Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Chernobylite

vapisczvapiscz
  • PC 60
Zase budu ten zlej, ale co nadělám.

Odehráno necelých 13 hodin, 10 dní in-game. A už mě to prostě nebaví. Ale ať teď nejsem jenom kyselej, tak si pojďme říct nejdřív kladný stránky.

Koncept není úplně blbej. Budujete si vlastní základnu, je tu prvek craftění, sbírání surovin. Prostě to, co znáte ze všech možnejch survival her. Pro mě asi nejzábavnější prvek týhle hry, Samotný chození na miste do různejch lokací mi ze všeho nejvíc připomíná online střílečku Escape from Tarkov. 

No a teď k té kritice. Předně musím říct, že nejsem fanoušek hororového žánru. Rozuměj, nevaděj mi monstra na každým kroku, ale vůči různýmu strašení a lekačkám jsem v lepším případě imunní, v horším se jim rovnou směju. Mám to tak i s filmy.

Po hře jsem pokukoval delší dobu s nostalgií v oku po sérii S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl a i když jsem z recenzí a videí pochopil, že se ta hra dost liší, tak jsem přeci jen trochu doufal ve větší podobnost. Dlouho jsem váhal, jestli hru vůbec kupovat. Když mě ale s kombinací vánočního kupónu a slev na Epic Games vyšla cca na dvě kila, řekl jsem si, že tomu dám šanci.

Tady mě nasrali vývojáři, protože se vzápětí ukázalo, že verze na Epic Games je úplně jiná, mnohem starší, než verze na Steamu. Moc nerozumím tomu proč. Když jsem se vývojářů ptal, odpověděli jen, že verze na Epic jim trvá déle, než čekali, ale že jí vydaj do konce ledna. Neznám podmínky jednotlivých platforem, tak neumím posoudit, proč ty verze nemůžou být stejné se Steamem, každopádně do konce ledna zbývají tři dny a update na EG žádný nebyl.

No a teď co mě sere na hře, je toho dost.

- Repetitivnost: Pořád lízt do cca pěti stejnejch lokací je prostě otravný. Je mi úplně jedno, jak hezký a reálný jsou. Jsou celkem malý a rychle se okoukaj.

- Skrytý časovač misí: Nevím přesně, kolik je to času, ale když jste na mapě dlouho, objeví se tajemný hunter, který vás chce zabít. Není to problém, stačí se dobře schovat a počkat, hunter zase zmizí. Ale je to otravný. Když chcete je v režimu stealth a nepřátelské NPC v tichosti omráčit, abyste si dostali do všech lokací, tak to chvíli trvá. A když vás pak vyruší tahle hovadina, tak to akorát otravuje a zdržuje.

- Skripty: Zapomeňte na AI. Všechno je postaveno na skriptech a bije to do očí. Každá hlídka chodí pořád přesně tu samou trasu. Každá událost se spouští přesně ve chvíli, kdy dosáhnete určitýho bodu. Bleh.

- Psychika: Hra si hraje na to, že krom zdraví fyzického, máte taky ukazatel zdraví psychického. Zabít nepřítele zhoršuje psychické zdraví, vypít flašku vodku naopak pomáhá. Chtěl bych říct zajímavý, ale spíš debilní a otravný. Tak tam nedávejte vole vůbec střelný zbraně a pojměte to rovnou jako stealth.

- Nesympatický NPC: Všechny NPC do jednoho jsou banda nesympatickejch vyšinutejch magorů, který bych s chutí zapálil. Včetně hlavní hrdinky. Snad jedinej normálně člověk je zdánlivě vyšinutej magor, kterej vás nahání. Nemůžu se s nim nějak domluvit a vyhladit všechny ostatní? Nemůžu hrát za něj?

- Příběh: Celá Tatjana je tak strašně otravná ženská, že je mi příběh úplně u prdele, videa s ní přeskakuju, je mi uplně jedno, co s tou krávou bude, hlavně ať už se mi neobjevuje ve snech!

- GUI: Ovládání inventáře a base buildingu je doslova na pěst.

Sečteno podtrženo, ta hra neni pro každýho. Někomu asi sedne, ale rozhodně to neni mainstream. Než se do toho pustíte, nakoukejte nějaký ingame videa a streamy.

Pro: koncept, base building, crafting

Proti: repetitivnost, skripty, nesympatický NPC včetně hlavní postavy, GUI

+14 +15 −1

Ni no Kuni II: Revenant Kingdom - The Lair of the Lost Lord

TainaruTainaru
Dohráno
  • Switch 65
Další strohý komentář k rozšíření (2/3). Labyrint se 100 patry má pro hlavní hru smysl v tom, že se do něj může hráč ponořit kdykoliv během té potenciální fáze, kdy přestává obtížnostně stačit aktuálním výzvám, a nahrabat tam nějaké ty zkušenosti i vzácnější materiál. Problém labyrintu je ovšem v tom, že všechna monstra jsou příliš lehká, zatímco boss na každém 20. patře je poměrně silný a rychlý (hráno na experta), takže se mi několikrát stalo, že jsem ztratil i více než jednu či dvě hodiny postupu ve hře, jelikož v labyrintu nelze ukládat hru. Což mě absolutně vytáčelo a asi po třetím zpackaném pokusu už jsem raději snižoval obtížnost na hard a se slzou v oku jsem vzpomínal na tahové souboje v jiných hrách. Frenetická akce mi prostě nejde. Navíc oživovací materiál pro skupinku má jen silně omezené využití dané limitem pro každý souboj. Nakonec se mi labyrintem podařilo zdárně projít, ale v poslední třetině jsem cítil, že těmto grindovačkám zcela neholduji a chvílemi mi to již přišlo dlouhé, mimo jiné i proto, že generované chodby se opakovaly stále dokola se stejnými místy. Líbilo se mi ovšem příběhové pozadí a odhalované tajemství.  

Rozšíření také rozsypalo po celém světě malé modré kuličky, jež je možné sbírat klidně od začátku hry. Jsou to Rolandovy záznamy do leafbooku, což je vlastně fantasy tablet, z nějž je možné pořizovat snímky a dávat je na místní sociální síť. Mimo Rolandových záznamů bývají obsahem i snímky pořízené jakýmkoliv obyvatelem Ni no Kuni a pod příspěvky se objevují komentáře jiných uživatelů. Což někdy může být celkem sranda, když se s něčím svěří postava, kterou ve hře znáte, a postaví se tím do jiného světla. Ale abych se přiznal, tak po opuštění městečka Goldpaw už jsem si na leafbook ani nevzpomněl.

