Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Need for Speed: Most Wanted

  • PC 85
Po Undergroundu 2 nejlepší díl série. Královsky jsem se pobavil. Na výběr máte 32 aut. Samozřejmě máte pouze omezený počet peněz, takže na začátku máte takový "káry" jako Fiat Punto, nebo Volkswagen Golf. Postupem času bounty naskakuje, odemykají se vám daleko lepší tuning, který se dělí na 3 části PARTS, PERFORMANCE a VISUAL. Nejlépe se mi samozřejmě jezdilo s těmi nejlepšími. Ovladatelnost byla na vysoké úrovni, bylo to rychlý, ujíždělo se poldům. Jak ty mě nasrali. Na začátku sice byly honičky jednoduché a párkrát jsem nemohl uvěřit co to je za blbce. Ovšem jak si odemknete další 2 oblasti Ocean Hills a Downtown, je to o držku. Zvlášť v Downtownu vás nenechají na pokoji. Mají helikoptéru, SUV. Nebo když po mě šla federální policie, tak jsem třeba do něčeho naboural, už mě obklíčilo 6 aut, přijely SUvéčka a byl jsem v prdeli. Co se týče těch ostatních věcí jako třeba grafika na svou dobu je poměrně slušná. Jízdní model je taky dobrý a soundtrack to všechno potvrzuje. Jenže mi vadil model poškození nebo spíš jeho absence. Když si dáte look dozadu máte trochu rozbité sklo. To je tak všechno. Ale Most Wanted patří v mém žebříčku na dost vysokou úroveň.

Pro: grafika, jízdní model, soundtrack, auta, tuning, adrenalinové honičky, rozhlehlé oblasti

Proti: model poškození, po čase stereotyp

+15 +16 −1

Operation Flashpoint: Cold War Crisis

  • PC 100
U této realistické akce strávil možná až několik set hodin. Už demo mě chytlo, ale kampaň byl ohromný zážitek. Atmosféra hry vás velmi rychle pohltí a stanete se obyčejným vojákem, který sám o sobě toho tolik neovlivní a můžete se dostat i do situace, kdy vám je jedno zda splníte svůj úkol, nebo ne ale chcete prostě přežít. Navíc hru můžete uložit jen jednou za misi, jinak se musíte spoléhat na checkpointy. Tím pádem se kulky bojíte, protože by jste mohli ztratit svůj postup. Pamatuju si, že někdy v druhé polovině kampaně nás velitel mojí jednotky nahnal na otevřené prostranství, přes které jsme útočili na vesnici, jež jsme měli dobýt. Celá moje jednotka byla postřílena a já bojoval o holé přežití. Naštěstí přišly posily, které mě včas zachránily. Byl to však úžasný zážitek, kterého se vám v žádné jiné hře nedostane. Tuto atmosféru se čátešně povedlo navodit až v Armě 2, ale zdaleka to nebylo ono.

Kromě skvělé kampaně se zde nachází i poměrně dost samostatných misí, ale hlavně editor. V něm si můžete vytvářet vlastní mise, ale i kampaně (pokud to umíte). Pokud jste líní si mise udělat sami, nic vám nebrání si nějaké stáhnout z internetu. To je asi to nejlepší. Na internetu je spousta misí, kampaní, jednotek či terénů. Osobně mám nejraději ČSLA mod, ale dobrý je i FIA mod nebo Nightstalkers mod. Fanouškům WWII by se jistě mohl líbit Liberation mod.

Dalším kladem hry je, že můžete používat jakoukoliv zbraň a jakékoliv vozidlo na které narazíte. V tomto ohledu lze možná vytknout ovládání aut, které není zrovna ideální (obzvláště při ostrých zatáčkách). Vozidla si lze užít i v kampani. Kde jsou i tankově a vrtulníkově mise.

Celkově musím, říct, že OFP je pro mě nejlepší hrou jakou jsem kdy hrál (promiň Mafia). Jednoznačně mohu doporučit všem, kterým nevadí trochu hardcore hratelnost a kteří hledají alternativu k hrám jako CoD a Battlefieldu (hrál jsem jen CoD) a chtějí si užít trochu více realističnosti.

Pro: Atmosféra, příběh, modifikovatelnost, hratelnost

Proti: Ovládání aut mohlo být trochu lepší

+15

Face Noir

  • PC 70
Špinavé ulice New Yorku, nepřestávající déšť a záhadný případ. Takhle bych asi v krátkosti popsal atmosféru téhle hry. V roli soukromého detektiva se zhostíte celkem jednoduchého úkolu. Najít dceru jednoho klienta. Není to nic těžkého ale všechno náhle zamotá záhadný telefonát. Ten vás zaplete do daleko nebezpečnějších událostí a po zbytek hry se snažíte přijít na to co se to kolem vás vlastně děje.
Zní to prostě ale příběh je zajímavý. Dál ale o příběhu nebudu mluvit abych zbytečně nic neprozradil. Většinou mám tendenci u podobných her nebo filmů předvídat jak se budou vyvíjet a skončí ale tady ne. Po celou dobu jsem přemýšlel o co to jde ale nic. Z mé strany je to jeden z plusů.

Teď něco blíže ke hře. Prostředí vypadá dobře, atmosféra mě také zaujala ale ty postavy, ty postavy (grafické zpracování) jsou hrozné. Tedy alespoň pokud jde o rozhovory. Chvílemi jsem si říkal jestli je datum vydání opravdu 2013.
No nic. Jdeme dál. Dabing některých postav je další věc co mě zklamala. Hlavní hrdina ujde ale některé postavy mi přišly divné. Měl jsem pocit jako kdyby dabéři ani nevěděli co dabují a prostě jen čtou text.

Pokud jde o logickou stránku hry tak spousta hádanek a řešení je celkem snadná a logická. Nevzpomínám si že by jsem se zasekl kvůli nějaké zákeřnosti vývojářů. Je tu ale jiný problém. A tím je hledání správného předmětu.
Jedna ze situací vypadá třeba následovně. Probudíte se uprostřed noci a celá místnost je zalitá tmou. Část obrazovky občas prosvítí blesk z venkovní bouřky ale ne dostatečně. A teď si v té tmě zkuste najít vypínač který je právě někde v té tmě.
Právě v takových situacích (a věřte že jich nebude málo) přijde nápověda (F1) která vám ukáže všechny aktivní předměty na obrazovce. Ve hře je potom ještě pár zajímavých miniher jako třeba páčení zámků.

