hledání tajných cest, jak získat vylepšení pro zbraně. Hned první věc co hráče oslní je cyberpunkové prostředí plné neonových reklam a pochmurné budoucnosti, kdy se lidstvo dostalo na práh vyhynutí, díky strojům které vytvořili a ty se snaží lidstvo zničit.

To je tak asi vše co je potřeba znát k příběhu, zde slouží jen k odůvodnění proč hlavní hrdina ničí stovky různých robotů. Je jich několik typů, čekal bych jich ale více druhů přeci jen jsou hlavní náplní hry.

Zbraně jsou dvě na bázi střeliva a elektřiny, plus katana na blízko. Nalezené vylepšení pak pro obě varianty odemyká různé varianty od brokovnice, RPG, railgun, granátomet, miny apod... Vylepšení lze taky použít pro vybavení hrdiny že získá více nábojů, životů, štítů atd...

Důležité je, že je to zábava ničit vlny agresivních robotů, k tomu využívat i prostředí plné výbušnin a elektřiny. Ale je potřeba si to rozumně dávkovat, jinak se hratelnost přejí. Je to dobrá odreagovačka, ale nic jiného zde nenajdete než jen střílení a hledání vylepšení pro zbraně.

Chybí zde ještě nějaký větší přesah a mohla to být vynikající záležitost s neotřelou atmosférou a prostředím. Takhle je to slušná střílečka, která docela rychle skončí, ale zábavu nabídne solidní. Čekal jsem že to bude horší, ale Hard Reset překvapil v dobrém slova smyslu.
+19

Mass Effect 3: From Ashes

  • PC 90
Přestože mise na Horizon, kde DLC začíná, neoplývá zábavností ani propracovaností, přináší s sebou něco naprosto úžasného, skvělého a nedocenitelného. Nového společníka, kterého musíte milovat. Javik je všechno, co jste od Protheana neočekávali, a krom zajímavého náhledu do posledního cyklu a na celou válku s Reapery vám poskytne spoustu zábavných debat, hlášek a situací. I přes neschopnost ME3 prohloubit vztahy s novými charaktery se rázem zařadil na druhé místo hned za Garruse.
Z DLC jsem tedy nadšená. Nebo jsem byla, dokud jsem se tady s komentářů nedozvěděla, jak to s ním vlastně je. Musím uznat, že mi to zanechalo hořkou pachuť na jazyku a jen tak na to nezapomenu. Hodnocení kvůli tomu snižovat nebudu, protože Javik si těch 90% zaslouží. Mám však o důvod víc zvažovat, jestli ode mě EA ještě někdy uvidí nějaké další peníze.

Liara: "Protheani byli tak úžasní! Vyspělá osvícená civilizace, která dovedla galaxii k míru a přinesla obrovský technický a kulturní pokrok. Jsou vzorem pro nás pro všechny!"
X
Javik: "Když se za našeho cyklu sešlo tolik různých ras na jednom místě, říkali jsme tomu trh s otro... ehm... večírek na uvítanou do impéria."
Javik: "Plížit se do kasina je neefektivní. Měli jsme raději zajmout rukojmí a po jednom je střílet, dokud by nám nevyhověli."
Javik: "Ty zotročené rasy si nic jiného nezasloužily. Kdyby za něco stály, tak by nás porazily."

Pro: Javik, nový společník, Javik, humor, Javik

Proti: Cena

+19

Soldier of Fortune II: Double Helix

  • PC 85
Soldier Of Fortune 2: Double Helix je druhý díl slavné střílečky. Kdysi byl tento druhý díl pro mě oblíbenější než díl první, po letech a po několika dohráních obou dílů však musím konstatovat, že je to spíše jednička, která se stala legendou.

Začátek hry vypadá na první pohled velice lákavě. První mise se odehrává v Praze a srdíčko českého hráče zaplesá. Bohužel, zároveň je to mise, která se příliš nepovedla a rozhodně patří mezi ty nejhorší mise v celé hře. Od druhé mise je však hratelnost mnohem lepší a dosahuje kvalit prvního dílu.

Mezi mé oblíbené mise vždycky patřily akce v Kolumbii, odehrávající se v krásně zelené džungli a která má na můj vkus úžasný hudební doprovod, a mise na Kamčatce, která vrcholí systémem laboratoří a výzkumných zařízení.