Novinkou jsou bojové metody. Namátkou jsem si je vyzkoušel, ale ani jedna mi příliš nepřešla do krve. Metody mění zažitý stereotyp boje a obohacují jej o další mechaniky. Třeba adrenalinové uhnutí od nepřátelského úderu, zatímco postava ve zpomaleném záběru dokáže zasadit několik vlastních rychlých úderů; nebo házení různých mechanických udělátek. Tady bych chtěl ovšem podotknout, že pro mě nastal ten problém, že i když jsem postavám nějakou speciální metodu nastavil, tak hra ji prostě ignorovala u postav, které sama ovládá vedle hráče na bojišti, a tím podle mě mizí spousta zábavy. Mohlo vzejít několik různých zábavných kombinací okořeňující živé soubojové části; takto mi to přišlo jako dost nevyužitý potenciál.

Rozcestník - základní hra a 3 DLC:
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom   
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom - Adventure Pack    
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom - The Lair of the Lost Lord    
Ni no Kuni II: Revenant Kingdom - The Tale of a Timeless Tome

Pro: Nové bojové metody; Rolandův deník; tajemství v labyrintu.

Proti: Zdlouhavý grind; hra nepoužívá zvolené bojové metody u dalších postav.

+14

Brány Skeldalu 2: Pátý učedník

veselykralicekveselykralicek
Dohráno
  • PC 85
Brány Skeldalu 2 jsem hrál paradoxně o dost dřív než jedničku a paradoxně mi víc sedla než většině hráčů. Klasické point and click adventury a strategické tahové souboje alá Heroes of Might and Magic jsem měl radši mnohem dřív než dungeony a nebyl zatížen ani dojmy z jedničky a neočekával jsem další krokovací dungeon. Přestože hra dost zapadla a dozvěděl jsem se o ní až po letech tak nějak náhodou, na papíře zněla slibně. Kombinace adventury a tahových soubojů se mi zamlouvala a do hry jsem se pustil. A musím říct, že jsem byl víc než nadšen.

Jasně, příběh asi není nic moc, ale ten pro mě upřímně ve hrách nikdy nebyl nejdůležitější. Daleko víc ocením právě kvalitní soubojový systém a systém vývoje postavy. A Branách Skeldalu 2 bylo oboje zvládnuto dobře. I když samozřejmě brzy pochopíte, že některá kouzla jsou lepší než jiná, některá budete používat pořád, jiná si po přečtení popisku ani nevyzkoušíte. Ale tak to prostě je a těžko to hře vyčítat, to má nějakým způsobem každá hra. Co mě ale upřímně překvapilo, bylo, jakým způsobem jsou obě složky hry a jak často jsou propojené, jak často je musíte kombinovat. Že se nejedná jen o část bojovou a část adventurní, kdy když Vám nejde nebo Vás nebaví jedna, pustíte se do druhé. V adventurní části např. potřebujete peníze, abyste si mohli koupit předmět, který Vás posune dál v příběhu, ale peníze musíte získat bojem. Zisk některých kouzel musíte podmínit adventurními prvky, ne je jen koupit nebo tak nějak získat v průběhu příběhu. Na několika místech musíte zase použít kouzla, abyste se posunuli dál v ději. Musím přiznat, že na těchto místech jsem velmi často zakysnul a musel se podívat do návodu, ale bylo to spí tím, že se mozek přepnul do adventurní části a nenapadlo ho hledat řešení v knize kouzel, která používáte v boji (situace, kdy musíte použít Teleportaci, Magický štít nebo např. Zrychlení).

Musím uznat, že závěrečná část už byla soubojově hodně natahovaná a dost stereotypní. Naučíte se jednu nebo dvě kombinace kouzel, které jsou nejsilnější a většinu soubojů už nic nevymýšlíte. Prostě naklikáváte stejná kouzla a postupujete k dalším soubojům, které probíhají zase a pořád stejně. Konec už jedete docela s návodem, protože nechcete bloudit do špatných uliček přidávat si stále více stejných soubojů. Což hodnotím jako největší slabinu hry.

Suma sumárum musím říct, že mi Brány Skeldalu 2 přijdou lepší hrou než jednička, její jiný styl mi více sedl a přišel mi i zábavnější. Hru jsem tak nyní dohrál už potřetí a nevylučuju, že si ji někdy v budoucnu dám ještě aspoň jednou, což se bohužel o jedničce už říct nedá. Docela mě mrzí, že hra docela zapadla, když nenaplnila očekávání po prvním dílu a i mně docela trvalo, než jsem se o ní dozvěděl.

Pro: Zábavná kombinace adventury a soubojů, souboje, učení nových kouzel, RPG prvky, kompletně v češtině

Proti: Slabší příběh, ke konci stereotypní souboje

+14

Cat Goes Fishing

ArtranArtran
  • PC 70
Přes poněkud infantilní námět je Cat Goes Fishing zábavná oddychová hříčka (a nakonec ne zas až tak triviální) postavená na principu objevování vzácnějších druhů ryb dále od břehu a v hlubších částech moře. Od jiných her "simulujících" rybaření se liší tím, že vidíte vaši návnadu pod hladinou a pokud usilujete o specifický úlovek, musíte dávat pozor, aby vám na návnadu nezabraly ryby, o které nestojíte.  Samotné rybaření probíhá většinou tak, že nahodíte návnadu (typicky s připevněnou raketkou, aby dolétla dále), chytíte menší rybku a na ni následně chytáte větší dravce. A zároveň se modlíte, aby vám návnadu nespolkly jiné četnější druhy (čímž se zároveň poněkud tlumí stereotypní grind tohoto typu her). Jak budete lovit větší, vzácnější a tudíž i lépe zpeněžitelné ryby, dostanete se i k prutům dosahujících do velkých hloubek, ve kterých čekají skutečně specifické úlovky. A právě tento explorativní prvek vás pohání dál v hraní. Každý prut pak navíc můžete rozšířit o určité množství taktických vylepšení, díky kterým můžete lépe dosáhnout vašeho cíleného úlovku. Časem si také můžete koupit různé typy loděk, abyste nemuseli rybařit pouze ze břehu a v rámci update byly do hry přidány i ulovitelné kloboučky a čepice, které vám přidělí nějakou užitečnou vlastnost. Příjemná hudba na pozadí pak přispívá k relaxačnímu zaměření hry.
+14

Brütal Legend

TelimektarTelimektar
  • PC 80
Tak tohle byl brütální nářez. Nečekal jsem něco takového, popravdě nečekal jsem vůbec nic a o to více jsem byl mile překvapen.