Hra má své kladné stránky i ty záporné. Daří se jí udržovat po celou dobu správnou atmosféru a během hraní jsem se vůbec nenudil. Pokud přehlédnete těch několik chybek máte před sebou průměrnou adventuru. Fanouškům detektivek doporučuji.

PS: Ten konec je hrozný. Vím že je to jenom můj názor ale to co udělali tvůrci tady je ten nejhorší možný způsob jak hru ukončit.

Pro: Atmosféra, Příběh

Proti: Dabing, Konec

+15

Assassin’s Creed III - The Tyranny of King Washington: The Infamy

  • PC 70
Jakožto fanboy série jsem nečekal, že bych něčemu, co má v názvu Assassin's Creed mohl dát jiné, než zelené číslo. Stalo se.

Příběh po první části vypadá vcelku zajímavě a Ubisoft má ode mne velké plus, že to nijak nerozvíjí ten ze základní hry, protože nepatřím zrovna k lidem, kteří skáčou radostí, když si musí koupit season pass za stejnou cenu jako původní hra, jen aby měli víc z příběhu v původní hře. Zásadní novinka DLC, tedy vlčí schopnosti, umožnující neviditelnost a tak sériové zabití během pár sekund a přivolání vlčí smečky místo obvyklých rekrutů, je fajn oživení hratelnosti a osvobození od často zdlouhavý bojů, u kterých mi přišlo, že je zde mnohem víc nepřátel najednou.

Území, na kterém se vše odehrává je vcelku malé a navíc je to jen samý strom a zasněžená krajina, což je šíleně stereotypní a brodit se ve sněhu, kde na vás každých pár kroků útočí vlci a přichází na scénu QTE, není zrovna nic zábavného. Samozřejmě jsou zde i vedlejší mise, které už nejsou tak zábavné a spočívají jen v tom, zabít pár vlků, k někomu přijít a zmáčknout E a nebo v lepším případě osvobodit zajatce. Což nechápu, protože AC3 mělo konečně opravdu zábavné vedlejší mise. Nechybí ani truhly a spolu s nimi otravné otevírání zámků.

Každopádně stále se jedná o klasický Assassin's Creed se vším, na co jsme zvyklí, jen tentokrát se superschopnosti navíc. Herní doba něco okolo čtyř hodin.

Pro: Superschopnosti, hudba, zatím i příběh

Proti: Prostředí, časté QTE, nudnější vedlejší úkoly

+15

OpenTTD

  • PC 90
Transport Tycoon byl ve své době skvělou hrou a zůstal jí i v současné době. Proto hráči Transport Tycoonu nadšeně přivítali vylepšenou verzi TT Open Transport Tycoon Delux. Hráč je zase majitelem přepravní společnosti s cílem vydělat, co nejvíce peněz. OTTD má stejný systém hry a stejnou grafiku jako předešlá verze Tycoonu, plus několik vemi pozitivních vylepšení. Transport Tycoon byl skvělý, ale když jsem ho hrával říkal jsem si, že v některých drobnostech by šel vylepšit. Tím zásadním vylepšením bylo, aby šel i na novější verze Windows. V OpenTTD už nemusíte bourat stanici, kdy chcete přistavět druhou kolej nebo jí prodloužit. Při stavění vlaků už můžete stavět neomezeně vagónů, při stavbě mostů už nejste vázáni na to, že pobřeží musí být rovné, aby jste tam mohli postavit most a stějně tak to platí o stavění mostů přes železnici. Hráč může hrát na mnohem větší ploše až 2048X2048. Přibylo více měn, ve kterých lze vydělávat a více názvů měst. České hráče potěší, že mezi měnami je i česká koruna a u názvů měst jsou také české jména měst. Délka stanic již není omezena a v depu pokud chcete vyrobit stejný vlak, stačí dát klonovat vlak a nemusíte se obtěžovat s kupováním celého vlaku v depu.
OTTD je prostě pořád ten starý dobrý Transport Tycoon, ale se spoustou zajímavých vylepšení které OTTD dělají ještě lepší

Pro: Starý dobrý Transport Tycoon s větší herní plochou, s lepším stavěním stanic,možností stavět delší vlaky a stanice a více možností mněn a názvů měst.

Proti: Nic

+15

Mark of the Ninja

  • PC 75
Šílenství. Šílenství může zabíjet. Nebo ne? Zmatenější než Stmívání, světlejší než Aliens vs Predator 2 a zábavnější než třetí dávka denní masturbace, to je Znamení ninji od vývojářů, jejichž portfolio se do té doby omezilo pouze na poněkud bezduchou plošinovku Shank a její pokračování. Toto je ale jiná hra.

Hra světla a stínů je tu udělána zábavně, má hlavu a patu (narozdíl od mrtvého těla Achillea) a je celkem i výzvou, ovšem s tím, že občas dokáže frustrovat. Jakožto bezejmenný ninja jste posláni svým nadřízeným vyřídit jednu méněcennou záležitost, po které ale máte obětovat něco o fous cennějšího - sebe sama! Na to se mu zvysoka vykašlete a vydáte se hledat odpovědi na otázky vaší katany.

Nepřátelé začínají jako slabí labilní pochůzkáři (taková městská policie), poté si zavolají silnější kámoše, psovody a poté i superlidi, jejichž radius je větší než u vycvičeného psa a jejichž lasery vám velice rychle napoví, že tudy cesta nevede. V podstatě jsou tito nejsilnější nepřátelé nesmrtelní, avšak s trochou cviku se dají zabít pomocí inteligentního používání pastí v úrovni, např. vylákáním stráže a spuštěním šipek nebo časovaným sepnutím pozemních smrtících bodáků. Největší sranda je pověsit za pouliční lampu nebohého nepřítele, přilákat pod něj pár jeho kámošů, kteří se díky tomu vystraší jak Jigsaw při pohledu na walkthrough ke své hře a postřílí se navzájem. Zní to složitě, ale ovládání a využívání levelů ku vašemu prospěchu vám přejde velice rychle do rukou a je to to nejzábavnější, co Mark of the Ninja nabízí.

O něco méně zábavnější, ale také frustrující (zejména ke konci), jsou logické hádanky a překážky, které musíte zdolávat. Už to tak bývá, že zezačátku je zvládne i sotva narozený jedinec, posléze s nimi bojuje kvadruplegik a ke konci má občas problém i hráč narozený v roce 1987 v oblasti ukrajinského Černobylu. Budete přeskakovat smrtící průrvy nad propadajícími se plošinkami, uhýbat smrtícím šipkám nebo utíkat před metrem (ano, čtete správně).

