Komentáře
Myslím, že každý, kdo se považuje za vášnivého hráče her, i kdyby to měl být jen Majong a Solitaire, má nějakou hru, kterou považuje ve svém životě za přelomovou. Já mám nostalgický vztah k mnoha skvělým hrám, jako je třeba Legend of Kyrandia, nebo i horším, jako je například Mask of Eternity. Tyto hry mě formovali jako hráče, ale nedá se to srovnávat s mým zážitkem při hraní Dragon Age. Svět, který se přede mnou objevil byl tak dokonalý, propracovaný, zábavný a se skvělými postavami. Dva, možná tři týdny jsem nežil ničím jiným než touto hrou, byla to snad jediná hra, do které jsem se vážně natolik ponořil, že jsem silně zanedbával své povinnosti. Myslím, že nyní už chápu, proč to mnoha lidem moc neřekne. Byly tu jiné hry, které na ně měli stejný vliv. Třeba Planescape: Torment, Baldur's Gate nebo i třeba starý dobrý World of Warcraft. Ale Stvořitel mi pomoc, pro mě tou hrou byl a je Dragon Age.
Většina hráčů to již mým pohledem asi hodnotit nebude, protože v jejích očí není DA:O zase tak přelomové. Ostatně, herní mechaniky jako je taktika, společníci a rozhodnutí ovlivňující svět nebyli ani v roce 2009 nějaká žhavá novinka. Někteří píšou o návratu k old school, jiní, že nemá moc co nabídnout. Já za sebe mohu pouze říct, že se jednalo o velmi jedinečný zážitek, který bude v mém srdci mít velmi zvláštní místo. Asi jako pro jiné „old school“ hry, které s Dragon Age srovnávají.
Když jsem nyní, v rámci přežití karantény, hrál znova, vše se opět probudilo. Nesmírná láska ke společníkům, pocit klidu uprostřed tábora, touha pomoci všem v překonání nepříjemností a pochopit základy složitého světa, jehož problémy jsou poté zásadně řešeny v pokračováních. Vymýšlení možností, jak hrát za případné jiné postavy, zkoušet různé styly, tvořit nové charaktery – je to tak sladké a opojné, a ani po letech se na tom nic nezměnilo.
Nic to nemění na tom, že má hra celou řadu chyb. Jedna z těch nejpalčivějších je bohužel očekávaná a nelze s ní nic dělat – Dragon Age je hra. Pouze hra. A jakákoliv svoboda je pouhou iluzí skrytou v herním kódu (jen napsat to mě bolí). Vaše postava málo kdy řekne, co byste úplně řekli vy, a mnoho situací bude mít řešení pouze řešení, které vám nebude vyhovovat. Je to skutečně škoda a ničí to roleplaying zážitek. Ale stejný problém má i Mass Effect. Zatím jsme, a zřejmě ještě dlouho budeme, otroci herních skript.
Dalším problém jsou bugy. Až mě při mém replayi překvapilo, kolik má Dragon Age nepříjemných bugů. I na neoficiální wiki na vás při každém questu praští do tváře nějaký červený brouk. Přičemž některé jsou velmi nepříjemné, například nutnost vykonání questů v určitém pořadí, jinak se může nějaký zablokovat. Je to na budku.
A nakonec slavný nesvař – „nudné části hry“. Mezi fanoušky bude vždy probíhat vášnivá diskuse, co je horší. Jestli Věž mágů nebo Orzammar. Já osobně se z vícero důvodu přikláním k tomu druhému, ale především proto, že tam je několik velkých lokací tvořenými bludišti a nepřáteli, které zbytečně natahují herní dobu. Zřejmě tomu tak je i proto, že Orzammar měl původně být poslední lokací před finálám hry, tedy hordy nepřátel asi měli prokázal vaše schopnosti. Při replayi sem ale zjistil, že ani město trpaslíků není tak hrozné, jak si to pamatuji ale stejně je podstatné to zmínit – hra má lokace které jsou čistě o boji, a jen sem tam se střípkem příběhu. Do jisté míry to naplňuje tu taktizační složku hry, ale pro mnohé to může být jen frustrující výplň.
Ano, Dragon Age má mnoho chyb – přesto ale nechávám plné hodnocení. Je to neobjektivní, kaju se, ale směrem k této hře jsem jako Potterhead – i ti se pro svůj svět objektivy vzdávají. Já to dělám pro Dragon Age. Zkuste to prosím brát tak, že v jednom chlapci vzbudila tato hra takové pocity, vášeň a naprosto proměnila jeho pohled na hry, že si to hodnocení nakonec zaslouží.
Brzy jsem nabrala do party potřebné a hlavně sympatické pomocníky a ty méně sympatické uklidila do tábora, kde po celou dobu hraní zůstali, ovšem i tak mi nezapomínali dávat rady do života a říkat, co si o mě myslí. Zde se projevila dobrá práce Bioware, kdy některé dialogy byly opravdu kvalitně napsané a někdy byly i vtipné, zvlášť interakce mezi mým psem a dalšími spolubojovníky. Samozřejmě jsem dotáhla romanci až do konce, ale cesta to byla trnitá, protože to vyžadovalo poslouchat Lelianu - uspávačku hadů. Navíc mi její naivita někdy lezla na nervy a získat její důvěru vyžadovalo opatrný přístup a trpělivost. Také se mi líbila možnost odpovídat cynicky a ironicky, takže mě některé ty možnosti v dialogu dost pobavily, ale škoda, že jsem roleplayovala samu sebe a já ve skutečnosti nejsem taková nestvůra, abych jim tak odpovídala. Takže u Morrigan mi ten můj přístup moc neprošel.
Na hře samotné mě překvapily úkoly. Tu a tam se sice objevily úkoly typu, že mám něco najít a donést, ale spousta úkolů mě utkvěla v paměti i po delším čase. Navíc hlavní úkoly se nemusely dělat popořadě, ale bylo na mě, kde začnu, což mělo také vliv na dění ve hře. Součástí úkolů bylo i rozhodování o tom, jak dopadnou a zde opět narazila moje povaha "volím jen a pouze dobro", protože úkoly černobílé vůbec nebyly. Takže nakonec moje rozhodování skončilo tak, že jsem volila menší zlo.
Soubojový systém mě bavil, většinou jsem sice bojovala bez pauz, ale jakmile přišel těžší souboj, tak jsem přepínala do taktického módu a některé souboje jsem opakovala. Nejtěžší souboj byl pro mě se Ser Cauthrien a jejími lučištníky. Mohla jsem se sice vzdát a po několikátém pokusu už jsem měla chuť to udělat, ale nakonec jsem to s vypětím všech sil a nervů zvládla. Finální bossfight byl po tomhle už procházka růžovým sadem.
Hraní Dragon Age: Origins jsem dlouho odkládala, ale nakonec jsem se k němu v květnu tohoto roku dostala, strávila ve hře 44 hodin a dost se bavila. Je dost možné, že si hru zahraji znovu, s jiným začátkem, jinou romancí a jiným složením party.
Pro: postavy, možnost voleb, úkoly, systém boje, psí společník
Proti: občas nudné a neskutečně dlouhé dungeony, malá rozmanitost nepřátel
Tím stěžejním pilířem, který odlišuje hry typu Baldurs Gate od modernějšího Dragon Age je grafika a ovládání. Vypiplané 2D světy byly vyměněny za atraktivnější 3D a já bych se nebál říci, že to hře nijak zvlášť neuškodilo. Zvláště s maximálně oddálenou kamerou od hrací plochy vypadá hra dostatek detailně, aby si staromilci nemuseli opovržlivě odplivnout na monitor, ale vystačili si pouze s lehce pohrdavým úšklebkem. Naneštěstí to samé nelze říci o ovládání. Fixní kamera bez možnosti rotace a přiblížení sice není cool a in, ale je dokonale přehledná. A Dragon Age dokonale přehledný není. Můžete zde rotovat, zoomovat a měnit úhel pohledu a vše jen pro to, abyste byli více zmatení a dezorientovaní. Z isometrického pohledu máte nepříjemně malý přehled o okolí, posouvat plochu jde jen kousek (což je frustrující hlavně u soubojů) a pokud vám někde překáží nějaké stavby, kamera si začne tak trochu dělat co chce. Rád vzpomínám na letité hry postavené na Infinity enginu, kde bylo prozkoumávání spletitých map přehledné jako dílo ortodoxního minimalisty. Kdežto ve hře, kterou se vám zde snažím představit, byla snaha prolézt každý kout tak trochu utrpením. No, to jsem asi přehnal, ale prostě to nebylo tak krásně přehledné, jak bych si představoval.
Jako mechem obrostlí pařani a hardcore hráči mi možná budete tvrdit, že grafika a ovládání jsou věci podružné a druhořadé a že tím gró, které dělá pořádné RPGčko pořádným RPGčkem, jsou příběh, vývoj postavy, nápadité questy, rozhovory, parťáci a další podobné záležitosti. V podstatě máte pravdu. Dragon Age se na rozdíl od svých předchůdců staží o dospělejší a snad i temnější příběh, čehož dosahuje nejen přítomností většího množství krve a dystopičností celé hry, ale hlavně vyprávěním. Politika, intriky, zrada i boj o moc jsou protkány celým dějem s nemalou precizností a spletitostí a pozadu nezůstávají ani příběhové postavy, kterou jsou skvěle nadabované a mají svůj charakter. Nedá se říci, že by byly jednotlivé postavy vyloženě černobílé, ale padoušskou tvář zde bohužel poznáte na první pohled, ale to už tak ve světe hrdinných skutků a epických příběhů bývá a snad je to tak i správné. I přes všechna tato kladná slova ale nemohu říci, že by mne příběh nějak zvlášť uchvátil. Je celkem poutavý, nechybí mu násilné i dojemné momenty, stejně jako určitá překvapení. To vše je v pořádku, ale přesto mu něco chybělo. Snad byl příběh až příliš protkán politikou a možná by hlavní záporák měl být něčím více, než bezduchým drakem, o kterém se vaší postavě občas zdá a kterého na konci dekapitujete jako zapálený řezník. A možná není chyba ani tak v příběhu, ale v tom, na čem stojí. A tím jsou například...
...questy. Je jich zde mnoho a já to kvituji v povděkem. Mám rád, když se to v malé lokaci hemží lidmi, se kterými si mohu popovídat a skoro každý něco chce, za každým koutem se skrývá nějaká záhada, nevyřešený případ či jen někdo, kdo potřebuje mou pomoc. Je tu nějaké to poslíčkování (vlastně je ho až moc), zabíjení divokých medvědů a podobná klišé. Řada ovšem přijde i na skládání puzzle u holčičky očarované démonem v těle kočky, nebo na stavění éterického mostu pomocí tlačítek, na které se musí vaši parťáci vhodně postavit a přebíhat sem a tam. Můžete se těšit i na snové putování v těle myšky, golema a ohniváka, kteréžto podoby vám zpřístupní tu či onu cestu. Budete zde hledat zloděje knihy, chytat nějaké hraboše a pátrat po ztracené kovářce. Není to nic, za co by se hra musela vyloženě stydět, ale nevím, jestli se tím zapíše do análů zlatým písmem. Questů je zde skutečně mnoho a nezřídka se vám bude stávat, že vám nějaké osoba při rozhovoru poděkuje za splnění toho či onoho a vy ani nebudete vědět, o co jde. A to skutečně není dobré znamení. V tomto ohledu bych asi ocenil více invence a hlavně snahy jednotlivé questy tak nějak lépe prodat, aby si člověk nepřipadal, že to jsou jen další položky k odškrtnutí ve vašem deníku.
Celý svět, ve kterém se bude vaše dobrodružství odehrávat, sestává z několika měst, vísek i dungeonů. Jednotlivé lokace povětšinou nejsou příliš veliké a nezřídka jsou i značně omezené. Támhle je obchod, tuhle někdo postává a o kus dál je hospoda či kostel. Nemohu říci, že by mne nějaká lokace vyloženě nadchla, kdežto naopak pár jich bylo silně nezáživných. Třeba věž mágů. S tím silně souvisí i záležitost ovládání, která byla zmíněně výše.
Vývoj postavy je veskrze zajímavý a troufám si říci, že i lepší ne AD&D, ale co není? Máte zde tři povolání, několik základních vlastností jako je obratnost, kondice, síla kouzel a tak podobně. Každé povolání má vlastní sadu schopností, které jsou relativně pestré a umožní vám například svého mága zaměřit na destruktivní či léčivou magii. Není snadné a vlastně ani příhodné zde podrobně popisovat, jak tvůrci zdejší vývoj postavy pojali, ale nebál bych se říci, že odvedli dobrou práci. Ale tak dobré jako pravidla SPECIAL za Falloutů to pochopitelně ani zdaleka není :-)
Ucházející práci vývojáři odvedli i při tvorbě postav, které si můžete přibrat do party, nicméně na můj vkus se velice málo zapojovali do vámi vedených rozhovorů. Nejzajímavější postavou je nepochybně bojovník Alistair, který nejenže hraje v celém příběhu zásadní roli, ale je to navíc i hodně sympatická postava s osobitým smyslem pro humor. Nikoli nezajímavá je i cynická a bezcitná čarodějka Morrigan. Fajn je i pes a golem. Naopak někteří další až takovým charisma neoplývají, ale každý má jiný vkus.
Dalším pilířem, na jehož bedrech stojí hratelnost správného RPGčka, jsou rozhovory. A zde dle mého soudu Dragon Age trochu zklamal. Rozhovory jsou zde relativně jednoduché, takže pokud si budete chtít pořádně poklábosit, musíte hru vypnout a vylézt se sousedkou na pavlač. Netvrdím, že by dialogy s postavami měly mít tu košatost a fenomenální obsáhlost Planescape Torment, nebo cynismus Falloutů, ale zde mne jejich strohost, nezáživnost a fádnost zklamala. Podřadnou kvalitu dialogů naštěstí trochu zpestřuje možnost lhát a přesvědčovat, což se vám s vysokou mírou investovaných bodů do vhodné vlastnosti bude dařit se stoprocentní úspěšností. Snad vám tento bonus vynahradí skutečnost, že leckdy vám ani jedna z nabízených dialogových možností nebude po chuti.
A co říci o této hře na závěr? Asi že je to i přes některé mé výhrady hodně dobré RPGčko. Má své kvality, klady a charakter. A také své slabiny. Pokud máte s podobnými hrami nějaké zkušenosti, asi si z této hry na zadek nesednete. Je zábavná i zajímavá, to ano, ale nejsem si jistý, jestli si na ní týden po dohrání ještě vzpomenete a ukápne vám slza nostalgie.
Ano, díky tomu je příběh možná lehce předvídatelný a na poli fantasy nepřináší tolik nového, ale z těch klasických fantasy prvků si bere to nejlepší a podává to poutavě, dobrodružně a jednoduše vás to vtáhne podobně, jako tomu bylo třeba o filmové trilogie Pán Prstenu (či knihy, hry, to nechám na vás).
Svět je vskutku velmi bohatý, ale co dělá hru tak zajímavou jsou postavy, které v něm žijí. BioWare je znám tím, že zvládá skvěle vykreslit jednotlivé charaktery, propojení mezi nimi a hodně si vyhrává se vztahy, které lze vést několika směry, a tato hra to jen potvrzuje. Opravdu si zamilujete (nebo vás budou štvát, každopádně ve vás jisto jistě budou vyvolávat emoce) všechny své NPC, ale i další postavy. Vy v tom světě totiž prostřednictvím svého hrdiny budete žít s nimi.
Osobně mi velmi sednul i soubojový systém, který očividně není pro každého, ale mě vyhovovalo, že jsem jednak měl možnost na něj jít taktičtějším způsobem a každý tah si pořádně rozmýšlet, ale zároveň to šlo hrát i rychlejším způsobem a tolik se nezdržovat. Pak už bylo na každém, jakou cestu zvolí a mně pokaždé vyhovovala jiná, což nebyl problém aplikovat.
Hra se navíc skví i vynikajícím dabingem a parádní hudbou, kterou nemám problém si občas i pustit samostatně, což lze tvrdit jen o pár dalších hrách.
Hra mi nepřišla ani lehká, ani těžká, každý hráč si jí může uzpůsobit svému skillu a stylu. Ale to, že jsem jí třikrát dohrál, to vypovídá vše o tom, jaký k ní mám vztah a jaké zastává místo v mém osobním žebříčku (nemohu tvrdit o žádném jiném RPG). Navíc se stále jedná o nejlepší díl této série a nejsem si jistý, jestli se to v budoucnu změní, jelikož laťka je opravdu vysoko…
Tak tedy: DA:O je vydáváno za nástupce Baldur's Gate, což pokládám za omyl. DA:O je (dle mého názoru) Neverwinter Nights 2, ze kterého bylo odstraněno vše související s Dungeons & Dragons . Z NWN2 je přejatý engine i vzezření lokací (třeba ve Fereldenu si nejste jisti, jestli se nacházíte v DA:O nebo v NWN 2 nebo ve Witcherovi 1 nebo v Drakensang: The Dark Eye). Z NWN2 je převzatý i systém dialogů. Hra se chvílemi změní v interaktivní filmeček a vy si akorát vybíráte dialogové možnosti, které stejně většinou směřují k jednomu a tomu samému výsledku. No a z NWN2 jsou přejaty i některé dílčí zápletky kupříkladu statická obrana daného bodu před nabíhajícími vlnami nemrtvých nebo nutnost sjednocení různých kmenů. Flemeth je překopírována z datadisku Maska zrádce... To, co nemohlo být převzato z pravidel D+D (tvůrcům se zřejmě nechtělo platit za licenci), bylo dotvořeno svépomocí. Něco se podařilo obstojně a něco né-zas-tak-moc dobře.
Nedotažení jsou například Zplozenci. Napůl jsou to (snad) nemrtví, napůl (snad) démoni. V "kodexu" se píše: "Nikdo neví, kde se zplozenci vzali ... Možná je zplodila temnota"... No ale my všichni, kteří jsme viděli Jacksonova Pána prstenů, víme, kde se vzali. Jsou to okopírované orkoidní potvory z LoTRa. V Sarumanově podzemní líhni se také rodili přímo ze země.
