Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Darkness Within: In Pursuit of Loath Nolder

  • PC 70
Na doporučení Ebba jsem se dostal k další zajímavé hře (adventuře), která by mě pravděpodobně v budoucnu neminula, ale jistě by neměla takovou prioritu v zahraní. A to především kvůli značnému podhodnocení, které se Darkness Within dostalo od různých herních stránek, a to i těch na adventury primárně zaměřených.

O to větší překvapení přišlo s prvotním zapnutím. Technologicky jde o řemeslně vyvedenou práci, kterou posouvá na další úroveň specifický vizuální styl a předně padnoucí zvuková složka, kdy se střídá plyně ticho s pianovými motivy. Menší počet lokací vyrovnává jejich zaplnění různými detaily a pro titul od menšího tureckého týmu tak vytváří příjemné podhoubí pro atmosféru a děj, který nezklamal. A jak je zde již zmíněno, jedná se o další počítačovou hru (od Shadow of the Comet po Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth) inspirovanou dílem H.P. Lovecrafta - a dost možná také tou nejlepší. Celá hra se odehrává v pěti dnech,. Ty však uplynou poměrně rychle, ale menší rozsah není jistě záporem. Zážitek z Darkness Within je tak ucelenější a celou dobu napínavý.

Kladně musím hodnotit zdejší puzzly (kterých však není tolik) a detektivní práci, která se sestává z čtení různých dopisů, knih a vzkazků které by měli pomoci vyřešit případ Loatha Noldera, respektive Clarka Fielda. Díky menšímu počtu lokací si hraní udržuje tempo, které je však v kontrastu se samotným děním na monitoru. To však dokáže zvýšit tep hráče, především díky povedeným cutscénám z pohledu hlavního protagonisty či událostem vlastním hororovým příběhům.

Ve výsledku se tedy jedná o kvalitní adventuru z vlastního pohledu, kterou by neměl minout ten, kdo hledá mysteriózní děj, zajímavé hádanky a audiovizuální hody.

Pro: hudba a zvuky, příjemné ovládání, míra detailů, grafika

Proti: pár nedostatků

+15

Call of Duty: Modern Warfare 2

  • PC 85
Na pokračování skvělého Modern Warfare jsem se velmi těšil. Ve výsledku mě hra zklamala, čekal jsem víc.

Začněme singlem. Ten jde po vzoru předchozích dílů, ale přišel mi až moc přehnaný v počtu nepřátel. Tentokrát to byla opravdu až neskutečně arkádová střílečka, kde se nepřátele respawnovali všude a hráč je kosil po stovkách. Zejména v Riu to vyloženě bylo do očí. Hrál jsem na nejvyšší obtížnost a tam mě strašně iritovala zakrvácená obrazovka, při které nebylo absolutně nic vidět. Postupem času jsem snížil až na střední, protože to bylo vyloženě otrava. Vše ostatní ale funguje na jedničku a docela mě i překvapil zvrat v druhé půli hry. Ač je engine už trochu zastaralý, graficky to vypadá krásně a skvěle se to hýbe.

Mulťák? Ten, přiznám se, jsem moc nehrál. Oproti prvnímu dílu mě nechytl. Mapy jsou zbytečně moc malé a tento hektický styl hry mi moc nesedl. A vyloženě mi chyběly dedikované servery. Radši si zahraju konkurenční Battlefield.

A coop? Geniální! Po zklamání z mulťáku jsme se s Jackem pustili do kooperativních misí, které jsou dosti variabilní. Hráli jsme na nejvyšší obtížnost a získali jsme téměř všechny hvězdičky. Bohužel poslední dvě mise jsme nebyli schopní dohrát, protože obtížnost byla neskutečná. Celkově ale šlo o úžasný zážitek, který si znova určitě někdy zopakujeme.

Verdikt: Důstojné pokračování, ale kampaň už nedokázala navodit onen wtf efekt, jako předchozí díly. Přesto jde o pohodové postříleníčko, které nahoru výrazně vytahují suprové kooperativní mise, jenž jsou leckdy skutečnou výzvou.

Pro: vše co bylo dobré na minulých dílech + výborný coop

Proti: až moc respawnujících se nepřátel, ku*va-nic-nevidim obrazovka při zásahu, už je to přeci jen malinko okoukané

+15 +17 −2

Dračí Historie

  • PC 75
Dračí historie vešla, jak už se ostatně píše v popisku, do historie českých her jako první kompletně namluvená a distribuovaná na CD. Při pohledu zpět se dá říct, že je to první hra, za kterou se nemusí naše republika stydět. Jde o dle mého názoru organické spojení pohádkové a humorné linie (resp. zakladatelem "pohádkové" linie, následované pak několika málo slabšími kousky jako Swigridova kletba a částečně Gooka). Grafika vypadá k světu, namluvení, přestože se v něm kromě Jana Budaře ještě nevyskytují známější jména - a ostatně ani Budař tehdy nebyl známý) je na velmi slušné úrovni.

Ona pohádkovost trochu klame tělem, neboť dialogy určené spíše odrostlejšímu publiku místy překypují ironickými poznámkami o stávkování či drogách (něco ve smyslu "přestaň chlastat a dej se radši na drogy"), případně "sportovní" rozhovor s trpaslíkem, kterého se chystá sežrat obr. Tato politická nekorektnost však ještě nezachází za hranice toho zprofanovaného "dobrého vkusu" (čehož je příkladem pozdější Léto s Oskarem).

Respekt před autory, kteří nejenom uvolnili hru k volnému užití, ale ještě ji doladili tak, aby byla možné ji spusit pod SCUMMVM (a nemluvě o přípravě anglické a německé textové verze). Zcela stabilní to není, občas mi hra spadla a jindy se zase místo přesunu do další lokace objevila mapa, ale to se dá překonat.