K oboum výše zmíněným činnostem vám pomůže rozšiřitelný arzenál útočných zbraní či převleků, namátkou rychlejší a vždy úspěšné tiché zabití, větší strach při objevení zabitých nepřátel nebo tichý běh. V útočných věcičkách jsem si nejvíce oblíbil broučky, kteří se postarají o těla i těch největších tvrďáků a doslova ho rozežerou na kost a v začátcích jsem hojně využíval kouřové bomby.

Nalezeny všechny svitky a splněny všechny volitelné úkoly. Achievs: 20/38

Pro: souboje, logické hádanky, hra světla a stínů, konec, upgrady, zavěšování nepřátel pod lampy

Proti: občas frustrující, kratší, smrtící šipky

+15

Castle Shikigami 2: War of the Worlds

  • PC --
Typický zástupce dříve tolik populárního žánru vertikálních shoot-em-upů s kořeny na kultovní konzoli DreamCast. Ve velké konkurenci – však tituly jako Ikaruga, Under Defeat či Rez jsou známé pojmy i běžným hráčům, a ne jen fanouškům žánru – si Shikigami no Shiro II zajistilo po vlažněji přijatém prvním dílu velký ohlas ústící i k vydání na západě (nechvalně proslulá dabovaná verze pro PS2), stejně jako na osobní počítače (což je u japonských arkád raritním jevem).

Nejblíže SnS II je svým pojetím, tedy frenetické; na obrazovce střely, bonusy a vylepšeními zanesené arkády s minimálním místem pro chyby hráče, nejblíže Touhou série s již čtrnácti díly, výstižně posunující shmup žánr na danmaku, tedy „bullet hell“. Poznavacím znamením Shikigami no Shiro II je nahrazení raketky, či jiného prostředku, samotným hrdinou – tedy čarodějka letící na koštěti nebo levitující jedinec. A posledním, trochu odlišujícím prvkem od konkurence je, že body získáváte riskantními pohyby. Pokud proletíte těsně u střely, získáte tak více bodů a podobně.

Ačkoliv je hraní poměrně zábavné, tak minimum invencí a nepříliš výrazné prostředí ústí v rychlému omrzení. Což je v kontrastu s Rez, které žánr posouvá dále a kombinuje ho s důrazem na propojení designu levelů s hudbou. Pro svou tradiční náplň a bezchybné technické zpracování je však Castle Shikigami 2 stále kvalitní videohrou.

Pro: japonský dabing

Proti: anglický dabing

+15

Dishonored

  • PC 75
Jelikož jsem nedávno kompletně upgradoval celou bednu, rozhodl jsem se, že si po dlouhym čase dopřeju opravdovou pecku v plnejch detailech - novinku - hru která se peče na výsluní, o které se většina vyjadřuje v superlativech. Tak sem do toho šel a netrpělivě očekával, kdy se dostaví herní extáze:

Grafika i design lokací se jednoznačně povedl. Město má svou atmosféru a každá významější stavba stojí za to. (most a maják u mě vedou) Zvukový podkreslení taky slušný, když pominu neustále se opakující hlášky strážných, kteří si dojednoho pískají stejnej a navíc neoriginální "drunkensailor" motiv. Hlavní hudební téma se však vskutku povedlo, ačkoli se jedná jen o velmi jednoduchou a neustále se opakující melodii.

Možností jak hru hrát je skutečně mnoho: tiše zabíjet ze zálohy, nepřátele jen omračovat a procházet jim za zády nebo řádit v divokých face-to-face bitkách alarm-nealarm. To je sice plus ale i mínus. Je zde totiž tolik možností k postupu, že se pak stává průchod hrou poměrně jednoduchej - na každym kroku číhá cesta jak někoho obejít, kam schovat jeho tělo atp. Hru jsem dohrál na druhou nejtěžší obtížnost a větší potíže jsem v podstatě za celou dobu nepocítil. Fajtit face-to-face jsem si vyzkoušel jen krátce, bohužel jsem tak (možná náhodou) narazil na místo kde neustále síly doplňovali další a další strážní - že by autorespawn?

Kouzla jsem se snažil vůbec nevyužívat, bohužel se teleport pro průchod hrou (pokud jsem se dobře díval) využívat občas musel. Jak jsem koukal, tak právě tyto kouzla hráči dávají tak brutální výhody, že obtížnost sráží ještě mnohem níž a ze hry dělají procházku růžovym sadem.

Příběh žádná sláva - prostě šedivej standard. Náš Corvo je navíc typ němé postavy, co jen tupě civí na ostatní (když pominu občasnou možnost volby odpovědi - OK, jedem/Ne, počkej chvíli). Zvrat jsem očekával a tak mě tedy dech rozhodně nevyrazil.

Herní svět je sice po stránce designu, jak jsem uvedl výše, vymodelovován hezky a působivě, nicméně opravdu nechápu stupeň jejich technologickýho pokroku: Elektromagnetický stěny, strážní bleskometný střílny, automatický samohybný granátometný věže, moderní elektrický vlaky. Nicméně zásobník, nebo aspoň bubínek na pistoli však ještě neobjevili a jediná palná zbraň je zde bambitka. Na kuši jsem se (jakožto skutečnej kušostřelec) velmi těšil, bohužel mě tak velmi zklamalo, že se jedná pistolovku, kterou náš Corvo hravě nabije jednou (levou) rukou za vteřinu a to i při divoké mečovačce. Silniční vozidlo jsem nikde (pokud si dobře vzpomínám) nezaznamenal, nicméně motorový čluny i větší nákladní lodě se zde vyskytují běžně. Když k tomu připočtu "koloniální" módu a magii, vychází mi z toho nikoli propracovanej svět, ale mišmaš, kde se použilo to, co se autorům hodilo pro efekt.

Co mě však na hře nejvíce zklamalo, byl fakt, že hra neobsahuje mapu, nýbrž pouze mnou tolik nenáviděnou směrovou šipku kam jít. Ale ano, samozřejmě že jsem si veškerej HUD včetně zmiňovaného zvýraznění cíle povypínal, ale pak se nebylo dle čeho orientovat - ani popis cesty, ani mapa zde není (až na vyjímky) k dispozici, což je u hry, kde je svět dělen na menší průchodné lokace, poměrně nutnost. Musel sem si tak občas najet do nastavení a zapnout zvýraznění cíle, abych si zkontroloval správnost směru a stejnou cestou ho znova vypínal - otravný.