Když jsem v úvodu viděl hranou scénku s Jackem Blackem, obával jsem se toho nejhoršího. Tedy naprosto dementního humoru a špatné hry celkem. Naštěstí opak byl pravdou. Dostal jsem zábavnou hru která si umí udělat srandu sama ze sebe a hlavně z toho o čem je, tedy o metalu a boji proti jeho protivníkům z jiných hudebních žánrů. Čekal jsem že dostanu klasickou rubačku, možná s otevřeným světem. Ale co jsem nečekal bylo to, že tím světem budu projíždět ve vymazlené, ohně šlehající káře. Stejně jako jsem nečekal že si to auto budu moci nadále tunit, nejen vzhledově ale i zbraňově protože občas se pár palubních kulometů hodí. Nečekal jsem ani to že hra bude vlastně o tom že jako bedňák děláte občas ozbrojený doprovod kapele na turné, stavíte pódium, sháníte fanoušky a prodáváte jim merch. A to navíc ještě zčásti ve strategické formě?

Jestli máte alespoň trochu rádi metal, rock nebo podobný žánr, dejte téhle hře šanci. Zvolte si nízkou obtížnost a vnořte se do světa kterému vládnou mocně kytarová sóla. Užijte si to.

Pro: soundtrack, metal, zábavnost

Proti: ovládání, špatné vysvětlení některých herních principů

+14

The House of Da Vinci

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 70
K této hře jsem se dostal tak nějak náhodou díky herní výzvě. Prakticky jediné, co jsem o ni věděl bylo to, že je to 3D adventura, kde se především řeší logické problémy, v podstatě obdoba The Room. A vlastně přesně tohle jsem dostal.

Příběh je zde bohužel hodně na pozadí, ani jsem pořádně nepochopil kdo jsem, co mám s Da Vincim společného a proč mám jít po jeho stopách. I závěr celé hry působí divně až nedokončeně. Moje otázky zůstaly prakticky bez odpovědí. Těch jsem se dočkal až ve druhém díle hry. Suma sumárum, přijde mi, že jsem hrál už i pár hidden object her, kde byl příběh zajímavější než zde.

Tahle hra ale naštěstí není primárně o příběhu, ale o procházení místností a hledání logických řešení u hlavolamů a dalších puzzlů. A ty jsou podle mě ztvárněny bravurně, prakticky srovnatelně se zmíněnou hrou The Room. Hledání jejich řešení mě hodně bavilo a hraní jsem si tak užíval. Až jsem se párkrát divil, kolik puzzlů a dalších strojů se dá narvat do jedné malé místnosti. Nicméně cca v poslední čtvrtině hry obtížnost značně přituhává, takže v mém případě docházelo až k nezdravě častému čtení nápovědy. Ta je naštěstí zpracována ve stylu, kdy nejprve jen mírně napovídá a až později popíše přesnější postup. Pak se mi líbí zpracování přehlídky bonusových Leonardových vynálezu. Super nápad.

Asi největší výtku pak mám k ovládání. Přesuny mezi statickými body jsou takové pomalejší, až mi to trošku připomínalo přesuny v prvním Atlantisu. I ovládání jednotlivých interaktivní prvků myší mi přišlo občas nepřesné a těžkopádné. Celkově mi přijde, že je hra navržena primárně pro ovládání gesty na tabletu nebo mobilu a na ovládání myší se moc nemyslelo.

Co se grafiky týče, vše vypadá moc pěkně, získané předměty si můžeme do detailů prohlédnout, tady prostě není moc co vytknout. Hudba mi přišla nevýrazná a neutrální. Trošku je ale škoda, že tu chybí dabing a teď nemyslím český, klidně by to mohlo mluvit anglicky.

Výtek se tu sešlo docela dost, ale to nejdůležitější je, že mě hraní bavilo a v takovém případě se dá nad spoustou věcí zavřít oko. Kdo má rád logické hry ve stylu The Room, tak s The House of Da Vinci jistě nesáhne vedle.

Pro: Logické puzzly, grafika

Proti: Ovládání, příběh

+14

Mass Effect: Bring Down the Sky

novotennovoten
Dohráno
  • PS4 75
Vracet se po delší době k fandomu, který čas natřikrát obalil nostalgií, je vždy ošemetná záležitost. Mass Effect se ke mně dostal už před dlouhými deseti lety a dodneška pravidelně říkám, že jde o moji nejoblíbenější herní sérii. Strávil jsem u ní ale mraky hodin a dlouho jsem trval na tom, že nemá cenu mělnit zážitek, když stejně ten pravý "kánon" zůstane takový, jaký byl při prvním hraní. Když ale byla oznámena Legendary Edition a trailer na ni vyzobal všechny ikonické momenty, zůstalo mi v hlavě semínko nejistoty. A když jsem o nějaký ten měsíc či rok později přemýšlel, co budu hrát, došlo mi, že i přes krásné kousky v knihovně nebo desítky zajímavých titulů v obchodě myslím jen na to, jaké by to bylo na Normandy, když jsem o pár vrásek a hráčských zkušeností bohatší. Nemá cenu si nic nalhávat, nostalgie funguje jako blázen a přestože jsem první díl vždy vnímal jako ten nejslabší, překvapilo mě, jak moc mě přesto dostal. Tentokrát v kůži mužského Sheparda (aneb vsadil jsem všechno na roleplay kartu) jsem se podíval na Eden Prime, zakousl se poprvé do opatrně košatícího příběhu a jakmile jsem se poprvé dostal na Citadelu a začala hrát povědomá hudba, nebylo obrany. Místo jedné dvou hodin hraní jsem pro ten den odpískal docházku v zaměstnání a seděl u konzole až do večera.

Paradox je, že právě DLC s výpravným podtitulem Bring Down the Sky dělá hře trochu medvědí službu. Vybírá z ní a zdůrazňuje to ne snad nejhorší, ale nejméně aktualizované a z dnešního pohledu atraktivní. Zaprvé se jedná o oblast, kam se dostanu jenom Makem. Mám to vozítko rád, baví mě, že se ne a ne převrátit, baví mě, že umí skákat, ale ty chvíle, kdy není schopné vyjet na skálu, i když těsně za ní se skrývá můj cíl, mě budily ze sna a teď budou budit znovu. Není to vyloženě k vzteku, ale občas už to hraničí s frustrací a BDtS je opravdu o tom, že ke všem důležitým lokacím se bez Maka putuje tři roky. Druhým zklamáním je to, že kolegové, které s sebou na asteroid vezmete, toho moc nenamluví, což vždycky zamrzí. No a konečně - je to rozšíření akční, bez nějakého atraktivnějšího interiérového zasazení. Opět šedé chodby s výjimkou závěrečného atria, kde se ale hráč nestačí otáčet vzhledem k počtu nepřátel.

Naopak si cením bližšího seznámení s rasou batarianů, kteří jinak v prvním díle prostor nemají, překvapivě na pohled hezkého výhledu na blížící se Terra Novu nebo finálního dilematu, nad kterým jsem pár minut seděl. Nakonec jsem se rozhodl pro záchranu rukojmí a nutnost nechat hlavního teroristu jít, ale rozhodování to nebylo jednoduché a nebýt toho, že odměnou za onen krok je slušná porce bodů do Paragon snahy, tak... bych se asi rozhodl stejně, jen bych o tom přemýšlel ještě o pár minut déle.

