Nejlépe hodnocené komentáře

Tak jsem si dohrál i poslední buildovskou "klasiku" z mládí. Klasika v uvozovkách, protože Redneck Rampage mi přišel trošku trapný i v osmnácti, kdy jsem ho projel poprvé a časem se to rozhodne nezlepšilo.

Základem je absolutní buranství, vidlařina a demence. Do nějakého vidlákova přiletí mimozemšťani, naklonují několik buranů, vyzbrojí je a pošlou řádit. Retardovaný hrdina, který hýká jak osel se vydá v 15 misích zachraňovat ještě retardovanějšího bratra, kterého na konci většiny kol musíte majznout přes jeho hnusnou držku páčidlem. WTF? Do toho se léčíte chlastem (ale ne moc, jinak se motáte), z rádia burácí jižanský agrorock, všude jsou slepice, prasata a krávy. A burani na Vás pokřikují sprosťárny (I´m gonna fuck you). Bohužel pokřikují pořád a to ikdyž jsou za zdí a momentálně na ně nemůžete (asi šestý smysl) a po chvíli máte chuť vypnout kromě muziky i zvuk. Celou tu příběhovou marnost lemuje nijaké intro a outro.

Leveldesign jsou nekonečná bludiště se spoustou záseků, kde nebudete vědět jak dál, protože si nevšimnete buď téměř neviditelného tlačítka, neviditelného klíče, nebo se beznadějně ztratíte, protože prostředí jsou několikapatrové, ale mapa je překrývá dohromady. Na zabití je princip na jednom konci zmáčknu čudlík a na druhém se mi otevřou dveře, na které jsem dávno zapoměl. Občas taky zapracuje bug a tlačítko co má otevřít dveře je neotevře. Takže po dlouhé době u 3D akce přišel na řadu návod i cheat na procházení zdí.

Ani s prostředím se tvůrci moc nevytáhli - ze začátku se opakuje příroda a baráky, změna přichází spíše k horšímu. Kanály vrcholící jakousi továrnou na zpracování sraček a monstrum ze sraček. Druhá půlka je naštěstí lepší, dočkáme se pěkných pár lokací jako blázinec či zámek, ale díky nic moc grafice není moc na co koukat.

Naštěstí aspoň tak akční část jakžtakž funguje. Hrdina má postupem času stále lepší zbraně od klasik typu kolt, brokovnice a kalašnikov přes dynamitovou kuši a vrhač disků až po parádní mimozemskou zbraň i s utrženou rukou nebo rychlopalné kozy :). A nepřátelé jakkoliv otravní jsou jsou zároveň docela přesní, smrtící a něco vydrží, takže boj je celkem výzva i na lehčí obtížnosti. Když jsem u nepřátel, něco tak trapného a dementního jako pištící, hopsající ufoni házející vlastní lejna jsem ještě neviděl.

No co dodat. Kdysi se mi to celkem líbilo a slogan "kup to nebo to ta slepice koupí" si pamatuju doteď, takže 60%, ale hrát to poprvé, bylo by to ještě míň.

Po dohrání Heretica jsem se vrhnul na jeho "pokračování" Hexen. Opět zafungovalo mocné kouzlo ZDoom a já si hru mohl vychutnat v grafice jak jsem si ji pamatoval.

Hexen navazuje na Heretic jen příběhem z manuálu - stojíte proti druhému z mocných Serpent Riderů Koraxovi, tentokrát v úplně jiném světě. Podání je tradiční na rok 1995 - intro neexistuje, na konci každé kapitoly je nějaký psaný text a místo outra se dočkáte psaného textu s obrázkem. A opět je tu ono pomrknutí na třetího, stále živého Serpent Ridera.

Jinak je nové ale úplně všechno. I ta stále stylová grafika je oproti barevnému Hereticovi temnější, zlověstnější a s pořádnou porcí atmosféry krutého středověku.

