Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Quest for Glory II: Trial by Fire

  • PC 80
Druhý díl úžasného, pohádkového adventurního RPG se dočkal vypiplaného VGA remaku od borců z AGD Interactive, takže jsem si mohl tuto část Quest for Glory zahrát nejen v o něco hezčím kabátku, ale především bez náročného psaní příkazů.

První díl QFG se s hráčem nijak zvlášť nemazlil, protože vás nikdo nevodí za ručičku a nestará se o vás. Prostě máte před sebou svět, do kterého musíte víceméně sami proniknout. Druhý díl má úplně stejný přístup, jen je k hráči ještě přísnější. Podobně jako u jedničky i zde chvilku trvá, než si vypracujete postavu, aby zdolala i ty nejjednodušší protivníky, ale číhají tu na vás také nástrahy specifické pro tento druhý díl:

Zaprvé je to cestování po rozlehlém městě, v němž se uličky kroutí a točí do všemožných směrů a stejně tak se točí a kroutí i váš hrdina, takže neplatí, že horní část obrazovky je vždy severem, dolní jihem a tak podobně. S kompasem a hlavně mapou už to jde naštěstí lépe, zvlášť když na objevené lokace se už můžete s mapou jedním klikem přesunout. Pro začátek to však hráče slušně vyděsí.

Zadruhé je tu poušť. Tak jako v jedničce byl zdroj setkání s nepřáteli a magickými místy les, tak zde máme nebezpečné písečné duny. Na rozdíl od lesu v Quest for Glory 1 však poušť zeje prázdnotou, kromě nepřátel tu narazíte jen na všehovšudy 4 specifické lokace. Poušť je taky řádně rozlehlá. Jak jsem zjistil obšírným průzkumem, tak se rozmáhá především na západ a východ, kde... je asi nekonečná. Zkusil jsem jít téměř padesát lokací na západ a nic nenasvědčovalo změně (pro představu nejvzdálenější lokace od města je 6 "polí" na jih a 4 "pole" na východ). Nikdo vás neupozorní na to, že je poušť nekonečná, že nemáte moc objevovat, nic... A to je tu ještě srandovní matoucí perlička, že kousek od města se hrdina "obrátí", takže sever je dole a jih nahoře... To jen aby to hráči náhodou neměli moc snadné ;)

Zatřetí je to načasování. Zatímco první dva specifika QFG 2 považuju spíše za trochu přehnané navýšení obtížnosti, tak tohle už považuju za docela nefér nářez. Opět bez jakékoliv nápovědy totiž postupně zjistíte, že určité věci a hádanky musíte vyřešit včas, jinak jste prostě prohráli. Na začátku například musíte koupit ještěra a máte na to tři dny. Pokud jste (jako já, když jsem poprvé hru hrál) peníze už někde rozšustrovali a nestíháte sehnat potřebný obnos (což zvlášť na začátku hry je obtížné), tak po 3 dnech obrazovka "game over". Bohužel to není zdaleka jediná věc - Město totiž začnou v konkrétních dnech postupně ohrožovat elementálové a ti se musí včas zničit. Potřebujete na to všemožné schopnosti a dovednosti a pokud jste momentálně ve fázi, kdy na to nemáte, tak smůla - zkuste to znovu nebo načtěte starší uloženou pozici, kde ještě stíháte.

Při hraní jsem měl naštěstí víceméně štěstí, ale několikrát jsem se slušně zapotil. Dle mého názoru nespravedlivě jsem se bál, že mě hra vyšachuje a to není moc pěkný pocit.


Kromě toho tu však máme tradičně nádhernou questforgloryovskou atmosféru, úchvatnou hudbu, dokonalé spojení adventury a RPG, vynikající humor a také příběh, který se myslím v tomto díle obzvlášť povedl. QFG 2 je krásná pohádka, u které se občas zapotíte.

Pro: Atmosféra, příběh, hudba, dokonalá kombinace adventury a RPG

Proti: Místy zbytečně obtížné, hlavně kvůli poušti a potřebě správného načasování

+13

Inversion

  • PC 40
Od autorů velmi povedené hry TimeShift jsem čekal akci v podobné kvalitě, bohužel jsem se nedočkal. Příběh je velmi slušný, ačkoli to tak na počátku nevypadá. Jedná se o vykrádačku knihy Nonstop, zkušeně zavede hráče někam úplně jinak, aby pak předvedl kvalitní zvrat, který vysvětlí do té doby dost nepochopitelné a zdánlivě nesmyslné mechanismy, točící se kolem gravitace.

Nicméně u akční hry mě příběh nijak zvlášť nezajímá, důležitější jsou herní principy a tady už Inversion značně pokulhává. Herní doba (naměřená Steamem) činí na Normal (dva boss fighty jsem kvůli jejich extrémní blbosti dělal na easy, ale to je vedlejší) celých šest hodin, z čehož asi hodinu navíc zabírají animace. Až na výjimky, které se bezprostředně týkají příběhu, animace naprosto zbytečné.

Hlavním tahákem Inversion jsou hrátky s gravitací. Gravitaci můžete snižovat (tím nepřátele vymrštíte do vzduchu) či snižovat (tím je srazíte na zem). U řadových nepřátel maximálně zbytečná věc, postřílet je musíte tak jako tak, protože dokud je nezastřelíte, tak gravitace negravitace palbu opětují vesele dál. Ani kvůli likvidaci krytů nemá smysl nic podobného využívat, protože nepřátelé se sice kryjí, ale většinou (s výjimkou situací, kdy jsou opravdu daleko) vždy tak, aby se stejně dali zasáhnout (včetně sniperů, sniperku jsem použil na jediném místě ve hře). Rozumných hádanek, založených na gravitaci, je zejména oproti TimeShift a jeho hrátkám s časem opravdu málo.

Další vychytávkou měly být oblasti s nulovou gravitací, ve kterých se musíte přemístit z jednoho místa na další sérií několika přesunů. Místa, na která se lze přesouvat, se ovšem zaměřují značně nešikovně. Díky špatně fungující detekci se občas stane, že se pokusíte "přeletět" na další místo bez jeho zaměření a zůstanete trčet ve vzduchu, což v nepřátelské palbě začně potěší. Případně dvě minuty ručkujete kolem ostrůvku, abyste konečně našli místo, že kterého se pět metrů vzdálený východ konečně zaměří.