Pro: Finální rozhodnutí, specifická depresivní atmosféra, prohloubení znalostí o Batarianech

Proti: Příliš podobné vedlejším misím, málo variability při průchodu

+14

The Tiny Bang Story

RomcaTRomcaT
Dohráno
  • PC 80
O této hře, jsem věděla jen to, že je od ruského vývojářského studia Colibri Games a že je to hledačka. Proto jsem byla příjemně překvapena, když jsem viděla tu pěknou kreslenou grafiku, která mi připomněla hry od Amanita Design (například Machinaruim).

Velmi rychle jsem se ve hře zorientovala a zjistila, že v každém levelu mohu chodit mezi dvěma až třemi lokacemi a mám sbírat určitý počet dílků puzzle plus další věci, které vyplynou z hraní. Hledání je celkem těžké, chce to mít soustředěné oko.

Dále je hra velmi příjemně proložena spoustou miniher, které mi slušně potrápily mozkové závity a některé i reflexy. Přiznám se bez mučení, že jedna mi prostě za boha nešla a musela jsem lovit na netu, jak na to. Sypu si popel na hlavu. Když jsem nemohla najít nějaký dílek puzzle, stačilo nachytat dost poletujících komárů a měla jsem nárok na jednu nápovědu, kde se puzzlík schovává. Za každým kolem mě čekalo skládání dílků do obrázku planety Tiny.

Tady mi přišlo trochu líto, že jsem při hraní sbírala různé tvary puzzlů, ale při skládání byli použity jen klasické „na ležato“ nebo „na stojáka“. Ovšem i tady musím říct, že mi to skládání chvíli zabralo, a to jsem se puzzlů za život něco naskládala.

Hru mohu jedině doporučit, je to moc fajn jednohubka na příjemný odpočinek po práci.

Pro: kreslená grafika, nápady, logické hádanky, hudba

Proti: málo tvarů dílků puzzle při konečné skládačce 

+14

Grow: Song of the Evertree

DeCode89DeCode89
Dohráno
  • PS5 90
Velmi odpočinková hra ve které se dá utopit hodiny času i když po jisté době se stane hrozným stereotypem. O hru jsem zavadil pouze náhodně a dost mně zaujala svou “jiností”.

Na první pohled působí hodně nintendo stylem, což hře ale vůbec neubírá.


Hrajete v hlavní roli, za alchymistu, který se snaží pomoci věčnému stromu zbavit se zlé nákazy, která je zde symbolizována trny. Hra má dvě úrovně a to jak budovatelskou stránku ( tvorba vesnice), tak řešení rébusů při získávání fragmentů písně.
Dále pak pomocí kouzelného kotlíku vytváříte vajíčka světů, které po zasazení ve vyšších patrech stromu nabudou a stávají se zahradami, na kterých zasazujeme rostliny a čistíme od nákazy, sutin až po čištění nákazy od “zvířat”.

Hra obsahuje časový úsek, kdy se mění den a noc. V noci lze pracovat, jen ve vesnici a tak můžeme dospat noc v posteli, aby zase bylo ráno a my mohli pracovat.

Hru doprovází asi jedna z nejlépe zkomponovaným hudebním podkresem, kdy světe div se, ale o hudbu se staral Český symfonický orchest…

Hře ubírá jen ten stereotyp, ale nějáká větší koncepčnost, ale jde o indie studio, tak se to dá pochopit.

Celkově jde o velmi zajímavou hru, která mě dokázala zabavit a přitom se honosila příjemnou cenovkou a proto za mně 90%

Pro: Hudba, prostředí, jedinečnost

Proti: Stereotypní činnosti

+14

Hravouka

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
Hravouka je určena spíše mladším ročníkům, které se mohou leccos přiučit a jako pomůcka při výuce přírodopisu (nebo spíše přírodovědy) na základní škole, by posloužila určitě skvěle. Jde sice jen o virtuální encyklopedii, kde jsem s lupou zkoumal rostliny a živočichy, ale ta forma, jakou jsou mi informace podávány, se povedla, včetně doprovodné hudby.

Jasně, je tu i pár blbostí, jako že je třeba klikoroh borový na smrku, když borovice stojí hned vedle nebo má u rybníka noru zrovna jihoamerická nutrie, která obývá spíše břehy řek a potoků, stejně jako česká vydra nebo bobr, které bych tu viděl raději, ale budiž.

Hra je přeložena do dvaceti jazyků včetně brazilské portugalštiny nebo latinskoamerické španělštiny, to se opravdu jen tak nevidí. Určitě Hravouku projdu i s dětmi, kterým se bude zajisté líbit a mladší syn navíc dostal ilustrovanou knížku ke hře, tak si s ním i s tím starším, projdu také tu.

Pro: interaktivní encyklopedie, forma podávání informací, hudba, překlad do dvaceti jazyků

Proti: jen čtyři menší prostředí, nutrie

+14

Evolution GT

enduraendura
Dohráno
  • PC 50
Je mi velice líto , že hru s potenciálem být celkem zábavnou závodní arkádou musím ohodnotit podstatně hůře než její předchůdce . Jejím největším problémem je nevyváženost . Vysvětlím , jen co popíšu nějaké klady .
Stejně jako ve hře SCAR jsou zde hezké tratě , jak mimoměstské tak i závodní , některé jsou dokonce stejné . Také aut různých výkonnostních kategorií je celkem dost a až na výjimky se chovají uvěřitelně . Zhruba 2/3 kariéry je skvěle hratelná , zábavná a chytlavá . Počasí se během závodů nemění , ale to při tak krátkých závodech čítajících pár okruhů vůbec nevadí . Alespoň v některých závodech je slunečno a v jiných déšť . Jízda v dešti vyžaduje podstatně opatrnější ovládání .
Pro mne zcela zbytečné je vyhrávání doplňků jako helma , rukavice , boty či oděv . Tyto doplňky mají měnit aspekty mého závodění jako odolnost vůči stresu či schopnost vystresovat jiné závodníky .
Zbytečné a otravné jsou i filmové sekvence v jezdecké škole které se nedají přeskočit , jen protrpět . Připadá mi to , jako kdyby vývojáři chtěli využít potenciál tehdejších počítačů a konzol a namísto textu který je nutno odkliknout po přečtení , dali natočit filmečky s profi jezdcem .
Namísto těchhle blbostí mohli autoři popracovat na jízdním modelu aut ovládaných počítačem , který je bohužel odlišný od hráčova . Přišel jsem na to tak , že se mi nezdálo chování stejných modelů aut ( Audi A4 , Opel Vectra ) protivníků na okruzích jako Hockenheim či Donington . Protivníci mají naprogramovanou odlišnou fyziku svých vozů v porovnání s hráčovou . Například pravá zatáčka 90° : zatímco já musím dodržet správné nájezdové a výjezdové úhly a rychlosti , protivníci nikoliv a klidně si jezdí středem tratě! kde v pohodě drží stopu a zrychlují tam , kde by měli jít (a kde bych já šel) do přetáčivého smyku . Co je horší , takovéto nefér chování mne nutí používat prostředky jako schválné bourání do protivníků v zatáčkách a vytlačování z trati , za které bych měl být penalizován . Po prvních nárazech se z motoru začne kouřit a po dalších může být auto na šrot .
Co se týče nevyváženosti hry , spočívá v tom , že jedna její část se hraje báječně , auta se chovají uvěřitelně a závody jsou napínavé . Druhou část jako kdyby vyráběl jiný tým vývojářů , je zbytečně obtížná (100+ opakování k dosažení postupu) .
Další věcí , která mne nemile zaskočila , je chování Mercedesů SL 55 AMG a SLK 55 AMG . Oproti skutečným mají slabé zrychlení , dosahují nízkou maximální rychlost , jsou neochotné zatáčet a mají extrémně dlouhou brzdní dráhu . Protože jsem v těchto modelech ve skutečnosti nejezdil a nevěřil jsem , že jsou to auta s tak slabými výkony , podíval jsem se na všechny dostupné recenze SL (K) 55 AMG . Podle mého očekávání , v recenzích byly oba modely hodně nadprůměrné a to i v testech se zaujatými Brity typu Jeremy Clarkson . Vypadá to , jako kdyby autoři byli vůči těmto modelům zaujatí a naprogramovali je jako nepoužitelné šroty se kterými je utrpení jezdit , zatím co ve skutečnosti je tomu naopak .