Ad "kodex": je pěkné, když vám hra shrne mytologii, dějiny a ostatní background, ale čeho je moc, toho je příliš. Obsah každého nicotného papírku, který se válí někde ve smetí, se vám okamžitě zapíše do poznámek a zvýší "statistiku objasněnosti". V kodexu najdete hesla jako třeba "vlk" nebo "medvěd", jako by snad autoři pokládali vlky a medvědy za své duševní vlastnictví. Ve výsledku je kodex hromadou balastu, ze které jen s obtížemi dolujete relevantní informace.
Oproti hrám založených na pravidlech D+D je v DA:O zredukován počet ras. Konkrétně jsou tři: lidi, elfové a trpaslíci. Tuto redukci přijímám s povděkem. V NWN2 už si nebylo kam odplivnout, protože všude se tísnili ogři, zlobři, goblini, hobgoblini, skřeti, ještěrci - a to ani nemluvím o cca 120-ti druzích sfériků... Rasy DA:O jsou IMHO dobře udělané. Trpaslíci žijí v tak obludném kastovním systému, že jsem měl občas nutkání celý Orzamar vykydlit a tím učinit svět lepším. Elfové, kteří žijí dílem v městských ghettech a dílem kočují, připomínají severoamerické indiány, prostě původní rasu, která byla v minulosti částečně vyvražděna a částečně zotročena. Opět: kdyby to bylo jen na mně, vůbec bych se nestaral o Nákazu, ale ve Fereldenu bych zorganizoval povstání městských elfů.
Asi nejvýraznější odchylka od pravidel D+D je to, že autoři DA:O odvrhli polyteismus. Přiklonili se k monoteismu se stvořitelem nazývaným Tvůrce (angl. "Maker"), z čehož vyplynuly všemožné středověké názory, struktury a rituály. To pokládám za zajímavý počin.
K příběhu: celá zápletka je založena na tom, že se hlavní záporák chová naprosto pitomě. Na začátku zradí krále, což osobně celkem chápu, ale pak nedělá nic jiného než že sedí na zadku a prohlašuje, že jednal v zájmu Říše a že má svoje důvody (které ovšem nikomu nesdělí, alespoň jsem si nevšiml, že by je sdělil). K mému úžasu ho nakonec můžete přibrat do party, ale na rozdíl od drsňáckého Sarevoka je Loghain jaksi rozplizlý, rozostřený a nedopečený.
Svým způsobem je zajímavý koncept alternativních začátků. V každém začátku je nějaký zlomový bod, který je zmiňovaný i nadále. Kupříkladu Merill a prasklé zrcadlo přešli až do DA2... Činy alternativních aktérů sice přetrvávají, ale samotní (alternativní) aktéři jaksi vymizeli a nikde je nepotkáte. Kladu si otázku: co se s nimi stalo? A napadá mě odpověď: v klíčový moment jim nepřišel na pomoc Duncan (zachraňoval vaši postavu a všude být nemohl) a tak (bez pomoci) pochcípali hnusnou a bolestivou smrtí.
Dostávám k ošemetnější záležitosti - k vývojovému stromu dovedností. Hra vám nabízí širokou škálu možností - od kecacích schopností přes plížení, lukostřelbu až k pokládání pastí a lockpickování zámků... Ale běda, jestli si budete zvyšovat něco jiného než kydlení na blízko. To pak v průběhu hry zjistíte, že jste skončili a dál už se nepohnete ani o milimetr, protože vás pokaždé utlučou. V jiných erpégéčkách se můžete spolehnout na spolubojovníky, ale tady musíte na dvou místech projít sami, samotincí - a pokud jste netrénovali kydlení, tak běda vám. Vzpomínám, jak jsem při prvním hraní se svým šípy střílejícím a bedny odemykajícím lotrem za boha nemohl zdolat Loghaina. Nepomohlo ani přehodit to na Alastaira, byl to ještě větší břídil než titulní hrdina. Málem jsem to vzdal.
Co se týká bojů: v počátcích (na obtížnost normal) používáte jednu jedinou taktiku: vyšlete dopředu odvážlivce, který se okamžitě vrátí a přiláká za sebou jednoho či dva enemáky (přičemž zbytek nepřátelské tlupy apaticky postává na místě). Parta potvoráky ubezduší a celé to pak opakujete znovu. Někdy se vylákávací taktika nezdaří (nebo není možná) - a to pak musíte mít spoustu lektvárků a popíjet... Později, když máte za zadkem Morrigan a Wynne ( jedna smaží, druhá mrazí a nádavkem ještě léčí), se boje skokově změní v procházku růžovým sadem.
Něco o společnících: nejsou tak roztomile ulítlí jako v BG (snad až na Oghrena) a někteří jsou mi přímo proti srsti. Stena zanechávám tam, kde byl (v kleci), Zevrana propíchnu hned při prvním setkání. Psa a Alistaira většinou nechávám v táboře (z Alistaira se mi nikdy nepodařilo udělat bojovníka, asi na to jdu špatně nebo co, věčně se válí v kómatu na zemi). Mám rád Morrigan (pro její zdravé názory), Wynne (je stará a já jsem taky starej), Oghrena (rozumím jeho manželským problémům a soucítím s ním) a Lelianu, která je vizuálně přesnou kopií Imoen z BG2.
Na závěr: možná se zdá, že jsem DA:O až přespříliš strhal, ale není to zase tak špatná hra. Její problém vidím v tom, že je posešívaná z různých částí, z nichž některé jsou dobré a jiné otravné. Beru to tak, že DA:O byl pokusem zvrátit trend a vrátit se k předchozímu stylu erpégéček. Byl to neúspěšný pokus, ale snaha se počítá.
(Jediná věta, kterou hlavní hrdina vypustí z pusy... hrubým odhadem asi 1739x za celou hru.)
Dragon Age: Origins je jedna z poměrně oblíbených her, které jsem se však delší dobu vyhýbal. Na rozdíl od Mass Effectu neobsahuje akční souboje, ale podobá se více klasickým MMORPG, což je styl, který mě jednak nikdy moc nebavil a jednak jsem ho ani neuměl efektivně hrát. S koupí Ultimate Edition za pár šupů jsem se ale do hry přeci jen pustil, hry od Bioware mě totiž nikdy nezklamaly.
Naneštěstí se obavy víceméně potvrdily. Tenhle styl soubojů opravdu není můj šálek čaje, ovšem Origins obsahuje i obrovské množství rozhovorů. Samotná ústřední zápletka je klasická Bioware šablona. Na začátku je představeno velké velké zlo (v tomto případě děsně nezajímavá a neoriginální Nákaza/Darkspawn), hráč během hry cestuje světem, sbírá armádu a verbuje spolubojovníky do svých řad a v závěru proběhne velké zúčtování. Nic, co bych neviděl už několikrát, nicméně opět tu máme dobře napsané, byť archetypální, charaktery a chytlavé rozhovory. Největší zábavou pro mě bylo poznávání postav, odhalování jejich minulosti a poslouchání všemožných slovních přestřelek. Nechybí ani typický propracovaný kodex, který velice neoriginální lore podává docela záživným způsobem.
S dávkováním hratelnosti to je už ale horší. Hráč zpravidla cestuje do několika lokací, kde je jedna ústřední civilní oblast a poté několik dungeonů. Zatímco civilní oblasti hráč prochází spíše adventurním způsobem, dungeony jsou čistě o čištění nepřátel. NAŠTĚSTÍ nejsou úmorně dlouhé, jako u leckterých jiných RPGček, ovšem na poměry těch modernějších Bioware her jsou dlouhé až dost. S tím souvisí dost nevyvážená obtížnost soubojů a fakt, že bez mága s léčitelskými schopnostmi si hráč prostě neškrtne (bossové udělují takový dmg, že bez neustálého léčení jsou na střední a vyšší obtížnost prakticky neporazitelní). Celkově bojovou složku hodnotím jako ne moc povedenou, starší KotOR obdobné souboje zvládal daleko lépe. Mimo jiné mě třeba pil krev fakt, že z bojového režimu, jakmile se jednou spustí, nelze vyskočit, dokud nejsou pobiti všichni nepřátelé, kteří onen bojový režim aktivovali. Co ale musím ocenit je velice přehledný inventář, kde může blednout závistí leckteré velké RPG.
Grafická stránka není nijak valná, rozanimování postav jakbysmet. Trochu mě mrzelo, že hra víc vsází na číslíčka, než na immersive pocit z hraní. Je to ale trochu jako vyčítat first person střílečce, že se v ní střílí - čistě můj problém. Technicky ale i na svou dobu by prostředí mohlo být výrazně bohatší na detail a méně statické. Po vyloženě umělecké stránce nemám naopak moc co vytknout. Celkové ladění do zelenohněda ke hře sedí. Atmosféra zmaru je navozena dobře a špinavý středověk z toho je cítit.
Hlavní questy jsou propracované, často se větví a hráč má možnost voleb. Vedlejší úkoly jsou naopak zpravidla klasické fetchquesty, ale není jich mnoho a nejsou zdlouhavé a spíše příjemně zaplňují svět. Příjemným zpestřením jsou i náhodné přepady během cestování, které mě začaly lézt na nervy až v samotném závěru. Do té doby fajn.
Abych to shrnul. Dragon Age: Origins není špatné RPG. Přináší více jak 60 hodin zábavy - někdy dobré, někdy horší. Titul je jakýmsi hybridem filmových RPG a kultovních klasik z 90. let. Jen si nejsem jist, jestli si ho více užije pamětník nebo moderní hráč, protože každý bude muset překousnout určitě kompromisy. V mém případě je to onen bojový systém. Komu ovšem sedne, může si připočíst 10 až 20% a vzít si k srdci fakt, že ho pár dní nikdo neuvidí. Nicméně já nad 70% jít nemůžu. Na to jsem až příliš často přemýšlel nad tím, že mě ta hra někdy vlastně docela sere.
Pro: podání příběhu, charaktery a množství rozhovorů, většinou kvalitní writing, tvorba postavy, cokoli co vypustí Shale ze své kamenné huby
Proti: nevyváženost, slabší příběh jako takový a neoriginální lore, kolísavá zábavnost způsobená přílišným zaměřením na souboje v dungeonech, příběhu chybí momenty překvapení, statická prostředí
Pro: příběh, postavy, rozhodování, znovuhratelnost, hudba
Proti: grafika, němý hlavní hrdina, pomalejší souboje
Hra má asi tunu záporů, za který bych ji někdy i poslal do prdele, nicméně si to zároveň vynahrazuje jinými parádními aspekty, díky kterým jsem jí ledacos odpustil. Vytvořil jsem si elfího měšťáka s neskonale perfektním hlasem a při tvorbě charakteru jsem nostalgicky vzpomínal na Baldurs Gate. (Byť jsem ho tehdy hrál asi předevčírem).
Příběh je neskutečně slabej. Až dokonce primitivní. Zlá armáda. Sežeň spojence tady, tady a tady a poraž ji. Konec. Zavěrečné titulky, special thanks to EA for being dickheads. Nicméně je naprosto výtečně odvyprávěný. Nešetří dramatickými cut scénami, předává hráči efektní podívanou a sem tam přinese i husinu. Co se týče bitek, je jich hodně. Samotný soubojový systém není špatný, jen je v určitých ohledech poněkud utahaný. Chválím ale určité kvalitní boss fighty, za ty nejlepší považuji souboj s Broodmother (fuj), High Dragon v Útočišti (nejtěžší bitva celé hry!) a parádně dramatickej souboj s Démonem lenosti. Naopak naprostý zklamání je boj závěrečný. Hru jsem dohrál asi 6x, pokaždé jsem hlavního bosse dal na první pokus a ani jsem se u něho nikdy nijak zvlášť nezapotil. Ostudy! Když to chcete mít epic, tak ať ze mě trochu teče pot, sakra!
Lokace levelů jsou celkem uspokojivý, i když na některých místech je daná dějová linka tak strašně natahovaná, až jsem nad tím kroutil hlavou. To je případ takového Orzammaru. Tak jo, teď se k něčemu přiznám... V realitě jsem opravdu velice tolerantní člověk, nicméně tak nějak se stalo, že se ze mě ve fantasy světech stal rasista vůči trpaslíkům a obecně všemu, co je menší než normální člověk. Nikdy jsem za nic takového nehrál a nikdy nebudu. Hej, nesuďte mě, prostě to tak je. Jediná výjimka jsou světy Tolkiena a Zaklínače, tam trpaslíky mám rád. Proto jsem v Orzammaru vyloženě trpěl, nezajímala mě ta stupidní kultura těch zakrslíků, jen jsem chtěl souhlas krále s pomocí proti zplozencům a hajdy domů. Myslel jsem, že tam umřu nudou. Atmosféra určitých levelů je však mnohdy vynikající. Hluboké cesty a pouť za kovadlinou patří podle mého za úplný vrchol parádní atmosféry, jakému hra dosáhla. A samozřejmě dojde v závěru i na final speech, bez které by žádná epic hra nebyla pravá. Hudba od Inona Zura je správně velkolepá a výtečná, vůbec nechápu, co blbnul ve dvojce, kde ani zdaleka tak výtečná nebyla. (Asi to je tím faktem, že dvojka obecně není vůbec výtečná.)
Společníci jsou fajn. Podobně jako v NWN2 jsou zde takoví, které bude člověk milovat, nenávidět nebo mu budou ukradení. Nesnášel jsem Stena a toho malýho dementa Oghrena, jednu z nejpřeceňovanějších postav série. Wynne a Zevran mi byli ta nějak putna. Leliana mi přišla poněkud otravná tím svým pánbíčkařstvím, ale s ohledem na její assassinovskou minulost jí to vlastně činilo zajímavou a nutno říct, že jsem si jí oblíbil. Její pěvecká scéna byla krásná, ale v onom herním enginu tu působilo poněkud legračně. Alistair byl bezva! To, co je na něm skvělý je především ten fakt, že to není žádný vážný a hrdý paladin typu Keldorn, ale ňouma s milým smyslem pro humor, který srší sarkasmem a narážkami. Byl jsem s ním kámoš, s takovýmhle pakem přece musím. Ale absolutně nejlepší parťák, do kterého jsem se úplně zamiloval, je lišácká mrcha Morrigan. Její vzhled, povaha a charismatický hlas na mě měly takový dojem, že jsem zahul Lelianě a šel jsem do ní. No a po nějakým čase se z ní vyklubala jedna z mých nejoblíbenějších postav všech dob. Nedám na ni dopustit, je prostě fantastická, což může dosvědčit i ten fakt, že jsem jí furt tahal s sebou. Za naprosto úžasný nápad považuji tábor družiny. Noční klidná atmosféra, praskající ohně a Zurovo líbezná hudba tvoří naprosto senzační a fungující atmosféru, během které můžete kecat se svými parťáky a poznávat je. Mimo jiné mají mezi sebou úžasné interakce, jestli se mi něco na téhle hře hodně líbí, tak to jsou právě parťáci.
Jestli mě něco kurevsky sralo, jsou to nevyvážené skilly některých nepřátel. Nejhorší případ byli banditi lučištníci v Denerimu. Jeden takový má schopnost "tříštivý šíp", který všem členů party ubere čtvrtinu zdraví a na chvilku je omráčí. No a když je tam těch lučištníků takových 9... na zabití. Již zmíněný dost slabý příběh jsem už zmiňoval, ještě k tomu chci doplnit slabýho hl. Záporáka. Draci jsou fajn, ale záporák, který necekne ani slovo a příliš ve hře není, je většinou na houby. Ano, tady byl. Dále mi hodně vadily takzvané dary. Se Stenem jsem téměř vůbec nemluvil, ale když jsem mu dal tak 100 darů, byl jsem jeho největší a nejrespektovanější kámoš, který ehm... „se prokázal“ být skutečným válečníkem (Haha!) Plus s ohledem na schopnosti povolání a kouzel toho je furt strašně málo, když to porovnám s BG, tak je to téměř k smíchu.
I tak je ale Dragon age velice povedené RPG s parádní hratelností, dobrými společníky, jenž kypí epickou atmosférou, pro kterou já osobně mám hroznou slabost. Nový Baldurs Gate to rozhodně není, ale hraje se to skvěle, mimo jiné z toho je opravdu poznat, že to dělali Bioware. A to už je kvalita sama o sobě.
Pro: Hratelnost, atmosféra, parťáci - Morrigan <3, hudba, byť slabý příběh aspoň hezky podaný
Proti: slabý příběh, nevyváženost skillů, dary, málo schopností a kouzel, slbej hl. záporák a souboj s ním
Po pravdě jsem byl ke hře ze začátku docela skeptický, hlavně k příběhu. Zase zabít draka jako by jich už nebylo dost a ještě škemrat o pomoc u elfů a pajzlů....to zas bude nuda. A však nuda to rozhodně na konec nebyla. Skvěle zakomponovaný příběh Šedého strážce hledajícího spravedlnost za vyvraždění své rodiny (dohráno za člověka šlechtice) a příběhy společníků se mi opravdu zalíbil a zmíněné klišé RPG her jaksi rozmazal.
S čím jsem opravdu měl problémy byl bojový systém. Osobně jsem raději používal pasivní talenty než-li aktivní. Nejlépe je to vidět u mága, kouzla se ani nevejdou na spodní lištu. Na tož na všechny ty triky nebyla ani na konci hry mana (postavy s lvl 24). Marně jsem se pokusil nastavit i vlastní taktiku. Něco jsem sice nastavil, ale zřejmě špatně a parťáci pak spíš koukali jak sůva z nudlí. Rezignoval jsem a zvolil přednastavené taktiky (léčitel, rváč,...)
Co mě opravdu pobavilo byla občasná reakce družiny na hlášku Lelian "pozor past!" nějaký trouba si do ní stejně musel šlápnout. Naivně jsem si myslel že hru dokončím na normální obtížnost, vzdal jsem to hned v Lotheringu. Opravdu jsem nechápal jak mě může vymlátit partu nějakej bláznivej bandita když jsem bez větších problému zabil zlobra ve věži Ishal.
Čím mě ale Dragon Age zaujal nejvíc je velké množství rozhodování a jeho dopad na budoucnost společně s budováním vztahů s kumpány od mrzutých společníků přes přátele až k milencům všemožných orientací. Jen škoda že v závěru hry se to nějak extra neprojeví. Ocenil bych nějaké animované video místo bublin s textem popisujícím na co vaše volby měli vliv. Ze společníků jsem si asi nejvíc oblíbil Lelian, Alistaira a svého psa Huga. Za zmínku stojí i opilecké kecy Oghrena na opak Morrigan jsem si neoblíbil ani na konci hry. Z celé party vypadal paradoxně nejpodivněji hlavní hrdina, postava bez hlasivek a mimických svalů vypadá komicky.