Malou výhradu bych měl k ovládání - předměty se používají pravým tlačítkem, což je poněkud nezvyk.
+15

Polda, aneb s poctivostí nejdřív pojdeš

  • PC 75
Poldu jsem hrál už před pár lety (i tak to bylo hodně dlouho po vydání) a už tehdy se mi dost líbil. Nyní, když mám v paměti první Horké léto, aneb Majer v akci a pro srovnání jsem si Poldu zopakoval, musím říct, že se mi líbí ještě víc. Na rozdíl od Horkého léta mě hra nezačala nudit ve dvou třetinách, ale udržela si mě až do konce. Pankrác je daleko propracovanější postava než Honza Majer a Polda přehledem vyhrává i ostatními charaktery, kterých je ostatně daleko víc než těch na ne-tak-pustém ostrově, že. Hře také daleko více prospívá přítomnost většího množství dabérů (zvláště pro Pavla Pípala a Petru Hanžlíkovou mám obrovskou slabost) a přestože obsahuje více potenciálně zákysových míst, zároveň to vyvažuje i pro mně lepším humorem. I když rozhovor se dvěma důchodci je na hranici snesitelnosti. A co víc, hra si dělá legraci sama ze sebe.

S hudbou to v prvním Poldovi valné není, ale na rozdíl od takové Mise Quadam se to rozhodně dá vydržet.

PS, znáte nějakou jinou hru, kde si to můžete rozdat s Larou... nebo spíš její ségrou? ;)

A jako obvykle credits (tentokrát je doporučuji shlédnout všem, dozvíte se něco o historii projektu i několik rýpnutí (třeba do Microsoftu nebo Ilusion Softworks). - Zajímavosti
+15 +16 −1

Jade Empire

  • PC 80
RPGčka od BioWare beru všema deseti. Jade Empire mě nikdy moc nelákal, protože asijskou kulturu nemusím a tak jsem se do něj pustil až mnohem později. Jedna se o skvělou hru, ale na KotOR nebo Mass Effect nemá.

Na poměry BioWare je příběh slabší. Děj se první polovinu hry docela táhne, ale prostředí jsou krásná a atypická, takže jsem se vůbec nenudil. Bohužel hra trpí syndromem portu z konzolí, takže má zvláštní ovládání a je strašně, ale strašně omezená. A to je hlavní výtka. Oproti jiným BioWare hrám ji hráč proběhne za pár hodin. Questů moc není a lokace jsou docela malé. Prostředí, i když je grafika již trochu zastaralá, nevypadá vůbec špatně. Trochu mě vadila, podobně jako u KotORu, omezenost kamery a tak jsem se nemohl pořádně rozhlédnout.

Druhá polovina, tedy poslední 3 kapitoly jsou skvělé. Hra je sice ještě lineárnější, ale je emotivnější a děj se najednou rozjede a letí ohromnou rychlostí až do výborného finále. Vytkl bych akorát ne moc hezké animace a velmi jednoduché skripty, což u BioWare her taky není moc zvykem.

Rozhovory jsou na standartní úrovni, trošku mi chyběl humor a výraznější postavy. Zase ale nejde o výtku jako celkově, ale o to, že tyto věci zvládají ostatní BW hry mnohem lépe.

Hratelnost je na vysoké úrovni, souboje jsou velmi zábavné.Bavilo mě přepínat různé styly a expit postavu svého Zuřivého Johna. Zajímavé byly i jednoduché střílecí minihry s létajícím strojem připomínající postarší hru Raptor: Call of the Shadows.

Verdikt: Jade Empire rozhodně není nejlepší BioWare hra, ale stále jde o chytlavé RPG. Někomu může vadit prostředí asijské kultury. Já si musel chvíli zvykat, ale ve výsledku jsem se výborně bavil. 80%

Pro: grafika, dialogy, souboje, hudba, prostředí, nízké HW požadavky

Proti: dosti omezené, omezené animace a skripty, není to tak skvěle jako jiné BioWare tituly, jsou z toho cítit konzole

+15

Tajemství Oslího ostrova

  • PC 40
Jako malý jsem měl na tuhle hru velmi pozitivní názor, ale její neduhy překrývala dětská naivita a ovlivnění českými periodiky. Cožpak o to, Tajemství oslího ostrova je veskrze sympatickou gamesou, její hraní však nepřinese téměř žádné libé pocity. Grafika je podprůměrná, ale na hře je to nejlepší. Zvuky nic, hudba jen na začátku, humor nic moc, příběh primitivní a krátký s divným koncem.

Ale to všechno vem čert. TOO bohužel selhává v pro mě nenáviděných adventurních praktikách. A má je skoro úplně všechny (snad kromě pixelhuntingu): nelogičnost úkolů, asi 50krát si na téhle malé ploše můžete zarazit cestu ke zdárnému konci, aniž byste to tušili (nejdebilnější to bylo při lovení žraloka, kdy stačí, abyste odešli jinudy, než podle programu máte a jste v háji, opravdu trapné a hlavně nelogické) a taky nutnost zkoušení jedné věci desetkrát. Mám pocit, že to poslední je takové specifikum českých adventur, děvetkrát vám jedna věc nevyjde a vy máte tušit, že program je nastavený tak, že to podesáté vyjít má. Velká zábava. Díky těmto třem věcem je TOO na mé poměry docela těžký a bez návodu jsem ho dohrát nedokázal (totiž ten pocit, kdy si nejste jistí, jestli jste si náhodou před chvílí nějakým neuváženým krokem nezarazili cestu k cíli, není příliš motivující, takže než abych ztrácel čas bezcílným blouděných po těch deseti lokacích...).

To, že je hra zlehka zabugovaná (například dostat se do chatky je dost problém apod.), už ani neřeším. Výrazně mě však ještě štvalo ukázkové a lehce vtipné používání v té chvíli nepotřebných věcí z inventáře. Vtipné bylo poprvé, když si však Gajbraš přeřezával dýkou hlavu už po padesáté, vtipné to být přestalo.