Suma sumárum - Dishonored je sice nadprůměrná a hezky vypadající hra s minimem chyb, ale na druhou stranu neobsahuje nic proč bych si jí v budoucnu zopakoval, bohužel. To, že sedne většině hráčů poněvadž podporuje více herních stylů je hezký a projevuje se to bezesporu i na celkovém ohodnocení, ale u mě je to za 75 % - obyčejnej nablýskanej mainstreamovej nadprůměr.

Pro: design, grafická stránka, atmosféra světa

Proti: nevyrovnaná technologická vyspělost, absence mapy nebo orientačních pokynů = nutnost používat směrovou šipku, zpracování bojů a především střelby (nabíjení kuše!), příliš jednoduché, zbytečný kouzla

+15 +21 −6

Amnesia: A Machine for Pigs

  • PC 45
Už samotný nápis na obálce "hra od tvůrců Dear Esther" by měla být pro každého fanouška původní Amnesie dostatečným varováním jestli druhé pokračování vyzkoušet nebo ne. Machine for Pigs má totiž s Dark Descent společného pramálo. To by nebylo ještě tak špatné, kdyby se jednalo o dobou hru. Žel nejedná. Čekal jsem minimálně strašidelnou procházku, ale ani toho jsem se nedočkal.

Z děsivého hororu se stala načančaná nuda. Atmosféra slabota. Bát se není čeho. Mrazení v zádech se nedostavilo ani jednou. Prasata působí směšně a žádný strach nenahánějí. Z adventury se stala...eh kežl taky ještě adventura. Logické hádanky byly nahrazeny zcela triviálním otáčením kol a přehazováním pák.

Celá hratelnost vypadá asi takhle. Jdete rovně, narazíte na zavřená vrata. Pohled vpravo, pohled vlevo. Když tam není páka, je tam kolo. Přehodit/otočit a jde se dál. Navíc je to tunel a prozkoumávat tak není absolutně co. Dojít na opačný konec chodby nemá žádný smysl. Maximálně tam na zemi leží bedna, kterou lze hodit o zeď. Ani se však nerozbije.

Probuzení a první kroky v domě ještě mají něco do sebe. Ale postupem času se lokace změní v prázdné tunely a roury. Žebříky a výtahy...a samozřejmě všudypřítomné kola a páky, které otvírají cestu. Přehodit, otočit, přehodit, otočit...

Příběh není špatný, ale žádný zázrak se nekoná. Vyprávění pomocí "hlasu z dáli" a gramofonů vítám. Přečtení všech těch krátkých větiček rozházených na papírcích okolo zabere asi 15 minut. Moc hluboké čtení to ale není. Konec se dostavil dřív, než jsem čekal a ještě stál za prd. Thechineseroom mě jenom utvrdili v tom, že hry prostě dělat neumí. Krátká povídka by na mě udělala daleko lepší dojem. Vlažné přijetí světové veřejnosti je tak pochopitelné.
+15 +16 −1

James Bond 007: Nightfire

  • PC 75
Jedna z mála FPS, ke které se rád čas od času vracím a to přesto, že nemůže při opětovném hraní nabídnout nic nového. U her je to však stejné jako u filmů - když jsou opravdu zdařilé tak ani reprízy při správném dávkování neomrzí.

Nightfire se na první pohled jeví jako střílečka, kterých je dvanáct do tuctu a jediné, co ji odlišuje je Bondovská atmosféra - Bond, Bondgirl, megapadouch a technické vychytávky. Navíc, u her, které se přiživují na dobrém jménu filmu/seriálu bývá zvykem, že jde o brak. Nightfire je však jiný, protože nabízí rozmanitost díky velké škále možností, které se pokusím podrobněji rozebrat.

Nightfire nabízí celou řadu zbraní od pistolí přes samopaly po raketomet. To by samo o sobě za moc nestálo, jenže některé zbraně mají specifické funkce, které dodávájí hře na taktičnosti - zbraně s tlumičem i bez, naváděné střely raketometu nebo třeba přísavné nálože. Právě s náložemi jsem si užil spoustu zábavy při tvorbě pastí, jen škoda, že jich je tak málo. Třešničkou na dortu je pak kufřík s kulometem nebo dálkově odpalovanou výbušninou. Aby toho nebylo málo, Bond unese jen čtyři střelné zbraně a tudíž nastávají momenty, kdy je třeba pečlivě volit co vzít s sebou.

Ruku v ruce zbraním jdou technické vymoženosti jako laserové hodinky či mobil s hákem. Většina vychytávek je z hlediska použití omezená na dané objekty. Výjimku tvoří především uspávací šipky a tím se dostávám k stealth akcím, které jsou nedílnou součástí dvou misí, nicméně minimálně ve dvou dalších je možné projít nepozorován cca do poloviny mise a v některých dalších misích jsou tu a tam krátké úseky, kde může Bond vyměnit pažbu pistole za uspávací šipky. Celkově vzato bych řekl, že zhruba 1/3 hry je možné věnovat plížení.

Dalším aspektem zvyšujícím hratelnost jsou Bondovy brýle, které zahrnují 3 funkce. Noční brýle do tmavých prostor, tepelné brýle na hledání nepřátel a lahůdkové rentgenové brýle na svlékaní žen do spodního prádla... nebo spíše na hledání kostlivců za zdmi a dveřmi. K hratelnosti přidává své body i přítomnost tajných míst a takzvané Bond moves - obvykle průchod alternativní cestou.

Stereotyp se zkrátka nedostaví a to i díky rozmanitosti prostředí. Za vůbec nejlepší považuji vilu v japonském stylu (3. mise), která je specifická i tím, že nejde o lineární misi ale je třeba na určitém prostoru splnit zadané úkoly. Oproti tomu nejméně záživná mi přišla předposlední mise v tmavých a nezajímavých interiérech podvodní stanice, byť jde z hlediska stealth akce o výzvu.

Nightfire je pro mě ukázkou jak by měly akční střílečky vypadat a jak bohužel v dnešní době nevypadají - jen zajímavý design úrovní nestačí a je třeba dát hráči do ruky možnosti. Ani postarší grafika ani slabá AI nepřátel nedokáže zkazit výsledný herní zážitek, který ještě umocňuje stylová hudební stránka. Nightfire je navzdory staří jednou z mála FPS kterou stojí za to si zahrát, pokud nestojíte jen o bezduché rubání nabíhajících nepřátel a tedy bezmyšlenkovitou odreagovačku.

Pro: Bond a to, co k němu patří; stealth akce; velký arzenál zbraní a vymožeností; prostředí; hudba

Proti: Slabá AI, bugy (např.: granát vyhodí mrtvolu do vzduchu, mizí ukazatel munice,...)