Brutalita, která byla tak známá z prvního dílu, se samozřejmě vyskytuje i zde a ještě o něco propracovaněji, a to i z důvodu lepšího a detailnějšího grafického zpracování než v prvním díle.

AI protivníků je na slušné úrovni, zbrojní arzenál je více než vyhovující a celková hratelnost výborná. Přesto se neubráním pocitu, že první díl je přeci jen o trošičku hratelnější a levelově propracovanější. Nicméně i Double Helix je skvělá pařba, která rozhodně stojí za těch několik příjemně strávených podzimních večerů s panem agentem Johnem Mullinsem.

Pro: Mise v Kolumbii a na Kamčatce, hratelnost, zábava

Proti: Horší zpracování první mise v Praze

+19

The Blackwell Epiphany

  • PC 90
The Blackwell Epiphany jsem si dlouho šetřil a zároveň čekal na ideální moment, kdy se do něj pustit. Předchozí díly série byly parádní atmosférické adventury, které navíc díl od dílu procházely určitými kvalitativními skoky a tak ani není divu, že má očekávání byla nemalá.

Jak už řekl Tulareanus, největším problémem podobných sérií bývá právě závěr, který není úplně lehké napsat tak, aby uspokojivě uzavřel všechny položené otázky a zároveň aby i fungoval jako rozloučení s postavami. Jednoduše aby dával celé sérii nějaký rámec a nepůsobil odflákle a nepromyšleně. Nebudu chodit kolem horké kaše, Epiphany zakončení zvládl na výbornou. To, co bylo na začátku série nakousnuto, bylo v tomto díle dotaženo do konce a na vyřčené otázky bylo uspokojivě odpovězeno. Zatímco první dvě třetiny jsou, stejně jako díly předchozí, klasickou fantasy detektivkou s noir atmosférou, v závěru se přitvrdí, hlavní slovo dostane gradace a na konec přichází hotový emocionální rollercoaster.

Už od začátku jsou doménou celé série propracované a logicky jednající postavy a jejich jednoduše, ale velice přirozeně psané dialogy. Nejinak je tomu i tady. Po grafické stránce nemám co vytknout, nadabování působí už naprosto profesionálně a jazzové tóny už jen doplňují temnější, ale stále melancholickou atmosféru zasněženého New Yorku. Po stránce hratelnosti se mi hra jevila oproti předchozím dílům jako trochu těžší a záseků bylo mnohem více. Nutno však dodat, že ale především mojí vinou. Lokací je víc, postav, které hlavní dvojka na své cestě potká, je hromada a množství informací, které musí hráč vstřebat, je podstatně větší, než minule. Herní doba se v mém případě blížila 9 hodinám, což už rozhodně není málo.

Co říci na závěr? Rozhodně to, že hru (resp. celou sérii) doporučuji všem, kteří mají rádi kvalitní adventury, chtějí řešit problémy logickou cestou a především chtějí chytlavý příběh s lidskými charaktery.

Pro: příběh a writing, atmosféra, stále se zlepšující technická úroveň, hratelnost, logické kombinace a postupy, emotivní finále

Proti: občas trochu chaos ve vedlejších postavách, ale jinak nic významného

+19

Dark Souls II: Scholar of the First Sin

  • PC 70
Proti jedničce doznal několika změn vývoj postavy. Atributy ovlivňující životy, staminu a nosnost jsou tři proti původním dvěma, resistance nestoupají automaticky s každým dalším levelem (životy ano, byť maličko) a pro úspěšné uskakování je důležitá odvozená vlastnost Agility spolu s mechanizmem invincible frames (na základě ATN a AGI). Už neexistuje ukazatel humanity, po smrti se snižuje maximální hodnota zdraví a to postupně až na polovinu maxima (s použitím speciálního prstenu na 3/4), obnovit lze použitím speciálního předmětu u Bonfire. Jinak jsem absolutně nepochopil, proč je nutné k level-up navštívit jedno NPC v hubu místo toho, aby to šlo u každého ohně, je to zbytečně otravné (před samotným level-upem navíc musí nutně pronést několik stále stejných vět).