Poslední legrace jsou boss fighty. Jelikož autorům po pár hodinách hry došly nápady, tak si jeden střihnete v průběhu hry dvakrát a další dokonce čtyřikrát. Osobně mi boje s bossy, založené na jejich občasné nezranitelnosti a nekončném přívalu nepřátel, přišly vždy nesmírně tupé, nejinak je tomu zde. Blbost posledního boje, kdy si hlavní záporák odbíhá neustále regenerovat štíty a kde Vám náboje prostě nemůžou nedojít, už byla opravdu výrazně mimo.

Našlo by pár dalších drobností v momentech, kdy chcete udělat cokoli jakkoli odlišně od jednoho jediného způsobu, který měli autoři na mysli. Ačkoli je možné nepřátele ve střílnách trefit střelbou vedle kovového štítu, tak jim to nic nedělá, prostě máte za úkol flankovat, tak se bude flankovat. Na jednom místě je možné nepřátele nejdříve postřílet a pak se před neexistující střelbou krýt pomocí pojízdných vozíků (přejít těch deset metrů po vystřílení nepřátel běžným způsobem opravdu nejde).

Nápady autoři měli, ovšem jejich provedení je na čtverku. Inversion prohrává rozdílem třídy i s tak průměrným kusem, jako je velmi podobný Dark Void.

Pro: příběh, nápady

Proti: málo reálného využití gravitace, špatné řešení "zero G" oblastí, boje s bossy

+13

Remember Me

  • PC 75
Zjednodušeně jde říct, že Remember Me je něco jako dítě Adama Jensena (Deus Ex: Human Revolution) a Faith (Mirror's Edge), a vytváří tak zajímavý mix cyberpunkové bojovky s prvky RPG. Ovšem takovýhle komentář by asi málokomu co řekl, čili zde jsou mé dojmy ze hraní na obtížnost Memory Hunter (nejvyšší obtížnost)

Největší sílou hry je bezpochyby prostředí a příběh, který nás zavede do lehce cyberpunkové, přestavěné Paříže v roce 2084. Překvapivě, i přes množství válek a klimatických změn, stále stojí budovy jako Eiffelovka a některé katedrály... Svět se zásadně změnil, když společnost M3morize (Memorize) přišla s vynálezem technologie Sensen, která umožňuje digitalizovat myšlenky a následně je upravovat, mazat a sdílet s ostatními. Ta kromě tohoto "přístupu do hlavy" také dává všem možnosti rozšířené reality (AR), kdy vidíte například varování před plameny, jejich teplotu, kdy otevírají obchody atd. technologie se rozšířila tolik, že jí používá snad každý obyvatel Země.
S touto technologií také vznikla skupina lidí, takzvaní Memory Hunters (Lovci myšlenek), kteří se specializují na "kradení" cizích myšlenek, které mohou obsahovat víceméně cokoliv, jako třeba přístupové kódy. Naše hrdinka Nilin je navíc speciálně talentovaná, a dovede nejenom vzpomínky vysát, ale i je remixovat (upravit), a tak klidně změnit identitu člověka. Bohužel, ve hře se s tímto prvkem setkáte pouze čtyřikrát, ale při těchto interakcích máte tolik možností, jak vzpomínku upravit, že je často zábavné sledovat, jak se vaše úprava promítne do zbytku scény, a pak začít znovu a jinak.

A nyní k ostatním částem hry, které tvoří většinu obsahu. Poté, co Nillin uprchne od hrozby, že jí bude kompletně vymazána paměť ve věznici, se vydá na cestu získat zpět vzpomínky, které jí již byly odstraněny. Cesta za získáním své identity zpět má 8 epizod a je složena ze tři herních prvků - průzkumu, boje a šplhání.

Průzkum není až tak velká část, hra je totiž značně lineární a tunelovitá, a často se do předchozích oblastí nejde vrátit (je možnost po dohrání jedné epizody jí hrát od znova). Ovšem i tak lze narazit na ukrytá zákoutí, kde jdou najít skryté buffy na více života nebo energie, nebo schované datapady s informacemi o světě, postavách, technologii a tak dále. Ke skrytým buffům dávají rady statické obrázky, představující vzpomínku toho, kdo skrýš vytvořil, které se na určitých místech objeví jako rozšířená realita. Pokud si obrázek prozkoumáte, ve vaše okolí byste měli najít oblast, kterou obrázek představuje.

Boj je zcela bez pochyb hlavní náplní hry. Bojuje se prostřednictvím různých kopů a ran pěstí, které Nillin dovede skládat do různé dlouhých komb, případně pak jednou za čas může použít jednu z 5 superschopností. Brzy v příběhu se také odemkne Spammer, jakási "augmented reality střelná zbraň", která kromě různého využít pro otevírání dveří umožňuje po protivnících střílet. Například roboti jsou imunní vůči fyzickým útokům, a tak je Spammer jedinou možností, jak na ně útočit.
Komba jdou skládat se čtyř schopností (pressenů), které zvednou celkové zranění, vyléčí vás (velice důležité, protože hra nemá jinou možnost léčení v boji), zrychlí cooldown superschopností, a nebo zlepší efekt předchozí rány. Presseny odemykáte s tím, jak levelujete, a je jenom na vás, co si vyberete a jak si komba poskládáte. Pokud jste fanoušci klasických bojovek, budete jako doma, pokud jste jako já, a s hrami typu Mortal Comabt přijdete do styku jednou za uherský rok, chvíli si budete muset zvykat a pamatovat si, jaké kombinace to vlastně máte, a neplést si je. Hra naštěstí při kombech chvíli počká, čili není nutné zruinovat myš.
Zmíněné superschopnosti se postupně odemykají, jak si Nillin vzpomíná na dobu před vymazáním (aneb v předem naskriptovaných momentech). Použít je pak lze kdykoliv, kdy nemají cooldown a hráč má alespoň jeden dílek focusu, který se dobíjí tím, jak rozdává nebo dostává rány. Na výběr je jich několik, rychlé Fury, kdy začnete mlátit kolem sebe hlava nehlava, výbušná Logic Bomb, Sensen DOS, který za chvíli "vypne" všechny nepřátele, hacknutí robotů, a na konec klasická neviditelnost, která umožní kromě zmizení udělat jedno instantní zabití na určité typy nepřátel.
Boje jsou víceméně pořád to stejné, často strávíte spoustu času uhýbáním (hra vás varuje, že někdo chce zaútočit). Hezkou věcí je možnost "instant killu" některých nepřátel. Pokud je značně poškodíte, máte možnost jim přetížit jejich Sensen implantát, a tím i mozek, a vyřadit je tak z boje. U některých nepřátel (bossové a minibossové) je potřeba přijít na způsob, jak je oslabit (často totiž nejdou normálně trefit), následně jim dát co největší nakládačku, a pak je eventuálně dorazit prostřednictvím Quick Time Eventu, což nemusí všem sednout. Pokud si s bossem nebudete vědět rady, hra vám po chvíli hodí nápovědu, co by se mohlo zkusit.