Co se týče bugů tak jsem narazil pouze na jeden při úkolu "Změna ve vedení" se neobjevilo jedno NPC na konec jsem to ale opravil pomocí nástroje Dragon Age ToolSet a úkol dokončil. Hra mi spadla pouze jednou u závěrečného týpka a občas chvíli program neodpovídal při načítaní.
Prostředí mi připadalo i po 6 letech působivé a stejně tak hudba. Jen možná ty oblasti byli delší než bylo nutné. Zajímavou věcí byl i kodex lze tu nají kde co (zajímalo by mě kdo ho přečetl celý) i když v tomhle směru má na vrch spíš Zaklínač. A aby jsem nezapomněl, DLC nejsou tak špatná, ale moc nemám rád politiku DLC v jakékoliv hře. Lepší je jeden datadisk než-li hromada malých doplňků.
Celkově Dragon Age: Origins hodnotím velice kladně a určitě to nebylo moje poslední dohrání.
Pro: družina, vztahy, grafika, hudba, rozhodování
Proti: bojový systém, talenty, bug, němý hrdina
Škoda, že samotný děj stál za starou belu. Ojetá šablona. Předvídatelné zvraty. Osobnosti společníku jsou dobře napsané. Ve hře mají všichni opravdu nějaký význam. Celý systém sympatií je ale pohřben dárky. Společník s vámi může tisíckrát nesouhlasit. Můžete mu zavřít hubu dortem. I láska tu prochází žaludkem.
Občas hru lemují zbytečně natahované dungeony. Hodně lineární. No, volnosti si tu moc neužijete. Zato krve ano. A to po litrech. Spousta epických a zásadních rozhodnutích, které ve výsledku ovlivní akorát pár pěkně udělaných animaček. Pěkná grafika a ozvučení. Soubojový systém je celkem dobře vymyšlen. Někdy to vyžaduje strategii a docela velké otáčení.
Tábor společníků je podle mého názoru nesmysl. Už vidím, jak si ve skutečném životě vyberu čtyři bojovníky, půjdu s nima cedit krev a zbytek se bude flákat u ohníčku. Celkově je tahle hra pro mě dost rozporuplná. Zbytečně dlouhá hrací doba. Spousta věcí, co mi vadily. Kupodivu mě ale hra pořád bavila. Hráno na obtížnost těžká. Jo, a během závěrečné animace mi hra spadla. To je k vzteku.
Pro: historie fantasy světa, charaktery postav, boje, může vydržet dlouho
Proti: systém dárků, zbytečně dlouhé, příběh, rozhodnutí nemají velký vliv
Dalších cca 50 hodin hrací doby však bylo dost nudných. Dragon Age není až tak moc RPG, a tak kombinujete jen pár dovedností. Ne že by to bylo zcela na škodu (u válečníků není až tak obvyklé, že vůbec "kouzlí"), alespoň souboje poměrně rychle odsýpají. Tedy na obtížnost easy, kdy si nemusíte dělat starosti s friendly fire. Upřímně od poloviny hry jsem tak hrál a mohu jen doporučit. Na vyšší obtížnosti musíte neustále přepínat na mága a pobíhat s ním, abyste mohli používat AoE kouzla, což je otrava. Už tak jsou navíc souboje dost střelené, když vaši rekové divoce vbíhají do pastí (když jim to zakážete, tak třebas válečníci dělají tužku a musíte je řídit ručně) a nepřátelské mágy je tak lepší zlikvidovat na dálku kouzly. S obtížnosti easy jsem tak ušetřil dost času neboť...
Nepřátel je dosti a především jsou v malých koridorech a mapách. Snad jsem ještě neviděl RPG, kde by bylo tolik pidi map (všechny "naštěstí" mají vlastní loading) a mapiček. Dokonce i ve větších dungeonech většinu dobu probíháte úzkými koridory, z nichž nelze odbočit. Tedy v dungeonech je to houby podivné, ale když se to samé stane kdekoliv v divočině a vaši udatní rekové se zastaví o vysokou trávu nebo deset centimetrů vysoký kopeček... Někomu se opravdu nechtělo dělat s pěkným světem. Prostě jen místnost či lokace (často se opakující a tedy identické) a tam se něco stane... A další den znovu... Jednou je z toho hlavní story mapa, jindy side quest a občas ani záznam v kodexu. A pak i ty úkoly, co plníte...
Questy jsou v Dragon Age po většinu doby opravdu příšerné. Což se týká i hlavní dějové linie. Lothering, Redcliff, Circle Tower (Fade!), lesy svobodných elfů. Až sem spadá těch mnou výše zmíněných padesát hodin nudy. Určitě tomu nepomohlo to, že jsem po vesnici Lothering šel do příšerně koridorovité věže mágů a zde narazil na herní lobotomii v podobě Fade. A pak Redcliff... Znělo to zajímavěji. Obrana města před zombie útokem fajn, ale pak zase ten hrad a... Syna místního lorda posedl démon. Může za to Blood Mage, který pracoval pro Loghaina... Zní to jako shrnutí, ale ono se toho bohužel o moc víc neudálo. Jde opravdu o elementárně načrtnuté téma, které poměrně záhy vyřešíte. A můžete se vydat třebas Brecilianských lesů, kde budete zase pobíhat v úzkých koridorech a nakonec se dozvíte, že elfí trouba se prostě jen před staletími chtěl pomstít na lidech za to, co udělali jeho rodině. Zase jen primitivní dějový náčrtek, byť zde to bylo lepší (i těch úzkých koridorů bylo méně, za to však v divočině spousta deseticentimetrových kopečků, které váš drakobijec nevyběhne). Ale nakonec změna přišla...
Nejpozději od Deep Roads pod trpasličím Orzammarem. Je to vykradená tolkienovská Morie, ale konečně narazíte na velké mapy, gluma (fakt tam je - slouží jako obchodník) a hnedle to chytne jinou atmosféru. Od anonymních darkspawnů se také přesuneme třebas k pavoukům, kteří jsou pěkně animováni a spouští se k vám na vláknech ze stropu. Jejich královna teda zase byla trapas (čekal jsem logicky obrovskou pavoučici a la Odula), ale člověk nemůže mít vše. Závěrečné rozuzlení trpasličích jeskyní zase žádný trhák, ale dále bylo vidět postupné zlepšení. Bohužel ve hře je i spousta vedlejších questů...
Které jsou většinou naprosto tragické, dones, dojdi do pidilokace a zabij, předej pět zpráv po celé mapě, vyřiď vzkaz pěti mágům... Snad jen ti Antivan Crows byli o fous lepší. Ale když si vzpomenu třebas na odhalování nákazy v Downtownu ve VtM: Bloodlines a opuštěnou nemocnici tamtéž... Standart je zde holt značně snížený. Asi byli propuštěni všichni pracovníci Bioware, kteří nepracovali a místo toho měli drze "nápady".
Od Landsmeetu je to zase dobré. Rychle to odsýpá, byť tedy ten Landsmeet mohl také být epičtější a promyšlenější. Naopak následné elfí ghetto bylo opět bezvadné. Hlavně linie s "léčiteli" otrokáři. Zde to zase mělo atmosféru. Podobně lord Howe a jeho panství taky ušlo. Nebo vězení... (Loghain se s tím evidentně nepáral). No a pak zbytek hry už rychle uteče. Do závěrečného souboje se mi podařilo povolat jen jednu jednotku (do té doby jsem žádnou nepoužil). Asi musí vojáci pochcípat, aby bylo možné přivést posily. Ale tak to (přes ty prachy, runy atp., co jsem do nich narval) neva, beztak to byl na onu easy obtížnost souboj na pár minut (tenhle si ale vyzkouším i na těžší, tady to má smysl). Čili od Orzammaru (dělal jsem jej z aliančních questů naposled) už můžete být klidní. Hrajete už totiž konečně poměrně slušné RPG. Ale hodili by se tedy lepší parťáci...
Družníci jsou skutečně dosti nepropracovaní. Moc toho nenamluví, reakce na okolní dění mají skutečně jen občasně a občas mají tak plochou osobnost, že se tomu snad ani nedá říkat osobnost. Jsem btw pro kulturní toleranci, ale že něco ztratíte a chytne vás rapl... A k sobě přijdete až po vyvraždění rodiny farmáře holýma rukama... To je trošku overkill... Hlavně pak tedy řešení, kdy tomuhle raplovi seženete jeho obouručák... Jo vraždil nevinné lidi holýma rukama, ale když má teď dvoumetrový meč, tak jsme všichni v bezpečí. Jinde to není o moc lepší - babča Wynne (o moc víc se o ní opravdu říci nedá), strašidelná Leliana, Yoshimo-Zevran... Oghren a jeho hlášky lepší. Obdobně pes a jeho kňučení. Morrigan dobrá ze začátku, ale pak už ji také začalo bavit mlčení. Jo a nejlepší je Alistair. Tu jeho ironii jsem si oblíbil natolik, až jsem jej posadil na trůn i s Anorou. Opravdu fajn charakter a kvůli tomu jeho špičkování s dalšími NPC jsem jej tahal prakticky celou dobu. A v té zlaté zbroji (DLC Return to Ostagar) a Duncanovým štítem na zádech (ten od Lorda Howe byl ale asi lepší) mu to seklo.
Jinak celkově je Dragon Age dobrým zástupcem postupné debilizace žánru. Ještě pár let a budeme mít RPG, ke kterým se můžete vrátit kdykoliv, jelikož je úplně jedno, co v nich uděláte. Ten trend je opravdu u Bioware her znát. A to se mi KotOR a Jade Empire ještě dost líbily...
P. S. Pokud přežijete citelně horší engine NWN 2, tak dostanete o dost lepší hru.
Pro: Solidní grafika, Alistair, Deep Roads, Alienage, občas pěkné plátové zbroje, dovednosti bojovníků
Proti: Hloupá a často nudná hra, nudní družníci, dovednosti mágů, koridory, tuny úkolů "najdi a přines", neoriginální a povrchní děj, nudná architektura měst a vesnic
DA primárně počítá s ovládáním, tak nějak… svrchu, kdy má hráč přehled nad bojištěm. Kliká na panáčky, přesouvá je, vybírá útoky a sleduje, jak se vyvíjí bitva. Souboje nejsou dynamické – není to o tom klikat jako blázen, jiným tlačítkem se krýt, uhýbat kotouly atd. Vcelku mi to sedlo, protože jsou boje takové… pohodové - hráč si kdykoli pozastaví hru, naplánuje útoky, aplikuje léčiva nebo jedy a jede se dál. Více jsem se trápil s kamerou. Když už pečlivě vybírám svým postavám oblečení a zbraně, chci, aby bylo na co se koukat. Řešením je během pohybu držet pravé tlačítko myši, čímž se pohybuje kamerou a hra potom připomíná RPG s pohledem přes rameno hrdiny. Jakmile se tlačítko pustí, je z toho strategie nebo klikací adventura, kdy se sbírají předměty, prohledávají těla a místo pixelhuntingu se stiskne tabulátor na zobrazení všeho aktivního.
Oceňuji nápad, s kterým tvůrci přišli hned na úvod – tj. představit šest různých začátků v závislosti na zvolené rase a profesi postavy. Po prologu se děje všech postav samozřejmě sloučí v jednu dějovou linku (asi nikdo není takový *** aby očekával šest zcela odlišných her). Prolog se věnuje výhradně původu dané postavy a jde o kompromis mezi RPG s jasně daným charakterem hrdiny a mezi RPG s bezejmennými nemastnými neslanými hrdiny, které si hráč utvoří k obrazu svému, ale duši jim nikdo nevdechne. Když k tomu připočtu možnost volby vzhledu + šanci hrát za ženskou postavu, je to super tah. A hru za ženu jsem si opravdu maximálně užil, protože těch narážek na pohlaví či „ženských“ voleb dialogů je celá řada. Chvíle, kdy vám nechápající společník položí zcela vážně otázku: „jsi bojovník nebo žena, protože obojí být nemůžeš,“ mají něco do sebe. Nemusím být žádný přehnaný feminista, aby mě bavilo šplhat v převážně mužském světě vzhůru a kopat do zadku ty, co mají s mojí hrdinkou problém.
Hlavní hrdina až na pár pokřiků nemluví! Vše, co ‚řekne‘ je čistě na hráči, který vybírá z několika možností. Tyto možnosti obvykle zahrnují buď různé otázky, či reakce ryze záporné až velmi vstřícné a kladné. Snad ani jednou se mi nestalo, že bych si nebyl schopen vybrat odpověď, která by se blížila, či takřka ztotožňovala s mým postojem (hráče). Celý systém voleb dialogů je skvělý způsob, jak se s postavou sžít. Zamrzí jen to, že postava není dabovaná, takže se zdá, že po celou dobu mlčí, ale jakmile jsem si na tohle zvykl, nebyl problém.
Už ME vytáhl systém společníků – kámošů, co se zúčastňují misí, se kterými se na hlavní základně vedou dialogy, s nimiž se navazují vztahy atd. Je příjemné mít kolem sebe společníky, co nejsou jen jako křoví, ale mají své příběhy, své zájmy, své schopnosti atd. Horší je, že některé charaktery mi přišly opravdu slabé a jiné velmi nesympatické až vyloženě protivné (viz můj profil, kde se dojmům ze hry věnuji).
Skvělá je možnost ovládat přímo některého ze společníků. Ten pak může prohledávat mrtvé, procházet se po okolí a především bojovat, přičemž hráč jej může v boji ovládat stejně dobře jako svého hrdinu. Díky tomu jsem si snadno vyzkoušel i ty schopnosti a zbraně, které moje hrdinka nebyla schopná ovládat. Výborný tah, díky kterému nikdo nebude litovat toho, že se dal cestou bojovníka a nemůže kouzlit.
Bohužel mezi společníky funguje oproti ME škála oblíbenosti. Nevhodným chováním je možné společníka naštvat i odeštvat a dobrým naopak získat bonusy či založit vztah. Jenže míra oblíbenosti se mění především podle činů, které hrdina provádí a tak tu máme diplomacii. Ta mi velela – mírni se a buď se všemi kámoš, jenže nutná daň za to byla, že jsem se v řadě situací nechoval podle sebe, ale dodržoval jakýsi… týmový postoj. I když bych strašně rád dal všem najevo, že na bohy kašlu a že mi mohou leda tak políbit pozadí, nemohl jsem to udělat, protože moje silně věřící společnice by se naštvaly. A tak je to zkrátka se vším.
Zmínil jsem náboženství a to je velmi silným prvkem celého příběhu. Jako hrdý ateista jsem bohužel těžko hledal postavy, které by se mnou sdílely můj názor. Silně věřících postav s ohavnou představou o tvůrci světa a vládci všeho možného, je na můj vkus příliš a mají velké zastoupení i ve skupině společníků. Lidské náboženství, které takřka kopíruje křesťanství bylo opravdu... otravné. O dost více jsem si oblíbil přírodní náboženství elfů.
DA je, stejně jako předchůdce ME, hrou se spoustou voleb, které mění svět nebo minimálně posílají různé lidi na smrt (čili mění svět). Mám to rád, ale co mě také potěšilo, byly zdánlivé drobnosti v manipulaci s penězi na základě volby. Kněžka požádá o příspěvek kapli, který ale není pevně daný a já si můžu vybrat, za kolik mi žvatlání o bohu stojí. A obráceně to funguje taky – občas jsou chvíle, kdy se mohu chovat jako vydřiduch a účtovat si ceny za práci.
Na rovinu a bez výkrutů přiznávám, že jsem hrál na nejlehčí možnou obtížnost a i tak měl v první třetině hry občas velké potíže. Nejsem typ, co počítá každý bod útoku + obrany nebo ten, co přemítá nad tím, jestli je lepší odolnost vůči ohni, či mrazu. V RPG hrách žádnou výzvu nehledám a chci si maximálně užít příběh i všechny možnosti, co mi hra nabídne. A tak jsem si kromě výběru oblečení a výbavy pro hrdiny občas pohrával s nepříliš důležitými a snad i zbytečnými prvky, jako jsou třeba jedy či pasti. Když si vezmu výrobu pasti, obnáší to nutnou investici do stromu talentů + pár zlatých za návod + nákup surovin + samotná výroba a vhodné umístění, načež konečně přichází velký okamžik – zbavení vojáka poloviny zdraví. Řekl bych, že ani na vyšší obtížnosti (a možná právě na ty) se nevyplatí pasti vůbec používat, jenže já to stejně tu a tam zkusil, to abych si s nimi pohrál, abych viděl, jak pasti fungují a jak ublíží nepříteli. Dělal jsem to i proto, že jsem si to s přihlédnutím na obtížnost mohl dovolit. Takže, zatímco někteří mohou odsuzovat jedy a pasti jako zbytečnosti, já jsem za ně byl rád, protože mi nabídli zase další možnost, jak si ve světě DA pohrát. A o tom přece hry jsou, ne?
Vzpomínám na Zaklínače, kde se řada monster i předmětů (hlavně bylinek) respawnovala a hráč měl stále co zabíjet/sbírat. Bylo to relativně střídmé a dobré. Vzpomínám i na Skyrim, kde bylo tohle všechno dovedeno do extrému a navzdory gigantickému světu, kde je už na počátku monster tisíce, se potvory pravidelně obnovovaly, takže radost z vyčištění oblasti a pocit posunu vpřed se nikdy nedostavila. DA je mi snad nejsympatičtější, protože respawn se nekoná! Pokud přijmete nový úkol, který počítá se zabíjením, víte, že se na daném místě nepřátelé alias cíle úkolu objeví, ale jinak můžete procházet temnými tunely stokrát a vaše dobře vykonaná práce vás bude hřát dál. Perfektní : )
Co ještě dodat? Možná něco, s čím jsem měl začít a to, že DA nemá otevřený svět, byť prostor po kterém se můžete pohybovat, je časem opravdu značný. Jednotlivé pospojované mapky jsou však malé a povětšinou vypadají jako aréna nebo lineární systém chodeb. Mně osobně to nevadí, protože po zkušenostech s údajně nejlepším open-world RPG mám volných světů po krk.