Pro: místami je to docela zábavná závodní arkáda, chytlavá, strhující

Proti: hra jako celek je co se obtížnosti týče extrémně nevyvážená; hráč má zcela odlišný model chování aut než protivníci; Mercedesy SL a SLK 55 AMG jsou ve hře nepoužitelné

+14

Tomb Raider II

danny21danny21
Dohráno
  • PC 75
Dohráním druhého dílu kozaté ( tentokrát už ne do spiček ) Lary alias Tomb Raidera jsem si splnil další rest, což je s podivem, protože tenhle druh archeologicky laděných adventur prostě můžu, leč v jinošských letech mě minuly, což se teď na starší kolena snažím dohnat.

Zub času se na vizuální stránce samozřejmě podepsal, ale rozhodně se povedlo vývojářům grafiku posunout, hrdinka především skáče,, šplhá, plave, tlačí kvádry a hledá volnou cestu k dalším levelům - sem tam je nutné prostřílet se přes různou havěť šelem a poletujících dravců a samozřejmě poskoků padoucha - nicméně tady to trochu drhne co se týče míření, protože frajerka si zaměřuje cíle sama ( trefit potápěče harpunou ale byla výzva ) - no ještěže UI nepřátel není žádná sláva.

Dvojka je rozhodně rozsháhlejší než první díl, lokací je požehnaně - od jeskyní, přes zatopené Benátky, až po Čínu či Tibet, některé levely znamenají oříšek a jsou až otravně zdlouhavé - např. podvodní lokace - sem tam jsem se musel poradit s youtubem, hádanky nebyly složité, spíš jsem se často ztrácel v prostředí a přehlednul jsem páku nebo výklenek či chodbu. S Larou tentokrát můžete vyzkoušet jízdu člunem nebo sněžným skůtrem, ovládání je pořád kostrbaté, slečinka má podivnou zálibu někam neustále padat, ale jinak jsem se bavil a užil jsem si i tajný level - těším se, co přinese další díl - 75 %
+14

Children of Morta

karadumkaradum
Dohráno
  • PC 95
TL;DR: Dobrý rogue-like s ca 30 minutovými běhy, kde se vypracujete z toho, kdo se v dungeonu bojí v toho, kdo v dungeonu rozsévá strach.

Herní výzva 2022 - 8. Rodina nadevše   

Nemám Rogue-like rád, stejně u nich často zůstanu hodiny. Hades mě loni stál mnoho hodina ani jsem netušil jak k tomu došlo. Children of Morta je v tomto ohledu pro mě ideální varianta žánru. Mezi běhy je jakýsi pocit klidu, odpočinku a návratu do domova rodiny Bergsonů, který z toho pro mě dělal méně adiktivní záležitost v tom dobrém slova smyslu. Navíc jeden běh zabere ca 30 minut, ideál.

Hra obsahuje teď již dvě varianty. Hlavní je asi příběhová verze, kdy sledujete události z perspektivy rodiny "démonobijců" a růst dovedností jejích členů je ůžasný. Pamatuji si, že jsem v prvních úrovních několikrát zemřel, ale postupně, jak se postavy vylepšovali, stávaly se postrachem podzemí naopak ony samy. Výborný je zde i efekt rodinné provázanosti, kdy postup jedné postavy vylepšuje i ostatní členy rodiny specificky podle daného člena rodiny.

Druhou variantou jsou family trials, kde se můžete vrhat do bojů v různých prostředích a zkoušet se probojovat co nejdále a pokořit různé výzvy (např. pobít najednou 30 nepřátel).

Rodina Bergsonů i protivníci pro mě měli ideální směsici a rozpětí variability. Naučíte se protivníky číst, některé i nenávidět. U členů rodiny se zase musíte přizpůsobit různému stylu a hra vás i později bude nutit zkusit hrát i za vícero členů než jen pořád za toho jednoho.

Celý tento myslím dobře vystavěný mechanismus rogue-like je zahalen jak do skvělého grafického tak dobrého příběhu hávu. Příběh mě, pravda, tolik nevtáhl jak bych čekal, avšak zároveň mě přecijen provázal s rodinou a motivoval hru dohrát ne pro to, abych zjistil rozuzlení příběhu, ale abych viděl svou fiktivní rodinu v pořádku a šťastnou. Geniální v tomto ohledu bylo, že se příběh (příliš) nemotá do samotného běhu, ale s ohledem na to, co jste udělali/potkali, se příběh i třeba po vícero dějových linkách posune až se vrátíte do rodinného sídla.

Zmiňovaná grafika je jednoduše výtečná ukázka vypiplaného pixelartu. Je neuvěřitelné, kolik emocí vybudí hrubě pixelované postavy pomocí řeči těla a naopak jak překrásné dokáží být složité ornamenty tvořeny i linkami tloušťky jednoho pixelu.

Jediné co se mi občas stalo a naštvalo bylo, že jsem ve velké změti nepřátel (což boj v hordě nepřátel je mnoha mechanismy hry podporován) přehlédl nějaký významný prvek a následně zemřel. Avšak je to jen maličkost v porovnání s tím, jak jsem si zbytek hry náramně užil. Trochu mě také mrzelo, že hudba neměla tolik zapamatovatelných tónů. U zmiňovaného Háda mám OST stále rád i po dohrání. Na druhou stranu, ve hře samotné hudba funguje dobře na podmalování atmosféry a vypravěč je stále poutavý.