Především se ale změnil styl hry. Místo navazujících kol je tu pět hubů, ze kterých vstupujete portály do dalších podkol, sbíráte předměty, mačkáte tlačítka a snažíte se vyřešit všechny hádanky, abyste se dostali k bossovi hubu a ideálně i do nějakého toho tajného kola. Přiznám se, že systém "tady zmáčku čudlík a v jiném kole se vytvoří most" mi není nijak sympatický. Nedává to moc smysl, je to matoucí a dříve nebo později se člověk beznadějně ztratí. Respawn potvor tomu taky moc nepomáhá. Mě pomohl textový soubor, napsat si název kola a k němu popis kam vedou portály a co zde potřebuju udělat, a odšrtávat splněné. A občas jsem mrknul na návod, abych nic nezapoměl. Nicméně originální to v roce 1995 bylo určitě.

Změnil se i hrdina, na začátku si totiž vyberete mezi bojovníkem, mágem a klerikem, přičemž každý z nich má pouhé 4 zbraně. Já věrný své RPG tradici "nejmocnějším kouzlem je chladná ocel" zvolil bojovníka. Ten začíná s pěstmi, později dostává perfektní sekeru na boj z blízka, později kladivo střílející zelenou magii a nakonec meč, metající zelené firebally. Bojovník je rychlý, silný, něco vydrží, takže většinu monster urubete sekyrou, ty co lítají a střílí pošlete k čertu střílecím kladivem. Jen na meč jsem musel zapomenout, protože zbraně žerou manu a meč ji žere tolik, že jste za chvíli na suchu. Zbraně navíc dostáváte postupně, takže je to zpočátku docela napínavý. Kromě zbraní je zde inventář, víceméně obšlehnutý z Heretica.

Hratelnost je vůbec docela brutál. Celá hra je prošpikovaná pastmi, hlavně kůly jsou lahůdka, někde si jen tak stojíte a najednou Vámi projede kůl a chcíp. To co je jinde secret je zde občas nutné pro další postup, prostě otevřete podezřelou zeď a za ní klíč. A samozřejmě jsou tu monstra. Od jednoduchých vojáků přejdeme ke kentaurům, kteří se kryjí za štít (a odráží střely), jsou tu hnusný ještěři plivající oheň, mágové střílející proud plazmy (a teleportující se) a vrcholem jsou bažinné monstra skryté ve vodě či přízraky v jednom kole.

S bojovníkem se zdánlivá střílečka mění ve 3D variaci na Diablo, která umí brutálně gradovat. Zejména poslední epizoda SPOILER kdy se utkáte se všemi třemi charaktery, později vymlátí armádu monster a na dvakrát musíte porazit bosse, který mi připomínal Vetřelce s šesti pařáty.

Takže co s Hexenem? Je to samozřejmě klasika s perfektní atmosférou a naprosto odlišnou hratelnosti s každým charakterem, jen to bloudění a hledání jak dál už mě zas tak nebere.

Turok 1 se mi před půl rokem při dohrání líbil, Turok 2 jsem ale rozjížděl napotřetí. Poprvé ještě z originálky, kterou jsem odložil s tím že na tohle nemám. Podruhé mě odradila grafika. A až jsem objevil utilitu NGlide, díky které funguje v těchto vykopávkách akcelerace. Graficky je poznat, že jde o konzolovku. Na rok 1999 (PC verze dle Moby Games vyšla později než verze N64) vypadá prostředí přinejlepším průměrně, nicméně vychytávky typu potoky krve z potvor, zabodlé šípy, ustřelené končetiny jsou udělané dobře.

Příběh nemá ani cenu zmiňovat, protože v jedničce jste zabili nějaké zlo čímž se probudilo ještě horší zlo. To vše Vám vypráví v mizerných animacích nějaká paní které není moc rozumět, pochopitelně bez titulků a na konci v nanicovatém outru Vám paní povykládá ještě o horším zlu.

Nicméně důležité je, jak se to hraje a musím říct, že Turok 2 byla výzva. Možná jedna z nejtěžších 3D akcí, co jsem kdy v životě hrál. A nejde ani o souboje či nepřátele. Ti jsou celkem standartní, z rodu Unrealovských, takže čekejte sto a jednu humanoidních, robotických či jiných potvor, ne příliš podobných lidem. Potvory sice různě poskakují a trefit je je oříšek, ovšem jen do doby, než si vypnete defaultně zapnutý autoaim, který paradoxně míření ztěžuje. Občas je tu sice respawn, ale nic tragického. Výjimkou jsou bossové, zejména ten poslední, kteří jsou tuzí až běda... jen přijít na to jak je sejmout je záhul, pak to ještě zvládnout provést.