Změn doznalo také základním vybavení, Estus Flask je na začátku jedna, další je třeba rekonstruovat z nalezených Shards. Zajímavý herní prvek představuje pochodeň, je možné ji zažehnout u Bonfire (a dalších míst) a zapalovat jí rozličné hořlavé předměty (chápu lidi, co v jedničce po zkušenosti se dvojkou v Tomb of the Giants říkali „Kde je ta zatracená pochodeň“).

Prostředí je pestřejší než v jedničce, ale nepůsobí dojmem konsistentního celku. Téměř úplně chybí zkratky (nekoná se tak údiv typu "jé, tady jsem byl před deseti hodinami") zato je možné se bez jakéhokoli vysvětlení od začátku teleportovat mezi již objevenými Bonfire. Jednotlivé levely na sebe nenavazují logicky, jakoby autoři dostaly za úkol naprat za sebe všechno možné bez nějaké ucelené vize. V počáteční vesnici projdu portálem dolů směrem k moři … a dostanu se nepochopitelně k troskám něčeho, co typově připomíná Anor Londo. Projdu doly a přes výtah ve větrném mlýnu přijdu … k lávou zatopené pevnosti. Něco na způsob středoamerické vesnice pokračuje do doupěte pavoučího bosse, z kterého člověk vyjde do malé knihovny s jednou útočící postavou. Perlička je v SotFS drak oddělený od Old Dragonslayera padacím mostem (od mala zjevně nerozluční kamarádi).

Samotná kvalita lokací je velmi proměnlivá, od nádherných (Heide’s Tower, Doors of Pharros, Drangleic Castle, King’s Passage, Shrine of Amana, Undead Crypt) přes průměrné (Majula, Forrest of Fallen Giants, Brighstone Cove Tzelbora) či rozsahem a obsahem z hlediska singlu zhola zbytečné (Cathedral of Blue, Undead Purgatory, Lord’s Private Chamber) až po slabé (No-Man’s Wharf, Shaded Woods) či vyloženě odfláklé (Black Gulch a zejména The Gutter, jestli něco skutečně nepotřebovalo ve dvojce reinkarnovat, tak to byl rozhodně Blighttown).

Boje doznaly dost velkých změn. AI je agresivnější a nepřátel je více (verze SotFS dokonce počty nepřátel proti původní dvojce navýšila, což bylo asi to poslední, co bylo třeba), zbytečně mnoho situací v porovnání s jedničkou ústí do "stunlock death" či vyloženého nepochopení toho, na co jsem právě umřel (v jedničce mi to bylo pokaždé naprosto jasné). Nepřátelé se (krom bossů a unikátů) respawnují pouze 12x, pak už ne (respawn lze vynutit vstoupením do Covenant of Champions, které boje ztěžuje, ale dá se z něj zase vystoupit).

Bossové představují bohužel další krok zpět. Počínaje příliš mnoha "rytíři v brnění" (Pursuer, Dragonrider, Old Dragonslayer, Ruined Sentinel, Two Dragonriders, Looking Glass Knight, Velstadt The Royal Agis) přes recyklaci stejných bossů na různých místech (7x Pursuer, Flexile Sentry, Ruined Sentinels) až po vynucený boj proti několika současně (na což hra v singlu absolutně není stavěná (Ruined Sentinel, Skeleton Lords, Belfry Gargoyles, Two Dragonriders).

Další věc, která dvojku zbytečně sráží dolů, jsou laciné vysíračky. O nutnosti vracet se kvůli každému level-up až do základního hubu už byla řeč. V počáteční fázi hry jsou dost protivní Haides Knights (v původní dvojce nebyly a tak to mělo také zůstat), pro již zmíněného draka místo původního "dvojkového" rytíře totéž. Další klasický příklad je metrový rantl u Belfry Sol Bonfire, díky kterému při teleportování k němu musím projít celé Belfry Sol. Jiný případ jsou sochy, limitující průzkum (nikdy není jasné, která z nich k něčemu je a která ne, dost odkameňovacích hůlek má člověk až na konci hry) nebo nutnost používání Pharrod Cube (na začátku jich je poměrně málo a nepoužívají se pouze k odemykání cest, kdo má dopředu vědět, která odemče třeba past). Bílí duchové v bílé mlze (tato pasáž byla skutečně o oči) nebo respawnující se duchové v Undead Crypt jsou další krystalická ukázka designérských omylů.