Moje přesto poměrně vysoké hodnocení plyne z jisté úcty k "průkopnictví" téhle hry, jiný důvod k zabývání se tímto počinem, než historický, podle mě není.
+15

LIMBO

  • PC 95
Nevím, co moc o takovéto hře psát, a tak to vezmu velmi rychle. Donedávna jsem ani neměl tušení, že taková hra existuje. Když jsem od kamaráda slyšel, že je to skákačka, řekl jsem si "pane bože". Jenže jakmile jsem viděl první obrázky ze hry, uvědomil jsem si, jak strašně jsem se mýlil. Limbo je oddechová 2D skákačka, která vás dokonale pohltí svou ponurou atmosférou, stylizovanou černobílou grafikou a také stále těžšími hádankami, kde nejde ani tak o přemýšlení, jako spíš o to si vše načasovat a vytipovat tu správnou chvíli na provedení akce. Co se zvuků týče, nemohu si stěžovat. Během hry slyšíte většinou jen zvuky okolí, jako třeba chůze, pasti nebo jiné efekty. Hudba se spustí pouze u vypjatých situací (třeba když se chytnete do pavučiny a pavouk si vás "zabalí"). Hra je velmi jednoduchá na pochopení, a přesto je velmi zábavná. Věřte mi, že jakmile si Limba zahrajete, jen těžko se od něj odtrhnete, dokud nedojdete na konec hry. Ten bohužel přijde poměrně brzo, ale co se dá dělat. Alespoň že ty 4 hodiny vašeho života, co u této hry strávíte, nejsou zbytečné a že se u nich budete skvěle bavit.

Pro: atmosféra, grafika, zvukové efekty, zábavné a jednoduché

Proti: mohlo to být delší

+15

Heroes of Might and Magic III: The Restoration of Erathia

  • PC 90
Heroes III... i v dobe kdy tato "pecka" vysla jsem jej odmital. Hraval jsem Heroes II jeste roky potom co uz vsichni parili trojku, ale nevim, proste se mi ta krasna grafika ve dvojce libila daleko vice... ale i ja jsem dospel a zjistil, ze Heroes III je proste kralovna Heroesu!

To cim ale heroes dela heroes jsou, dle meho nazoru, az rozsireni ktere prinesli "stavitelne" artefakty! a to se pak promenila honba za kazdym super artefaktem abych mohl slozit pro mne ten nejlepsi! Kampane (Dohral jsem vsechny, ale pouze ta s Andelskou alianci mi utkvela v pameti) byly dokonale, presne to co jsem ocekaval- mix strategie trosku riznute RPG... ono v posledni bitve proti Sandrovi mit hrdinu s hodnotami 50+ byla nadhera!

Dodnes si s kamarady zahrajem Heroese po siti a ztahujem cim dal tim vice tezsi mapy. Bohuzel, jak uz to ve vetsine her byva, je jedna vec ktera hru ulehcuje a tou je Logistika. Dodnes hrajem pouze s hrdiny, kteri maji tuto vlastnost (Zdravim Te Desso The Battle mage:) a hra je o 80% lehci. ale co uz, hratelnost zustava i dodnes, grafika byla nadcasova (libi se i dodnes) a Ty dily co prisli potom... radeji nekomentovat!

Pro: Hratelnost, skladani artefaktu, HUDBA!

Proti: bez logistiky ani ranu

+15 +16 −1

Commander Keen Episode 4: Secret of the Oracle

  • PC 90
Ke Keenovi čtyřce jsem se dostal jako k první, někdy na přelomu tisíciletí (tenkrát jsme měli sice nadupanou, ale jen 486tku). Ostatní hry ze série jsem poznal až o pár let později, ale jsem rád, že jsem začal touto epizodou, protože je z nich nejlepší.

Graficky, do čehož spadá i měřítko - ne prťavé jako v prvních dílech, ale ani ne moc velké.
Hudebně - já tu šílenou hudbu měl rád.
Skoro až (na tu dobu) open world mapou s výběrem levelů, i když to bylo už třeba v Crystal Caves a Secret Agent (obě skákačky), tady se mi líbila nejvíc, i víc než Mars.
Ovládání - směrovky, pogo (ne punk), skok a střel.
Šílenost nepřátel.

A samozřejmě, i když to bylo občas těžké, byla to jedna z prvních kompletně dohraných her (první byli Ufouni a Transport), přesně jak říká Virus.

Skákačka v pravém slova smyslu. Klasika a legenda, vypilovaná a propracovaná na nejvyšší míru. O moc lepší to už na PC nebylo. Toto je nejen nostalgický, ale i kritický pohled na hru, jen jí nejde moc co vytýkat. Potěší, že stále jde hrát (díky DoxBoxu), narozdíl od spousty prvorepublikových (Windows 95-98), které často hází problémy.
+15

Saints Row 2

  • PC 40
Předně musím říct, že hru jsem vlastně nedohrál, páč jsem byl naprosto imbecilním vším donucen to vzdát v misi Picking a Fight (imbecilní rozmístění checkpointů a vůbec to celý nedávalo žádnej smysl). Zbytek jsem ale dokoukal přes čísi walkthrough, takže jsem tam tu zelenou fajfku stejně prcnul. Myslím, že jsem se na to natrápil dost.

To dobré:
- Custcény jsou režírovány velmi pěkně. Příběhu jsem se věnoval vlastně jenom kvůli nim.
- Většina vedlejších aktivit je tak šíleně out there, že to člověka fakt baví (ojebávky pojišťovny, stříkání hoven, fight club, mayhem, a další).
- Velmi slušná customizace postavy, bejváků, aut, a dokonce i samotného gangu (můžete upravit vzhled, jakýma kárama si budou vozit jejich ctěné zadnice, jak se budou zdravit, ad.).
- Rozloha mapy je tak akorát.

To nedobré:
- Přestřelky jsou naprosto o ničem. Zbraně nemají žádný feeling, enemies mastodonti nemají žádný mozky...přišly mi skoro stejný, jako ve Wheelmanovi. Střílet zombíky v tý minihře bylo mnohem zábavnější.
- Hodně náročná nehezká grafika. Combo jak prase.
- Stronghold mise, které jsou všechny naprosto dokonale o tom samém. Stejně na tom jsou vlastně i příběhové mise, ale ty aspoň odmění pěknýma custcénama. Největší průser je ale ten, že stronghold mise jsou všechny povinné (a doteď mi není jasný, proč vlastně).
- Soundtrack. Jo, má to pár fajn kousků, ale obecně stojí za prd. A místo toho, aby tam dali stanici věnovanou exklusivně mému vkusu jako v GTA, tak mají tu drzost tam hodit stanici pojmenovanou velmi kreativně "My Radio", které ale přehrává jenom ty songy, které si koupím. A kupovat samozřejmě můžu jenom ty, které hrajou v ostatních rádiích.
- Naprosto zbytečné GPS tečky, které se nikdy nedokážou rozmyslet, kudy mě teda budou navádět.