Pro: Možnost kooperace, variabilita hrdinů, menší návykovost, grafika

Proti: Někdy nepřehlednost, nevýrazná hudba

+14

FIFA 11

veselykralicekveselykralicek
Dohráno
  • PC 90
FIFU 11 mám hodně rád, je to můj nejoblíbenější ročník a nejlepší ročník, jaký jsem hrál. Je teda pravda, že jsem nehrál zdaleka všechny a nejsem ani online hráč, takže si klidně vystačím s jedním ročníkem několik let a nemusím stále každý rok kupovat novou hru.

FIFA 11 mi přesto utkvěla s paměti a občas se k ní na starším notebooku rád vracím. Je pravda, že tou fíčurou, která mě tehdy tak dostala, bylo vytvoření vlastního hráče a celková interakce s ním. Ta hra je na to tak nějak stavěná už od začátku. Jasně, vytvořit vlastního hráče jsem si mohl už ve FIFĚ 99. Ve FIFĚ 09 jsem si pak mohl rozjet přímo kariéru s vlastním hráčem, kdy byla možnost hrát jen za něj.

Ale až FIFA 11 přišla s naprosto komplexní implementací vlastního hráče přímo do hry. Ta hra vlastně při spuštění začala tím, že jste si vlastního hráče vytvořili. Poté už hlavní menu fungovalo jako tréninkové hřiště, kde mohl Váš hráč trénovat a střílet na Petra Čecha. Navíc to všechno fungovalo tak nějak komplexně pro celou hru. Vybrali jste si hráče, přidělili ho do týmu a když jste pak hráli kariéru, sezony, cokoli, Váš hráč plnil výzvy, získával odměny, získával statistiky a všechno se promítalo přímo do Vašeho profilu přímo ve hře, nikoli jen v kariéře, která vrcholila mistrovstvím světa, kde jste mohli dovést svou zemi coby kapitán až k poháru.

To mi v té době hodně sedlo. A jakmile jsem dohrál kariéru v Manchesteru United, dal jsem si ji okamžitě znovu. S týmž vylepšeným hráčem. Fungovalo to jako takový New Game +, i když je pravda, že různých výzev tam bylo spousta, některé bylo hodně těžké získat a některé se mi nepodařilo získat dodnes (vykopni míč z brankové čáry, dej pět gólů rybičkou, dej dva góly z přímáku v jednom zápase, atd.)

Váš fotbalista se zlepšoval pasivně mírně za splněné výzvy, potom trochu více aktivně podle toho, jak se Vám aktuálně dařilo, což hra prezentovala jako dobrou aktuální formu hráče. Takže se zase nešlo pouhým plněním výzev dostat na hodnocení 99, ale o to bylo pocit z pomalého a postupného zlepšování uspokojivější.

Je pravda, že systém nadržoval silovým útočníkům ve stylu Rooneyho nebo Ibrahimoviče, ale právě to mě na ní tak bavilo. Protože co může být ve fotbalové arkádě zábavnějšího, než se stát legendou Manchesteru United? Zvlášť, když Vaše počínání komentují (lehce strojeně) Jaromír Bosák s Petrem Svěceným?

Pro: Vlastní fotbalista, jeho vylepšování, jeho kariéra, soundtrack, český komentář zápasů

Proti: Přímé kopy byly v minulosti zvládnuty lépe

+14

Sigma Theory: Global Cold War

SteveSteve
Dohráno
  • PC 50
Hra má velmi chytlavý námět a taky mě nejspíš nějak upoutala trailerem, takže jsem byl před hraním vlastně i docela natěšený, ač se jedná o celkem neznámou indie tvorbu. No výsledek je bohužel vlastně takový neslaný nemastný. Hru jsem si prošel jednou a nejsem moc motivován do dalšího pokusu.

Všechny mechaniky si projdete a osvojíte celkem rychle a pak hra přejde do docela rutinního režimu - najít vědce, zkusit ho rekrutovat a dostat do své země, rince and repeat. Nové technologie byly vlastně zajímavé, ale možnosti jak s nimi naložit vůbec ne. Nalezl jsem lék na rakovinu - můžu ho prodat nějaké korporaci, nebo ho zpřístupnit lidstvu ... hmm a to je tak nějak všechno. Některé technologie přidávají různé náhodné bonusy třeba pro vaše agenty, ale to vede k tomu, že je hra akorát potom mnohem snažší a nudnější. Celkem rychle jsem se dostal do pozice globálního leadera a už jsem jenom čekal na dokončení finálního výzkumu. No a za to jsem se dočkal dost bizarního sci-fi konce.
+14

Death's Door

Colby SawyerColby Sawyer
Dohráno
  • Switch 80
Na Death's Door jsem se hodně těšil. Líbivá stylizace, zajímavé zasazení a inspirace Zeldou mě okamžitě nalákaly, jen abych zjistil, že hra nejdříve vychází na Xboxu a PC, takže jsem si musel počkat a nakonec jsem hru zahrál až na Switchi. To byla bohužel chyba. Tam si hru rozhodně nekupujte, pokud máte jiné platformy! Port to není špatný, grafika není o moc horší a hra nemá problémy s performancí, ale má ukrutně dlouhé loadingy. Nejenže je má ukrutně dlouhé, ale taky jich je nezdravě moc. Ve hře se dost umírá a po každé smrti čeká minutu a půl dlouhý loading, přesuny mezi světy nejsou o moc rychlejší. Death's Door jsem hrál cca 12 hodin a myslím si, že jsem viděl minimálně hodinu a půl načítací obrazovky, což je v roce 2022 prostě šílené. Switch je slabý hardware, ale co je moc, to je moc.

Další výtky vezmu jen velmi rychle. Hra je místy otravně těžká, protože na vás často vysype kupu nepřátel v malém prostoru, kde je to místy i dost o štěstí, jestli zrovna uspějete. S tím souvisí i mechanika bonfirů, tady systém dveří, které jsou zpravidla co nejdál od nějakého těžkého boje. Dělat 20x environmentální hádanku před bossfightem je fakt něco nervy drásajícího. Je to design na úrovni umístění checkpointu před nepřeskočitelnou cutscénu před bossfightem. Poslední výtkou je, že vaše vrána je hrozně pomalá, může to znít zvláštně, ale je to tak. Ve hře nelze běhat (natož létat) a kotouly jsou pomalejší než ty, co já předvádím v reálném životě. Nevadilo by to, kdyby vůči tomu nebyli rychlí nepřátelé. Právě onen kontrast pomalu cupitající vrány a rychlých úderů bosse nutí si povzdechnout, proč ten boj autoři neudělali svižnější.