Stran technické stránky věci bych zmínil vylepšené UI, které má nicméně pořád k dokonalosti daleko. Proč je oddělená položka sloužící k vybavování postavy od samotného inventáře? Kapitola sama pro sebe je grafika, hra nakonec vypadá jinak než v betaverzi, čímž se ztrácí další spojitost s jedničkou (o atmosféře nemluvě, někdo dvojku výstižně charakterizoval jako Light Souls).

Za mě coby nástupce geniální jedničky zklamání. Celá hra na mě působila tak, že Director nepochopil, v čem spočívala síla jedničky (dvojka je jediný díl Dark Souls, kterému nešéfoval Hidetaka Miyazaki, protože si odskočil k Bloodborne). Není problém udělat hru těžkou pomocí kombinace vysokého počtu nepřátel, designérských chyb a vysíraček, ale je umění udělat hru těžkou a přitom férovou.

EDIT: Pod dohrání všech tří DLC jsem trochu zvedl hodnocení (z 65 na 70). Přestože mi na hře spousta věcí stále vadí, tak jsem se od ní díky DLC neodtrhl i po dohrání základní hry pěkných pár hodin, což jde.

Pro: zajímavé herní prvky typu pochodní, pestré prostředí

Proti: nekonsistentní svět, horší vyvážení bojů, vysoká obtížnost má do férovosti jedničky daleko

+19

Mass Effect 2: Arrival

  • PC 65
Poslední dvojkový přídavek by se měl hrát jako poslední. (Jaká to inteligentní a geniální věta.) Nicméně je to tak.
Vcelku slušná atmosféra a příběh točící se kolem reaperského artefaktu a nadcházející invaze hráče sice zaujme, ale možná bude mít nekalý pocit, že je trochu uspěchaný. Nebýt těch skvělých soubojů a několik cool momentů, jednalo by se o DLC "bez duše", což si série Mass Effect fakt nemůže dovolit. Posledních deset minut hraní bylo ale správně nadupaných, taktéž konec v podobě spekulace, zda ten čin v rámci "většího dobra" byl opravdu nutný, byl fajn. A taky tu konečně uvidíme naživo toho dědu Hacketta

Souboje jsou zde vynikající. Zejména protože Shepard zde pojede převážně sólo, takže hráč se možná bude muset mnohem více spoléhat na Shepardovo schopnosti, než jak býval zvyklý. Zejména mi přijde úžasná "stand your ground" část, kde Shepard musí zdolávat jednu vlnu za druhou, dokud nepadne. DLC jsem hrál 2x a zatím se mi ještě nepovedlo vydržet až do konce, byl jsem příliš líný si to nahrát. Ale v budoucnu hodlám celou trilogii dohrát na nejvyšší obtížnost, s čímž souvisí i konečné zdolání této části, takže se hodlám dost majestátně vykoupit!
Silně doporučuju hrát až po skončení hlavní dějové linky. Za prvé to příběhově dává větší logiku, vzhledem ke Colektorům a posledních několik sekund finální ukázky původní hry, a za druhé mi přijde daleko hustější, když Shepard mluví s pravou podobou Harbringera a ne s jeho colektorskou skořápkou. Pokec s Harbringerem je navíc jeden z nejmajestátnějších částí celé trilogie, konečně spolu prohodí pár slov budoucí nejslavnější lidský hrdina všech dob a největší a nejstarší z Reaperů. Proto si toho pana H. dosyta užijte, ve trojce už necekne ani slovo.

Docela slušný přídavek, ale rozhodně bych ho nepočítal k nejlepším, Shadow Broker, Kasumi a Overlord rozhodně lepší.

Pro: Souboje, pan H., slušná atmosféra

Proti: Uspěchané, mohlo být delší

+19

Battlefield 1

  • PC 75
Hledáte zajímavý singl, nebo očekáváte historickou přesnost? Ruče pryč. Singl je plný špatného patosu a nejlépe poslouží jako tutorial k ovládání vozidel. Po třetí sekvenci jsem se k singlu nevrátil. MP je naopak boží. Moje jediná BF zkušenost je s Bad Company 2 a BF1 mi přijde stejně zábavný, jen má ještě obrovské plus v neotřelém zasazení s neobvyklými zbraněmi. Jako jo, v 1. světové asi nestřílela polovina vojáků automaty a ta druhá nejezdila v tolika tancích, že to pomalu připomíná World of Tanks, ale snad se shodneme, že to není v MP podstatné. Ještě je fajn, že zde není důležité jen sbírat fragy. Na nejvyšší příčky tabulek se můžete dostat třebas i jako medik s mizerným K/D ratiem.