To příšerné:
- Snad nejhorší jízdní model, který jsem kdy okusil. Wheelmanovi jsem vyčítal dementnost, ale aspoň tam auta dělala to, co člověk chtěl. Tady se na nic absolutně nedá spolehnout a ani po nějakých deseti hodinách hraní jsem nebyl schopnej vybrat nějakou zatáčku bez mrknutí oka.
- AI ostatních šoférů je buď ta nejúžasnější, nebo ta vůbec nejhorší, jakou jsem kdy viděl. Totiž, kdykoliv mě někdo honil, tak auta předemnou svědomě zatáčela přímo do mé trasy. Ale ne, nebude v tom žádný génius, protože tak hovadsky se chovají i normálně. Vídím auto, stoupnu si před něj, auto zastaví, a než stačím udělat jedinej krok, tak se zase prudce rozjede a odmrdne mě ze silnice. The fuck?! A to ani nemluvím o chodcích, kteří se rozhodnou mě vyhodit z auta a následně zas odkráčet na chodník, jak kdyby se nechumelilo.
- Checkpointy. Jestli vám v GTA IV přišly unfriendly, tak tady se vám bude zdát, že vás tvůrci účelně mučí.
- Krom checkpointů se na šílené frustraci podílí i extrémně random luck nepřátel v jistých situacích (jako když chráním jistý kompjůtr před nabíhajícími zlosyny, poslední vteřina odbyde, na obrazovce mi naskočí zpráva hlásající můj great success, a někde mezi tím se ve dveřích vynoří ještě jedna držka, která jednou ránou z pistole drahý kompjůtr rozfláká, což nemá za následek nic jiného, než mission failed. A kdeže je checkpoint? No samozřejmě že na začátku), totální neschopnost parťáků mě někam následovat, aniž by se zasekli o lampu (což mi připomíná, že kolikrát jsou schopni se teleportovat skoro až do mýho zadku, ale většinou, když by to bylo fakt potřeba, tak na teleportaci serou a prostě mě zpoza takové lampy pozorujou), a tak dále, a tak dále.

Ve výsledku Saints Row 2 na pár hodin zabavilo a pobavilo, ale zmiňovat jej v jedné větě společně se San Andreas je vyložené rouhání. Potenciálu by se tu našlo požehnaně, ale je to holt zprzněnina nebývalého kalibru.
+15 +18 −3

Rage

  • PC 65
"Týnrejdž wejstléééénd, oujééééééé...i když já bojovat musím. A nejsem ani zdaleka tak awesome."

Rage. Rage, Rage, Rage. Co všechno jsi mohl být, a co ve výsledku vážně jsi. Se svou hmotností a more importantly potenciálem jsi s přehledem mohl být GOTY kdejakého usmrkance a to se ti možná i povede, ale naprosto klidně jsi mohl být GOTY i těch z nás, kteří se svými nároky míří trochu výš. Mohl jsi být hrou, které bych bez rozmyšlení odpustil všechny technologické snople ve jménu ostatních aspektů, a s vidinou možné dlouhé trasy vyšlapané instantními fanoušky, jež by tě udržovali při životě dlouhá nadcházející léta. Ale ne. Ty si prostě tvrdohlavě musíš jít za svou nekompromisní leností.

Čím jsi mě potěšil:
- Veškerý zbrojní arzenál až na jednu vyjímku jsi obdařil parádním feelingem, který mimo jiné měl zavděk i fakt, že až do konce jsem s chutí své kvéry prostřídával navzdory faktu, že většina z nich mi byla naprosto k ničemu.
- Kompozicí jsi složil pomálu, ale za to sis dal u každé záležet. Když na to příjde, s chutí zakoupím i soundtrack.
- Jako mnoho z nás, z dálky vypadáš opravdu dobře.
- Zblízka to ale taky šlo, když se zadařilo. Zejména jak se v tobě hejbou enpécéčka byla radost sledovat.
- Wingstick je jedna z nejbáječnějších throwable zbraní ever. Tím si jsem jist.

Čím jsi mě trochu odradil:
- Dal jsi mi mnoho prostoru a prostředků hrát si, tvořit vlastní udělátka a pak je aplikovat na bojišti, ale že bys mi dal jakoukoliv motivaci tak někdy učinit, to už by zas bylo moc namáhavý. Ke konci jsem měl inventář přecpán k prasknutí a vlastně doteď ani nevím, k čemu většina tamních itemů slouží.
- A proč mě nikdy nenapadlo vedle sebe hodit třeba toho tvýho robopavouka? Protože už tak jsem každým koutem, ať už byl sebepřeplněný zadýchanými mutanty či jinou havětí, procházel jak uniklý prd riflovinou, takže ještě si hru ulehčovat mi na mysl opravdu nikdy neskočilo.
- Jak rychle jsi dorazil, tak si zase vyfičel. Fakt jsem nečekal, že se zdržíš jenom těch krátkých circa 10 hodin. Třebaže jsi mě lecčím sral, chtěl jsem s tebou strávit víc času. :(
- Ačkoliv jsi měl své světlé chvilky, většinou se na tebe zblízka opravdu nedalo skoro koukat. Za to, co tu místy předvádíš (zejména na autech, nábytku a takových těch zbytečnostech), by se jistojistě styděla ještě i taková Cate Archerovic.
- Proč jsi mi do inventáře nasoukal dobrou desítku zbraní, ale přímo v akci si mě necháš osahat jen čtyři? Máš to štěstí, že víc než čtyři zbraně jsem stejně nikdy nepotřeboval, ale našly by se časy, kdy bylo holt zapotřebí rychle vytasit brokovnici se spešl broky, což ale s tebou rychle nikdy prostě nešlo.
- Moc dobře víš, že už mám docela silnou averzi vůči nemluvným vraždícím psychoušům. Jo, uznávám, v takovým halflajfu mi to ani tak moc nevadilo, protože tam přece jenom nebylo právě mnoho příležitostí si s někým pokecat. Ale ty mě předhazuješ do konverzací každou půlhodinu a nenecháš mě říct jediný slovo. To je sprostý hele, si ti chudáci lidi musí v jednom kuse odpovídat sami. :/