První Dragon Age u mě zkrátka naplno zabodoval, protože i v prostosti a jednoduchosti příběhu i světa může být síla. Možná, že DA není hrou pro hardcore fanoušky RPG, kteří chtějí zbrusu nové a neotřepané příběhy a ne jakýsi remix či koktejl, jenomže ne každý hráč je hardcore fanoušek RPG a snad i proto, že já jím nejsem, dokázal jsem si Dragon Age užít tak, jako málokterou hru.
Moje čistá herní doba včetně DLC zasazených do příběhu Pramenů - 120 h.
Pro: Pohodový příběh, systém společníků, bohatý inventář a schopnosti, prolog, výběr pohlaví + úprava hrdiny, hudba, žádný respawn, hodně voleb dialogů, morální rozhodování, možnost ovládat jakéhokoli společníka... je toho prostě hodně :)
Proti: Diplomacie aneb oblíbenost postav, možná příliš náboženství
Samozřejmě se na začátku musíme protlouct hodinovou tvorbou postavy, pokusit se pochytit rozdíl mezi vlastnostmi a dovednostmi, jejich návaznost a hurá do hry. Přivítá vás nejnudnější fantasy svět, kde lidé bojují proti armádě pekla, trpaslíci a elfové se distancují a jistě se tyto rasy škorpí mezi sebou (nevím jistě, tak daleko jsem nedošel).
Oceňuji, že každá rasa má jiný úvod (já měl psa hned na začátku, s jiným originem si ho musíte zasloužit... ačkoli k čemu psa, když máte hromadu lidí), ale ani to vám nepomůže ztotožnit se s němým hrdinou, jehož případný dabing by nemohl dát až tolik práce. Hra se hraje jako Dungeon Siege, ale můžete si ji přepnout do takového polotovaru TPS, ale stále se postava ovládá blbě a lepší je to myší seshora. Bohužel nejde příliš odzoomovat, takže ani jeden způsob není ideální.
Souboje jsou neskutečně nudné a neskutečně zdlouhavé. Hážete schopnosti/dovednosti a doufáte, že utlučete nepřítele dříve, než on vás. Můžete malinko strategizovat, ale v momentě, kdy utíkáte před lučištníky, jejichž šípy za vámi doslova letí i za roh, uvědomíte si pravidla hry, které jsou vlastně kombinací reálného času a tahovky - tudíž je to jen o statistikách.
Postavy a dialogy jsou poměrně dětské, celé je to hodně infantilní a nevím, proč každý kluk tam musí vypadat jako homosexuál z The Sims. Hodně mě pobavila možnost odmítnutí jednu z postav, která je prý později poměrně zásadní. U téhle hry fakt nečekám, že po mně někdo bude chtít přemýšlet.
DA je možná fajn hra, podle mě není blbá, není ošklivá, ale pro mě je neskutečně nudná a tenhle svět by vymyslel každý z nás za jedno nedělní odpoledne.
Pro: určitě spoustu věcí, ale nic moc jsem neobjevil
Proti: celou hru zabíjí neskutečně nudný fantasy svět, který nezachrání ani touha udělat zajímavé postavy; nudný hlavní hrdina, co nemluví
Příběh lze charakterizovat takhle: epický a klasický. Váš úkol je ten nejhrdinštější: zachránit svět (ta klasika je v tom, že tak činíte konvenčními prostředky: sestavením armády a poražením monstra a že se vám to taky nakonec povede, aniž byste se nakonec probudili a zjistili, že to byl sen, že monstrum jste vy sami, případně že monstrum je virtuální konstrukt a vy nechápete postmoderní přesah). Svět hry je nesmírně bohatý a propracovaný - setkáváte se s postavami, které mají svůj vlastní příběh a svoji vlastní motivaci a přitom se pohybujete v prostředí, které má svoji historii a svoje pravidla.
Úspěch hry dle mého názorů spočívá nejenom v tom, že vývojáři vystavěli barvitý svět, ale také v tom, že jej dokázali maximálně zužitkovat. Skvěle totiž zvládli dvě základní podmínky RPG her: 1) iluzi rozsáhlosti a 2) iluzi volby:
1) Když se nad tím zamyslíte, lokace hry nejsou kdovíjak velké. Není to žádný velký otevřený svět, vaše úkoly jsou přesně nalajnované a stačí vám jen přeskakovat na mapě mezi kouzelnickou věží, elfským lesem a trpasličími doly. Nicméně tahle jednotlivá místa jsou natolik různorodá a natolik osobitá, že na vás zanechají opravdový dojem a vy máte nakonec pocit, že jste doopravdy procestovali celý Ferelden. Když si navíc stáhnete všechna DLC a všechno si pořádně projdete, klidně hru protáhnete nad 100 hodin - aniž by vás to přestalo bavit, jelikož se všude vážně děje zajímavého.
2) Iluzi volby vděčíme za to, že si těch 100 hodin můžeme s chutí zopakovat ještě jednou. Abyste hru dokončili, musíte pokaždé splnit v podstatě to samé: získat podporu a vyhrát. Nicméně v jednotlivých úsecích příběhu existuje takové množství nuancí, že vám přijde, že pokaždé hrajete jiný příběh.Zaprvé jste pokaždé někdo jiný, jelikož máte na výběr ze tří ras a několika původů a navíc víceméně jde hrát postavu tak, že se chová specificky - třeba jako bezohledný oportunista nebo dobromyslná holka pro všechno. Dále také například Alistaira máte ve skupině vždycky a vždycky vám řekne v kostce to samé - nicméně díky systému bodů sympatií a antipatií je to při jednom hraní váš hodný kamarád a při druhém vám zase vynadá, že byste se nad sebou měli zamyslet. Podobně je tomu u plnění úkolů - kouzelnickou věž musíte od monster vyčistit vždycky, ale jednou to můžete dělat z altruistické motivace pomoci všem a nastolit mír a podruhé zase jako mágy-nenávidějící přisluhovatel templářů. I samotný konec hry má několik variací - sice vždycky musíte porazit démona v podobě draka, ale pokaždé to má pro vás jiný význam, protože to děláte z jiných důvodů a případně u toho zemřou jiné postavy. Zkrátka hra dělá vše proto, abyste měli pocit, že se můžete svobodně rozhodovat a že na vaše rozhodnutí bude někdo nějak reagovat.
Mechanismus bojů je až uklidňující v tom, jak je hezky ovládatelný a statický - ve srovnání se zběsilým mačkáním kláves během sekvence QTE působí pricip zastavení hry a klidného plánování možná trochu zastarale, ale takhle to ten Dragon Age prostě má. Pokud se zrovna nejednalo o nekonečnou procházku trpasličími tunely nebo ještě hůř, rozmazanou dimenzí snů, hra mě nikdy nenudila.
Kdyby tenhle komentář náhodou četl někdo, kdo Dragon Age ještě nehrál nebo jej chce hrát znovu, doporučuji instalaci některých fanouškovských modů, které vám minimálně poslouží k vylepšení líbivosti grafiky a třeba taky umožní přeskočit ty snové sekvence nebo mít pořád po ruce psa.
Asi ani nemusím dodávat, že za neúspěchem a nepřijetím pokračování hry bylo právě selhání na nejsilnějších frontách jedničky: příběh nebyl ani epický ani klasický (mně konkrétně se třeba docela líbil, ale ve srovnání s DA:O to bylo prostě o něčem jiném), iluze rozsáhlosti neexistovala a možnosti volby sice byly, ale byly podány tak, že se nakonec stejně zdály bezvýznamné.
Pro: epický příběh, hloubka světa, zapamatovatelné postavy
Proti: rovnou si instalujte mod skip the fade
Prvýkrát som hru hral tesne po jej vydaní...vtedy ma zaujala, vtiahla do deja a na niekoľko dní ma priviazala na stoličku pred počítač. Prešiel som ju však bez výraznejších emócií. Druhýkrát som si hru nainštaloval tento rok s HD textúrami a všetkými DLCčkami. Táto kompletná verzia hry už hraničila s dokonalosťou. Ohromila ma vizuálnou, hudobnou a dejovou stránkou. Počas hrania mi prinášala pocity radosti, smútku, dojatia prekvapenia, šoku, znechutenia...no jednoducho všetky, ktoré si môže vášnivý RPG hráč priať!
Na začiatku si môžete vybrať hrdinu z dvoch pohlaví - muž, žena, z troch rás - človek, elf, trpaslík a troch povolaní - bojovník, zlodej, mág. Okrem týchto charakteristík si ešte rozdelíte body do rôznych štatistík, ktoré ovplyvňujú vášho hrdinu, vyberiete fyzický vzhľad a hlavne si zvolíte svoj pôvod, ktorý výrazným spôsobom ovplyvní úvodný príbeh hry! Môžete napríklad začínať ako trpaslík najnižšej kasty, ktorý obýva najchudobnejšiu štvrť v Orzammare, ľudský šľachtic na kráľovskom hrade Cousland, ktorý až do súčasnosti žil bezproblémovým a pohodlným spôsobom života alebo elfský mág, ktorého domovom je Vež kruhu mágov, kde sa učí základy mágie pod skúsenými učiteľmi! Všetky tieto rozdielne úvodné dejové línie sa po určitom kritickom vývoji spoja do jednoliateho celku, ktorý už zotrvá až do konca hry. Samozrejme váš pôvod, pohlavie a rozhodnutia budú jemným spôsobom ovplyvňovať konverzácie s NPC postavami, vašimi spoločníkmi ale aj celkový príbeh a vývoj v hre.
Keď už som spomenul príbeh, tak ho trošku rozviniem. Celý príbeh je poprepletaný intrigami, závisťou, neustálym súperením a bojom a nadradenosťou jednej rasy nad druhou, kde na vrchole stoja ľudia, ktorí vládnu väčšine územia a bojujú nielen proti ostatným rasám ale aj sami medzi sebou. Trpaslíci sú považovaní väčšinou iba za dobrých remeselníkov, kováčov a bojovníkov a aj to iba tí, ktorí žijú v podzemí a nepatria do najnižšej kasty a elfovia žijú väčšinou v otroctve pod ľudskou nadvládou alebo v samostatných neveľkých kolóniách po celom Fereldene. Prišiel však čas na to, aby všetky malicherné spory pominuli...rasy sa musia zjednotiť! Svet stojí pred obrovskou hrozbou, ktorá môže znamenať koniec pre všetkých. Je to hrozba Nákazy, ktorá sa ako mor šíri krajinou a pohltí každého, kto nie je dostatočne odolný. V čele každej Nákazy stojí arcidémon - starý zabudnutý boh, ktorý zvolal svojich stúpencov s cieľom ovládnuť svet. Zodpovednosť pri záchrane civilizácie leží hlavne na vašich pleciach!
Počas vašej dobrodružnej a náročnej cesty nebudete cestovať sami. Postupne počas hry sa k vám budú pridávať rôzne postavy. Morrigan, dcéra obávanej Flemeth, krásna čarodejnica z Divočiny, s osobitým čiernym humorom, dokonalými magickými schopnosťami a ešte dokonalejšími krivkami; Alistair, mierne naivný ľudský šľachtic a templár s dobrým srdcom a ironickým zmyslom pre humor; Oghren, sympatický trpasličí berserker, člen kasty bojovníkov so záľubou v pití zlatého moku, perliaci jednu hlášku za druhou; Wynne, staršia liečiteľka z Kruhu mágov so širokým spektrom ochranných a regeneračných kúziel a striktnými morálnymi zásadami; Sten, odmeraný a hrôzu naháňajúci qunarijský velikán, ktorý skvele ovláda obojručné zbrane a ťažkú zbroj; Zevran, assassin patriaci do gildy zabijákov Antivanské vrany, ovládajúci boj s dvomi zbraňami a výrobu rôznych silných jedov a nakoniec pre mňa najmenej výrazná Leliana, žena bard, ktorej doménou je skvelá práca so strelnými zbraňami. Po splnení jedného DLCčka Vám môže do party pribudnúť golem Shale, podľa mňa najlepší tank v hre, ktorý má výrazný počet bodov zdravia, fyzickú a magickú odolnosť a taktiež aj skvelé obranné skilly!
Konverzácie s NPC postavami alebo s vašimi spolubojovníkmi sú kapitola sama o sebe. Sú jednoducho skvelé, nahovorené dokonalým dabingom a mnohým pripomenú časy prvých izometrických RPGčiek. Je na Vás akým smerom sa bude uberať celý rozhovor, niekedy musíte veľmi precízne zvoliť odpovede, aby ste dosiahli požadovanú reakciu okolia. Ak totiž zvolíte neprimerane útočné alebo ironické odpovede, môže sa stať, že sa NPC urazí a odmietne s vami hovoriť alebo na Vás zaútočí. Na druhú stranu hlavne postava zlodeja má výborné presvedčovacie a zastrašovacie schopnosti, ktoré v mnohých chvíľach upokoja vyhrotenú situáciu alebo presvedčia nerozhodnú postavu k cieleným odpovediam. Pri konverzácii so spoločníkmi stačí niekoľko nesprávne zvolených viet a z vášho dobrého priateľa sa stane úhlavný nepriateľ, ktorý už nebude chcieť zostať vo vašej skupine a opustí ju. Naopak ak ich pravidelne vypočujete, podporíte, motivujete alebo utešíte môžu sa z Vás stať priatelia na život a na smrť alebo dokonca milenci. Milenecký pomer som prežil s čarodejnicou Morrigan a bolo to pekné spestrenie celej hry! :-) Ku konverzáciám mám však jednu zásadnú výčitku - hlavný hrdina nerozpráva! Je to mlčanlivý spasiteľ...čo je podľa mňa na škodu, hráč sa s ním nemôže výraznejšie stotožniť a vžiť sa do jeho osobnosti a konania.
Herný interface je prehľadný, nemám k nemu žiadne pripomienky. Obsahuje potrebné info o vašich postavách - meno hrdinu, povolanie, rasu, zdravie, úroveň many alebo výdrže, panel na použitie rýchlych predmetov ala WoWko a po použití rýchlych kláves aj inventár, štatistiky postáv, kniha kúziel a schopností a mapa oblasti a sveta. Po opustení nejakej oblasti a vycestovaní na mapu sveta, je hráčovi k dispozícií tábor skupiny, kde môže konverzovať so spolubojovníkmi, doplniť zásoby alebo si jednoducho iba oddýchnuť od neustáleho putovania a boja.
A bojovania si užijete neúrekom. Veľmi záleží od toho, aké zloženie skupiny si vyberiete. V boji je potom potrebné zvoliť správnu taktiku, inak sa môže ľahko stať, že keď necháte svojich mágov alebo iných fyzicky slabších členov nechránených, tak vám ich nepriatelia zabijú na jednu, dve rany a vy už potom ste pre nich ľahkým orieškom. Našťastie si môžete každý súboj zastaviť, naplánovať taktiku, vydať potrebné príkazy na útok alebo obranu, hru odpauzovať a kochať sa jatkami. Alebo môžete ovládať iba svojho hrdinu a taktické príkazy nastaviť ešte pred bojom v taktickom menu, ktoré využíva rôzne algoritmy na rôzne situácie - napríklad použitie healingu pri menej ako 50% života, útok na najbližšieho nepriateľa, ochrana spojenca v určitej situácii a podobne. Bohužiaľ občas sa mi stávalo, že postavy nereagovali presne tak, ako som im prikázal alebo sa zasekávali o prekážku...nebolo to však časté. Najviac ma na každom boji bavil jeho koniec, pretože ak som z neho vyviazol živý, tak som vždy vyviazol zakrvavený a krv zostávala na tele aj počas rozhovorov...človek si potom pripadal ako totálny psychopat. :-)
Grafika s HD textúrami je úžasne farebná a detailná, každé mesto má trochu odlišný štýl architektúry a atmosféru. Každá hlavná a vedľajšia postava je vlastnou žijúcou osobnosťou a rýchlo si ju dokážete podľa detailov zapamätať. To isté sa dá povedať aj o protivníkoch a monštrách. Grafici na nich odviedli pekný kus práce. Celý tento vizuál je podfarbený skvelou hudbou, ktorej časť vás privíta už v úvodnom menu a pri prvom loadingu. Hudba sa potom mení podľa lokácií a v prítomnosti nepriateľov.
Čo dodať na záver? Hru som dohral za približne 70 hodín čistého času, takže to bola pekná porcia zábavy!
Dragon Age: Origins je druhým najlepším fantasy RPG titulom od Bioware. K absolútnemu hodnoteniu jej však chýbajú malinké detaily! Neohrozeným kráľom od Bioware u mňa zostáva Baldur´s Gate 2!
Pro: audiovizuálna stránka, vykreslenie postáv, slušný príbeh, konverzácie, prehľadný interface
Proti: hlavný hrdina nerozpráva, slabší záverečný boss a niekedy nevyvážená obtiažnosť a zasekávanie sa postáv
Příběh hry je ovšem už ohraný, jako bych to už někde viděl. Některé prémiové úkoly nejsou v češtině, přestože si ji stáhnete, na tyto úkoly se nevztahuje. Chyby v grafice jsou minimální, ale přece jen se nějaké objevily. Nejvíce mi ale vadilo, že přes množství možností výběru odpovědí v dialozích se často nenašla přesně ta, kterou bych si přál, aby hrdina řekl. Většinou jich sice bylo dost a byly různé, ale v některých situacích byly prostě jednosměrné. Tudíž příběh jste si nemohli nijak zvlášť pozměnit dle sebe. To poslední, co mi na hře vadilo, byl quest Únik.
Nic více proti této hře nemám. Je dobrá a stojí za to si ji zahrát.
Pro: Editor postavy, čeština, různé rozšíření, možnost mít ve hře vztah, množství kouzel, graficky vydařené, velké oblasti.
Proti: Hra mohla být delší, některé oblasti až moc dlouhé a nudné, menší bugy.