K tomu výborná optimalizace (2K na Ultra v pohodě 60fps), zábavné operace a skvělá grafika, kde vám zejména zablácené mapy vyrazí dech. Ta atmoška tam totiž je. Když si navíc lehnete, bláto se vám přilepí na zbraň. Koupě nelituju ani náhodou.
+19

Dragon Age: Inquisition - Jaws of Hakkon

  • PC 65
Už jsem někdy zmiňoval, že průzkumnice Harding je vlastně nesmírně sexy ženská? (na to že to je prašivá trpaslice?) Až právě díky tomhle DLC jsem si to uvědomil, stejně jsem pak maličko zalitoval, že jsem ty flirtovací možnosti při rozhovoru s ní nedával. Oh well, tak snad při příštím rozehrání. Mimo obdivování fyzického vzhledu sympatické průzkumnice však bude hráč obdivovat i velice pěkný terén a prostředí, jenž mu DLC nabídne. Velice barevné a na oko příjemné textury ho budou doprovázet téměř na každém kroku při prozkoumávání téhle více neznámé části Thedasu. A ta rozmanitost je taky pěkná, jednou to jsou listnaté lesy, následně tropy, oranžové vrchoviny a taky osvěžující pobřeží. U kterého je navíc kmen Avvarů, který byl podle mého snad nejzajímavější částí hry. V podstatě tu děláte dost podobné píčovinky, jako v původní hře, tedy sbírat crystaly, uzavírat rifty, řešit puzzle z observatoří atd. Což někoho může srát, ale mně osobně to zas tolik nevadilo, protože toho nebylo přehršle. Příběh je vcelku fajn, nicméně příliš nezaujme. Je ukončen vcelku slušným, na dvě části rozděleným finálním boss fightem, který musím pochválit především kvůli oné první části, kde jsem se fakt zapotil.

Společníci tu opět mají nejrůznější komenty na události hry, což vždy velice oceňuju. Dopročuji s sebou hodně brát Solase btw. No a co se těch fightů týče, je to v podstatě úplně stejný, jako kdybyste prozkoumávali jakoukoliv jinou oblast v původní hře, takže nic speciálního. Silně doporučuju hrát až PO dohrání hlavní dějové linky, jinak se tady přespříliš nabušíte, a finální souboj v původní hře bude hotová brnkačka. (Už především protože tu získáte dost možná nejlepší obouručák z celé inquisitorské série.)

Byť má lokace DLC překrásné barvy a vizuál, plus celkem dobře do toho všeho zapadá onen příběh, přesto je to někdy kvůli průměrným fightům a nezajímavým úkolům občas nuda. Kdo nemá rád na DA:I to assassinovské sbírání collectables a WoWkařský feeling, bude ho DLC asi dost srát.
Pro mě to ale bylo vcelku zábavné DLC, který si při příštím rozehrání sjedu ještě jednou. Snad jen abych mohl balit slečnu Hardingovou.

Tímhle komentářem konečně ukončuji tu (aspoň pro mě) už krapet únavnou sérii
komentů biowareských DLC. Zaplať pánbů!

Pro: Lokace, barevné, Avvaři, ten příběh nebyl špatný

Proti: Nezajímavé side questy, průměrné fighty

+19

Hitman: Absolution

  • PC 90
O Hitmanovi som už niečo počul a videl, ale osobne sa mi ho nikdy nechcelo hrať. Preto som nevedel do čoho idem. Avšak, hra ma veľmi prekvapila a dokonca ma aj bavila.

Príbeh ma do seba vtiahol od prvých minút a neprastával ma prekvapovať až do samotného konca. Toľko možností čo hra ponúkala bolo neúrekom. Mohli ste ísť celú hru stealth, alebo všetkých zastreliť ba dokonca ste nemuseli zabiť ani muchu (samozrejme okrem hlavných cieľov). Ja som sa vybral cestou stealthu, ale keď sa niečo nevydarilo musel som siahnuť po zbraniach. Niekedy sa mi podarilo prejsť nejakú lokáciu bez zabitia. Ciele, ktoré Hitman musel zabiť bolo dostatočne veľa na to, aby hra neubehla veľmi rýchlo. Mohli ste ich zabiť normálym spôsobom, alebo tak, aby to vyzeralo ako nehoda. Prevliekanie do rôznych prevlekov bolo výborné, najviac ma bavila misia v kukuričnom poli, kde som sa prevliekol za strašiaka. Hneď to malo hororovú atmosféru.