+15

Dear Esther

  • PC 80
K této hře v podstatě nevím jak přistoupit. Jedná se o cosi, co bych popsal jako "krátkometrážní - 3d - stick and go – adventura" Tento žánr by při svém plném rozkvětu mohl oslovit takový lidi, kterým dosud hraní počítačových her ani nepřišlo namysl. Mluvím především o zásadním rozdílu oproti běžným hrám = nulové obtížnosti a zaměření jen na prožitek a příběh, bez nutnosti střílet, kombinovat předměty, nebo přemýšlet o postupu.

Na prvním místě musím vychválit atmosféru – nejen však graficky vymazlenej prostor, ale především velmi slušná hudba, která se na výsledném prožitku nemálo podílí. Ačkoli je cesta ostrovem lineární, přecejenom má člověk možnost prozkoumat nějakej objekt či zákoutí navíc, což navozuje úspěšně pocit volnosti.

Tempo chůze je zvoleno vhodně a tak má člověk příležitost si nejen pořádně prohlídnout prostředí, ale dokonce má i čas ho vychutnat.*

Příběh je podáván pomocí útržků různých monologů z úst jediného vypravěče. Ačkoli jsem měl po dohrání naprosto jasno v tom, jak to bylo, kdo byl kdo a nějakým alternativám pro pochopení jsem nedávál až tak prostor, tak jsem s velkým ukvapením přečetl další dvě teorie v recenzích, který s tou mojí byly v celku odlišný, ba i přímo v rozporu. Ne, že bych se k těmto nyní sám snad přikláněl, ale dokazuje to, že každej hráč si zřejmě odnáší ze hry něco jinýho. Škoda jen, že díky tomuto konec nevyzní tak úderně jak by měl a jak by si hráč, myslím si po hodině bloumání, zasloužil.

Pamětihodná netradiční jednohubka, která osloví svou originální herní (ne)náplní a hutnou atmosférou. Avšak především díky délce se ale s Ačkovejma titulama srovnávat nemůže. I tak celkově jsem byl spokojen a vy milí hráči, kdož jste Eshter minuli, máte co dohánět. Stojí to za to.

*
Zamyšlení: Mnoho jiných titulů (naposledy třeba Stalker Soch) mělo stejně dechberoucí atmosféru lokací společně s hudebním doprovodem, kdyby jen člověk stihnul tuto atmosféru pečlivě vychutnat. Všichni kdož nechápavě kroutíte hlavou, když pláču nad hrou, kde hrdina umí jen sprintovat bez možnosti chůze:
Myslíte si, že by se Dear Esther dal zahrát se stejnou dávkou prožitku a vychutnání hudby společně s atmosférou lokací, kdyby tempo pohybu dosahovalo běžnýho tempa 3d her?

Pro: atmosféra, příběh, hudba, originalita, tempo hry

Proti: poměr délka/cena!

+15 +16 −1

Tomb Raider

  • PC 80
Ty vole a zas. To už mě fakt poser na holý záda. Už zas jsem propadl předsudku a svědomě se vyhýbal skvělé hře v hloupém přesvědčení, že se jedná o sračku. Pravdu díš, krystaláci mi doposud nedali moc důvodů jim věřit, ale stejně bych zasoužil násilně vytrhat chlupy z nosu.

Tato hra totiž vskutku skvělá je, a to už jen svou nebezpečnou návykovostí. Po prvním spuštění jsem u toho naráz proseděl přes 5 hodin, což se mi opravdu stává jen zřídka a poslední dobou takřka exklusivně u TR kustomáků. No safra, že bych se přeci jen konečně dočkal moderní hry, která by se v mých očích vyrovnala nesmrtelné klasice?

Ne. Nebudeme to zase přehánět. To by to totiž nebyli krystal dajnémix, kdyby si svým jinak úžasně třpytivým udělátkem nevytírali své ctěné anály. Takže to má QTE sekvence, kterých sice není nijak přehnaně moc, ale za to každá nasere jako žádná jiná (protože to je vyloženě úžasný systém, když na vás uprostřed cutscény vybafne tmavý kruh s jakousi ikonou uprostřed, a pod oným kruhem průhledný text o velikosti 6, který teprve zmiňuje, co má člověk vlastně v tu chvíli zmáčknout...nemluvě o té roztomilé skutečnosti, že se tu naprosto nesmyslně střídají hned tři klávesy, takže člověk ani nemá šanci si v tom třeba najít a zapamatovat nějakou šablonu), a pak to taky má šílený nadbytek obyčejných příběhových cutscén, z nichž dobrá půlka je naprosto nepotřebná a většina z nich vyloženě nudí. A poněkud jsem nepobral ten shakycam. To jakože realismus, asi. A pak chalani na konec hry vtipně mrskli hlášku "Děkujeme, že jste s naší hrou strávili čas, dali jsme do ní maximum a opravdu se vynasnažili, abychom vytvořili tu nejlepší hru, jakou jsme jen mohli." Pche, ani hovno, máte na víc.

Jinak jsem se ale bavil výborně a z audiovizuálna si lačně chrochtal blahem. Smysl pro exploraci tu je silnej jako bejk, vylepšovat svý kvéry mě opravdu bavilo (a ve finále jsem je skoro všechny taky vystoprocentoval), vylepšovat Laru už ani tak moc ne (proč si proboha musím odemykat skill, abych mohl zfinišovat enemáka pistolí, když jinak je Lara zřejmě profi ostrostřelec se vším, na co dostane svý špinavý pracky?), ale v základě jsem si prostě upřímně užíval pomalé, opatrné prolejzání každého koutku celé mapy. A na tom se už dá stavět. Krom toho jsem si vrchovatě vychutnával i přestřelky a to mě překvapilo asi nejvíc - historicky poprvé za celou sérii je důraz kladen i na combat a ty vole, vono je to z tohohle hlediska fakt povedený a AI se směle může považovat za jednu z těch méně tupých (na granáty nereagujou úplně stejně, jako ve všech hrách, ale alespoň vcelku chytře využívají své přesily, snaží se Laru všelijak obejít, neúnavně po ní hážou molotovy a dynamity a kdoví co ještě). Je fakt, že i v bitvě mě hra dokázala solidně nasrat (vystřílím do človíčka zásobník z brokády z metrové vzdálenosti a mu to akorát sundá helmu), ale to jen sporadicky.