Čím jsi mě pak už prostě nasral:
- Vysvětli mi, proč si u mě proboha musel týden sedět na suchu, než ses uráčil vůbec rozjet? A když už jsem tě teda dokopal k jakési funkčnosti, proč sis po každých dvou vteřinách pohybu musel dávat pětisekundový pauzy? Tos byl fakt tak línej?
- Umím si představit, že ty tvoje závody museli vonět úžasně peprně ještě na papíře, v teorii. Tak proč jsou v praxi tak otravný? Kde se stala chyba? Že by to bylo tím, že všechny ty tvoje postapo buginy se ovládají, jak autíčka na dálkače? Tak ostatně při projížďkách pustinou i vypadají.
- Co kristova noho na rožni měla znamenat ta poslední mise? Vůbec celý to finále? Tomu tam u vás říkaj grandiózní vyvrcholení? Apropo, co něco takovýho dělalo zrovna v tobě? V takovým Halo bych se ničemu nedivil, ale kde se tohle donebevolajícně trapné sci-fi vzalo zrovna tady?!
- Kuš má jedna milovaná, a ty z ní uděláš takovou ubohou nepoužitelnou mejdinčajna atrapu.
- S tím Nightmare si musíš dělat kozy. Prostě musíš.

Tak to vidíš. Ale nic si z toho nedělej, ono to pořád mohlo dopadnout daleko hůř. Ale mohlo a mělo to dopadnout daleko líp, z toho se nevykecáš. Mohl jsi se stát další instantní klasikou, ke které se budou příští generace modlit, ale místo toho jsi jen další tuctovou, byť relativně konzistentně zábavnou střílečkou do lajny.

Maybe next time, id.
+15 +19 −4

The Saboteur

  • PC 90
Nemá smysl tu řikat nic víc, než co tu stihlo říct sedmnáct uživatelů předemnou, nicméně rád bych alespoň zopakoval to, že Saboteur je opravdu nesmírně poutavá a chytlavá hra, která si tu pozornost hráče zaslouží! I když jí zčásti byla odebrána skutečností, že přišla jako závan z nebe a nikdo si ani neuvědomil, jaký skutečný skvost to doopravdy je.

Vždyť co jiného já jsem chtěl, než hru podobnou GTA, která se bude odehrávat v minulosti. Tahle toho lehce využila a vpravila příběh do Paříže za druhé světové války. Příběh neskutečně poutavý a v herním světě neskutečně návykový. Vždyť tak velký a promakaný svět jsem ani nečekal. Celá Paříž, venkov a dokonce i hranice s nepřítelem. Do toho hromada míst, které stojí za to prozkoumat, protože ve hře je implementována hromada funkcí (skoky, věže, sběr všeho možného, zničení všeho německého) Už jenom to mi zabralo několik hodin hraní, od kterých jsem se nedokázal odpoutat a popravdě jsem si je neskutečně vychutnával, kousek po kousku. A až jednou za čas si dal další misi kampaně, která ale, když už nic jiného, by mohla být delší. Každopádně to zachránila závěrem. Ten je totiž naprosto úžasný, dlouho jsem nezažil takový závěr, který bych si byl schopný zapamatovat napořád. Tento to dokázal.

Sami tedy vidíte, že mě Saboteur zaujal, co zaujal, stal se pro mě jednou z nejlepších her, na které jsem se několik hodin dokázal stát závislý. Škoda jen, že to nebylo delší. Vidíte ale, že jsem v komentáři chtěl hru pochválit a nakonec jsem zůstal u komentáře dlouhého jak samotná noc.

No nebudu už zdržovat. Saboteur to taky nedokázal a v jednom kuse mě naháněl do nějaké akce. Doufám tedy, že se v budoucnu zase dočkám nějaké podobné hry z minulosti. V tomto ohledu je totiž pořád z čeho vybírat. Stačí to jen udělat pořádně, jako to zvládli kluci z Pandemic Studia.

Pro: Rozsáhlá plocha, hromada vedlejších úkolů, které se jen tak neomrzí, perfektní závěr, neuvěřitelně působivá atmosféra druhé světové války, kterou jsem naposled zažil snad v Call of Duty 2 nebo Commandos 3.

Proti: Hudební podklad by mohl být víc historický a zajímavější. Krátká kampaň, kterou ale naštěstí zachraňují vedlejší úkoly.

+15 +16 −1

Battlefield 3

  • PC 85
Battlefield jsem poznal až u dvojky a dost mne uchvátil jeho multiplayer byl prostě úžasný. Ty velké mapy a těch hráčů a nelítostné bitvy. A proto jsem na Battlefield 3 tolik tesil. Dnes se ale budeme věnovat singleplayeru.

Singleplayer lze dohrát za nějakých 7-9 hodin na střední obtížnost. Single není moc ultra těžký, ale některé úseky dají zabrat. Prostředí je různorodé od Teheránu až po iránský les. Bohužel většina hry se odehrává v městské zástavbě. Mise v F/A-18 Hornet je graficky úchvatná.

A připadala dostatečné dlouhá nebyla těžká ale na orientaci v prostoru hardcore (hlavně když dělal ty zákruty a výkruty). Mise v tanku byla ale skvěla. Ty textury solné pouště byly tak ostré, že neslo poznat, jestli jsou skutečně nebo ne.

Ovládaní tanku je jednouché stačí jenom wasd a myš. Mise mela výborné tempo. Další skvěla mise byla ta v Paříži. Škoda ze hra nutila zabíjet ty policisty jinak by mne zabily. To zemětřesení ve druhé misi mi přišlo slabé ,asi proto že jsem viděl ten trailer.

Ale mise po zemětřesení mněla hustou a tísňovou atmosféru. Všude tma, všechno zničené a všichni naší mrtví. Začátek deváté mela podobnou atmosféru. Ta spolupráce s partnerem byla tak atmosférická a ten silný déšť do toho.