Poslední částí, o které jsem mluvil, je šplhání a obecné přesouvání se z místa na místo. Ne všechny areály, kterými musíte projít jsou přívětivé k návštěvám, a tak je potřeba někdy použít koliku před římsy, trubky a podobné architektonické prvky. Někdy je zapotřebí si cestu vytvořit, obvykle za pomocí jedné z funkcí Spammeru, který dovede otevírat dveře, přesouvat energii mezi terminály nebo pohybovat s některými objekty. Nillin je při šplhání značně akrobatická, i když je pohyb značně lineární a hra vás přes augmented reality naviguje, kam jít. I když je hra port z konzole, ovládání nedělá až takové neplechy, jako je na portech zvykem.

-

Sečteno a podtrženo, hra určitě stojí za to. Nabízí velice zajímavý příběh, hodně "extra" příběhu na datapadech, a graficky velice působivé lokace.
To, co se v trailerech tvářilo jako hlavní obsah hry, čili hraní si se vzpomínkami cizích lidí, bohužel není tak velká věc jako se zdálo, ale ty okamžiky, které to umožňují, nabízejí spoustu možností si s tím vyhrát.
Boje jsou hlavním obsahem hry, a po nějaké době hraní začnou být trochu otravné, obzvlášť na vyšší obtížnosti, kdy někdy umřete a ani se nestačíte divit. Ovšem systém komb je velice dobře udělaný.
Hlavním mínusem je, že místy ovládání trpí tím, jak hra byla originálně navržená pro konzolový ovladač, a tak jsou některé úkony s myší a klávesnici komplikovanější, ale ne tak, že by to hru kazilo jako u jiných portů, nebo že by blbla kamera.

Pro: prostředí, příběh, postavy, remixování vzpomínek

Proti: ovládání trpí syndromem portu z konzole, dost těžký první boss

+13

Hearts of Iron II

  • PC 90
S touto hrou jsem se setkal v době, kdy už mě jaksi přestaly bavit strategie typu Age of… & Command… atd. (=postav těžiče, pošli na suroviny, postav mega armádu, sejmi základnu počítače) Chtěl jsem nějakou skutečnou challenge, která by co nejvíc odpovídala reálu. Když psali na Bonuswebu strategie pro tvrďáky, řek sem si, že tohle bude správná cesta:

Zpracování grafické za moc nestojí - to si přiznejme. Samozřejmě chápu, že v takovéto hře nejde o vizuální zpracování, ale přesto ta mapa v geografickym pohledu mohla vypadat o něco líp – obdobně jako satelitní mapa, zvláště když na ní hráč čumí v různejch módech 50% herní doby. Taky ovládání místy mírně rozčílí. Například když chci přiřadit brigádu těžkejch tanků ke konkrétní pěchotní divizi, musím si zapamatovat číslo divize a pak ji vybrat ze seznamu všech jednotek – celkem nešikovný.

Po první "pokus-omyl" kampani, kdy jsem to dotáhnul s naší Českou zemí až k 30% nepokojům, 40% partizánské protivládní aktivitě v Brně a téměř naprosté industriální neschopnosti jsem pochopil základní herní pojmy jako TC, IC atp. a mohl jsem teprve rozject hru odznova - už sem věděl jak na to a teprve přišlo pravý strategizování:
Neuvěřitelná provázanost všech herních prvků a všemožnejch modifikátorů má za následek, že si skutečně připadáte, jako byste řídili něco tak složitýho, jako je samostanej stát ve válce: Ministři, výzkum, typ vlády, nepokoje, industriální kapacita. Některé státy profitují z nerostného bohatství (SSSR, Kanada), ostatní musí utrácet domácí IC a vyrábět tak navíc finance nebo zásoby, aby bylo za co suroviny dovážet. Každej stát si tak zachovává svou individuální obtížnost, styl hry i možnosti politickýho směřování a diplomatických jednání (třeba spojenectví Československa a SSSR před válkou se mi nezadařilo, přes veškerou diplomaticko-politickou snahu).

Výzkum je potom kapitolou sám o sobě – NIKDY jsem ještě neviděl tak širokej a složitej strom různejch větvících se technologií a na druhé straně rozmanitost historických výzkumných teamů a jejich skilly, specializace – mazec! Opravdu člověk musí promyslet, v čem by mohl jeho stát vynikat, nemůžete být nejlepší ve všem, NELZE vyzkoumat vše.

Boje na slušné úrovni – mnoho modifikátorů od schopností velitele a jeho skilů, přes terén, stav organizovanosti až po počasí. Taky musím pochválit, že se jednotky v každé zemi jmenujou v daném jazyce čili u nás česky - s tímhle si Paradox Interactive opravdu hezky vyhráli!

Hudba je sednoucí, super skladby, možná jen ten veselej pochod mi už lezl krkem, to je ale subjektivní, celkově je to velmi kvalitní muzika, která se u her často neslyší.

Obrovskou výhodou je potom výbornej (především kooperační) multiplayer. Jedna z her která nás zabavila s přítelkyní na mnoho hodin, než jsme pořídili Doomsday a Armageddon, kde pokračujem dodnes.

Hra plná historických reálií, které se daří přenést do hry celý válečný konflikt jako celek. Nejde popsat jakou má člověk radost, když se mu zadaří IC navýšit o 10% efektivnosti. Ve hře sice jen nabyde jeden ukazatel třeba o hodnotu 1,41, ale vám to otevírá nový nevídaný možnosti jak toho využít.

Doporučuju všem tvrďáckejm stratégům, kterejm stačí tabulky a mapa bez zbytečné grafiky.

90%

Pro: Historičnost, reálnost, provázanost technologicko-společensko-politických sfér, globální pohled na svět a politiku, tuhá obtížnost, výbornej kooperační multiplayer, neuvěřitelná znovuhratelnost

Proti: Grafika, ovládání, moc krátké

+13

Alone in the Dark: The New Nightmare

  • PC 60
Předchozí tři díly mě minuly. Nedávno jsem koupil level, kde byla přiložená 5ka, tak jsem si řekl, že než se do ní pustím, dám si ještě díl čtvrtej:

Hru jsem nedohrál. Nějak sem se nedonutil pokračovat.