Nuže mí drazí Crystal Dynamics, kteří jste doposud převážně znásilňovali mou nejmilejší herní značku - dobrá práce. Toto byl krok tím správným směrem. Příště se komplet vyserte na QTE, na nikoho to dojem nedělá, VYSERTE se na snahu odvyprávět srdcelivný příběh, jednak vám to moc nejde, druhak vám to jistě všichni převelice rádi odpustí za předpokladu, že našetřenou energii pak investujete do vypilování těch ostatních, důležitějších aspektů. A kurňa, koukejte nám vrátit šipky a plavání.

Herní čas: 17 hod cca (steam by mohl ukazovat minuty, dobrák jeden)
Obtížnost: Hard (jednoznačně nedoporučuju zkoušet to na něco nižšího, už tohle bylo "jen" tak akorát)
Dokončení: 88%
Ze pár vlastnoručních screenshotů (102, asi pár spoileroidních)

Pro: Je a má to všechno, v čem krystaláci vždycky byli sehr gut PLUS hafo věcí navíc MÍNUS většinu všech těch sranců, které si v posledních letech tak oblíbili

Proti: Nasírací, průzračně kreténské květéčka; smrdutě klišovitý a předvídatelný děj; Lara je možná hezoučká a křehounká kopretinka, ale když se během jedné hodiny rozbulí pětkrát, načež se pokouší drsňáckými hláškami dělat bububu...

+15 +18 −3

Tom Clancy's Rainbow Six: Vegas 2

  • PC 80
Doba dohrání: cca 6 hodin

Pokud jste zvyklí z předchozích a myslím těch starších titulů Rainbow Six, které jsou zaměřené především na taktizování nad přehledovou mapou, utvářením, rozmisťováním a ukládáním úkolů pro vaše jednotky ... tak tato hra Vás nejspíše zklame. Pokud ovšem ani nevíte, že nějaká mapa v těch hrách byla a rovnou jste šli do akce, ideálně ještě sólo, tak tato hra je přesně pro vaše hráčské buňky.

Vegas 2 již po spuštění Vás překvapí výběrem postavy. Vůbec celkově na Vás dýchne moderní závan podobných titulů jako Call of Duty, Gears of War apod. a to hned v začátku, kdy se spustí akce již po krátkém úvodu.

Všiml jsem si, že systém krytí je kritizován jako zabugovaný, nicméně po aplikování posledního patche jsem v průběhu celé hry na tento jev nenarazil. Co ovšem nejvíce drásalo mé nervy byl můj team. Čekal jsem daleko lepší spolupráci, konkrétně ve formě automatického krytí. Vaši drazí kamarádi se totiž schovají za překážku, pokud jim tak přikážete, ale nestane se už, že by zpoza ní vykoukli.

Co se dále Singleplayeru týče, tahá Vás striktně za nos z místa A do místa B, ale nepřijde Vám to, protože vždycky máte více možností jak se do místa B dostat ač již ve formě více dveří, oken, slanění ze střechy apod. Systém ukládání je zde ve formě chackpointů. Až na pár výjimek, kdy Vás to hodí poměrně daleko, zde není moc na co si stěžovat.

Hra se vydala jinou cestou, je modernější, má značnou škálu nových ač pro některé zbytečných prvků a vytěžila ze svého zdroje hodně. Co ovšem zarazí je konec hry. Po sérii misí, které proumíráte se svým teamem, kde Vás občas budou a nebudou ohlušovat/oslepovat flash granáty, kde Vás budou dokola štvát kamikaze v podobě teroristy se štítem a kde se budete dostávat do situací, kde budete nadopováni adrenalinem a testosteronem jako Schwarzenegger ve filmu Commando a neohroženě budete zdolávat nepřátele se prostě čas od času stane, že Vás zabije někdo zezadu nebo ze shora. Vinit Vaše kolegy je sice na místě, nicméně bezpředmětné.

Jo a ten konec, málem bych zapomněl. Konec je ... jak to jen říct. Znáte takový ten pocit, kdy po Vás střílí vrtulník, běhá na Vás bezpočet nepřátel a vy se schováváte za zdí 1x1 metr? A když vše utichne, zastřelíte známého z jednotky, protože mu přeskočilo? Tak tady Vám to hra přesně znovu připomene :)

Multiplayer, jak již sama hra napovídá v úvodu "Game Experience May Change During Online Play" je jiná záležitost. Takový Terorist Hunt s kamarády nebo i s jinými lidmi online je opravdu velká zábava. Zde ovšem Vás nejspíše zarazí, že se nepřátelé chaoticky spawnují průběžně po mapě. Sice je to dynamičtější, ale velice často se někdo spawne i za Vámi.

Tuto hru velice doporučuji lidem, kteří si chtějí s někým zahrát, pobavit se u toho a trochu (nebo více) i taktizovat, protože hra tu nabízí kromě multiplayeru i kooperační mód a sami víte, že takových her zase moc není. Hodnocení mám vysoké právě za inovativní přístup, kterého se autoři ujali velmi dobře.

Pro: Fresh akce, systém krytí, vaše hlášky v průběhu hry, možnost tvorby charakteru (vzhled, výbava, zbraně, upgrady), kooperace, terorist hunt

Proti: Váš team, příběh (především konec), hlas vašich kolegů (neni téměř slyšet), spawn nepřátel, flashe, štíty

+15 +16 −1

Dear Esteban

  • PC 15
Velmi slabá parodie.

Vtipný mi to nepřišlo, zvuková stránka nedořešená. Hrací doba je směšná.

Tohle se prostě nepovedlo.

Pro: Grafika

Proti: Délka, zvuky, nuda

+15 +16 −1

Wanted Guns

  • PC 70
Wanted Guns jsem dohrál dvakrát a musím zkonstatovat, že mě hra dost bavila, přestože se jedná o celkem průměrný počin ve všech ohledech - přes grafiku, příběh i hratelnost. Něco mě však muselo upoutat, jinak bych ji nedohrál hned dvakrát, přičemž uvažuji i o třetím rozehrání.

Rozumím zdejším průměrným hodnocením, které se pohybují převážně kolem čtyřiceti procent. Příběh hry je plný klasických westernových klišé, grafika je dost podprůměrná a hra ani nic nového do žánru nepřináší. Snad jen bylo zajímavé, že v průběhu hry se občas střídaly pasáže mezi hraním z pohledu třetí osoby, které převažovaly, s pohledem první osoby.

Kladu si však otázku čím mě tento herní počin upoutal více než ostatní? Hra opravdu ničím extra nevyniká, tak proč?