Pro: hezká grafika, pasáž s vlkodlaky
Proti: špatný rptéčko lepší by to bylo jako střílečka a strategie mi to přijde nedomyšlená
DA:O bohužel není tak revolučním počinem jak Mass Effect, to mu ale neubírá na kvalitě. Přiznám se, že mě hra dlouho odpuzovala vzhledem, ale po určité míře šolíchání s nastavením grafiky se mi podařilo odstranit to nejhorší (na nejnižší detaily a rozlišení;). Co se mi odstranit nepodařilo byly pády hry během bojů. Jiné výhrady nemám, hra mě plně uspokojila v předvedění celé škály nálad - od epické roviny přes intimní (přátelství a romance) až po horor (ticho před bouří ve vesnici Haven, deníček Brančiny milenky). Už méně jsem byl potěšen závěrečnou bitvou o Denerim, ale to bylo i proto, že mi to v každé lokaci alespoň jednou spadlo a hrát to znovu a znovu se mi dost eklovalo.
Je příjemné vidět, že autoři se pokusili o dodání míry znovuhratelnosti pomocí šesti origins postav - a že daný origin pak po návratu do místa původního působení má určité změny oproti jiným originům, byť i jen kosmetické. Rozhodnutí během hlavní dějové linie (komu pomoci) je bohužel také jen kosmetické.
No nic, jdu dohrát zbývajících pět originů a pomocí savů získat i zbytek druhých možností...
EDIT: proč je podle mě DA:O hodna přívlastku duchovní nástupce Baldur's Gate (II).
Nejprve několik slov o BGII. Pravděpodobně nikdo nezpochybní tvrzení, že BG II představuje vrchol izometrických RPG a jednu z nejlepších her všech dob bez ohledu na žánr (možná až na pár zarytých falloutistů). Největší devizou BG II je podle mě naprosto nepřekonané převedení pravidel Advanced Dungeons and Dragons (second edition) do počítačové podoby, spolu se zasazením do settingu Forgotten Realms (plus přesahy do Dragonlance a Planescape). Toto využití pravidel a settingu nebylo prvním ani posledním, ale při pohledu na skupinu Gold Box her, sérii Eye of the Beholder, případně Demon Stone nebo Daggerdale tu BG II a obecně hry na Infinity Engine vycházejí jako jasní vítězové. Nemluvě o tom, že i po dvanácti letech hra vypadá a hraje se skvěle (říká člověk, který hru hrál od jejího vydání a s přestávkami ji hraje dodnes; dojmy nováčka se můžou lišit).
Setting ale není to jediné, čím se BGII může pochlubit. Přineslo i několik inovací, ať už k dobrému či ke zlému - předeším romance se členy party, dále pak možnost získat pro hlavní postavu základnu, skládání artefaktů a také velké množství povolání, kterými hlavní postava může být (a za každé se pak hraje zcela jinak, spolu s vybranými družiníky se schopnosti doplňují). Neměl bych zapomenout ani na relativně velkou přístupnost modderům.
Klady BGII jsou zřejmé, snese s nimi DA:O srovnání? Asi největším problémem dle mého názoru je, že novější hra od stejných tvůrců (Bioware, designérem je v obou případech David Gaider) nepřináší vůbec nic nového. Vlastně počkat, přináší fungl nový svět a nová pravidla, autoři nebyli omezeni licencí a vytvořili si vlastní příběh, vlastní nestvůry a vlastní bojový systém. Lepší? Horší? Jakožto hráč, kterého příliš nezajímají souboje a rád půjde cestou nejmenšího odporu (nepřátel), si v obou případech navolil nejlehčí obtížnost. Možnosti nastavaní obtížnosti je však v obou hrách dostatek na to, aby jimi prošel snad úplně každý s takovou mírou výzev, na jakou se cítí. Chceš to projet rychle? Fajn, žádný friendly fire, nepřátelé netaktizují, ty taky nemusíš. Chceš mít pořádnou výzvu? Každá z postav má vlastní sadu taktik (skriptování chování při boje došlo od dob BG II pěkný kus cesty), můžete používat jedy, inteligentní kombinace kouzel (zmražený nepřítel se dá při dobrém zásahu roztříštit, při kombinaci bouřky a blizzardu se spell might vznikne super účinná bouře století, death hex a smrtící oblak je taky krásná kombinace).
DA:O se daleko více než BGII snaží zavděčit. Snaží se zavděčit hráčům na PC i konzolistům, lidem, co preferují boje i těm, co se raději věnují poznávání spolubojovníků (mohl bych to skoro nazvat socializací), hráčům i hráčkám. Právě zde vidím jádro pudla a důvod, proč mnoho lidí nemůže DA:O přijít na jméno - místo zacílení na určitou skupinu hráčů (je) se zaměřuje i na jiné skupiny a první zmínění to možná podvědomě cítí jako zradu. A možná taky ne.
A teď to nástupnictví. Bioware se pokusilo zopakovat úspěch své (nejlepší?) hry v produktu nové generace. Stejně jako BG II bylo temnější než BG I, snaží se o temnost i DA:O - a to nejen v hlavním příběhu, ale i vizuálním zpracování. BG 1 je málem až romantické vyobrazení středověké fantasy, se spoustou zeleně a poměrně nenáročnými tématy a motivy - ano, je tu sice vrah dětí, posedlí, nějací oživlí kostlivci a brácha, co vás chce zabít, ale pohodička. Tales of the Sword Coast už poněkud přitvrzuje s démony, vlkodlaky, prokletou trpasličí věží s krvavou historií, ale tento přesun v náladě ještě není tak patrný, i když tráva už není tak jasně zelená a stromy tak svěží. BG II se už vytasí s upíry, draky, bazénky s krví, sadistickým padouchem se zálibou v nožích a určitým politikařením a rivalitou gild (nejen zloději vs. upíři, Zahalení čarodějové nejsou o nic lepší) a barevná paleta se posunula k větší stylizaci a dohněda. Beholdeři, mozkožrouti a lichové jsou ve své podstatě velmi děsivými stvořeními, ale hra tyto pocity příliš vyznít nenechá.
DA:O už se s temnou atmosférou nepáře a o barevné paletě se ani mluvit nedá, hnědé je všechno (když jsem hru viděl poprvé v chodu, bylo mi z toho až nevolno, naštěstí se s tím dá pohrát). Nabízí se nám romance (kromě Bioware a Obsidianu to pokud vím nenabízí nikdo) a tentokrát jsou i genderově vyrovnané, oproti dvou ženám a jednomu muži tu máme dvě ženy a dva muže (chlapce, chcete-li;), přičemž jedna z žen i jeden z mužů se nabízí oběma pohlavím hlavní postavy.
Chcete-li, můžete (i když jsem četl, že pouze na PC) hrát DA:O i v izometrickém modu a ne jen z pohledu kamery za zády postav. Ovládáte najednou čtyři postavy místo jedné, můžete se mezi nimi libovolně překlikávat a dokonce jim i měnit výzbroj a výstroj, stejně jako za starých časů. I proto dám DA:O přednost před jakýmkoli RPG typu série The Elder Scrolls, Gothic nebo Diablo. (Ostatně zde se Bioware drží stejné linie a jediným důvodem, proč DA:O nebyl prezentován jako nástupce Neverwinter Nights je podle mě absence multiplayeru).
RPG hry jsou o příběhu, světě, postavách a RPG systému. Alespoň s tím přistupuji ke hraní her na hrdiny já.
Příběh hry je retardovaný. Opravdu. Je zcela pitomý. Celou hru se v zásadě honíte za drakem. Od začátku dokonce víte, že se honíte za drakem. Miluju Bajaju, ale tohle je prostě katastrofa. Nevím, oč se autoři touto hlavní linií pokoušeli, ale výsledkem je především prakticky nulová motivace postupovat hrou dále. Vždyť vás už ani nezajímá, co se bude dít dál - a to je, přátelé, pro RPG hru naprostá katastrofa. Jistě, paralelní linkou je tu zrada regenta, která má nádech intrik, ale i ta je jen s odřenýma ušima nadprůměrná.
Svět, v němž se hra odehrává, je z velké části sprostým obšlehnutím ságy Píseň ledu a ohně. To není nutně na škodu, protože látka je to skutečně zajímavá, takový svět plný politického pletichaření však vyžaduje jisté možnosti v rukou hráče, které vám hra nedá (viz. později).
Různé rasy mají v tomto světě různé postavení. Jednoznačeně nejlépe zpracované je trpasličí město, pravidla trpasličí komunity, jejich kultura, politika a vůbec všechno - to je přivedené takřka k dokonalosti v mezích fantasy žánru. Naproti tomu rasismus vůči elfí komunitě je špatně provedená kopie rasismu ze Zaklínače - elfové ve městech jsou samozřejmě nejnižší sociální skupinou (což znamená, že jsou všichni uklízeči, pomocníci nebo sluhové - nic jiného neumí a chlastají - super, je to jako kdyby studii o romské kultuře psal neonacistický agroskin Venda), na druhé straně jsou kočovní Dálští elfové - praví elfové, chtělo by se říci. Lidé jsou samozřejmě nejdůležitější, všechno na povrchu planety se točí kolem nich, jejich společenství jsou rozhádána a nikdo nemá nikoho rád - to vše je však vyvedeno v prakticky nulové hloubce, tedy zcela impotentně.
V ohledu hlavní postavy si autoři vytyčili skutečně vysoké cíle - každá rasa začíná na jiném místě, začátek se ještě dále upřesňuje podle vaší volby. To funguje zčásti, ale minimálně vyzkoušet si každý začátek stojí za to.
Tvorba hlavní postavy je zcela zbytečná - je super, že můžete definovat velikost brady, ale hlubší nastavení postavy v ohledu atributů ani nezkoušejte. Moje první postava mě být lstivý bojovník ohánějící se obouručním mečem. Nefungovalo to. Bojovník neustále chcípal, dopování lstivosti navíc nemělo žádný smysl, protože její hodnota nad nutnou k maximální hodnotě schopnosti nátlaku (výřečnost postavy) nemá pro nikoho vyjma zloděje žádný smysl (a pravděpodobně ani pro něj ne). Abych to shrnul - autoři vám dávají volbu mezi třemi povoláními, v jejichž vývoji a hraní se prostě musíte řídit cestou, kterou si představovali. Pokud to neuděláte, postava začne v jednom ohledu silně ztrácet, ale v žádném jiném se jí to nevyplatí. Ačkoli by se tedy mohlo zdát, že atributy a skilly tu mají hlubší smysl, není tomu tak - vyjma zmíněného nátlaku a zlodějských schopností jsou všechny skilly vázané k boji a atributy jsou více méně v tomto systému zotročeny rovněž.
V ohledu hraní samotného se vám hra snaží vnutit dojem, že záleží na tom, co si myslíte a co děláte - nezáleží. Šéfovi templářů (lovců čarodějů) jsem vmetl do ksichtu, že jsou odporní vrazi dětí a spolek fašounů, za což mě odměnil dvouřádkovým komentářem a při dalším dialogovém tématu se mnou hovořil jakoby se nechumelilo. Vaše rozhodnutí tedy hrají roli jedině v tom, jak to ohodnotí parťáci, které máte s sebou (někdy a někteří to ohodnotí později v táboře i v případě, že jste je nepřibrali do party pro ten který úkol) a podle toho vám přibudou kladné či záporné body na stupnici oblíbenosti. Zbytečné, protože jejich lásku si můžete beztrestně kupovat různými tretkami, které mají rádi - můžete tedy stokrát jednat naprosto proti přesvědčení postavy, ale dáreček to hravě spraví.
Parťáci jsou klasické šablony co do schopností, jejich osobnosti jsem už také napříč hraním více či méně potkal (Morrigan je extrémně podobná Viconii z Baldur's Gate II, Alistair v romanci připomíná Anomena,...), což však nemusí nutně znamenat, že jsou úplně pitomé. Troufnu si tvrdit, že polovina postav je napsána nadprůměrně.
Nejhorší na hře je způsob plnění hlavních úkolů, který nejlépe asi popíšu schématem: Dobrý den - vyřešíme - rozhodneme - díky a nashle. Prostě přijdete do lokace, kam vás zavede hlavní úkol, daná frakce se vám svěří, co má za problém a jak jim máte pomoci, jinak oni nepomohou vám, následují boje na povrchu, potom boje v podzemí, na jejich konci rozhodnutí, jak vlastně pomůžete. Žádné odchýlení z tohoto pitomého schématu nečekejte.
Dříve či později se tedy dostanete do bojů (které vyplňují minimálně 80% hraní). Ty můžeme pro přehlednost rozdělit na běžné, jaké znáte z jiných Bioware her - prostě si chodíte kobkami či přírodou a čas od času vás napadne nějaký otrapa. Druhá skupina bojů jsou přepadové, přiblížíme si je na příkladu - potulujete se temnou, nudně navrženou kobkou se svým do stínu ukrytým zlodějem a mapujete, co se dá udělat, statisticky vzato se dvakrát setkáte s tím, že se odnikud zjeví nepřátelé, protože jste dupli na spoušť, ale nevšimnou si vás, protože jste ve stínu (proč se teda vůbec objevovali?), pak dojdete na konec lokace, kam z druhého konce mapy nějaká zvláštní kouzelná síla přenese všechny postavy, které nechali v bezpečí, pak dojde k boji, v němž jste obklíčeni. Nemá to logiku, není to zábavné a není to ani ospravedlnitelné. AI jinak vůbec není špatná, ale jakmile se zachováte nějakým i jen trochu nestandardním způsobem, je v koncích - můžete si tedy svobodně vybrat, zda chcete boje frustrující či nudné.
Zbraní a dalšího vybavení je tak akorát. Design vybavení je však věc docela jiná a doufám, že ten, kdo jej má na svědomí, už není v Bioware (či mezi živými) - katastrofa začíná šedivou zbrojí v kombinaci s rudými botami, štítem, jež připomíná okenici s podivnou skvrnou a zdaleka nekončí hořící sekyrou na zádech dobrodruha.
Grafika je průměr, design lokací těžký podprůměr, naopak hudba exceluje. Musím zmínit 'superanimace', které se občas spustí, když postava zabije silného nepřítele či z jiných mnou neodhalených důvodů. Některé vypadají hezky (co na tom, že jsou absolutně nelogické a dějí se v naprosto pitomých chvílích), ale jsou těžce kontrproduktivní s ohledem na to, že během této parádičky je postava plně zranitelná, ale rozkazy přijímá až po jejím provedení. Stejně tak samoúčelné mi přišlo i násilí a krvavost.
Pro: Hudba, částečně svět, některé postavy postavy a frakce
Proti: Design lokací, předmětů a hlavní dějové linky, příběh, zbytek postav a frakcí, naprostá názorová impotence
Příběh, ač je tak nějak koncepčně stejný jako u ostatních Bioware her, mě dostal. Prostě mám rád úniky z reality, rád prožívám něco, co nikdy ve skutečnosti neprožiju. Je to jako se čtením knížek - nebude vás bavit, když se nesžijete s postavami a na každém kroku budete nadávat, že je to kravina. Ale zpět k jádru věci: ve Fereldenu zuří Nákaza. Hráč, jakožto nově rekrutovaný Šedý strážce, vyjíždí s ostatními Strážci a armádami k Ostragaru, kde se má uskutečnit obří boj, jenž má Nákazu zásadně oslabit. Boj sice proběhne, ale na poradě domluvený strategický boční výpad se neuskuteční, protože Loghain Mac Tir, Fereldenský regent, si nejspíš spletl rozkazy a místo "Útok" zařval "Ústup". No a jak to tak bývá, všichni účastníci bitvy pošli...skoro všichni.
Poté se hráč objeví zachráněný prastarou čarodějkou o kus jinde, seznámí se s čarodějkou Morrigan, její dcerou, a jízda může začít. Všichni totiž věří, že Šedí strážci zradili krále Cailana a že Nákaza jistě není tak silná, jak se říká...no, časem třeba poznají, jak se mýlili.
Grafická stránka hry je bezchybná. Přestože jsem nehrál na plné detaily, je to prostě dokonalé. A nejvíce musím vyzvednout plynulé pohyby během boje. Samozřejmě se najdou chvíle, kdy se boj zasekne a paňáci křečovitě použijí nějakou schopnost, ale celkově už to budí nějakou tu věrohodnost. Holt radost pohledět.
Zvuková stránka je na tom stejně jako grafická - dokonalost. Mluvené dialogy, řev během boje, doprovodná hudba...krása. Takhle se dělají hry!
A teď postřehy:
Každý člen party má nějakou minulost...to muselo dát sakra práci! A hlavně to skvěle funguje, protože jakmile si vám členové začnou vylévat srdce, prostě už nejsou jen postavičkou v hlavním táboře.
Questy! Desítky a stovky questů! Splnil jsem téměř všechny a hra se tím ohromě prodloužila. Důležité ale je, že jsem se u toho vůbec nenudil.
Kodex! Naprosto šíleně propracovaný kodex! Historie náboženství, historie ras, popis zvířat, popis legendárních zbraní, úkolové poznámky, historie postav...znova: to muselo dát práce!
Do hry dokáže krásně vtáhnout, jak se jednotliví členové party pošťuchují a strefují se do sebe. "Cos dělal celé ty dny zavřený v kleci?" "Dával jsem vesničanům hádanky a za správnou odpověď jsem je odměnil darem" "Opravdu?!" "Ne" :))
Nutnost přemýšlet. Při nejednom souboji s bossem jsem musel vyzkoušet jiné strategie útoku, protože moje postavy ještě nebyly tak silné, abych to vzal přímo. Také musím pochválit pozastavení času převzaté z Baldur's Gate a možnost "strategického oddálení" pro pohled shora.
Miluju míchání lektvarů. Je tu vyřešeno úplně jednoduše a přestože nedává prostor pro zkoušení vlastních receptů, funguje geniálně...dokonce jsem kupoval i recepty, které mi k ničemu nebyly...a stejně tak je to s pastmi a jedy.
Čím více přátelští jsou vůči hráči členové party, tím větší je šance, že vhodí do placu svůj osobní quest. A to se hodí, protože se zvyšujícím přátelským vztahem rovněž dostávají určitý bonus k základním atributům.
Skvělý nápad s taktikou. U každé postavy lze pomocí podmínek nastavit, jak se bude během boje chovat. Podstatně to pomáhá při těžších bojích, kdy hráč nechce každou vteřinu přepínat mezi všemi bojovníky a kontrolovat, jestli ještě žijí.
Tak, to by stačilo. Rád bych napsal něco, co se mi hrozně moc nelíbilo, ale taková věc tu prostě není. Jedná se jen o drobnosti. Poslední věc, kterou chci pochválit, je úplný závěr. Pocit z toho, když celé dobrodružství skončí a člověk slyší od okolních postav samou chválu a naposledy promlouvá s kumpány, kteří se chystají rozjet se do všech koutů země...tak nějak jsem se dmul pýchou. A textový doslov mě uzemnil. V tomhle "odkazu pro budoucí generace" totiž vyniknou ta závažná rozhodnutí ze hry.