Atmosféra, která čiší z intra je výborná, hudba ucházející, prvních pár kroků na ostrově se mi taky celkem líbilo. Pokračování mě ale utvrdilo v názoru, že tahle hra nebude pro mě:

Statická kamera je jedním z důvodů, proč jsem hru odložil. Když někam postava jde a já nevidím kam, nýbrž její ksicht, to hru podle mě kazí, zvláště pak, jsou-li přede mnou nepřátelé a člověk musí pálit přičemž neví do koho. Taky ovládání jen na šipkách zamrzí, v době vydání už bylo užití myši v podobných hrách standardem. Dále, přestože se o 3dčko jedná, mi přišlo jako by všechny objekty byly jen 2d kulisama, přesně natočenýma na pozici kamery, o dobré orientaci v prostoru tak při absenci "3d" rozhlídnutí tak nemůže být řeč. Mapa která má hráči s tímto pomoct je zpracována nehezky a neurčitě.

Dále jsem neobjevil klávesu pro nabíjení a činit tak přes inventář (pomocí 7 zmáčknutí kláves) mě dost otravovalo a zbytečně narušovalo atmosféru. Zbraně přehnaně cool: dvojhlavňová pistole, trojhlavňová brokovnice atp. snad ani nebylo nutný vymýšlet do hry, která si snaží hrát na realitu. K tomuto přičtěme maličkosti jako absence pohybů mluvidel při řeči postav, trapný souboje z éteru se rodících nepřátel.

Příběh hodnotit nemůžu, neznám jeho konec, avšak zápletka mě do kolen teda nedostala. Nic extra zajímavýho - béčko. Hádanky na slušné úrovni, teda aspoň hned u jedné na začátku jsem se dost zaseknul (dlouho mě nenapadlo odsunout tu sochu k zrcadlu a já se snažil hledat iniciály ve všemožnejch knihách) ale jinak je jich obtížnost odpovídající, myslím si.

Suma sumárum: Koho zajímají adventury a má zálibu i v těch 2d, děte do toho, není to zas taková hrůza. Kdo ale čeká pecku typu Silent hill, ruce pryč. Spálíte se jako já. 60%

Pro: Atmosféra

Proti: Kamera, ovládání, mapa

+13

Mass Effect 2: Arrival

  • PC 85
Arrival je DLC, které řeší události mezi ME2 a ME3, ve kterém musíte zničit relé nacházející se na území batarianů pomocí naváděného meteoritu (nemůžu si pomoct, ale cítím tu narážku na Bring Down the Sky). Logicky by jte tedy misi měli odehrát až po ukončení základní hry, ale DLC si dobře poradí s okolnostmi i pokud si ho chcete zahrát dříve. Arrival přidá dvě nové lokace, avšak asi nejzajímavějším prvkem je, že velkou část můžete projít ve stylu stealt akce. Zde jste odkázáni sami na sebe. Velkým mínusem pro mě bylo odebrání rozhodování v té nejzásadnější situaci.

Pro: příběhový most mezi ME2 a ME3, stealt akce, nové lokace

Proti: odebrání rozhodování v té nejzásadnější situaci

+13

Half-Life: Uplink

  • PC --
Tohle demo znamenalo mé první přičmuchnutí k HL universu a zároveň i start revoluce v FPS gamingu. Věci, do té doby neviděné mi absolutně vyrazily dech a nechali mě žasnout nad každou částí, kterou jsem procházel. Co na tom, že jsem to hrál v malém okně s nízkým počtem FPS. Atmosféra a hratelnost tenkrát musela uhranout naprosto každého.

Díky SavageCZ.
+13 +14 −1

Samorost

  • PC 90
hra o jednom trpaslíkovi který si spokojeně žije ve svém domečku jednoho dne na něho ale může narazit ale jiná planetka a tak náš hrdina nedbá a vyjede svojí párkovou raketou zachránit jeho planetu, hra má tajemné prostředí výtvarnou animaci kterou si každý zamiluje je krátká a ne tak složitá jeden úkol máte udělaný za 4 minutky a když jste rychlejší i ne za chvíli to máte dobrané a vás čeká potlesk který si hráč rozhodně zaslouží ale místo potlesku by to chtělo ještě větší odměnu jako kdyby se třeba z obrazovky házeli dorty a buchty cheche hra není složitá ale líbí se mi a moc protože má pořádný děj a myšlenku a samo sebou že si pochvalu zaslouží i animace a návrh panáčků hru můžete hrát celou na internetu zadejte si Samorost a tam se vám to ukáže celé a zdarma
+13 +15 −2

Cry of Fear

  • PC 0
Tato vysoce hodnocená totální konverze pro HL1 je trochu něčím jiným, než jsem čekal. Groteskní nepřátelé a jejich respawn nebo magorické levely jdou ruku v ruce s lacinými lekačkami vhodnými tak akorát pro céčkové horory holivůdské produkce. Strach tady není budován, ale vynucen nepříjemnými zvuky, které hrají na hráčovy nervy a vyvolávají pocit nepříjemna a paniky.

První tři epizody jsou ještě relativně slušně zvládnuté, ve čtvrté už si ale autoři řekli, že si ušetří práci a hodí hráče do již projitých úrovní, aby v nich bloudil a hledal... pojistky. Poté v metru pro změnu přijde na hledání... pojistek, aby se šestá část odehrávala v příšerně nadesignovaném lese s nulovou viditelností. Sedmá část v sanatoriu mě zase trochu začala bavit, aby celá hra byla ukončena v příšerném čemsi, co nedokážu pojmenovat.

Velký problém je inventář, který tvoří max. 6 okýnek, přičemž každá věc, včetně té příběhové, musí mít své vlastní okýnko. Rozhodování ala Resident Evil, jestli vyhodím brokovnici nebo pušku, abych sebral ten malý mikro-klíček, jsou tak velice frustrující.

Amatérský pokus o vytvoření FPS Silent Hill nedopadl ani trochu dobře a nemohu ho nikomu doporučit. K jeho hraní jsem se musel přemlouvat a jednou to vypadalo, že to celé uložím k ledu. Pro autory tak asi není větším facepalmem nic než nezájem o celkové rozuzlení a chuť to mít co nejdříve za sebou...