Asi zklamu vás, kteří očekávali nějakou pointu, avšak ani já sám neznám přesnou odpověď na tuto otázku. Nejspíš byla hra ve všech ohledech tak průměrná, že svoji průměrností splnila účel a zabavila mě. Nebo jsem snad nehrál dostatek her z westernového prostředí, tak nemám hru s čím porovnat? Kdo ví, každopádně musím vyzkoušet třeba takové Desperados, to je podle hodnocení jiná liga a je možné, že po dohrání jmenované hry hodnocení u Wanted Guns snížím...
+15

Sleeping Dogs: Nightmare in North Point

  • PC 50
Čínští bubáci, démoni a upírské zombie které skáčou jak námesíční klokani. Wei má zkrátka smůlu a místo příjemného večera s dívkou, ho čeká noční můra s nemrtvými a záchrana města.

Autoři vzali oblíbené zombie téma a naroubovali to do hry která se brala vážně, nyní ale toto DLC působí směšně. I když hráč příjme tento fakt a přistoupí na tuto hratelnost, zjistí že hru okleštilo toto téma opravdu hodně. Přestřelky jsou prakticky pryč, auto se využije jen na přesun mezi bodem A a B, a hlavní náplní bude tedy mlátit nemrtvé a démony. A ani tato kratochvíle není nijak zábavná oproti bojovým scénám z původní hry. A vedlejší úkoly? Vymlátit samozřejmě další bubáky a zachránit nebohé lidi u kterých hopsají.

Toto DLC je zkrátka čistý průměr, ničím nezajímavá šeď, která je kalkulem a snaží se svést na zombie vlně.
+15

Dreamfall: The Longest Journey

  • PC 100
Možno by stačilo napísať komentár len jedným jediným slovom: "Ďakujem!". Ale to by asi nebolo veľkým prínosom pre iných hráčov...
Pred vašimi očami sa rozvíja mimoriadne košatý a komplikovaný príbeh, ktorý by snáď vydal aj na tri celovečerné filmy. Fantasy svetov je hneď niekoľko a je ťažké vybrať, ktorý z nich je pôsobivejší.
Hráte až za tri rôzne postavy, pričom zmeny medzi nimi takmer spôsobia schizofréniu. Ak si raz už zvyknete na Zoe, ťažko sa Vám zrazu bude hrať za svalnatého šermiara...
Toto všetko by bežnému duševnému maloroľníkovi, ktorý je zvyknutý iba na bezhlavé kosenie nepriateľov rotačným guľometom, malo spoľahlivo spôsobiť točenie hlavy a nechápavé krútenie hlavou. My ostatní, intelektom vyspelejší, sa len pousmejeme a dlhé hodiny sa kocháme fantáziou tvorcov tohto adventúrneho klenotu.
Za celý čas neprichádza fakticky jeden jediný zákys. Neviem, či mám práve túto skutočnosť brať ako pozitívum alebo negatívum. Človek má skôr z celej hry akýsi dojem filmu, s ktorým má iba občasnú interakciu. Hlavne "akčné" pasáže, kde treba zabojovať či už holými rukami alebo zbraňou, pôsobia dosť impotentne. Na toto všetko však človek veľmi rýchlo zabudne, ak sa na okamih zastaví, nadýchne a poobzerá vôkol seba...
100% hodnotenie je v tomto prípade absolútnou povinnosťou.

Pro: herný svet, atmosféra, postavy

Proti: nízka obtiažnosť, zložitý príbeh, extrémna dĺžka

+15 +16 −1

Face Noir

  • PC 60
Na tuto adventuru jsem se hodně těšil, protože jsem velkým fanouškem noir a jak název, tak i trailery napovídaly, že svou zálibu plně uspokojím…. Skutečně?

Abych hře nekřivdil tak touha po noir byla skutečně uspokojena. FN doprovází krásně depresivní jazzová hudba. I když je hudba pěkná tak nekonečná smyčka, kterou nás autoři při hraní obdaří, mě po asi hodině hraní začala dost sr*t a navíc i silně kazila atmosféru, když hrála vesele ve smutném rozhovoru….

Příběh je příjemný propletenec, který ale vysvětluje vše do puntíku a nenutí vás používat představivost a fantasii. Celou hru vlastně směřujeme ke konci, co už známe. I když konec není tím koncem, za který se vydává. Špatné dialogy hravě převálcují naopak skvělé monology. Ale alespoň není hlavní postava Jake del Nero v dialozích mlčenlivý pokladač otázek jako v jiných hrách a často mluví víc než osoba, které se na něco ptá.

Nejvíc jsem si užil pasáž v muzeu, krása jak graficky tak atmosféricky.

Hlavní roli ve Face Noir hraje detektiv Jack del Nero, další cynický hláškař, kterých je ve hrách plno. Ve hře si zahrajete i za jinou postavu než del Nera a to jeho bývalého partnera Seana. Ten je mnohem sympatičtější a uvěřitelnější než Jack. Části hry kdy hrajete za Seana, jsou velmi krátké a prakticky bez obtížnosti. (Pro úplnost příběhu by bohatě stačila normální video sekvence, i když musím uznat, že takto je prožitek silnější a dává větší možnost vžít se do příběhu). Sean je výborně nadabován a druhá část za něj už je zajímavější i hudba se úlevně změní v krásně mrazivou. Dále taxikář Chon (alias Barry Kripke z TBBT), i když vypadá jen, jako herní pomůcka na přepravu po lokacích si v příběhu nakonec střihne i pidi roličku. Ve hře je ještě důležitá sympatická rusovláska Gretha, ale ta bude asi důležitější až v dalších dílech.

Pohyby a gestikulace postav jsou hodně prkenné (asi jako Harrison Ford ve čtvrtém Indianu Jonesovi). Čekal bych, že alespoň hlavní postava na tom s pohybem bude líp, ale ta je na tom paradoxně nejhůř. Některé lokace jsou zobrazeny izometricky a to způsobí, že detektiv není vůbec vidět. Noir znamená francouzsky černá a tato barva hraje ve hře prim, bohužel i v detektivově oblečení a proto s okolím často splývá.

Ze začátku nečekejte nijak zvlášť záživné úkoly (přines to nebo udělej to a můžeš si vzít to). Hra je strašně jednoduchá možná nejjednodušší adventura co jsem kdy hrál. Poté co na něco přijdete, vás hra nasměruje okamžitě do lokace, kam byste měli zamířit.

Možnost přepínání inventáře ze 2D na 3D je sice zajímavé, ale jinak úplně k ničemu. 2D klasika je uživatelsky mnohem příjemnější.