Já mít rád Dragon Age! Přirovnal bych ho k dobrému fantasy čtení. Moc hezká hra. Moje hodnocení bude nejspíš ovlivněno tím pocitovým "čímsi", co jsem si ze hry odnesl, ale...k čertu s tím. A ještě zajímavost - doba hraní: 76h 14min 40sec :)
Pro: Epický příběh, živé postavy, dabing, questy, uvěřitelné bojové pohyby, souboje, kodex!, taktika
Proti: Moc lehký závěrečný souboj, tísnivý a možná trochu zdlouhavý Orzzamar
Když to pak vyšlo a spolužák mi řekl že to hraje a je to celkem fajn, řekl jsem si že to téda zkusím.
Hra má problémy s optimalizací a to i po opatchování. Po delší době hraní se začnou loadingy nechutně protahovat a jelikož jsem to poprvé hrál na PC, na kterém se mi trhal i Gothic II, tak jsem občas čekal na načtení oblasti i 5 minut a loadingů je tam opravdu hodně. Bugů je tam však velmi málo a jinak hra jede naprosto plynule.
Ponurá grafika se mi však velice líbila a i když hra neoplývá žádnými technickými vychytávkami a o pořádné fyzice si může nechat jenom zdát, seděla mi skvěle k podstatě hry.
Hra má však jako každé dílo od Biowarů skvěle sladěný soundtrack, který spolu s level designem a scénářem hry tvoří kulervoucí atmosféru.
RPG hra je to opravdu propracovaná jelikož perků, dovedností, kouzel je tu přehršel a né na vše mi vyšly dovednostní body. Tady si člověk musí vybrat svoji cestu a nesmí plýtvat. Buď budu lučíštník nebo odborník na dva meče. Měl jsem jasno s meči, ale pro někoho to může být problém. I když v této hře se lučíštník moc nevyplatí. Pro mága tu však je vytvořené tolik kouzel, že by je všechny nestihl vyzkoušet ani na třikrát. Také je tu klasické přidávání síly, obratnosti apod. Hezky bodík po bodíku.
No ale co je tady jako u každé hry od Biowarů hlavní je příběh. Hra začíná jako každé řádové RPG. Vyberete si rasu, povolání a nějakou tu minulost. Já si na poprvé vybral člověka zloděje. Hned po prvním kontaktu s civilizací si však každý musí všimnout opět kvalitních dialogů, které vás provází celou hrou. Co však toto RPG odlišuje od ostatních je historie.
Hrajete za Šedého strážce, prastarý řád ochránců před největším nepřítelem jaký kdy křáčel po zemi i pod ní, Splozenci. I když postava nemá jméno a vím o ní prakticky jen toliko co se s ní děje v přítomnosti ve hře, tak nějak sem si připadal něco víc než například ve hře Neverwinter Nights 2. Všechna moje rozhodnutí měla nějakým způsobem dopad na další průběh hry.
Příběh má hlavu a patu, je dospělý, chytne vás za koule(děvčata si synonymum domyslí) a nepustí dokud hru nedohrajete. Alespoň u mně to platilo a trvalo to předlouhých 55 hodin.
Pro: Dialogy, příběh, soundtrack, RPG prvky, atmosféra, šedí strážci.
Proti: Po delší době hraní dlouhé loadingy.
Už na začátku mě zaujala tvorba postavy, která má celkem široké možnosti, ale jen co se týče hlavy a obličeje, tělo vylepšovat nejde. Zvolil jsem si zase po čase ženskou postavu lotrovské městské elfky a začala tak pro mě úvodní část, která mě vtáhla do děje, navíc trvala přes 2 hodiny, takže příště už se těším na jiný začátek s jinou postavou.
Po čase jsem začal potkávat potencionální společníky, které jsem všechny naverboval do své družiny (neměl jsem to srdce je odmítnout, nebo zabít). Všichni společníci se mi hned zalíbili, takže byl problém vybrat jen 3, které jsem bral na výpravy. Nakonec se má sestava ustálila na Alistairovi, Morrigan a Wynne, kteří mi byli nejsympatičtější a v boji se nejvíce osvědčili. Alistair byl můj nejoblíbenější a prožil jsem s ním svůj první románek a následně i sex s mužem, což se mi kupodivu (ve hře) velmi líbilo:). Morrigan mě uchvacovala svými názory, které jsem však často nerespektoval a tak jsem si ji držel jen díky dárkům. Wynne byla milou babičkou, která vždy ráda poradila, navíc uměla zkušeně léčit bolístky. Systém společníků se mi velmi zamlouval, už jen z důvodu, že jich máte tolik na výběr a oni vás můžou po vašich rozhodnutích opustit. Několik úkolů od nich taky stálo za to. Navíc rozhovory s nimi oživují a větví celkový příběh. Plus jejich krátké rozhovory, které vedli mezi sebou přímo ve hře byly tím nejvtipnějším z celého hraní. Takový systém parťáků jsem ještě nikde neviděl a považuji ho za největší pozitivum hry.
Příběh je sice možná výcucem toho nejlepšího z fantasy knih a her, ale mně se velmi líbil a vůbec není béčkový. O vše se postará slušná grafika ve hře, ale hlavně nepřekonalná ingame videa a animace některých rozhovorů, oboje jsou, dovolím si tvrdit, možná nejkrásnější, co jsem zatím ve hrách viděl. Grafická stránka hry je u mě vždy v pozadí, ale v Dragon Age jsem se jednoduše kochal. Hra sice občas připomíná interaktivní film, ale proč ne. Navíc tuny informací v kodexu jsou taky výživné. Svým způsobem je DAO hra, film i kniha v jednom:)
Spokojen jsem byl i s monstry, i když jich je jen 33 druhů, naštěstí má však skoro každý druh několik poddruhů, což už dává pěkné číslo. Nejvíce mě potěšil Svíječ, protože jsem toto slovo použil už před lety, když jsem si myslel, že je to označení nějakého parazita na způsob svalovce, škrkavek apod., stal jsem se pak terčem posměchu, ale od DAO už svíječ existuje, tak jsem zase očištěn :).
Soubojový systém byl pro mě nový a zpočátku jsem zápasil s taktikou, ale časem jsem mu přišel na kloub a nedá se říct, že by mi někdy začínal vadit, nepřátelé se měnili v dostatečných intervalech. I rozlehlost lokací mi přišla přiměřená, když už jsem se začínal nudit, tak přišlo finále s bossem a vzhůru zase jinam na nové místo s novými zážitky.
I úkoly jsou silnou stránkou hry, hlavní, dlouhodobé jsou kapitolou samy pro sebe. Ale i vedlejší, které jsou často v jiných hrách omezeny jen na donesení nějakého předmětu atd. Tak zde jsou různorodější a často dokreslují příběh a formují vaši postavu, např. krádeže v Denerimu, nebo špinavé prácičky byly opravdu zábavné.
Absolutním kladem hry, je možnost vlastního rozhodování o dalším směřování. Některé vlastnosti vaší postavy a pohled NPC na ni jsou dány už vaším původem a pohlavím, ale ve hře je několik bodů, hlavně na konci, které lze řešit "dobrým", "zlým" a někdy i neutrálním způsobem. Ač až na pár vyjímek nemá rozhodnutí fatální vliv na příběh jako je výběr mezi Loghainem a Alistarem, nebo soulož x nesoulož Alistaira a Morrigan, tak jsem však měl párkrát pocit, že rozhoduji o osudu celé rasy elfů, trpaslíků, nebo lidí nejvíce na mě zapůsobila volba trpasličího krále.
Pěkný je i konec, kdy sice máte za sebou několik armád, ale hlavní práci musíte udělat samozřejmě vy.
Dragon Age: Prameny je podle mě velmi dobrá hra, ve které se kloubí to nejlepší za žánru, ač je někdy označována jako hra pro masy, tak si myslím, že v jejím případě to není na škodu, znám hodně masových her bez duše, tato to není. Kdyby alespoň takto z poloviny vypadaly dnešní hry, tak by bylo na světě líp:)
Pro: původ = 6 začátků, příběh, videa, společníci, úkoly, rozhodování
Proti: pár bugů, několik chyb v češtině
Pro: herní doba, zajímavé charaktery, draci v hlavní roli, zajímavé promo hry, různé začátky a konce, závěrečná část hry
Proti: klasické rpg neduhy, nulová mimika, klišé příběh, chyby v grafice, pouze čtyři sloty ve skupině, robotické AI
Dragon Age měl být spirituálním pokračovatelem ságy Baldur's Gate ale snad všechno s čím DAO přišlo mělo, na rozdíl od BG, nějakou stinnou stránku.
Tak např.to nejdůležitější - RPG systém. Ten byl brutálně nevyvážený a např. archer build pro rogua byl strašně slabý - čili hra bez archery modu nebo případně respec modu (který umožnil resetovat všechny skilly a atributy a znovu je rozdělit) byla tím pádem v podstatě nehratelná. Kromě toho některé skilly nefungovaly tak, jak říkal popis, popisy samotné byly strašně vágní a opět to musel řešit mod.
Až komická pak byla rozloha lokací. Na rovinu prostě jsem nevěřil, nechápal, když např.Lothering sahal asi 20m za poslední chalupu a to bylo vše kam můžete dojít. Pak přišel Denerim a já říkám HLAVNÍ MĚSTO KRÁLOVSTVÍ JE JEDNO UPRDĚNÉ NÁMĚSTÍČKO? Jako děláte si ze mě pr**l?! To je něco, na co jsem si nikdy nezvykl - i proto, že jsem se snažil na hru koukat z horního pohledu, který právě připomínal legendární Baldur ovšem o to víc až palčivě poukazoval na absurdní omezenost lokací...smutné
A pak samozřejmě souboje. Chvilku mi trvalo než jsem si zvykl na systém soubojů ala MMORPG, ale proč ne. To bashovat nehodlám – je to jiné než BG, ale to neznamená, že horší, taktické je to také...Ovšem to by ta taktika v soubojích nesměla být skoro vždy stejná a hlavně by soubojů nesmělo být nekonečné množství. Random encountery v Denerimu, kde se na vás asi v 10ti případech vrhala absurdní přesila – tu půlka armády, tu celá guilda assasinů (zde Vran). Má vůbec cenu mluvit o Deep Roads? To byl ten případ, kdy jsem od hry odešel. Vyrubete arénu, vyrubete sídlo gangu, jdete rubat do podzemí, rubete jeden level, druhý level, třetí...ježiš KOLIK JEŠTĚ!!! Jeden boss, rube se dál, za max.10 min. další a zase a zase...nemám slov, uměle natažená délka hry o 10hod.a zábavnost o -75%...
Příběh samotný není nic originálního, ale stejně jako v případě Mass Effectu jsem byl vtažen tou epičností a podáním, kdy na mě dění opravdu působilo, jako že tu "o něco jde". Postavy jako třeba Alistair a Zevran byly perfektně namluvené a opravdu sympatické a různé nuance (např. linie s Alistairem a Loghainem určitě přidávala na hloubce a dramatičnosti).
Ve výsledku jsem po konci hry asi spíš pozitivní pocit, ale je zřejmé, že Dragon Age v mnoha ohledech zklámání – vzhledem k potenciálu a „Pramenům“ studia které ho vytvořilo, až tragické.
Pro: vyprávění epického příběhu, postavy, propracovaný svět, dialogy
Proti: mrňavé minilokace, přehnaně moc rubání, nepříliš originální příběh, nevyvážený a nedotažený RPG systém
• Možnost nastavení AI spolubojovníků v podobě taktiky. Do 25 kolonek lze navolit, za jakých podmínek se kdo bude jak chovat a reagovat. Přesně něco takového mi chybělo u starších kousků jako je právě BG nebo jakékoliv jiné hře založené na pravidlech D&D.
• Ovládání kamery. Oproti NwN 2 (který jede na stejném engine), kde byla celá práce s ovládáním nemožná, tady to mají vychytané. Pohled lze navíc jednoduchým pohybem kolečka myši přepínat z TPS na isometric (nebo-li taktický pohled shora).
• Tlačítko, které zvýrazňuje použitelné/aktivovatelné objekty a to i na mapě. Hodně ulehčí orientaci mezi NPC a ukrytými předměty.
• Vedlejších questů je mnoho. Opravdu mnoho. Na dnešní poměry to platí dvojnásob. Dokonce i jejich náplň nebyla nejhorší, ale motivaci k jejich plnění nebo vůbec nadšení, pro jejich vyhledávání značně kazí další aspekty (viz níže).
• Přítomnost toolsetu, který mi byl náhradou za neohrabanou tvorbu obličeje přímo ve hře. Když si člověk pohraje, vytvoří třeba něco takového (počítačový Geralt nebyl úmslem).
• Videa. Teď nemyslím in-game cut-scény s hráčovou postavou v čele.
• Porovnávání zbraní inventáře a možnost při nákupu přepínat mezi porovnávacími postavami potěší.
• Závěr hry je ovlivnitelný, zejména co se jednotlivých postav týče. A ne vždy je úplně jasné, kam se které rozhodnutí odebere.
∙ Interface. BioWare tohle nikdy moc nešlo. Na mě stále moc robustní, zmatený inventář, všude extra porce rozlézající se krve, chybí nějaké kontextové menu nabídek, integrace jede přes WoW-like lištu... Ovšem v porovnání s již zmiňovaným, o 2 roky mladším NwN 2 velký pokrok.
∙ Obchodníci z počátku nabídnou širokou škálu věcí, bohužel tyhle poměry neplatí o konečné fázi hry, kde se předměty od začátku takřka nemění.
∙ Dabing (co se technického zpracování týče) na profesionální úrovni, jak by taky ne. Ovšem můj hrdina mlčí a snaží se odpovědi kompenzovat jakýmisi grimasy a prapodivnými pohyby. Nehledě na to, že mnoho dabérů šlo během průchodu zaslechnout vícekrát. A někdy ani hlas neodpovídal vygenerovanému obličeji. Strci mají někdy hlasy statných chlapíků atp.
∙ Hudbení doprovod neruší, ale ani nijak nezaujme (klasické orchestrálky).
∙ Zvuky také dobré, ale minimálně polovinu z nich zkopírovali z NwN 2.
∙ Animace postav a mimiky nic moc. Sice v poměru k jiným hrám slušné, ale BioWare má v tomhle na víc.
∙ In-game editor obličeje má hranice posuvníků omezené, ale pro mnohé asi zbytečnost. Já musel šáhnout to toolsetu. Přece jen 90% cut-scén míří právě na hráčův výtvor v úvodu.
∙ Samotné obličeje NPC nejsou vůbec špatné, ale vesměs se neustále opakují. Jen barva a délka vlasů/vousů se mění. Žádné jméno mi k ničímu ksichtu nepřirostlo. Vyjma členů družiny, ale tím svůj repertoár grafici zabalili.
∙ Ale ani s tím jsem nebyl tak úplně spokojený, takže jsem opět sáhnul po mém oblíbeném moddingu a některé členy party, které jsem brával nejčastěji trochu vylepšil (Morrigan a Leliana zde a Sten zde).
∙ Kostýmy málo variabilní. S tím si mohli grafici také víc vyhrát. Navíc z Morrigan jsem měl v horách husí kůži, tak jsem ji trochu oblékl (zde).
∙ V helmách vypadali společníci v houfu stejně a v detailu na obličej hodně blbě, vyřešil to mód (zde)
∙ Textury mi přišly zbytečně malé (512x512), taktéž pořešil texture pack (1024x1024, zde).
∙ Když mám na výběr (a to většinou u RPG mám), tak hraji sólo, o čemž tady nemůže být řeč. A protože mě specializace některých postav nevyhovovaly, byl jsem aspoň rád za mód, který mi změnu zaměření společníků umožnil (zde).
◦ Hru jsem musel na sílu rozehrát napodruhé. A víc jak polovinu průchodu pak i na sílu hrál... Tahle hra pro mě postrádá herní motivaci snad ve všech ohledech. Hybridním RPG počínaje. Postupně:
◦ Vybírat si ze 3 ras (kde je třeba trpaslík obratnější, než člověk) a 3 povolání na úkor alternativních začátků hodně naštve. Už to začíná smrdět zjednodušením.
◦ Vývoj postavy. O ničem. Každá postava má linku dovedností, kterou s každým levelem postupně odblokuje. Navolených dovedností je ve finále do počtu prstů, které se neustále obnovují. A je jich opravdu tak málo, že o nějaké taktice není možná řeč. A to zabije počáteční nadšení ze soubojů okamžitě.
◦ Souboje se tak stávají rutinou. Tak nehorázně mě hlodalo množství opakujících se nepřátel, že jsem hru asi v první čtvrtině přepnul na nejlehčí obtížnost, jen aby se délka na chlup stejné eliminace zredukovala na nejkratší možnou dobu. Prostě jsem jen sledoval čáru životů u ikonek postav (portréty mimochodem během hry nelze měnit) a občas kliknul na nějaké to obnovitelné kouzlo či lektvar, který mě ihned vyléčil - trapas. Typický hack'n'slash. V závěrečné fázi hry už je množství dovedností větší ale taková míra znechucení už ani nedovolí nahodit zpět těžkou obtížnost a zkusit nějakou tu ,,taktiku". Méně soubojů, více mírových řešení. Ani jedno není.
◦ Dialogy. Jdou poslední dobou u BioWare do kytek. Neuvěřitelné množství textu, opravdu šílená (zajímalo by mě, kdo z hráčů pročítal celý kodex) kvanta a na úkor kvality. Co se týče ovlivňování skrze dialogy... Jako lotr jsem dokázal ukecat kde koho, ale tak či tak, v 90% se vybraná možnost ve výsledku sjednotila, tzn. bylo celkem jedno, na co jsem klikal (vyjma závěru - od sněmu a dál). Dialogy jsem většinou projížděl s prstem na Esc. Nuda.
◦ Možná někdo bude namítat, že volba dialogu ovlivní reakce a vliv společníků. Jenže to můžu záhy napravit darováním plyšáčka z prastarých ruin, nebo jiných serepetiček, kterých mají obchodníci plné krámy. A k čemu je vlastně takový vliv na společníky dobrý? Zvýší se jim jedna schopnost a půjde je sbalit. A v některých situacích budou méně otravní.