Filmové cutscény boli najlepšie, lebo aspoň tie mi išli nad 60fps. Grafika bola pekná. Soundtrack bol taktiež pekný a počúvateľný. A to nehovorím o atmosfére, ktorá bola vynikajùca a niekdy mi z nej naskočila husia koža. Dialógy boli dobré, len škoda že titulky som si som zapol až v 3/4 hry.

Za poskytnutie kľúča ďakujem Krezovi.

Čo dodať na záver? Hitman ma veľmi prekvapil a preto som mu udelil aj také hodnotenie. Toľko veľa možností čo sa dá v hre robiť, to asi v inej hre nenájdeme.

Pro: Hitman, príbeh, postavy, grafika, soundtrack, atmosféra, veľa možností,...

Proti: Nič dôležité, čo by hru kazilo.

+19

Re-Volt

  • PC 80
V roce 1999 jsem hru rozehrál u jednoho kamaráda, hráli jsme ji celkem dlouho (několik dní) a užili si spoustu srandy. Znovu jsem ji rozehrál až letos, právě kvůli těm milým vzpomínkám z dětství.

Světe div se, hra vůbec nevypadá na 17 let starou věc, ale od letmého pohledu by se klidně mohla zařadit mezi běžné závodní hry, které jsou dnes chrleny v nejrůznější kvalitě. Grafika byla, už co si jako dítě pamatuju, tehdy opravdu skvostná a to si udržela dodnes. (Skvostná neni, ale pěkná jo).

Režim závodění s autíčky na dálkové ovládání je taky fajn, podobou zkušenost jsem měl jen s Micro Machines a Micro Machines 2: Turbo Tournament, tedy se staršími kousky s pohledem shora. Re-volt však nabízí pohled buď za autíčkem, nebo i z něj (respektive jeho pozice), takže hra má pořádný spád. Power-upy v podobě různých rachejtlí, balónků s vodou, nebo přídavné tužkové baterky jsou také velmi užitečné, daly vzpomenout na legendární Death Rally.

Hra nabízí několik režimů. Od jednotlivých závodů po šampionáty. Právě v šampionátu jsem měl postupem času obrovské problémy, protože moje autíčko nebylo s to stíhat ty nejlepší, takže jsem se často nekvalifikoval do dalších závodů. Až posléze jsem přišel na to, že lepší autíčka se dají odemykat i v jiných režimech hry (jízda na čas, sbírání hvězdiček...) a pak už byla celková výhra v šampionátu otázkou několika povedených závodů.

Re-Volt je parádní hra, sám jsem byl překvapen, že mě i dnes pořád bavila jako kdysi, i když jsem od roku 1999 pár podobných titulů už odehrál. Někdy se ke hře zas vrátím. Nejpozději za dalších 17 let ;)

Pro: parádní hratelnost, dobré tratě, těžká, ale spravedlivá, nestárnoucí

Proti: možná už okoukaný koncept, ale je to jeden z jeho zakladatelů

+19

Dragon Age: Inquisition

  • PC 60
Byl listopad, podzimu čas, a tak si Jaryn řekl, že s nevyhnutelným příchodem kruté zimy nadešla ta správná chvíle si opětovně zahrát nějakou tu oblíbenou pařbu, ať ty chladné večery taky nějak odsýpaj. I šáhnul po prvním Mass Effect, který si konečně mohl užít při skoro nerušených 60ti fps. Když už byl u toho, dal si i dvojku. A trojku. A jaksi taksi ho chuť na bajovér nepřecházela, tak se odvážně znovu pustil i do Dragon Age: Origins v té naději, že v této předvánoční náladě by jej snad mohl konečně bavit. Nebavil. Ale dal si rovnou i dvojku, která sice velmi úkrutně doplatila na šibeniční dedlajny a všelijaký hokuspokus v managementu, avšak přesto (či proto?) s pár modifikacemi pořád jde o herně ten zdaleka nejzábavnější a nejchytlavější díl. Taky nejkratší, takže no hard feelings. Nu a to se vám takhle myšlenka s myšlenkou sešla, a Jaryna posléze nenapadlo nic lepšího, než se hodinu mrdat s Keepem bo #geniusinventions (vůůůbec by nebylo lepší něco takovýho zakomponovat přímo do hry jako volitelný dodatek k tvorbě postavy, vůůůůbec ne), a posléze svůj výtvor importovat do Inquisition a razit pokusit se tu ohyzdně překouřeně dlouhou šarádu dohrát podruhé. A povedlo se!