Grafika ta je jedním slovem úžasná! Sluneční paprsky jsou. Ne a jako v jiných hrách kde nejsou kromě Crysis 2.Nasviceni je taky pěkné vyvedené. Textury jsou ostré a nikdy dlouho nenahrávají a ne jako například v Rage.Kde to dělalo porad. Kouř je taktéž krásny. Demolice v singlu je bohužel dost omezena.

Animace postav a hráče jsou, proste perfektní. Vidíte svoje vlastní nohy a nepřipadáte si jako zbraň ve vzduchu. I obličeje postav jsou jako živé ale ne pokaždé.
Vojáci se perfektně kryjí za zeď nebo nějakou překážkou, i kleci a leží.

Zvuk prostředí je perfektní. Kazda zbraň má jiny zvuk. Pistole zní jako pistole a třeba kulomet zni také jako kulomet. Každé vozidlo má svůj zvuk. Zvuky bojiště jsou správné burácivé a intenzivní. Soundtrack se mi líbil. Hudba sedí k tématu hry.

Pro: Zvuk,Animace,Grafika.

Proti: Krátký singleplayer ,Omezena demolice.

+15 +17 −2

Barrow Hill: Curse of the Ancient Circle

  • PC 60
Tradiční 3D adventura se vším co od takovéto hry lze očekávat. Podstatnou informací ale je, že ač Barrow Hill vyšlo v roce 2006, používá statické pohledy na okolí namísto plynulého pohledu, jak je tomu například u ve stejném roce vydaného Scratches. Což může nejednoho hráče odradit, zvláště v porovnání s vizuálními hody vysokorozpočtového Mystu IV nebo i staršího Obsidianu.

Vcelku komorní děj, točící se okolo narušení pradávného uskupení kamenů v situovaného v okolí Cornwallu archeology dokáže zaujmout, ačkoliv jako celek nenabízí větší hloubku či něco nového, čím by příběh překvapil. To však plně vynahrazují herní principy, které zahrnují nečekaně působivé využívání svítilny nebo použití různých přístrojů (detektor kovu, gps). Hlavním kladem je ale v souvislosti s tímto titulem často zmiňovaná atmosféra, kterou se daří tvořit především za pomoci četných poznámek, deníků a jiných informací, které zanechaly zde již nepřítomné osoby. Přestože se hra odehrává na malé ploše čítající pouze okruh podél benzinové pumpy, dílo M. Clarka vydrží až překvapivě dlouho, především díky možnosti opomenutí některého z předmětů/informace s kódem. Z technického hlediska, mimo volného 360 stupňového pohledu, chybí větší počet animací, které by dodaly hře více realismu.

Barrow Hill pokračuje tam, kde J. Boakes započal principy nezávislých adventur z vlastního pohledu se sérií Dark Fall – dílo od Shadow Tor přináší relativně dlouhý a obtížný titul zasazený do jihozápadní Anglie, který však nenadchne, ale jistě ani neurazí.

Pro: zvuky, hratelnost (inovativní prvky), vyšší obtížnost, délka

Proti: nerozvedené téma, omezený počet lokací

+15

The Thing

  • PC 85
S odstupem času mi přijde, že stejným způsobem jakým Hitman 2 přispěl k zpřístupnění žánru stealth akcí svými pochopitelnými pravidly a absencí frustrujících momentů, tak The Thing rozšířil FPS hráčům obzory o survival horror. The Thing se sice jako hororová adventura tváří, má její atmosféru, jež si mnoho nezadá ani s předními zástupci žánru typu série Resident Evil, či Alone in the Dark, ovšem hraje se poměrně jednoduše, jako taková trochu jiná FPS…

Nacházíte se v odlehlé vědecké stanici na Antarktidě a vašim jediným úkolem je utéct. Ač narazíte na několik vzkazů a vyslechnete si pár dialogů mezi dalšími přeživšími, nemusíte v příběhu hledat indicie, které by byly nezbytné pro dokončení hry. Avšak právě občasná konverzace perfektně dokresluje atmosféru úzkosti a strachu. Během prvního levelu dokonce nebude třeba ani jednou vystřelit, přesto se budete pomaličku ploužit místnostmi, prohlížet každý kout a užívat si každou vteřinu hry. Právě jako dobrý hororový film, nemusíte vždy čelit nejhrůznějším monstrům, abyste se báli. Ovšem zde podobnost s filmy končí, upřímně, ani jsem si neuvědomil, že hra měla na film The Thing navazovat a nějak rozvíjet jeho děj.

Samotný způsob hraní je poměrně jednoduchý – nemusíte si příliš lámat hlavu se zaměřováním, či uhýbáním, střílení je formalita, co je důležitější, tak zda se díváte správným směrem a zda máte munici, což rozhodně nemáte vždy, a tak v řadě situacích musíte volit raději útěk. Dá se říct, že obtížnost si hráč zvyšuje sám tím, jak moc hru prožívá, jak se bojí a jak moc se leká  Občas se k vám připojí další pozůstalí, ale pozor, někteří z nich mohou být infikovaná „časovaná bomba“. Můžete je sice otestovat, ale to vřele nedoporučuji, protože i infikovaný voják vám ušetří trochu munice a zdraví, zatímco pozitivní test ho promění v příšeru okamžitě.

Celkově jsem touto hrou velmi nadšen, vidím na ni sice spoustu drobností, které by se daly vylepšit (inventář a množství itemů, možná sem tam propracovanost prostředí, umělá inteligence), ale i tak přináší perfektně hutnou atmosféru a chytlavou hratelnost v balení přístupném ne-hardcore hráčům žánru surfoval horror/adventur.
+15

Call of Duty: Modern Warfare 3

  • PC 95
Na závěrečný díl herní trilogie Call of Duty s podnázvem Modern Warfare jsme si museli počkat tradiční dva roky a nutno říci, že čekání se opět vyplatilo.

První díl nás poprvé přivedl do součanosti/blízké budoucnosti a do bobtnajícího globálního konfliktu, který přerostl ve 3. světovou válku. Druhý díl pokračoval v nastoleném trendu a příběh obohatil o novější grafiku a především ultimátní akcí. To lze říci i o tomto třetím díle, který se graficky od MW2 liší jen minimálně, což je příznivou zprávou pro spoustu hráčů se slabšími herními stroji.