Ending: 4 (Carcass KIA, nedal jsem doktorovi zbraň)
+13

A New Beginning

  • PC 60
Začátek A New Beginning rozhodně nevzbuzuje velké naděje. Celé první dvě kapitoly, vyprávěné retrospektivně, nejsou ničím jiným, než nudnou vatou. Celý jejich děj lze shrnout pár větami. Zničené klima Země, konec světa, cestování zpět v čase apod. Příběh neoslní, ovšem ani neurazí. Hlavně však, tedy přibližně po první třetině, začíná nabírat na obrátkách a nutno uznat, že až do samotného závěru se stále něco děje.

K plynulé hratelnosti dopomáhá nízká obtížnost, podtržená možností přeskočit složitější hádanky. Celkový dojem však kazí nedotažené technické provedení. Absenci širokoúhlého rozlišení bych ještě překousl, ale přibližně dvě vteřiny trvající zaseknutí při každém přechodu z jedné obrazovky na další už je trochu moc. Vše ještě umocňuje nepovedený dabing, při kterém asi tvůrci nabírali lidi zrovna procházející před nahrávacím studiem.

Chytře vyřešené, komiksové, cutscény posunují děj vpřed a mít lepší lip-sync asi by jim nebylo příliš co vytýkat. On celý grafický kabát hře sluší a hodí se i k danému tématu. Možná postavy mohly být vykresleny detailněji, nicméně jejich provedení je dostačující.

A New Beginning je vhodná pro občasné adventuristy hledající nenáročnou, celkově pohodovou hratelnost. Zkušenější hráči se však jistě poohlédnou po kvalitnějších a složitějších zástupcích žánru.

Pro: nízká obtížnost, možnost přeskočit některé hádanky, komiksové cutscény

Proti: dabing, technické nedodělky, nic převratného

+13

F.E.A.R.: Extraction Point

  • PC 60
Le Datadisk - nejkratší a nejvýstižnější popis "Odběrného místa" (Google Translate ;)

Extraction Point (EP) totiž splňuje do puntíku vše, co má dle nepsaného pravidla datadisk mít:
- nové lokace
- nové nepřátele
- nové zbraně
- rozvíjení příběhu či alespoň navázání na něj

A to je zároveň také největší slabinou EP - je to prostě JEN datadisk. Nedočkáte se ničeho nečekaného, vše jede z místa A do místa B stále po stejné už milionkrát ohoblované koleji a tak se celých 6 aktů setkáváte stále s tím stejným, s čím jste se setkávali už v prvním FEARu. Stále se snažíte někam dostat, stále je vám v tom nějak blokováno, ale vy si vždy najdete cestičku, abyste o kousek dál zase narazili na překážku a tak furt dokola. Takovýto postup mi přijde ale poněkud nevhodně "oldschool", protože je prostě nudný. Jen jsem se furt dostával dopředu a ve výsledku mi bylo jedno proč, protože autoři jen vytvořili lokace, ale už se nesnažili vytvářet atmosféru, jaká se vám zahryzávala do kostí ve FEARu. Všude je krev a blikající světla a tma - OK, ale na to už jsme si z FEARu zvykli, takže mě to neděsí. Všude se sem tam objevují duchové (proč tu vůbec jsou?) a sem tam stojí za sklem Alma1 nebo Alma2 nebo Paxton, což má být asi "bubu", ale na to už jsme si taky z FEARu zvykli. Přesuny "jinam" už taky nejsou kdo ví jak inovativní a tak vás prostě ani nevyděsí ani nepřekvapí. Celou dobu totiž čekáte, že to přijde a když to přijde, říkáte si už je "Tak už". Navíc lze odhadnout, kde se co bude dít, takže o to je překvapení menší. Děsivá strategie FEARu už byla prostě profláknutá prvním dílem a tak už prostě víte.

Největší chyba EP je podle mě poměrně absence příběhu. Mám se bát asi Paxtona a velké Almy, ale v prvním dílu už bylo řečeno ve finále tolik, že nechápu, proč bych se měl bát, když se kolem mě někde objeví, ve výsledku mají jen lekat, což už nefunguje. Setkáváme se tu jen s koncentrovanější akcí, kdy se nepřátelé prostě hrnou, ale už jaksi nedává smysl proč. V minulém díle jsme Paxtona "vypnuli" a tak tedy o čem bude datadisk? No tak ho zase "zapneme" a pojede se nanovo. Sám Paxton a tedy i autoři nám na začátku vysvětlí, že to nedává smysl - také proč vymýšlet složité pohádky, když prostě rovnou můžeme přiznat, že to nedává smysl. Alespoň + za tu upřímnost.

Musím uznat, že si nevybavuji moc akční hudbu ve FEARu, v EP mi ale jaksi přišla divná ona tamtamoidní indiánská hudba, která jako by sem omylem vypadla ze hry Prey. Autoři tedy přidali i více prostředí, které mi ale z nějakého důvodu připomínaly Blood a díky pasážím v metru i Soldier of Fortune. Přidány byly i další zbraně, ale jen pro efekt, ve skutečnosti jich moc třeba nebylo. Přibyly i noví enemáci, ale jedná se jen o variace dodané proto, že v datadisku musí být nový enemáci. Už v prvním díle byla rozličnost zbytečně velká. Ani mě moc nedostávaly nové smrti parťáků, kteří mi byli poměrně ukradení, ve výsledku jste s nimi ve hře nikdy nijak nespolupracovali a byli to jen panďuláci z cutscén. Navíc smrt doprovodného kolegy z SFOD byla zbytečné dlouhá - už jsem chtěl, aby byl konec, ale on furt poletoval okolím, zííív.

Sem tam se i projevila jakási chyba v designu, kterých jsem si ve FEARu nevšiml - nemožnost pořádně vyskočit z vody na můstek, který je hned u hladiny, nemožnost se pořádně dostat na žebřík kvůli jeho velmi zvláštní pozici, nemožnost se pořádně vymotat ze změti haraburdí, do které jsem se dostal... Nebo divným scriptům, kdy přistoupím k autu v garážích a ono začne vydávat "žuchající" zvuk a začne se sebou házet sem a tam (popojíždět), což asi ten předmět dělat neměl :) Oproti poněkud nudné koridorovce, ve které se lze občas pěkně zamotat, jde ale o drobnosti.

Prostě JEN datadisk, jehož absence existence by příběhu absolutně v ničem nevadila. Je to škoda a nutí mě to se poněkud obávat následujícího datadisku Perseus Mandate i následných dílů.