Rád bych napsal, že omluva za dvojku je z Inkvizice cítit každým cloumem, se sílou tvarůžek v tašce po čtyřech hodinách v autobusu. A vono to tak většinově docela i je. Želsatanovi ta hra ale obsahuje i pár věcí, které z té úpřímné omluvy dělají takovou tu rozkošnou omluvu na styl "ano, předtím jsem zrobil strašnou chujovinu, omlouvám se. Ale podivé, co jsem zrobil teď! No není to krásné? Báječně jsem ti to vynahradil, žeó? Žejo? KURVA ŽEJO?!" Totiž...

Inkvizice je nádherná. Lokace za lokací člověku pokojně brada zevlí na stole, ať už člověk trajdá po pískem zamořeném Západním Přístupu nebo živoucně zelených Smaragdových Hrobkách. Blbý ovšem je, když hra člověka svým způsobem nutí si tu lokaci projít a užít jejím tempem, nikoliv hráčovým. Obyčejně bych takovou výtku měl na situace, kdy jsem hrou nucen spěchat a kvůli tomu si to nestihnu užít, nicméně DAI má opačný problém - se svou absencí sprintu, trestuhodně pomalými mounty, otřesnou skákací mechanikou, odfláklým nastavením kolize (to, co vypadá jako hromádka tří větších šutrů, po kterých by každý normální člověk s funkčními končetinami bez sebemenšího problému přelezl, je kolikrát ve skutečnosti klouzačka) a vyloženě prostředníčkovým umístěním mnoha questových itemů, je člověk prostě nucenej v každý ty lokaci trávit nezdravě hodně času a všude se trmácet k uzoufání unyle. A aby bajovér potvrdil, že si za touto kombinací bombastických designérských rozhodnutí stojí, je tu Syčící Pustina. Jako správná pustina je obrovská a prázdná a ještě k tomu tma jak v řiti, no opravdu radost prozkoumávat!

Inkvizice je umně napsaná a hráči představí hned několik úpřímně zajímavých, povedených postav. V kombinaci s dobrou hudbou některé momenty a scény chytaj za koule způsobem, jakým by to méně zkušení developéros prostě nedali. Ostatně, poznávání postav a vyvíjení vztahů s nimi mě na hře bavilo nejvíc. K tomu pár variabilních perliček jako quest s císařovnou, War Table minimise, soudy...tak schválně, jak pomrdali tuto složku? Skyholdem! Skyhold se totiž podřizuje té stejné mentalitě, jako ostatní lokace, takže krátké prokecnutí tří postav může klidně zabrat půl hodiny, a to jen kvůli tomu treku ad absurdum z jedné části Skyholdu do další. Doteď, ani po dvou kompletních dohrání, si s přesností dokonce ani nepamatuju, jak jsem se to vlastně dostal od trůnu do Cullenovo kanclu.