◦ Průzkum oblastí - další nuda. Nebylo nic, opravdu nic, co by mě donutilo k těm bednám a mrtvolám přijít a kliknout na ně. Za celou hru jsem vyměnil 2x (!) zbraně své hlavní postavy. Když opomenu tu materiální část průzkumu, ani design jednotlivých lokací mě nedokázal uchvátit. Když pak jednotlivé lokace autoři natáhnou, jak se dá a nacpou tam zásadně jenom agresivní příšery, řešení bylo jen jedno - speedrunning.
◦ Cut-scény (nepočítám ty dialogové) nezajímavé. A to jim to v Mass Effect tak šlo.
◦ Drobné nesmysly, které by šlo bez povšimnutí tolerovat, ale bohužel jsem o ně zakopával víc než často (templář drhne podlahu od krvavé stopy, ovšem poblíž ležící mrtvoly, ze kterých to valí ho nějak nevzrušují; Branka/hráč dokázal rozbít obrovskou kovadlinu máchnutím kladívka; obsah textu na kamenných deskách hráč jednoduše sejme a vloží do inventáře; vlkodlak oslovuje 2 kumpány jako ,,sestry a bratry", načež v míru zmizí, že nechtějí bojovat, ale za rohem už čeká další smečka, atd.)
◦ Proč na zádech všichni nosili 50 kilové mačety a když jsem dal své postavě dýku, tak tasil meč?! V kombinaci s výraznými linkami a líčením některých NPC mám podezření, že si v BioWare oblíbili anime. A bohužel se mi nepodařilo najít žádnou modifikaci, která by zbraně aspoň na polovinu zmenšila.
◦ Nevím proč, ale když se to točilo kolem Šedých Strážců, měl jsem pocit, jako by vypadli Zaklínačům z Kaer Morhen z oka (pevnost, obleky, pozice a náplň práce povolání).
◦ Proč se hra jmenuje sakra Dragon Age? A jo, dračí věk, to má znít asi stylově (potkal jsem za celou hru 2 draky). Když teda draky, tak pořádně a šáhnu raději po Divinity II: Ego Draconis a jeho datadisku.
◦ Proč, proč ,,duchovní nástupce Baldur's Gate"?! Takovým duchovním nástupcem je mnohem víc několikrát zmiňovaný NwN 2. Tady jsem nenašel spojitost. Tady kromě jediné. Reklama, reklama, reklama. Kdyby vražené prachy investovali to lepšího vychytání herních mechanismů... Takhle můžu jenom doufat, že získané peníze poslouží k tvorbě lepších kousků (Dragon Age 2 či Mass Effect 3). EDIT: Tak jsem se v případě pokračování hodně naivně spletl.
Statistiky: Lotr (duelista, vrah, hraničář) - 26 lvl, preferovaní společníci: Morrigan, Leliana, Shale; zabití společníci: Wynne; okolo 38 hodin herního času.
Pro: Úprava AI společníků v podobě taktiky
Proti: Hybridní RPG prvky | Zabitý průzkum | Stereotypní souboje | Uměle natažené některé questy | Nudné dialogy
Jako výhody bych viděl:
Příběh: Příběh společně se side-questy pár desítek hodin zabere a to nemluvím o nespočtu stáhnutelných rozšíření. Takže se nemusíte bát že to druhý den po probdělé noci dohrajete. Mimo to, příběh je velmi flexibilní a v širokém měřítku si ho můžete přizpůsobit dle vlastních rozhodnutí a kupodivu vše dobře funguje. Všechny rozhodnutí a počínání se později mohou odrazit v chování jiných postav a nebo samotného odvíjení příběhu. Mnohdy člověka tolik zajímá co by se stalo při zvolení jiné možnosti, že si prostě hru po dohrání musí spustit znovu.
Společníci: Dragon age nabízí velké množství společníků vaší družiny, které můžene/nemusíte přibrat. Každý má jiný charakter a je jen na vás kdo vám sympatický bude a kdo ne. Naskriptováni jsou pouze 2 postavy. Mnoho dalších je jen na vás, jestli se vzhledem k vašemu počínání v příběhu seznámíte, jestli ho zabijete, nebo se ani neuvidíte. Vše záleží na hráčově rozhodování v příběhu. Můžete jim do podrobna nastavit taktiku boje a s každým, koho do skupiny přiberete, se vám odemkne velké množství dialogů popřípadě side-questů, které vám postupně odhalují detailní charakter bojovníka. Mnohokrát se i stává, že členové družiny reagují na sebe na vzájem a různě se popichují, což znatelně oživuje atmosféru. A když jim špatně zabrnkáte na nervy, je tu i velké riziko že vás opustí nebo přímo zradí a pokusí zabít.
Na druhou stranu má hra i neduhy: Například takřka u každé výpravy se musíte prokousávat přes hordy nepřátel a stále dokola je stejným způsobem likvidovat. Když jste v budově, tak naprosto v každé jednotlivé místnosti na vás trpělivě čeká přesně stanovená dávka nepřátel což vede k stereotypu a zbytečnému prodlužování. Průchody jeskyněmi nejsou o ničem jiném, než že se ztratíte v nekonečné spleti stejně vypadajících chodeb a v jednom kuse se na vás ze stropu spoští další a další stovky obřích pavouků.
Přílišné množství věcí je další problém. Na každém kroku narazíte na bednu se stále opakujícími se věcmi které nepotřebujete a z inventáže se vám náhle stane skladiště všeho možného.
Pro: grafika, příběh, postavy, rozlehlost
Proti: občas zdlouhavé
Geniální, šablonu máme, co dál? Zúčastníte se všech zlomových situací nového věku, navštívíte dávno zapovězená místa a nakoupíte spoustu dárků, protože bez nich vám sem tam někdo z kamarádů může vrazit dýku do zad nebo si odejde za lepším živobytím. Tyto přátelské tváře jsem už popsal a řeknu vám, že jejich ignorováním o nic nepřijdete. Je tu sice systém "odměn" za dobře zvolené odpovědi (kupříkladu - A: "Jsem si jist, že budeš dobrý král", B: "Přestaň fňukat, kreténe", C: "Musím jít", přičemž za A získáte +1, za B -1 a za C nic), ale pak stačí ukořistit bílou kapybaru a už si holka stahuje kalhotky. Všechny charaktery jsou ve stylu Kaidana z ME1 - absolutně nezajímavé.
V porovnání s mnou nedávno dohraným Zaklínačem je Dragon Age: Origins zoufale neoriginální mainstreamovou fantasy s regulátorem v zadku, aby náhodou nepřekročila hranice korektnosti (tudíž rasismus, drogy a nevázaný sex jako s Geraltem tu nenajdete) a přinesla dvě povedené bitevní cutscény, PG-13 erotiku a hektolitry krve, protože ta projde ve hrách všude bez šrámů.
Souboje jsou povedené, kouzel a schopností je dostatek, vylepšování postav za pomocí spousty nablýskané zbroje je vítané po tom bordelu v Mass Effectu a obchodování to samé. Jisté překonání Bioware stínu vidím ve vedlejších questech, které obohacují příběh a hlavně jsou zábavné. A je to na dlouho, což je taky potěšující.
Zní to v mém podání opravdu zle, ale nikdy jsem se výrazně nenudil, když si odmyslím to znásilňování klasických fantasy (je tu Pán Prstenů, Barbar Conan a další), dá se s Dragon Age strávit týdny slušně propařených večerů. Jen z toho nedělat další z mnoha RPG milníků nového staletí. To bych vraždil.
Pro: grafika
Proti: velmi žalostný příběh, nekonečné dungeony a v neposlední řadě souboják.
O to více mě překvapila že k dispozici byla solidní herní příručka která se dnes už prakticky u her jako součást nevidí, jednoznačně příjemné plus ke hře. Dále stažitelný obsah navíc také další důvod proč být hrdým majitelem originálky.
Kampaň zaměřené na násilí a sexuální motivy pro Evropu je ve finále značně podivná, hra není nijak sexuálně pobuřující a násilí taky není samoúčelné. Tímto krokem si teda zahrají pouze dospělejší hráči.
Jinak ke hře strávil jsem u ní něco okolo 65 hodin, snažil jsem se dokončit všechny subquesty, bohužel ne všechny jsem objevil. Rozehrál jsem všech 6 začátku a jsem tímto krokem nadšen, každý start je jiný přináší odlišné příběhy a postavy i prostředí, jsou k dispozici rozlišné úkoly a celkově to ovlní průběh hry jak se k vám ostatní budou během příběhu chovat. Už samotná délka jednoho začátku může trvat okolo 2 hodin a to je již ve finále 12 hodin, délka kterou nemají zdaleka jiné AAA hry.
Bioware razí jako jedni z mála princip her kdy je pro vývoj příběhu i hry důležitá komunikace a spolupráce s členy vaší družiny. To je značně vizionářská myšlenka a doufám že se jí časem inspirují další vývojaři jelikož systém jednoho hrdiny který spasí svět je už poněkud vyčpělí.
Samotná hratelnost a příběh je skvělý, spousta možností na kterou stranu se přiklonit, rozdílné vztahy s členy vaší party kdy to může dojít až tak daleko že ji musíte zabít, prostě kvalita na kterou jsme od Bioware zvyklí. Svět je zde celkem pochmurný, kamkoliv hrdina vyrazí setkává se s nenávistí, zradou, sobectvím a je zde i motiv rasismu vůči elfům. Ale tento svět přeci jen není od Sapkowského kde je to převedeno do detailu. Přesto tato hra má hodně společného s Zaklínačem, pokud bych vynechal jiné hry ze stáje Bioware dá se jako alternativa nabídnout pouze Zaklínač. Žádné jiné RPG není podobné v tomto žánru ať se již jedná o Risen, Oblivion nebo třeba Two Worlds.
Rozhodně hra stojí za investici, a určitě se vyplatí se jí věnovat do hloubky, někdy jsou totiž i začátky skvělé hry těžké něž se jí hráč dostane pod kůži. Stojí za to!
Pro: Povedené postavy, příběh, originální nápady, zajímavý svět a výborná hratelnost
Proti: Některé informace před vydáním hry značně mystifikovali
Jednoho dne jsem však s hrůzou shledal že se zásoby mých her rapidně ztenčily a při prohlížení regálů s hrami mi DA:O za notně sníženou cenu padla do oka. Fakt, že hra byla i s českými titulky znatelně napomohl tomu že hra zanedlouho zdobila mou polici nad počítačem, určenou ke skladování pokořených titulů. O tom však někdy jindy, jelikož recenze zpravidla píši o tom co tomuto předcházelo, čili o hraní samotně hry. Hned po spuštění mě mile překvapil editor postavy, který sice obsahuje většina "tříáčkových" RPG ale detaily jako tetování či tvar a barva vousů vždy mile překvapí (ačkoliv volba hlasu pro hrdinu který podstatnou část hry mlčí, (ani si nepamatuji že by někdy promluvil) přijde poněkud zbytečná).
Neméně potěší i fakt, že pro různě kombinace rasy a povolání začíná příběh jinak. Možnostmi editoru a intrem (snad největším Fantasy klišé) však výčet kladů hry teprve začíná. V souvislosti s hrou jsem měl hned několik vážných obav. Dosti podstatný problém některých RPG a většiny MMO RPG je značný stereotyp. Ten však spolehlivě rozbila pestrost úkolů, disign úrovní a rozličné charaktery postav (zejména těch ve vaší skupině) Pocit neokoukanosti a do jisté míry i originality většinou vyprchá rychleji než těkavé palivo ale o to více potěší skutečnost, že téměř celou hru bude co objevovat a nad čím se zamýšlet. Dynamika a náplň qestů i přes striktní liearitu přitáhne k jejich plnění jak relativní "zelenáče" v oblasti RPG, tak i kované herní veterány a celá hra graduje po zhruba 50-ti hodinách, ačkoli pro každého hráče je délka hry díky všudypřítomným vedlejším úkolům subjektivní.
Tím jsem myslím shrnul o DA:O vše potřebné. Ale pro jistotu jen telegraficky: Grafika i na slabších sestavách dostačující, ozvučení je též na slušné úrovni, dialogy dospělé (ve většině prípadů), členové skupiny (které jsem dosud zmínil pouze letmo) takřka jako živí, prostředí kouzelné a bossové (kteří by se dali napočítat na prstech jedné ruky) jsou spolu s nepřáteli vytvořeni dost kreativně na to abyste na ně jen tak nezapomněli, ale zároveň s takovým citem pro že nepůsobí lacině. Pro hráče RPG jde o povinnost a pro ostatní zejména o titul který svou kvalitou po všech stránkách převyšuje sumu za kterou je možně ho zakoupit
Pro: Příběh, postavy ,cena, lokace, rozličně charaktery/rasy
Proti: Proti: Zrovna mě nic kloudného nenapadá a nedá se předpokládat že v nejbližší době napadne, nemám zapotřebí hledat nedostatky v podobně kvalitních titulech.
Tak, ako ma Bioware pri Neverwinter Nights sklamali (teraz hovorím o jednotke, dvojku som zatiaľ nehral, kamarát túto hru stále obhajuje s tým, že bola zmýšľaná len ako "prídavok" k editoru podľa D&D pravidiel, čo podľa mňa nie je ospravedlnenie za priemerný príbeh a nedobrý gameplay), tak ma s touto hrou, ktorú vydali temer 10 rokov od BG, nečakane príjemne prekvapili. O jej vývoji som nevedel až do druhej polovice roku 2008. Hru som odinštaloval ani nie pred mesiacom (po dohraní doteraz posledného DLC Darkspawn Chronicles).
Rozmýšľam, ako to povedať, ale budem drzý: čo Vám tu všetkým na tejto hre vadí? Veď je perfektná! Konečne sa Bioware rozhýbali k niečomu, čo sa skutočne dá označiť ako duchovný nástupca Baldur´s Gate série. Veď už bolo na čase.
Spôsob interakcie s okolím mi prišiel ako vylepšený systém z Baldur´s Gate, kedy niektoré maličkosti boli vylepšené V BG sa mi často stávalo, že som na niečo klikol a ona to hra zaregistrovala ako dvojklik, takže som daný predmet okamžite pustil späť do inventára, alebo sa stalo niečo obdobné. Neviem, či to bolo spôsobené enginom alebo niečím iným. Taktiež nakupovanie sa zjednodušilo (a to už v BG II bol vylepšený systém z BG I) inak to sú asi jediné chybičky BGII a uvedomujem si, že v tomto prípade je to už len šťuchanie do dokonalosti :) .
Dialógy už nie sú tak rozsiahle (ale to je podľa mňa dané väčším výkonom dnešných PC, kedy nie väčšina vecí sa musí udiať cez text a grafika už nemusí len naznačovať), ale o nič menej chudobné na možnosti.
Mnohým asi nevoňal odklon od klasických D&D pravidiel. Ale ani pravidlá, s ktorými prišli Bioware nie sú až tak odlišné od tých Dungeono-Dragonovských. Kto sa v nich vyzná, rozhodne sa v tejto hre nestratí, mnoho vecí z nich ostalo. Autori sa priklonili k systému "dobýjania" kúziel ako z MMORPG, čo nie je krok zlým smerom. Áno, sú tu chyby keď sa naučíte ľadové kúzla, viace-menej máte vyhraté, ale Bioware určite dá na hlasy gaming komunity, a prípadné nedostatky ich vlasntého systému v budúcich hrách série vyladí, tak ako to spravili s Mass Effectom 2.
Príbeh - Milujem postmodernu. Preto sa mi v tejto hre páčily všetky tie morálne nejednoznačné rozhodnutia, vyváľanie v bahne všetkých rás (tí klasicki dobrí neboli až tak dobrí a tí zlí neboli až tak zlí), väčšia brutálnosť a tak daľejaj keď mám pocit, že aj keď to autori nejako extra nepriznali, tú postmodernu do hry napchali až potom, čo vyšiel Zaklínač, :) prišla mi tam ako niečo, čo nie je až tak organicky spojené s tamojším svetom .
K postavám a k ich psychologizácií nemám čo vytknúť, ani príbehu, ktorý ma na konci nečakane prekvapil :) to všetko, čo vám autori dali ovplyvniť počas hry a najmä na konci, tou hádkou pred Loghainom, to, že ste si ho k môjmu šoku mohli nabrať do party a spraviť tak z najväčšieho hmatateľného nepriateľa parťáka ma dostala. Pri mojom zakončení hry mi aj slzička vypadla :) Z Questu s Pani lesa a vlkodlakmi by sa dal pokojne spraviť celovečerný fantasy film, taký bol skvelý, a páčili sa mi aj záverečné titulky - s veľmi LOTRoidným feelingom :) aj záverečná pieseň This is War. Je to rovnako prepracovaný svet ako ten z Baldur´s Gate.
Grafika - áno, na dnešnú dobu to nie je žiadna špička, ale na to, že ju vyvíjali tak dlho a ešte k tomu na vylepšenom engine z Neverwinter Nights, nemôžem povedať inak než - nádhera. Dúfam len, že ak ho plánujú použiť aj do dvojky, nahradia všetky tie low-res textúry textúrami s vysokým rozlíšením - to je jediné, čo by som mu vytkol. Keby som chcel grafické orgie, zahrám si Modern Warfare a nie Dragon Age. RPG-čka nikdy neboli o najnovšej grafike a táto nie je škaredá.
Hudba - veľmi pekná :) mne osobne sa najviac páčili piesne "Elves At The Mercy Of Men", "Lelianna's Song" a "I Am The One"
Vlastne všeobecne som sa v celom Dragon Age cítil ako v dospelšej, úspešne do 3D kabátiku prevedenej formy Baldur´s Gate a bolo to v hre cítiť na každom kroku od maličkostí cez hudbu až po jednotlivé questy - odkaz na Licha Kangaxxa z BG, ktorý sa pre mňa stal archetypom pre "worthy advisory" - nepriateľa, pred ktorým sa máte stále na pozore- sa tu vyskytuje v duchovi s menom naopak - GaxxKang, ktorého stretnete kdesi v Denerime, taktiež ste museli zbierať akési časti meča kdesi v podzemí, čo mi pripomenulo práve zháňanie častí Kangaxxovho tela.