Pro: Nová prostředí; akce; dobře naskcriptovaná UI; sem tam pěkně zrežírované filmově-hororové prvky a scény; upřímnost autorů nad smyslem děje datadisku

Proti: Prázdný nudný koridorový datadisk; způsob lekání a vyvolávání strachu už známý a tudíž příliš prohlédnutelný; recyklace už jednou viděného

+13

The Punisher

  • PC 80
Baví vás střílet, krájet, upalovat, topit, lisovat, mučit padouchy a krmit zvířátka? Tak tato hra je právě pro vás! Úchylové všech světů. Ale ne vážně, já jakož to velký fanoušek komiksů a filmu jsem byl naprosto potěšen když jsem uzřel, že společně s filmem vyšla i hra. Ale jak je všeobecně známo, hry jenž vychází s filmem jsou jen laciné, zabugované, rychlokvašky. Je hra Punisher rychlokvaška? Ano je. Ale ne všude se urychlený vývoj podepíše na celkové kvalitě hry. Třeba grafické zpracování není a nebylo nic žůžo ( na PS2 vypadá lépe) a level design se nezapíše do histore umění ale.
Všechno to běželo na úplně podprůměrném stroji, plynule a bez jakýchkoliv problémů.
Bugy zde v podstatě neexistují, hra ani na win7 nepadá a dokonce ani jednou nezamrzla. To je u těchto "filmových" her jako další div světa.

Co je na této hře tedy tak bombastické? Zábava, zábava a zase zábava. To už ale více či méně je u Volition zvykem. Vypnout u jejich her mozeček a bavit se. Takový je i punisher. Na první i druhý a třetí pohled se hra podobá Max Payne hrám. A velmi podobně se hraje. A hraje se velmi dobře. Střílení a cupování nepřátel je prostě zábava. Dopomáhá tomu i základní fyzikální model (pravda občas nefunguje jakby měl), vyslýchání nepřátel, černý humor, možnost nést jakoukoliv zbraň 2x, velice efektní quick kills a v neposlední řadě samotný Frank Castle.

Nejtemnější, nejnelítostnější a paradoxně nejuvěřitelnější hrdina z Marvel univerza. Je stejně jako ve filmu hrán (dabován) Thomasem Janem. Jeho hlas sedí v Frankovi jako zadek na kadi mísu a dodává postavě ten správný šmrnc a drsnost.
Hra se v rámci možností povedla na jedničku. A i když má bosse s titanovou kůží a nehezkou grafiku, neznamená to že by jste ji neměli vyzkoušet. Hlavní je se u hry bavit a já se u Punishera bavil.....NADMÍRU.

Pro: Zábava a hratelnost, bohatý zbranový arzenál, hra je dělána dle komiksu nikoliv filmu, dabing Thomase Janea, optimalizace.

Proti: Ošklivá grafika na PC, monotonní level design, bossové.

+13

Eador: Genesis

  • PC 75
Když jsem si četl ty komentáře tady, měl jsem trochu strach, ale nakonec se z té hry vyklubala docela slušná strategie na způsob Disciples. Nicméně mě nenapadá žádný herní prvek, ve kterém by byla tahle hra lepší než zmíněné Disciples, takže se nejedná o nic převratného. Nejdůležitější změnou je úplně jiný kabát a jinak nastavená pravidla, ale v podstatě se jedná o stejný princip.

Jenže tady se dostáváme k prvnímu negativu. V Eador - Genesis jsou sice na výběr čtyři druhy hrdinů, jenže lučištníci a kouzelnící jsou úplně nepoužitelní. Zkrátka nemají dostatečnou obranu, aby byli schopni porazit silnější monstra a tak je brzy rozsekají válečníci, popřípadě vojevůdci. Válečníci se mi osvědčili vůbec nejlíp, protože poměrně brzy mohou začít chodit úplně sami bez jakékoli armády a vraždit všechno, na co přijdou. Stačí dávat pozor, aby měli opravené vybavení. Tuhle herní nevyváženost nespraví ani možnost dvojpovolání. Zatím jsem zkoušel Slayera (válečník/lučištník) a osvědčil se mi výborně.

Dobrým rysem hry jsou různé náhodné události, prozkoumávání provincií a lokace v nich, jenže i tady najdeme negativa. Náhodná událost každé kolo, 15+ lokací na provincii a sáhodlouhé prozkoumávání provincií už tak dobré nejsou. Člověk pak nedělá nic jiného, než že s hrdinou zkoumá a prochází lokace a mezitím donekonečna odklikává události. Ty jsou navíc většinou negativní (i když se vlastně tváří pozitivně). Jsou totiž řízeny náhodou a i když dostanete relativně pozitivní událost, nemusíte z ní mít žádný užitek. Naopak negativní události vás vždycky něco stojí.

Již jsem se zmínil i o třetím negativu hry, a tím je zdlouhavost. Krom zkoumání provincií a procházení lokací v nich se jedná i o stavění budov v hlavním městě a provinciích. Ve hře je snad 150 budov a můžete postavit jednu za kolo. Než se tedy dostanete k něčemu slušnému, máte za sebou tak hodinu hraní. Navíc většinou chybí peníze, takže je potřeba čekat a spořit a zase čekat. Stejně jako v případě lokací a náhodných událostí, budov je prostě zbytečně moc.

Zatím jsem Eador sice nedohrál, ale příběh je zatím dobrý. Líbí se mi komunikace s gremlinským pomocníkem a dalšími pány astrálního světa. Jsem celkem zvědav, jak se bude dál příběh vyvíjet, ale trochu se obávám, že mě bude čekat ještě mnoho hodin strávených bojem o zlomky světa, tím víc, že ve hře není možnost ukládání a lze se tak vrátit jen o kolo zpátky.

Pro: Slušná myšlenka i zpracování, nápaditost, rozmanitost

Proti: Nevyvážená obtížnost, zdlouhavost, přeplácanost

+13

Quake Mission Pack No 1: Scourge of Armagon

  • PC --
Nevím proč, ale level-design mě nebavil ani zdaleka tak, jako tomu bylo v původní hře a ke konci první epizody jsem s hraním chtěl seknout. Neskutečně mě vytáčel respawn nepřátel - né respawn jakože teleport a puf, ale puf z ničeho nic, nejlépe přímo před xichtem nebo za zády.

Nové zbraně příliš nepotěšily, protože laseromet žere munici ultimátnímu bleskometu, granátomet s granáty reagujícími na pohyb jsou v kvejkovi tak trochu mimo mísu (v řeži opravdu nemám čas připravovat "pasti") a kladivo... žere munici ultimátnímu bleskometu. Ad munice - v druhé polovině druhé epizody jí začalo být zoufale málo. A to jakože fakt nebylo čím střílet. OK, kladivo se dá používat i tak a má celkem sílu, ale na velké skákající potvory je k ničemu.