Face Noir obsahuje zajímavou minihru, kdy si Jack musí spojit souvislosti s buď předmětem nebo osobou či s tím jak se dostat dále ve hře. Mini hra s paklíčem spíš obtěžuje a naštěstí jde po nepovedeném prvním pokusu přeskočit. Puzzly jsou na slušné úrovni a patří k tomu lepšímu co FN nabízí.

Nevím, jestli to bylo nastavením, ale díky této hře jsem zažil nejpomalejší sidescroll všech dob. Dooobaaa. Jack se nerozeběhne, jak je lokace dlouhá….

FN obsahuje možná až příliš interakčních míst, to potěší především hráče průzkumníky. V pozdější fázi hry tyto místa značně prořídnou (že by autorům došly nápady, nebo je kvůli rychlejšímu spádu konce hry ubraly). No každopádně hru to urychlí.

Ve hře se budete i několikrát plížit kolem stráží, tato část je tu vyloženě navíc a vzhledem k ovládání, kdy Jack reaguje trochu opožděně (což je ale pochopitelné, když celou hru chlastá whisky :) ), i otravná.

Detektiv po celé noci na dešti je vždy suchý… a schůzka na mostě kde se sejde s člověkem v košili s vyhrnutými rukávy WTF.

Témata, která jste v rozhovorech už vyčerpala, nemizí a ani nejsou nijak označena. Takže je vše na vaší paměti.

U mě osobně vítězí ve všech směrech lepší Cognition ať už jde o hl. hrdinu, dialogy, příběh,….

První díl nabízí slušný rozjezd vícedílné adventury a Face Noir předvádí i ukázkový otevřený konec.

Pro: Noir, monology, hudba, muzeum, puzzly

Proti: Nepřehlednost, jednoduchost, dialogy, hudba, animace

+15

Black Mirror II

  • PC 75
Německé studio Cranberries se zhostilo původně nezamýšleného pokračování skvělého českého díla. Řekl bych, že tu bylo skutečně dost věcí, kterých se obávat, ale Němci uchopili práci zlatých českých ručiček poměrně elegantně a s citem a dokázali nám naservírovat plnohodnotné pokračování příběhu a celkové rozšíření děje. Hra ani nebyla nijak výrazně změněna, ovládání pravým a levým myšítkem zůstalo, inventář ve stylu spodní lišty byl taky zachován a navíc přibylo ovládání kolečkem myši.

Grafika je oku lahodíci, hudba i atmosféra neztrácejí dech v žádné scéně, jen to tempo vyprávění je slabší. První dvě kapitoly určitě nejednoho hráče donutily udělat si na nějaký čas pauzu, příběh totiž začíná v Nové Anglii v USA, s naprosto cizí hlavní postavou, a než se naváže na děj a starou známou Anglii z prvního Posla, chvíli to trvá. Navíc mi příšlo, že Němci si chvíli osahávali, co a jak ve hře udělat, takže nás nutí dělat spoustu docela zbytečných a ne moc záživných věcí. Hlavní postava je navíc skutečně hodně ukecaná a kdejakou prkotinu sáhodlouze komentuje. Dvakrát nebo třikrát jsem se podíval do návodu, protože jsem zkrátka neměl chuť třeba hledat nějakou železnou tyč po celým americkým městečku. Naštěstí se ale s třetí kapitolou příběh přehoupl do Anglie a hra dostala směr i tempo, jak v hratelnosti, tak ve vyprávění. Dočkáte se pár odpovědí na otázky, které zanechal první díl a projdete se starými oblastmi z prvního dílu, všechny nakreslené v novém a krásném kabátu, potkáte nové, ale i staré postavy. Obtížnost hry se postupně možná malinko zvyšuje, celkově ale stojí o kousek za prvním dílem. Alespoň už ale nenastává ztráta motivace pokračovat dále.

Dabing hlavní postavy je docela fajn, ale většina je namluvena v takovém dumavém neutrálním tónu. Občas je hlas trochu neúměrný situaci (hrdina větu najednou zakřičí, apod.). Údajně je to proto, že p. Prachař neměl k dispozici scénář, četl teda jen věty z papíru. Ostatní postavy nadabovány snad ještě hůře, a ta, co namluvila nemocniční sestru a policistku... nevím, kdo jí dabing nabízel, ale neměla by už nikdy propůjčovat svůj hlas jakékoli postavě ve hře, natož ve filmu. Je to trošku škoda... to, jak postavy mluví přispívá velkým dílem na celkovém působení hry, a bohužel i tady to výsledný zážitek trochu ovlivňuje, ale nakonec to zas až tak hrozné není.

Konec hry naštěstí není tak ukvapený, jako v prvním díle, hlavně i díky tomu, že druhý díl tvoří prostředek v trilogii. Přišlo i na několik zvratů a popravdě jsem je nijak zvlášť předem neočekával. Je vidět, že Cranberries se možná tak trochu učili za pochodu, ale myslím si, že to zvládli a vytvořili velmi důstojné pokračování. Ale stále bylo co pilovat...
+15

Blackthorne

  • PC --
Nostalgická vzpomínka na časy, kdy malé Garreťátko koukalo na monitor s vypleštěnýma očima na tu grafickou nádheru, střílelo ubohé otroky a připadalo si u toho hrozně nadřazeně a drsně. Především pak střelba za zády bývala asi nejoblíbenější kratochvíle. Dohrání nepřipadalo v úvahu, a tak si jen tak chodilo a střílelo a pořád znova a od začátku. Jednou přišla bouřka a s ní blesk a s ním výpadek proudu a s ním poškození hry při zhasnutí PC. Od té doby na něj nespočinulo okem, až pár let zpátky... to už dospělý a plně vyvinutý Garret využil emulátoru a pokoušel se do hry znovu dostat a dorazit ji once & for all. Bohužel, bug někde v 1/3 hry tomu chtěl a Garret opět nebyl schopen hru dokončit.

Až pak jednou jakýsi leebigh plácnul něco o free verzi na Battlenetu a... zanadával si řádně, některé levely bylo potřeba se naučit kousek po kousku a často bojoval i s bugy (hra použila nesprávný klíč nebo jiný předmět), ale nakonec, téměř po 20ti letech, se mu to podařilo. Blackthorne je pokořen.

Hrát jej na dvaceti-sedmi palcích není nic příjemného, na řadu tak muselo přijít hraní v okně, což působilo neskutečně roztomile, až rozkošně sladce...
+15