Dĺžka hry je na dnešné časy neuveriteľná - 90 hodín mne, čo som sa snažil plniť všetky vedľajšie questy, po dohraní hlavnej dejovej línie ukazovalo čas 111 hodín a 13 minút.
Obtiažnosť - vo verzii 1.0 bola riadne hustá, ale aj toto mi len pripomenulo Baldur´s Gate zabiť Paragona Branku som mal riadny problém, niečo cez pol hodiny až 45 minút s neustálym loadovaním, a škaredo som pri tom nadával :)
To, čo vytknem je DLC - celkovo som sa s týmto sytémom nejako nevžil, vždy som ho považoval za výtvor Bethesdy Softworks (keď sa nám nechce urobiť klasický datadisk, lebo je to veľa práce, urobíme viacero menších príbehov= menej práce) a po dohraní hry aj s Prisoner of The Stone, Warden´s Keep a Return to Ostagar sa mi povrdilo, čom som si o týchto DLC myslel - že sú to kúsky pôvodnej hry, ktoré z nej boli umelo odstránené a hráč si musel za ne zvlášť platiť. O ostatných DLC si to nemyslím, ale o týchto áno. Nepáči sa mi, že aj po zaplatení hry si musíte do nej ešte čosi dokupovať - jasné, chápem, je to systém boja proti pirátstvu, ale aj tak sa mi to nepáči.
A ako pozitívum - oceňujem, že sa Bioware rozhodli k tejto hre vydať klasický datadisk, a nielen čiastočné DLC.
Aj cez niektoré chyby, ktoré hra má, je to konenče (!) podarený pokus od Bioware urobiť hru, ktorá sa snaží vyrovnať, ak už nie predčiť, Baldurs Gate.
Dôstojný nástupca Baldur´s Gate - 87 percent.
Pro: atmosféra, príbeh, jeho podanie, obťiažnosť, datadisk
Proti: chybičky v súbojovom systéme, DLC
Celkově mám po dohrání dobrý pocit. Asi znovu DAO hrát nebudu (příliš dlouhé a příliš málo času), ale to jedno dohrání bylo super.
Článek od autora Nameless Modu pro Deux Ex, který krásně vystihuje proč je vlastně Dragon Age neskutečný achievement.
Pro: skvěle napsané postavy a dialogy s nimi, propracovanost světa, design questů
Proti: generičnost všeho (ale alespoň to bylo zpracované do detailů!), příliš mnoho filler soubojů, takže ty důležité neměly takový dopad
Na hru jsem se docela těšil po proklamované duchovní návaznosti na Baldurs Gate, což se nakonec ukázalo jako lehce diskutabilní... nicméně termín "duchovní nástupce" dává poměrně široké možnosti interpretace, takže těžko argumentovat, zda něco takovým je, nebo nikoliv.
To, čím si mě hra získala - a čím u mě osobně překonala Baldurs Gate (a všechny ostatní hry s výjimkou Star Wars: Knights of the Old Republic) - jsou postavy. Ať už je to lehce naivní král Cailan, tajemný a dle mého názoru ne vyloženě záporný Teyrn Loghain, intrikánská královna Anora, charismatický Duncan či jakákoliv jiná pro děj významná osoba, jejich úmysly, motivy, činy...vše mi přijde skvělé, promyšlené, výborně zkoncipované.
Kapitolou samou pro sebe jsou ale vaši nejbližší spojenci. Od dob Star Wars: Knights of the Old Republic mi na mých spolubojovnících tolik nezáleželo resp. nebyli mi tak autenticky nesympatičtí. Byl jsem fascinován Morrigan a její "zdeformovanou" etikou, nadšen a svým způsobem okouzlen Alistairovou osobností celkově, mračil jsem se nad Stenovou odměřeností... prostě a jednoduše: Bravo, Bravo, Bravo.
A teď - po možná přehnaném nadšení předchozích odstavců:-) - trošku kritičtěji. Soubojový systém, který pochopitelně tvoří jeden ze stěžejních prvků hry, mě neoslovil. Nelze říct, že by mě vyloženě nebavil, jenom mě prostě nenadchnul - bral jsem souboje trošku jako nutné zlo. Celý mi přijde dost nedotažený - jakmile máte v družině mága se schopnostmi ledové magie, jste za vodou. Do doby, než jsem se naučil mága vhodně využívat, byl každý souboj velice převelice tuhou záležitostí. Žádná z postav (často včetně té mojí, hlavní) neposlouchala moje rozkazy tak jak bych si přál, nedařilo se mi...prostě hrůza. Pak nastoupil spell Cone of Cold - a bylo po problémech... mrazil jsem a mrazil a mrazil a obtížnost soubojů klesla o šedesát procent... najednou nic nebylo problém. Samozřejmě všude se vždy najde spell, který je ultimátní a vyloženě lepší než všechny ostatní, ale v tomto případě mi vliv na hratelnost přijde velmi za hranicí přijatelnosti... Obávám se, že celkově vysoká obtížnost hry je důsledkem velmi špatného začlenění magie. Bez mágů si člověk prostě neškrtne.
V průběhu hraní mě zamrzelo několik (v podstatě dvě) nesrovnalostí v příběhu, které jsou ale takovými malými muškami, které většině hráčů nejspíše zcela uniknou.
V dnešní době inklinace k akčnosti a spíše dynamickému pojetí (tedy toho, co mi zcela nesedlo v případě Mass Effect, kde to ale vynahrazovala vysoká filmovost) u vysokorozpočtových her jsem ale neskonale rád, že se objeví hra jako tato. Jistě, má svoje chyby a zdaleka není dokonalá, ale důležité je, že se v ní setkáváme s opravdovým a nefalšovaným Role Playing elementem - a o tom přece RPG má být.
Pro: výborné postavy, působivá hudba, skvělý dabing, bezchybná úvodní část příběhu
Proti: (dle mého názoru nedotažený) soubojový systém, několik menších nesrovnalostí v příběhu
Zatimco BG rozdrtilo ocelovou pesti veskery muj osobni zivot i potreby kultivovanou hratelnosti, Dragon Age se pokousi o to same nanejvys primitivnim zpusobem - cool efekty pro blbecky a akcnimi elementy, ktere by snad i Diablo mohlo zavidet. V uvodu hry jsem neveril vlastnim ocim. Chtelo se mi nad tim paskvilem plakat, trochu i zvracet.
Tradicne jsem si chtel vypiplat svoji oblibenou paladinku (lawfull good zenske ve full plate me rajcuji:). Bojovnik, mag, rogue. Ehm, kde je zbytek? Errr. Nikde, zda se. Tvorbou charakteru jsem stravil deset minut, z toho devet piplanim vzhledu, behem ktereho mate moznost nastavit si mnozstvi spiny v usich a pocet chlupu na prirozeni s toleranci peti (velice dulezite v RPG, dekuji za to). Mohl byt na vyber i druh spodniho pradla, nebot pohled na qunarijskeho obra Stena ve stripterskych slipech je pro bohy a rehtal jsem se tomu nahlas dlouhe minuty. No dobra.
V nastolenem trendu bohuzel bylo pokracovano i dale. Prvni hodiny hry se vam v parte stridaji postavy jak na kolotoci (pozdeji se nastesti tenhle cool akcni uvod srovna). Postavy se regeneruji jako ultraexped troll dual pro. Pokud vam nekoho z party prece jen rozmasiruji na kasi a ten zemre, po boji vyskoci cile na nohy s polovinou zdravi a v profilu si postezuje ikonkou "Vykaslavam krev." nebo neco takoveho. Au. Namazete bolistku mastickou za dvacet stribrnych a kamarad je zas jak rybicka. Survival jak remen, musim uznat!
Skutecny pruser pak vezi v samotnem vyvoji postav. Magove maji manu (regeneruje se stejne rychle jako zdravi, bez obav), kouzla coby skilly. Konec nudnemu shaneni kouzel do knihy kouzel a vyspavani pred bitvou. Cool. Vzhledem k omezeni party na ctyri cleny a silnemu tihnuti hry k bojum je rogue na nejvetsi obtiznost naprosto k nicemu. Pasti a jedy se nauci kdokoliv jiny, krast je zbytecne (i pres tvrdohlave odmitani odmen od NPC jsem mel zlata mraky). No a paceni zamku jeden schopny mec navic nenahradi... V BG jsem mel particku, kde byl kazdy na svem miste a mel sve uplatneni (paladin, bojovnik, hranicar, klerik/druid, zlodej, mag). Bylo to rozmanite a zabavne. V Dragon Age jsem skoncil na 3x bojovnik (stit, stit, obouruc.) a mag, ktery boostuje bojovniky. Ach jo.
Dragon Age ma ovsem i svetle stranky (ostatne BioWare ani neumeji udelat vylozene spatne RPG). Pribeh i pres velmi rozpacity uvod a totalne pruhledne charaktery se casem zmatori a najede alespon do neurazejicich koleji. Dialogy jsou vice nez slusne, obcas jsem se dokonce i zasmal. NkD pode mnou si stezuje na souboje, ze jej neuspokojuji. S tim nemuzu souhlasit. Navzdory mensi variabilite, nez jsou stari veterani zvykli, jsou boje zpracovane kvalitne. Pouze se kvuli misty podivne kamere ovladaji hure, nez tomu bylo v poctive zpracovanem 2D...
Neni uplna nouze ani o uspokoujici heroicke momentky. Pohled na Alestaira a Catherine, kterak hrdinne priskoci k houhu zombii a svymi stity je zatlaci zpet, aby zachranili umirajiciho Stena, je fantasticky. To jsou chvile, kdy ke mne Dragon Age promlouva reci, ktere moje fantazie rozumi, a po kterych hladovi. Mrzi me, ze v BioWare prave tohle zaprodali za par lacinych cetek, filmecku a cool fatalit (dramaticky najezd kamery na umirajiciho trolla, na ktereho postavicka vyskoci a zasadi mu krvavy smrtici uder...). :(
Pro: slusne vedeny pribeh, grafika, zvuky, hudba, souboje
Proti: kapku moc cool prezentace, otresny zacatek hry, zmrzaceni vyvoje postav, kamera
Dlouhe premysleni...... souboje. Ano jsou to souboje co mi vadi. Neni to ani realtime, ani tahovka ani nic mezi. Souboje jsou pro me neskutecne nudne, neprehledne, stejné.
Souboje vzpadaji takto: Zacatek boje, zapauzovani, rozdeleni utoku - zde to stejne nakonec dopada na "oznac vsechny moje" a utocte na nejsilnejsiho nepritele, odpauzovani, zoufala snaha vyznat se v tom, kdo tluce efektivne, kdo ne, kdo lelkuje, divne... po chvili zapauzovani, kontrola pajdulaku, popiti lahvicek apod.. repete az do konce souboje. Strategie planovani utoku ala tahovy system nelze, protoze nelze v tom boji odlisit jednotlive tahy a tak caste pauzovani spise vede k neefektivite. Teda mozna, asi, nevim.. nejdo to fakt ohlidat. Litaj tam cisilka, ale pri bitce >10 pajdulaku to nejde stihat, vsechny ty "missed","critical" apod. Proste se nedostavuje ten efekt "ted jsem mu to tim mecem napalil az cumel", kterej byva u tohoto typu her cukratkem pro hrace.
Pak prijde postup na dalsi level a rozdeleni dovednostnich bodu a ja najednou zjistil, ze nevim do ceho to vrazit. Je tady snaha o "vyvazeni" a to az tak velka, ze skoro vsechny vlastnosti vypadaj, ze jsou k nicemu.
Skoda, moc jsem se na tu hru tesil. Odehral jsem dva dny (cca 10% hry) a rekl jsem si dost. Postrkoval me pribeh, ale s kazdym dalsim soubojem jsem trpel vic a vic az jsem to odinstaloval.
Mozna je chyba jen ve me. Uplne citim, jak tuhle hru delal nekdo s nadsenim a zapalem. Mozna tam mel i tahove souboje, ktere by tam IMHO sedli jak p.del na hrnec. A pak prisel nekdo a rekl: ty souboje nemuzou byt na tahy, to dnesni hraci odsoudi a tak vzniklo to co vzniklo. Pro me skoda.
Pro: Pribeh, grafika, atmosfera, ingame filmecky, hudba
Proti: Souboje meli byt podle me tahove, lepe/jednoduseji podane vlastnosti pro pridelovani bodu
Jak jinak navázat na první úspěch než RPG z fantasy světa? I když se vás všichni snaží přesvědčit, že nejde o kopii LOTRa, že je to hrozně mature (lidi sou oškliví na elfy, lidi sou oškliví na magy, sex ve spodním prádle) a dark (zabíjim děti a krev, kozy, ale bez bradavek) tak to prostě moc originální není nebo už sem jen hrál moc fantasy RPGéček.
Gejzíry krve mi nevadili a nápad s animací brutální likvidace oponenta vítám, jen škoda, že nebyla moc dobře rozpohybovaná a natočení kamery taky nebylo vždycky nejšťastnější.
Souboje jsou/byly(muselo se dokonce patchovat) skoro až „oldschool“ obtížné, nejde do nich tedy jen vlítnou a rubat. Je proto potřeba dění neustále zastavovat, rozdělovat příkazy, aktivovat speciální útoky (nudné) a hlavně, popíjet lektvary.
Systém pro vývoj postavy je pro hru dostačující. Válečník cpe body do síly a výdrže, mág do magie a síly vůle. Kam je cpe zloděj nevim, protože obě NPC s tímto povoláním byly značně nepříjemné, takže jsem jejich služeb nevyužil.
Parta dobrodruhů je řádně ukecaná, ale některé její členy už jste možná někde viděli. I přesto s nima sranda je. Němý hlavní hrdina by měl dovolit spoustu možností jak vést rozhovory, když se s ním/ní teda nemusel níkdo dabovat, ale většina odpovědí je jen pro chuť a dovede vás ke stejnému cíli.
Nejvíc se povedla hlavní nápad v podobě origins. Tady jsou opravdu vidět slibované volby a jejich důsledky, když pak v průběhu celé hry potkáváte něco co vám připomíná jak jste chovali na jejím začátku. Pro někoho to bude asi hlavní důvod k dalšímu hraní, hezky zjistit jak do světa zapadnou i ty ostatní.
Hlavní příběho linie má svoje kvality, ale zajímalo by mě co se stalo s vedlějšími questy. Ty se většinou skládají jen z hledání X věcí nebo zabití někoho, protože je zlý.
Vychází z toho tedy hra, pro kterou by už se klidně dalo zavést označení BiowareRPG, takový ten druh co dělá od KOTORu, to dobře odvedený řemeslo, bez nějáké přidané hodnoty. Je fajn, že existuje firma, která dokáže jednou za rok vydat RPGéčko, co se dobře hraje.
Zmíněná recenze slibovala všechno možné o nezměrných volbách a jejich nedozírných důsledcích, což se (opět) ukázalo jako totální snůška keců. V zásadě se jedná o klasickou BioWare šablonu úvod + několik částí hratelných v libovolném pořadí + závěr. K tomu klasicky prokecávání spolubojovníků, atd. atd. Kdo hrál KotOR, ten ví.
Co se týče ovlivňování rozhovorů a důsledků z toho vyplývajících, tak se nepamatuju, že by cokoliv co jsem řekl, mělo na cokoliv dalšího vliv dál, jak do konce rozhovoru. Stejně tak žádnou velkou věc nemůžete opravdu rozhodnout - v takových momentech se buď budou věci odehrávat navzdory vašemu nesouhlasu, nebo tento nesouhlas nelze v takových chvílích ani vyjádřit. Ale aby vám to snad nebylo líto, tak vám hra v jednom kuse předhazuje rozhodování o věcech, po kterých vám v zásadě jako postavě nic není a které má rozhodovat někdo jiný.
Když pominu BioWare šablonu a dialogy, zbyde mi v zásadě Baldurs Gate bez příšerného AD&D systému, který je tu nahrazen něčím, co podstatně lépe funguje, i když by možná potřebovalo ještě trochu vyladit. Lokace mají vždy nějaký svůj význam a řada questů se odehrává při náhodných setkáních během cestování, která se snad s výjimkou trpasličího obchodníka vůbec neopakují.
Mimika postav za moc nestojí a při některých scénách se těm pokřiveným xichtům musí člověk smát. Dabing je až na pár výjimek kvalitní, ale hlavní postava při rozhovorech opět mlčí.
Příběh jako takový za moc nestojí a i různé vedlejší příběhové linky mě bůhvíjak nenadchly, i když v zásadě jsou často originální a to samé se dá říct o questech. Asi jedinou vyloženě nadstandardní část tvoří pobyt ve snovém světě během čistek ve věži mágů. Obzvlášť kosení nepřátel pomocí golema bylo velmi uspokojivé a dost mi připomínalo hraní za Kabuta z Giants, akorát že tady to byla na rozdíl od Kabuta zábava.
Hra má jistý stupeň návykovosti, jinak bych si s ní nedával 15hodinová dostaveníčka. Za největší motivaci považuju odhalování příběhů společníků, jejichž osudy nejsou až tak extrémní, jak tomu bývá u BioWare her zvykem a o to víc jsem si je oblíbil. O to víc mě mrzí, že mi na konci moje milovaná Morrigan utekla :( Při dobrodruhování vedou mezi sebou "na pozadí" různé rozhovory, které je taky radost poslouchat.
Dragon Age sice není nijak revoluční RPG, ale přijde mi přece jen o chlup lepší, než Risen a tudíž pro mě asi RPG roku 2009. A taky je to asi nejlepší RPG od BioWare od vydání KotORu. Jen škoda té přehnané snahy zavděčit se mainstreamu - ať už jde o krvavé cákance všude možně, snahu působit sexy (proč máme všici slipy jak nějaká banda striptérů?), zpěv té zrzavé nány (který pravda by bylo škoda nevidět), nebo o další podobné scény.
Pro: společníci, některé originální questy a nápady, dobře využitá náhodná setkání
Proti: omezené možnosti v rámci rozhovorů, slabá až směšná mimika, absurdní nároky na procesor, bez patche po pár hodinách nechutně obtížné, některé dungeony by mohly být kratší, dlouhé loadingy
Pro: Skvělý svět, příběh, společníci, a vlastně vše co vás napadne :)
Proti: Některé části hry jsou nudné a pouze o boji, nemálo nikdy neopravených bugů