Noví nepřátelé také nejsou ničím echt gut zábavným. Nejoriginálnější jsou gremlini, sice zoufale slabí, ale za to dokáží krást zbraně z ruky a používat je proti mě. Mechanický pavouk je nuda a létající miny jsou otrava.

Zakončení druhé epizody? Jaxem to xakru udělal? A Armagon? Co to bylo za sráče?

Bugy z Epsilon verze:

V první levelu první epizody je reportovaný bug se dveřmi, co se nechtějí otevřít. Dle návodu na ně stačí tlačit bokem. Stejný bug mě potkal i v předposledním levelu třetí epizody, se stejný řešením.

V Katakombách druhé epizody jsem narazil na bug, kdy se mi neotevřel průchod. Nakonec jsem ale nemusel použít cheat, protože jsem to vyglitchoval přes padající most, na který jsem vyskočil, když se zrovna zvedal a dostal se tak do místa, kde bylo možno pokračovat.
+13

The Walking Dead: 400 Days

  • PC 75
První pocit po dohrání 400 Days bylo obrovské zklamání a to hlavně z délky jednotlivých příběhů, která je opravdu žalostná. S danou situací a s postavami se sotva stihnete seznámit a už máte dělat velká a konečná rozhodnutí. To mě frustrovalo. Obvzláště po tak skvělé první sérii.

Vzápětí jsem si ale uvědomil, že nám tvůrci tímto speciálem dávají jen přičichnout. Pouze naznačují jakým směrem se asi bude druhá série vyvíjet, aby hráče navnadili. A já cítím, že to bude velkolepé a již se nemůžu dočkat. Takže se jim to povedlo.
+13

Dungeons & Dragons: Daggerdale

  • PC 40
Nečekal jsem RPG, čekal jsem rubačku s prvky RPG. Kdo zná alespoň trochu série Baldur's Gate Dark Alliance a Champions of Norrath nebo Fallout Brotherhood of Steel na PS2, případně The Lord of the Rings: War in the North nebo Forgotten Realms: Demon Stone, tak nemůže čekat pravověrné RPG. Daggerdale není špatné RPG (protože se o RPG nejedná), je podprůměrnou akcí.

Na počátku hry si člověk vybere jednoho ze čtyř hrdinů - člověk válečník, elf zloděj, trpaslík klerik nebo halfling mág. Že si nemůžu rozdělit body mezi klasické D&D vlastnosti bych ještě přežil, ale že si při hraní za mága musím zvolit halflinga mi přišlo opravdu dost nepochopitelné. Na hru to nicméně nemá vliv.

Hra má celkem tři kapitoly, každá z kapitol se odehrává na celé jedné středně velké mapě, na které plní hlavní hrdina různé úkoly (hlavní a pár vedlejších, hra se navíc ukládá pouze na počátku a konci úkolu). Všechny tři mapy vypadají skoro stejně (hnědé podzemní tunely). Hrdina tak neustálé probíhá již proběhnutými částmi mapy, ve kterých se pořád dokola respawnují stejní nepřátelé (nejlépe ze vzduchu těsně u vás). Za likvidaci nepřátel získává zkušenosti, po překročení určité hranice (dle tabulek D&D) další level. Na každém z deseti možných levelů (hru jsem dohrál na osmém) rozdělí body do pár schopností (za kouzelníka například vyšší úroveň Magic Missile, Fireball atd.), na každém druhém je ještě možné získat další speciální vlastnosti (zbraňové skilly, ale i jiné, v D&D se nevyskytující) a vylepšit o dva body vlastnosti základní.

V boji buď postava útočí na blízko, na dálku, případně sesílá kouzla (ta mají celkem dobře odhadnutý cooldown, takže kouzleník nefunguje jako fireballomet). Hra je očividně dělaná na gamepad, s nepřáteli se díky automatickému zaměřování bojuje trochu krkolomně a jejich inteligence je mizivá (při útoku z větší dálky nereagují, na některých místech se zastaví na myšlené čáře na zemi a dále postavu nepronásledují). Stěžejní věc, která hru pozvedává z bažiny průseru do prachu podprůměru je to, že každá další úroveň postavy je hodně znát na bojové strategii (podobně funguje také vybavení, které je možné nalézt či koupit).

Není to vyložený průšvih, ale chcete-li si zahrát něco hodně akčního dle pravidel D&D, sáhněte po Forgotten Realms: Demon Stone.

Pro: na akční hru podařený vývoj postavy

Proti: krátké, jednotvárné prostředí, neustálé probíhání proběhnutého, laciný způsob respawnu nepřátel, ukládání

+13

SWAT 4: The Stetchkov Syndicate

  • PC 95
Velmi povedenej přídavek.

Krom sedmi obstojnejch novejch misí hra nabízí i vylepšení inteligence kolegů a nepřátel (například i když se nepřítel vzdá, může kdykoli opět tasit ukrytou pistoli, kolegové už se vrací na své pozice po jejich individuálním jednání).

Velmi příjemně je taky vylepšen mutiplayer, především velmi vděčná (ti co hráli kooperaci, mi jistě dají za pravdu) možnost hlasování o veliteli teamu nebo dokonce o vyloučení člena jednotky, v neposlední řadě pak podpora kooperační hry až deseti hráčů ve dvou družstvech.

Samozřejmě taktéž přibyly nový zbraně a vychytávky. Především odpalovač bangů (nejlépe v kombinaci s náboji do primární zbraně navíc) styl hry příjemně obměňuje.

Pro majitele původní hry, je to velmi dobrá porce zábavy. Doporučuju.
Více v komentáři k původní hře.

Pro: Atmosféra, simulace, grafika & zvuky, level design, zbraně a taktický vychytávky, UI, znovuhratelnost, neagresivnost, multiplayer (kooperace!!!)

Proti: V kampani nám ty nový zbraně mohli dát k dispozici hned od začátku

+13

Colin McRae: DiRT 2

  • PC 90
K DIRTu 2 jsem jsem přistupoval velice vlažně, ani vlastně nevím proč. Asi hlavním důvodem bylo to, že i když první Dirt byl velice moc fajn, ale zážitek z jízdy byl všelijaký. Jednalo se hlavně o to, že vozidla, ať už se jednalo o písečné buginy, nebo závodní tahače, nemeli téměř žádnou hmotnost, takže jsem měl pocit že řídím papírové modely a ne našlapané těžké bestie, když byl ovšem člověk toto ochoten překousnout a zvykl si, tak to byly fajn závody.