V samotném singleplayeru na nějaké taktizování uprostřed bitevního pole není čas, takže jediné, o co se musíte pravidelně starat, je dostatečná kapacita aktuálního zásobníku. Nadávat na striktní skript celé hry nemá smysl ani u tohoto dílu. V podstatě jde o jeden dlouhý interaktivní film, přičemž se účastníte všech možných akčních sekvencí, které jsou ve většině případech dovedené až na maximální možnou hranici.

Už po pár misích zjistíte, proč jste povolovali "násilný obsah" na začátku hry. Přesněji po videu v Londýnské misi. České hráče potěší zařazení Prahy do lokací, kam se v rámci pátrání po Makarovovi podíváte.

Přesně po pěti hodinách a pěti minutách mám splněno. Makarov je mrtev, třetí světová válka je u konce a Price si vychutnává zasloužený doutník. Na jednu stranu je mi líto, že trilogie Modern Warfare končí, ale na druhou stranu jsem zvědav, s čím přijdou Infinity Ward příště. Je ale jasné, že překonávat Modern Warfare bude zatraceně těžké.

Pro: grafika, hudba, zvuky, extrémní akce, atraktivní lokace, příběh

Proti: skriptování nepřátelských vojáků, některé odfláklé textury

+15 +17 −2

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 75
Prvně by asi bylo dobré zmínit, co pro mě vlastně sága Deus Ex před tímto dílem znamenala. A popravdě neznamenala mnoho. Jedničku i dvojku jsem zkoušel hrát, ale nějak mě nechytly. Každopádně jsem to nechtěl vzdát a tak jsem trojku přecijen zkusil.

Od prvního spuštění mě potěšil post-moderní svět zkombinovaný s 3D akcí. Takovou kombinaci jsem dlouho nehrál a už minimálně to mě nalákalo. Každopádně bych řekl, že tvůrci trojku udělali vyčůraně aby se zalíbili každému. Hra totiž není už tolik hardcorová jako její předchozí dva díly. Ba naopak. Byly chvíle, kdy mě bavilo hrát vedlejší mise a loudat se mapami, ale naopak byly chvíle, kdy jsem na to vůbec neměl náladu a přiznám se...dokonce byly chvíle, kdy mě štval i samotný příběh.

Příběh si totiž zaslouží odstavec sám pro sebe. Když to řeknu na plnou hubu, nestojí za nic. Popravdě, poslední dobou v těch nových hrách mám problém, aby mě vůbec nějaký příběh chytl, každopádně tady tomu bych za příběh vysolil takovou průměrnou pětku (z deseti možných) a ještě by byl rád. Na to, jaký má v sobě potenciál, je absolutně nijaký, nezajímavý, často jsem se v něm ztrácel..a prostě. Kvůli příběhu jsem to vlastně ani nehrál. To už mě více zajímali příběhy lidí okolo. Co tu máme dál? Hru samotnou?

Ano, ta si z Deus Ex série vzala to nejlepší. Trošku mě ale mrzelo, že mě hra samotná do sebe nevpravila. Musel jsem to násilím udělat sám. Dám příklad například jednu z vedlejších misí. Musím jednoho chlápka donutit aby se přiznal k tomu, co provedl. Můžu to udělat buď jednoduše, a to tak, že za ním příjdu a prostě do něj budu hučet do té doby, dokud se nepřizná nebo budu chodit kolem jeho kanceláře a hledat důkazy, které by ho usvědčili. Hra samotná mě ale nedonutí hledat ty důkazy, dokud mě to samotného nenapadne, že to jde. Zjednodušeně. Proč to obcházet, když se můžu prostřílet...Takže i v tomhle jsem trošku ztrácel smysl otevřeného světa, který je vlastně dalším bodem hry. Svět jako takový je nádherně vykonstruovaný futurismus, který si pozornost zaslouží. Není úplně velký, ale také není úplně malý. Škoda jen, že pořád to vypadá stejně. Ať už jste v Detroitu, Japonsku nebo Singapuru. Každopádně onu pozornost si určitě zaslouží v porovnání s grafikou, která taktéž za pozornost stojí.

Co ale bylo tím největším důvodem, díky kterému jsem si hru užíval? Paradoxně hudba. Paradoxně proto, že málokdy mě ve hrách dokáže tak překvapit, jako překvapila právě v této hře. Chvílemi mi přišlo, jak kdybych poslouchal nový soundtrack k Tron: Legacy, kteří složili Daft Punk, což jen potvrzuje její kvality.

Na závěr tedy dodám, že Deus Ex si mě na zhruba dvacet čtyři hodin získal. Procházel jsem se futuristickým světem, poslouchal názory lidí, snažil se chovat správně, a to i v řízených dialozích a co je nejdůležitější, užíval jsem si to u jednoho z nejlepších herních soundtracků, co jsem kdy slyšel. Podtrženo a sečteno. Zklamaný jsem nebyl, ale nadšení ze mě také netřískalo.

Pro: HUDBA, futuristická atmosféra, grafika, design jednotlivých měst, videa + fantastický závěr, který stojí za zamyšlení

Proti: Tak trošku příběh, od kterého bych očekával o dost víc, stereotypní nepřátelé, slabá umělá inteligence

+15

Return to Castle Wolfenstein

  • PC 95
Tak Wolfenstein...kde začít =) Úvodní video...prostě bomba, do dnešního dne si opakuju Heinrichova a mnichova slova =) Prostě úžasnej příběh

Grafika, sice už dnes zastaralá, ale je v pohodě a před desíti lety byla úžasná. Skvělé efekty: například když nácka zezadu nakopnete do prdele, tak vyskočí a začne se rozhlížet =D nebo když mu dáte headshot, tak mu přímo dokonale uletí helma =)
Co se zbraní týče, zde nemůžu nic vytknout. Jsou opravdu dokonale zpracované. Samozřejmě základem MP40, kterou budete nosit asi po celou hru, jelikož střeliva je dostatek, o něno lepší Thompson je výborný na zombie, ale právě málo náboju. Velmi mě potěšilo, že se ve hře objevil i můj oblíbený sapík STEN...pro mě nejlepší zbraň ve hře, i když je tam kontrolka přehřívání.