Tady však končím s negativy a už pojedu jen pozitiva. Předně musím pochválit zasazení, které mě nadchlo ještě víc, když jsem se začal dostávat hlouběji do příběhu. Každý level je kreativní a hlavně naprosto originální, včetně mechanik i nepřátel. Bavilo mě hledat si cestičky a pohrávat si se schopnostmi, stejně tak mě bavilo se jen zastavit a kochat se, jak krásně ta hra vypadá. Gameplayově se sice nejedná o zázrak, ale chytrý level design, kouzelná grafika a překvapivě povedený příběh ze hry dělají velmi povedenou záležitost. Už jenom kvůli prozkoumání tajemného světa vraních smrťáků by si tohle měl každý zahrát, protože kouzlo a atmosféru to má nezaměnitelnou.

Nemám rád těžké hry, ale vyšší obtížnost mi v Death's Door nakonec nevadila, takže tohohle bych se u hry nebál. Myslím si, že může oslovit fanoušky Zeldy, soulsovek či prostě jen milovníky originálních světů. Herně to není zázrak, ale ve všech ostatních ohledech to poměrně exceluje, takže by to rozhodně nemělo zapadnout.

Pro: vizuální styl, příběh, level design, délka, hrajete ze vraního smrťáka!

Proti: herní mechaniky poměrně tradiční, někdy zbytečně těžké, bonfiry a dlouhé loadingy na Switchi

+14

Call of Duty: WWII

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 80
Přiznám se, že můj vztah k sérii Call of Duty je dost pokrytecký. V různých příspěvcích na internetu na COD vlastně dost plivu a spílám jí za nulový posun a kadenci díl/rok. Jednou za pár let si přitom nějaký díl s chutí pustím a vlastně si ho i hodně užiju. A s WWII to nebylo jinak.

Díl z roku 2017 přinesl zpátky bojiště druhé světové války, po čemž fanoušci roky předtím již hlasitě volali. Kampaň je v rámci série opět dost klasika, ale i přes místy krapítek prvoplánový americký patos v příběhu dovede hráče zaujmout. Provede vás po různých bojištích západní fronty a i přes svoji jasnou lineárnost mě jednoduše bavila. Nechybí pro sérii typický tah na branku a nezapomenutelné momenty.

Střelba je již klasicky velice dobře zprostředkována, kampaň obsahuje strhující filmové momenty a příběh i přes svoji povrchnost váže jednotlivé mise do kompaktního celku. Ve WWII na scénu přichází i "schopnosti" parťáků a na vyšší obtížnosti se ta lékárnička od Zussmana občas šikla. Menší výhrady bych měl pouze ke spouštění skriptů a ukládání. V jedné z pozdějších misí se mi například stalo, že hra "uložila" na tak pitomém místě, že jsem měl co dělat abych přes mnohá opakování úkol nějak splnil. I na obtížnost "Hardened" (na Veterána jsem to zkoušel před pár lety a hra byla již místy až nepříjemně nekompromisní) se tak na pár místech dostavila frustrace spojená spíše s designem hry než s mojí schopností/neschopností rozdávat headshoty.

Multiplayer je v WWII stále živý a hratelný. Samozřejmě je zde úskalí, že se jako holobrádek pouštíte do křížku převážně s hráči na 1000. úrovni (a stovkami odehraných hodin), proti kterým se není přirozeně úplně jednoduché prosadit. To však s kvalitou hry příliš nesouvisí a mapy, zbraně i třídy postav jsou v WWII zpracované dobře, byť na mne jakožto občasného hráče působí hra více hráčů vlastně nachlup stejně, jako třeba v MW 2. Mód "Nazi Zombie" jsem zkoušel také, ale zalíbení jsem v něm nenašel. Hra s nezkušenými hráči velmi špatně komunikuje, co se po týmu vlastně chce a nic nepodnítilo moji chuť, do módu případně více pronikat. Momentálně jsem tedy po odmačkání kampaně skončil u oddechového střílení v rámci mulitplayeru.

COD: WWII si ode mne tedy odnáší vysoké hodnocení. Já mám to COD vlastně rád, jen nevím, proč bych ho měl hrát rok co rok a za kampaň na cca osm hodin a dost recyklovaný mulťák solit sedmnáct stovek. I když se mi tak hra vlastně líbí, stále mi přijde její masivní úspěch vůči některým jiným (a zajímavějším) hrám trochu nespravedlivý.

Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 172. hodnotící; fyzická kopie na disku

Pro: Zábavná kampaň s epickými momenty a bitvami; dobrý pocit ze střelby; podařené mapy multiplayeru; široké možnosti customizace Spojenců; hudba a zvuky

Proti: Velmi podobné předcházejícím dílům ve všech ohledech; omezené možnosti uniforem Osy

+14

Kathy Rain

kobereckoberec
Dohráno
  • PC 80
Ony přeci jen nebudou ty pixel art adventury tak špatné! Když odhlédnu od grafického stylu, tak se opravdu jedná o duchovního nástupce her jako Posel Smrti.

Nevím, jestli je to opravdu nějaký trend, nebo si nějakou náhodou vyzobávám tyto hry, ale přijde mi, že moderní adventury se snaží neházet hráči klacky pod nohy jen proto, že se od hry očekává nějaká obtížnost. Musím stejně jako v některých předchozích komentářích pochválit logičnost hádanek a kombinací předmětů. Já jsem sice lenoch líná a do toho návodu se podívám i tak, ale v žádný moment mi nepřišlo, že dané řešení nedává v kontextu hratelnosti hry a herního světa smysl.

Grafika je standardní pixel art, který je pro mě pořád taková čočka – s párkem (příbeh), vajíčkem (postavy) a chlebem (hratelnost) je vlastně dobrá.

Hudební podkres se mění podle situace a prostředí, motivy jsou docela výrazné a působivé. Občas trochu moc dunivé, ale za to si můžu sám se svými levnými repráky a basy na max. Úvodní znělka je mi strašně povědomá, ale nedovedu si ji zařadit.

Jediné, co mi trochu vadilo u ovládání bylo to, že občas předměty pro interakci taháte, a někdy si je „nakliknete“ a pak klikem pustíte. Naopak oceňuji, že třeba při psaní na in-game počítači fungoval TAB na přeskočení do dalšího řádku. Objevilo se tam i pár „akčních“ pasáží, ale nebylo to nic dramatického. 

Příběh je příjemně mysteriózní zápletka, která sice opakuje některá klišé, což ale nám milovníkům/fandům (nesnáším obě ta slova) žánru přece vůbec nevadí. Anglický dabing je na skvělé úrovni, ale popravdě už to začínám považovat u anglicky namluvených adventur za standard.

Nu, a to vše jen za necelých 12€?