Výzvou není ani ovládnutí zbraní. Těch je přes 20, což je trochu moc, protože zaberou na klávesnici kromě číselné řady ještě řadu pod tím a vzpomenout si kde zrovna co je není tak snadné. Zbraně jsou často ve dvojicích - slabá a silnější verze a variují od těch naprosto zbytečných (oba nože, dvě omračovací zbraně, granátomet, vrhač min, jakási odrůda naváděcí střely, raketomet, vrhací disk, šípy) přes překvapivě slušné (automatická pistole, suprová brokovnice "Trhač") až po ty vynikající (plazmový kulomet, plazmová sniperka, plamenomet). Zvláštní kategorií je atomovka, kterou sbíráte 6 kol a pak je v posledním souboji naprosto k ničemu.

Výzva spočívá v samotném principu hry. Stejně jako v jedničce začíná Turok v centrálním hubu a otevírá si postupně šestici misí. Ale jakých misí! U každé z nich zkysnete na celé hodiny, jen tu poslední jsem hrál od půl třetí do půl deváté. A zatímco oproti jedničce ubylo skákání, přibylo bloudění. A to tak že velmi. Cesty se věví několikanásobně, jsou tu nadchody, podchody, vodní kanály, šplhání po skalách, plošinky, občas je proti pravidlům přežití nutný někam spadnout, jindy se Vám povede spadnout aniž byste chtěli. Pamatovat si kam mám ještě jít je nadliský úkol, mapa moc nepomáhá, neboť se nedá zmenšit a navíc se díky krásnému bugu vymaže, pokud ze hry vyjedete, abyste mrkli třeba do návodu. Aby to nebylo málo, tak stejný bug obnoví občas potvory při vyjetí ze hry, či při nahrání pozice.

A bez návodu si ani neškrtnete. Ono tím megabludištěm totiž není potřeba dojít jen na konec. Kdepak, v každém kole musíte splnit několik úkolů, často se skládajících z dílčích částí (najít bombu a najít místo kde ji použít to vše krát 3). Pak je potřeba v každém kole najít tři malé klíče pro otevření dalších kol. Najít a aktivovat komoru s "nukem" a vybojovat si část zbraně. Najít ptačí pero, najít komoru a proměnit ho ve zvláštní schopnost. Takže z logiky věci musíte prošmejdit každý kout každého kola, některé věci jsou navíc důmyslně skryté za tajnými zdmi. Návod neslouží k tomu, vědět přesně kam jít, ale aspoň tušit, ve které části kola co najít, protože jinak to můžete hrát znovu, což stejně budete.

Největší peckou je totiž klíč Primagen. Ten se skrývá většinou za místem, na které potřebuje nějakou zvláštní schopnost, jenže ty nenachází ve stejném kole. Abyste doskočili ke klíčí v prvním kole, musíte v tom druhém najít talisman skákání atd.., což znamená naprosto nechutný backtracking. Druhý průchod je sice rychlejší, protože je vše otevřené, minimum nepřátel a víte zhruba kam jít, nicméně i tak je to nechutná prasárna sloužící k prodloužení hrací doby (pro hry z Nintenda 64 typická). A bez 6 Primagen klíčů si neotevřete portál k hlavnímu šéfovi.

Největším vtipem je při tom všem ukládání. V původní verzi jde ukládat pouze na save pointech, které jsou cca 2-3 za celé kolo. Naštěstí PC verze tenhle relikt odstranila a ukládat lze kdekoliv. Jinak si neumím představit kdo by to dohrál. Umřít se dá velice snadno a většinou vlastní blbostí, ale i tím, že nepoznáte, kam jde doskočit a kam ne. I tak se ale nedá uklídat u boss fightů či u některých vymazlených skákání.

Turok 2 byl mazec. Myslím že hráči moderních koridorových 3D akcí by se beznadějně ztratili a hru znechuceně odložili. V hratelnosti nepomáhá ani pár bugů či neférových taktik tvůrců, nicméně i tak jsem se celkem slušně bavil.