Obtížnost ve hře bych řekl, že je tak akorát, ale jen mi chybí autoheal, takže to jsou pořád samý savvy atd. Náplň misí bombová, v každé skoro něco jiného...příznám se že v misi katakomby, jsem se fakt bál, opravdu bál, má to pěkně temnou atmosféru a když mě poprvý sejmuly ty pastičky, málem jsem spadl ze židle.

Hratelnost parádní, žádné bugy, žádné záseky, žádné nedodělky...hra je opravdu skvěle zpracovaná.

Co se týče hudebního doprovodu, opravdu se do hry hodí, přípomíná staré časy v době za druhé světové.

95% dávám proto, že poslední boss Heinrich je vážně jednoduchý. Stačí jedna pořádná dávka z rotačáku a leží...ale jinak doporučuji =)

Pro: Hratelnost, atmosféra, zbraně, mise, příběh

Proti: krátký konec

+15 +17 −2

007: Quantum of Solace

  • PC 75
Po zhlédnutí nového Bonda s Craigem v hlavní roli jsem dostal náramnou chuť okusit videoherní pokračování Bloodstone. Zároveň jsem zjistil, že existuje i předchůdce a to Quantum of Solace, což je jakýsi doplněk k filmům, takže jsem se pustil nejdříve do něj.

Hra mě příjemně překvapila, protože jsem čekal klasickou patlaninu k filmu. Nakonec jsem sice tak trochu patlaninu dostal, ale dosti zábavnou. Příběhově to je strašnej myšmaš, kterej na sebe pořádně ani nenavazuje a ten, kdo neviděl film, se v tom jednoduše orientovat nebude. Story teda nejlépe moc neřešit.

Qantum of Solace je hra akční a to v hodně arkádovém stylu ala Call of Duty. S Bondem to moc společného nemá. Hru měl na starosti Treyarch, takže je jasné, že jinak to dopadnout ani nemohlo. Na hře je vidět, že byla dělána narychlo. Jednak je strašně kraťoučká a jednak je technicky značně kolísavá. Zatímco některé lokace vypadají krásně, některé zase přinejmenším průměrně. Ani ty animace nejsou žádný zázrak. Modely objektů jsou naproti tomu vcelku ostré a zejména postavy překvapily. Craig vypadá jako Craig a i ve hře z něj srší charisma na sto honů. To podporuje povedený dabing herců společně s „tudu-tudů“ hudbou.

Hra se hraje z první osoby, avšak, podobně jako v BiA Hell’s Higway se hrdina může připlácnout za překážku, čímž se kamera přesune za jeho záda. Tenhle herní styl mám rád a do konce jsem si ho vychutnával. Má to ale jednu nevýhodu, z první osoby jste strašně snadný cíl, kdežto v krytu prakticky nesmrtelný. Tyto rozdíly nejvíce vyniknou na nejvyšší obtížnost, kterou jsem pro jednou neohroženě zvolil. Na konec to ani tak těžké nebylo, ale některé pasáže jsem opakoval vícekrát. Zejména ke konci hry počty protivníku rostou až ke směšné hranici a hra začíná být docela náročná. Rovněž mi vadily hojné počty výbušnin, které až moc zjednodušovaly hru. Kolikrát jsem pomalu víc střílel do barelů, než do nepřátel. Na druhou stranu byla pak hra jeden velkej krvavej ohňostroj, což lahodilo mému oku.

Verdikt: Chytlavá, leč velice krátká střílečka. Jakožto doplněk k filmu to můžu jednoznačně doporučit, avšak samostatně to v konkurenci asi moc neobstojí, hlavně díky tomu „příběhu“. 75%

Pro: chytlavá akce, místy pěkná grafika, charismatický Craig, dabing a hudba, mise na vlaku (sázka na jistotu :) a jiné památné momenty, achievementy

Proti: příběh, kraťoučké, s Bondem to moc společného nemá - moc akční, některé animace, absence titulků

+15

Divine Divinity

  • PC 85
Začnem od najlepšieho, hudobný sprievod radím k tomu najlepšiemu čo tento priemysel dokázal vyprodukovať. Kirill Pokrovsky sa v mojich očiach vyrovnáva skladateľom ako sú Jon Hallur (EVE Online), Chris Vrenna (Tabula Rasa), Mark Morgan (Planescape Torment), či Jeremy Souls (aj v jeho najlepších rokoch keď zložil soundtrack k Icewind Dale).

Množstvo optional contentu a alternatívnych riešení zaručuje znovu-hranie a tak Divine Divinity patrí k tým pár hrám, ktoré som dohral zo tri razy. Budovanie charakteru je založené na multiclassovaní (t.j. vyberanie abilít zo všetkých 12 talentových stromov naraz) a funguje výborne. Okrem iného sa DD vyznačuje otvoreným svetom, desiatkami questov, viac než sto hodinami hrania, inteligentnými (a prekvapivo aj VTIPNÝMI) dialógmi -- neuveriteľné, už spomínaným kvalitným soundtrackom, intuitívnym a rýchlym combatom, a v neposlednom rade aj krásnou izometrickou grafikou.

Čo jej však musím vytknúť je, že je tu pár skillov a ich synergií, ktoré zrážajú inak dosť vysokú obtiažnosť Deadly Gift + Aura of Command na banálnu úroveň, a pri mojom kompulzívnom min-maxovaní znamená som im nedokázal povedať nie ani počas tretieho hrania.

Na záver by som chcel dodať, že DD nepatrí k hrám, ktoré vás vodia za ručičku. Sú tu questy, ktoré môžete failnúť (čo znamená, že sa vám quest zvýrazní v logu na červeno!), množstvo vzácnych predmetov je skrytých za rôznymi hádankami, množstvo vecí je treba manuálne hľadať kurzorom, je to raj a zároveň peklo pre hráča, ktorý potrebuje všetko prejsť, všetko vidieť a všetko splniť.
+15