K Dirtu 2 jsem se dostal snad až půl roku po vydání a jaké překvápko mě čekalo. Teďka jsem zase na pár hodin nasedl do závodních speciálu a začal znovu řádit.
Od závodní hry očekávám především kvalitní jízdní model a slušnou fyziku, tudíž odrážení od svodidel v některých dílech NFS mě moc nebere. Pod pojmem kvalitní jízdní model nemyslím ultra simulaci, ale prostě a jednoduše to, že se vozidlo dobře řídí a nemáte pocit, že řídíte nějaké vznášedlo.

Toto splňuje Dirt 2 na stopéro. Když se prostě řítíte z kopce po blátě v Malajsii a ve 170 km/h najede s WW Tuaregem na skokánek a při dopadu do obrovské louže kolem Vás lítá mraky vody přičemž se urvou pravé dveře a zdní nárazník.... Prostě super.

Dirt 2 je poctivou evolucí prvního dílu, co poznáte na první pohled, je rozhodně grafika na které kluci z Codies mákli vážně na jedničku, grafika je naprosto úžasná, od vody přes překrásné hory v Utahu až po Baju v Kalifonii. Hra je parádně optimalizovaná tudíž beží fantasticky i na slabších strojích.

Oproti jedničce zde nenajdete tolik jízních kategorií ani tratí, ale i tak se dá velice dobře se vyblbnout, jako zapálený jezdec jsem chtěl jezdit i bez i zde přítomných flashbacků, ale nakonec jsem si jeden vždy nechal, není totiž nic hezčího než se podívat jak jste po líznutí kamene předním kolem odhozeni mimo cestu a následně auto obtočíte kolem stromu.

Zvuky jsou parádní a soundtrack je vážně skvelý a dobře padnoucí, poslouchal jsem i mino hru a to už je co říct.

Obtíznost dle nastavení, ale jakmile se Vám řízení dostane do ruky, budete řezat zatáčky jako polínka na cirkule. Moc fajn je, že i z protivníků máte pocit jako by to byli skuteční jezdci, dělají chyby, občas otočí auto a nadávaji Vám do vysílačky, když vyfrknete nějaký nečistý manévr.


Za mě palec nahoru.

Metascore: 89

Pro: Grafika, zvuky, fyzika, jízdní model, soundtrack

Proti: Tratí mohlo být více

+13

Zombie Driver

  • PC 70
Zombie Driver HD oproti původní hře nabízí vylepšenou grafiku a více misí. I herní doba se nám zvětšila, hra má celkem 30 misí a jejich dohrání mi zabralo okolo 7,5 hodin. Jinak změny v hratelnosti se nekonají.

Přes svůj jednoduchý koncept je hra zábavná a chytlavá, na likvidaci zombií, získávání a vylepšování nových aut a plněním questů je fajn že se u toho hráč skvěle odreaguje a vypne. Těch vozidel by sice mohlo být více a mít rozdílnější vlastnosti, stejně si ale každý najde ten svůj do kterého bude kupovat upgrady a zlepšovat zbraně. Jen je škoda že auto může mít pouze jeden typ zbraně aktivní, přeci jen kombinace plamenometu, gatlingu, raket a railganu by se hodila víc než jen jedna zbraň.

Co se týče nepřátel, tak těch taky moc druhů není, bossfighty jsou si též dost podobné. Ale rozhodně musím pochválit mise kdy hráč dostane speciální typ vozidla na specifickou misi. Ty jsou opravdu příjemným zpestřením. Grafika se mi líbila, zvlášť atmosféra zničeného města je vykreslena parádně a smysl pro detail autorů je zde vidět.

Za těch pár éček je to rozhodně fajn oddychovka, jen od toho hráč nesmí čekat nic většího než jen odreagovačku na vyblbnutí.
+13

Medal of Honor: Pacific Assault

  • PC 80
Za posledné dva roky jedna z mojich top hier. Páni z EA Games sa rozhodli spracovať vojnu v Tichomorí a podarilo sa im to podľa môjho názoru na jedničku. Vaša postava má meno Tommy Conlin. Už úvodná misia v Pearl Harbore je fakt namakaná. Celý útok vidíte z prvej ruky, z hliadkového člnu tu zostrelujete japonské Zerá a nakoniec zachraňujete zranených námorníkov na ťažko poškodenom križníku USS West Virginia. Pokračujete dobývajním ostrovu Makin, potom dosť dlhú dobu bojujete v historickej bitke o Guadalcanal a nakoniec atol Tarawa. Dokonca je tu jedna letecká misia, kde lietate so strmhlavým bombardérom Douglas Dauntless. Hra má úžasnú atmosféru boja. Napríklad v jednej misii sa tu plahočíte bažinami plnými komárov, všade je mlha a zamaskovaní Japončíci tu na vás len číhajú. Ku skvelému zážitku z tejto hry prispieva vydarené grafické spracovanie. Čo sa týka zbraní, máte tu dosť veľký zbrojný arzenál. Legendárny samopal Thompson tu máte vo verzii s klacikcým 30 nábojovým zásobníkom a aj verziu s bubnovým s 50 nábojmi. Puška M1 Garand tu má nasadený bajonet. Menšie výhrady by som však mal ku slabému účinku granátov. Občas som si pripadal že hádžem tenisové loptičky. Veľmi ma bavila predposledná letecká kapitola, kde sa z hry na chvíľu stáva dokonalý letecký simulátor. Veľký atribút je, že oproti minulým dielom tu pracujete v tíme ako je to napríklad v hre Vietcong. Máte tu k dispozícii Medica (len nevýhoda je že má k dispozícii len 3 lekárničky), Odstrelovača a Gulometčíka. Plus pár vojakov, ktorí vám kryjú záda. Inak čo sa týka nepriateľov, tak tí su fakt strašne zákerné kurvy. Najhoršie keď sa vám minú náboje a už vás Japík ide špikovať bajonetom pri banzaj útoku. Týchto útokov si najviac užijete pri záverečnej misii. Každopádne je tento kus zo série Medal of Honor fakt podarený.

Pro: Zbrane, hudba, skvele zachytená atmosféra bojov v pacificku, úvod v Pearl Harbore, letecká misia, herný príbeh, hlášky

Proti: slabý účinok niektorých zbraní (M1 carbine, granát), málo lekárničiek

+13