Škoda, že jsme se nedozvěděli víc o tom fenoménu. O co tam vlastně šlo? Brána do pekla? Satanistický kult? Očistec? Pozemský nebo nepozemský? Od té doby, co jsem se o nich dozvěděl, mám potřebu na všechno dávat nálepku SCP, ale uznejte, že by se to do toho univerza docela hodilo. Nevysvětlitelný původ? Check. Chaotic evil/neutral? Check. Neovladatelné? Hm, možná, ale možná se podařilo jev oddělit od našeho světa. Zatím bych to na Keter viděl :) Ale tak aspoň jsou dveře dalšímu dílu otevřené.

Pro: příběh, dabing, hratelnost, SCP vibes

Proti: https://www.youtube.com/watch?v=ipDmsxQVxIM

+14

Whispers of a Machine

kobereckoberec
Dohráno
  • PC 65
Dystopické scifi, to není zrovna můj šálek. Vzhledem k tomu, že jde hru od tvůrců Kathy Rain, jsem jí přesto dal šanci. Jsem rád, že jsem to udělal. Whispers of a Machine je taková jednohubka, která skončí dřív, než by vás mohla začít nudit. Nevýhodou je, že nejde v ničem moc do hloubky.

Ve hře narazíte na různé organizace, které mají podle náznaků docela bohatou historii, v ničem se ale nezajde příliš do hloubky. Takhle ten svět působí spíš jen jako kulisa obyčejnému whodunit námětu.

Autoři se hru pokusili zpestřit pomocí speciálních schopností postavy, které získáváte na základě vašeho chování a interakcí se světem. Na první pohled to vypadá jako zajímavé ozvláštnění, ale ve výsledku jde vlastně jen o permanentní předměty v inventáři. Dabing je v pohodě, grafika standardní pixelart. Autosave je fajn. Umírá se jen symbolicky, bez následků.

Předpokládám ale, že na hru rychle zapomenu. Když jsem se v půlce hry rozhodl hledat návod, tak jsem si uvědomil, že ani nevím jak se jmenuje.

Za plnou palbu to nestojí, ale ve slevě bych neváhal.

Pro: poměr herní doba/příběhová hustota

Proti: scifi prvky jsou jen kulisy

+14

Resident Evil Village

DaymondeuXDaymondeuX
Dohráno
  • PC 70
Resident Evil Village sice příběhově přímo navazuje na skvělou sedmičku, se kterou sdílí i first person pohled (který už s námi v sérii zřejmě zůstane), ale jinak dělá spoustu věcí jinak a to do takové míry, že se tentokrát skutečně nabízí otázka, nakolik je tento nový přírustek „opravdový resident“. Taková otázka je však zbytečná, protože nic jako „opravdový resident“ není a ve skutečnosti byl každý díl výrazně jiný, než ten předchozí, a to včetně svaté trojice původních dílů. Série se v osmém díle však zcela otevřeně a nezpochybnitelně posunula od survival hororu k regulerní akční hře a kdyby se jmenovala třeba Call of Duty: Romania, nebylo by na tom asi nic podezřelého.

Skutečně, když jsem šel na poslední boss fighty a měl téměř tisíc nábojů, bylo mi jasné, že už jsme někde jinde. Hra je na poměry série extrémně přístupná a hráč nemá nikdy nedostatek ani munice ani lékárniček, obchodník a psací stroj na ukládání se objeví vždy, když už byste potřebovali a navíc je zde i systém checkpointu. Zabít i řadové nepřítele (zejména při ne úplně přesném míření) stojí násobně víc munice než kdykoliv před tím a hra tedy zásobami nešetří. Všeho je dostatek, (ne)obvykle otevřené prostory nedopřávají prostor pro stísněnou atmosféru a strach známý z některých předešlých dílů a dokonce i ty bossy porazíte napoprvé, aniž byste museli příliš koumat, jak na ně. Naštěstí (zatím) ve hře nejsou navpointy na mapě a hráč se musí trochu seznámit s protředím a najít si správnou cestu sám, ovšem snad s výjimkou první lokace na zámku Dimitrescu ani tak žádný zákys nehrozí.

Když už je řeč o lokacích, tak ty jsou celkem čtyři, plus ústřední hub v podobě „vesnice“ a jsou, alespoň pro mě, tou nejzajímavější složkou hry. Každá je totiž úplně jiná, jak vizuálně, tak i herně. Jakoby dal někdo za úkol čtyřem různým týmům udělat svého residenta a pak jejich rozmanité představy spojil do jedné hry. Trochu se tím sice narušuje nějaká konzistence a herní flow, ale vlastně mi to přišlo jako přijemná změna a každá z lokací je pro mě extrémně dobře zapamatovatelná a unikátní. Tomu nepochybně pomáhá i skvělá grafická prezentace využívající proprietární RE engine. Nicméně například ústřední hub v podobě vesnice mi prišel uplně zbytečný, neboť v daný moment můžete pokračovat vždy jen do jedné hlavní příběhové lokace a bloudění po vesnici jen bezdůvodně narušovalo herní tempo a zážitek. Bez té vesnice, nahuštěno do jednoho silnějšího lineárního zážitku, by byl osmý resident alespoň pro mě o jeden stupeň lepší hrou. V této souvislosti ani nechápu, proč hra nese právě tento podtitul. Ta vesnice neni ničím vyjimečná, důležitá ani převratná a i marketingově působí slovo „Village“ nudně a snadno se zapomíná. Doufám, že jedinou motivací nebylo vysvícení římské osmičky (VIII) na propagačních materiálech.

Abych to uzavřel, Village je divný resident, ale dobrá akční hra. Tomu nejlepšímu v sérii, tedy remaku dvojky, čtverce a sedmičce je však nevyrovná, nic lepšího nebo revolučního nepřináší a kromě technické stránky nemá pro hráče, očekávající nervy drásající survival horor, co nabídnout.
+14 +16 −2
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • berry1009 Syberia +31
    Napsal berry1009, 26 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • H34D Mass Effect 3 +30
    Napsal H34D, 23 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +28
    Napsal Flowerpot, 11 dní
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 19 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Jumas Dishonored 2 +24
    Napsal Jumas, 16 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • Vivaldi Beyond Good &… +23
    Beyond Good & Evil
    Napsal Vivaldi, 1 den
    Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal…
  • Bursoft Astro Bot +22
    Napsal Bursoft, 15 dní
    Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…
  • Adieu Alan Wake II +22
    Napsal Adieu, 5 dní
    Jestli bylo Disco Elysium postmoderní hrou, Alan Wake 2 představuje tak bytostně čisté…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 22 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • rikuhahl What Remains of… +21
    What Remains of Edith Finch
    Napsal rikuhahl, 17 dní
    No co to je tohle? Jsem si mylně myslel, že si jdu zahrát walking simulátor a budu pobíhat…