Inkvizice má obstojnou hratelnost, pakliže pohlížím jen na vybrané pilíře, zatímco u těch zbylých zohledním jen koncept. V rámci tvorby a další úpravy vlastního vercajku je až mimořádně uspokojivý - takřka každá zbraň a kus hadru se tu dělí na několik částí, přičemž na každou lze použít jiný materiál a získat tak odlišné staty. Pak se k nim stejným způsobem dají vytvářet i extra kusy, např. má oblíbená Smrtící Brutální Odolná Rukojeť (ano, takto mé dílo hra pojmenovala), a runy pro dodatečný damage. Craftění je tu větším časožroutem, než u leckterých her výhradně o craftění. Chuť craftit podporuje hon za matrošem. Hon za matrošem podporuje poctivou exploraci. Poctivou exploraci si už člověk bohužel v každé lokaci užije nanejvýš hodinku dvě bo #geniusdesigndecisions. Krom toho tu vlastně už je jen ten hlavní pilíř hratelnosti, a sice souboje - hrál jsem na nejlehčí obtížnost, protože mě souboje od samého začátku v podstatě jen nudily a prudily. Né protože by byly nudné z hlediska napětí nebo snad konceptuálně špatně navržené, ale kinesteticky mi to prostě přišlo naprosto o ničem. A čekal jsem, že když přepnu na nejlehčí obtížnost, hra pochopí, že chci mít souboje za sebou co nejrychleji, abych se víc nerušeně mohl věnovat téj exploraci a tomu prohlubování vztahů. Ani hovno. I na nejlehčí obtížnost jsem musel dbát na správné výbavě těch správných druhů, na výhodné synergii mezi našimi schopnostmi, atd. I na nejlehčí obtížnost mě o level vyšší pavouček vedle tábora totálně rozdrtil. Po dvou minutách brutálně nezáživného boje. Pavouček.

Možná jim křivdím, možná to tak vůbec nemysleli, ale já to tak holt vnímal. No a co včil s tím, když to člověka v podstatě nebaví hrát bo 90% času tráví na hlavním zmrveném pilíři, ale zároveň v tom nachází tolik krásy a chce si to prostě dát znovu kvůli postavám a příběhu a jiným volbám? Áleluja za PC platformu, neb existují módy a cheaty, které mnoho toho otravného de facto eliminují. Díky tomu, že jsem hrál PC verzi, jsem si z toho mohl udělat ten glorifikovaný dating simulator, který jsem od toho od začátku chtěl!

Ale kvůli tomu určitě žádný procenta přidávat nebudu, žeó.

Doporučuju:
War Table bez čekání
Rychlejší looting
More Banter
Lepší skener
CE table od Steva A. (lítací čít!)
A taky doporučuju hrát za/mít permanentně v partě válečníka s Charge Bullem. Vcelku úspěšně to ten sprint nahrazuje.

Původně dohráno za lidského mága, posléze rozehráno za qunari zlodějku, nyní dohráno za elfího válečníka. I na nejlehčí obtížnost, s lítacím čítem a dalšími urychlovacími mody, přeskakováním mnoha dialogů, totálním ignorováním kodexu a hromadou nedodělaných vedlejšáků, mi to furt zabralo necelých 80 hod. To chceš.

Pro: Audiovizuálno; Craftismus; Scénářium; má to své momentky čiré brilance - namátkou první setkání s drakem, objevení Skyholdu a následná "korunovačka", mnoho výsledků mnoha variabilek, aspol...

Proti: ...jen je věčná škoda, jak nudně a nasíroucně se to kolem a kolem hraje.

+19 +20 −1

The Secret of Monkey Island: Special Edition

  • PC 95
Původní verzi jsem nikdy nehrál a teď toho lituju. I přesto, že nově namalované scenérie jsou překrásné a plné bohatých detailů, alespoň polovinu hry jsem prošel přepnutou od původního vzhledu. Ten je prostě dokonalý, tečka. Nic víc netřeba říkat. Nezbývá než se rozplývat nad grafikou, která pomocí několika pixelů zvládá vykreslit mihotající plameny i širé mořské scenérie. Přes všechnu chválu, však jednu věc přináší i nová verze a tou je dabing. Nevím, zda byl přítomný i v CD verzi původní hry, v remasteru je přítomný pouze při hrání v nové grafice. A to je důvod, proč jsem nakonec neodehrál celou hru v původním vzhledu, dabing je totiž hodně povedený!
Samotná hra vůbec nezestárla. Vtípky jsou i po čtvrtstoletí svěží, tedy na rozdíl od odéru vznášející ho se ve SCUMM baru. Ostří mečů a urážek čas také neotupil a chytré gagy a hlášky připomínají spíše suchý anglický humor a jsou tak vhodné i pro neplavce. A logika řešení hádanek? Kéž by tuto hru měl každý začínající tvůrce za etalon kvality. To vše však měla už původní hra a remaster to pouze zdědil. I tak si zaslouží tu nejvyšší známku za to, že to vše přináší i dnešnímu hráči!

Herní výzva 2016, kat. 3

Pro: hůmor, vtipy, gagy a hlášky zděděné po orig., citlivá předělávka grafiky, dabing

Proti: skončilo to :(

+19