Nejlépe hodnocené komentáře

Naprosto neprávem sestřelená hra. Ano, je to budget a je to místy graficky zastaralé (Rambo, víc než jako Rambo, vypadá jako Lorelai Gilmorová po botoxu), ale často hra vypadá dost pěkně a hlavně, proč je sakra on-rail střílečce vytýkáno, že je to on-rail střílečka?

Hráč se po vzoru filmů podívá do třech rozdílných lokalit - do amerického městečka Hope, zpátky do Vietnamu a nakonec do Afghanistánu. Kromě klasického střílení nabíhajících panáků jsou tu i "stealth" pasáže, které se skládají z přesného odstřelování lukem a QTE. Samotné vyprávění příběhu za pomocí rychlých animací je zkratkovité a vlastně ani moc nestojí za řeč - kdo ale filmy zná, ztratit se nemůže. Hratelnost jako taková je ale fajnová. Přestřelky jsou intenzivní, pocit ze střelby parádní a hra už na 2. obtížnost ze 4 přináší velmi slušnou výzvu, která zejména ze začátku občas přeroste i v nějaký ten frustrující moment. Jakmile to ale hráč chytí do ruky, kosení rákosníků, arabů a nějakých těch koblihožroutů jde jedna báseň.

A komu by nestačila cca 3hodinová kampaň, může si hru o nějakou tu hodinku prodloužit hraním Baker Team DLC, které poskytuje 3 další mise, které jsou prequelem celého příběhu a svou délkou se vyrovnají cca jedné kapitole z původní kampaně. Po dohrání si až člověk posteskne, že není žádná nová 'Nam hra.

Abych to shrnul. Rambo: The Video Game rozhodně není žádné veledílo a hra v době vydání byla vzhledem k obsahu nechutně předražená. Ale v současnosti, kdy se ve slevách dá sehnat za cca euro, není absolutně nad čím váhat. Pokud hráč ví, do čeho jde, nemůže být řeč o zklamání. Ideální akční jednohubka na vyplnění volného času.

Miluju hru Vietcong, vážně moc... eergh... jo. Dobře. Tak jinak. Men of Valor jsme s Fritolem hráli prakticky ve stejnou dobu a zatímco on má na hru o něco kritičtější názor, já se na u MoV celkem bavil, byť mi celý zážitek znepříjemňovala celá řada špatných designérských rozhodnutí. Fritol hru jako takovou shrnul dobře a možná lépe, než bych kdy dokázal já sám. Osobně s ním prakticky ve všem souhlasím a proto bych jeho komentář jen drobně doplnil a zaměřil se na některé specifické body, které mi pily krev nejvíce a kvůli kterým chtě nechtě musím udělat takto nízké hodnocení.

Už od prvního pohledu je na tom rukopis tvůrců původního MoH vidět. Graficky to vypadá, když nebudu počítat hodně prkenné animace, na svou dobu dobře. První polovina hry je takové klidnější pohodové postříleníčko, které tu a tam něčím naštve, ale převládají vesměs kladné pocity. V druhé polovině hry se to ale zvrhne v brutální řežbu s desítkami, možná stovkami vojáků. Už na střední obtížnost začne být hra pekelně tuhá a často i velice neférová, jelikož AI je úplně jedno, jestli je či není mezi ní a hráčem husté listoví. Po hráči jsou vyžadovány pekelně rychlé reakce a systém hry funguje na tom principu, že čím je nepřítel k hráči blíž, tím je přesnější a udává vyšší dmg. V závěru se často už tak titěrné mapy smrsknou na úzké koridory, kde jediná chyba znamená smrt.

Tenhle fakt by nakonec ani tak nevadil, protože na podobném pokus/omyl systému stavělo mnoho klasických akčních her - Chaser například. Zásadní problém vidím v tom, že tvůrci ze hry vyškrtli quicksave, díky čemuž je hra mnohonásobně těžší, než by ve výsledku musela. Ve hře se sice vyskytují tu a tam nějaké checkpointy, ale jejich umístění je velice nevyvážené a s blížícím se koncem jakoby tvůrci uměle navyšovali obtížnost právě jejich sporadickým rozmístěním.

A jelikož je Vietcong jedna z mých nejoblíbenějších FPS a rovněž se odehrává ve Vietnamu, nelze se vyhnout srovnávání. Men of Valor je oproti Vietcongu opravdu primitivní arkádová střílečka, která sice nepostrádá atmosféru, ale takový ten hlubší zážitek ji chybí. Působí možná o něco áčkovějším dojmem, ale ve všem ostatním zaostává. Zatímco ve Vietcongu se hráč mohl těšit z mnoha různých detailů a měl pocit jisté komplexnosti vyprávění - počínaje vlastním pokojem na Nui Peku, přes dobře napsané dialogy a charaktery postav, konče komplexními dlouhými a logicky vystavěnými misemi, kde se nemuselo nutně v jednom kuse střílet. Tohle všechno MoV nemá a omezuje se jen čistě na tupé střílení hloupě nabíhajících panáků, kde nějaká logika pohybu nepřátel nehraje roli. Mapy jsou maličké (za což pravděpodobně může nedostačující výkon tehdejších konzolí), a nepřátelé jednoduše vybíhají ve vysokých počtech z textur džungle. Nelogicky, pevně naskriptovaně, ze všech směrů a to i tak, že často a nečekaně vpadnou hráči do zad (a často se i spawnují hráči vyloženě před očima). A ono by to ani tak nevadilo, kdyby nemusel být hráč tak přehnaně opatrný a bát se každého pitomého skrytého nepřítele. Pro někoho je takový způsob hraní možná výzva, ale hra rozhodně není férová a i když se hráč naučí pozice nepřátel nazpaměť, často stejně záleží jen a pouze na štěstí.

Abych to tedy shrnul. Men of Valor mohla být velmi dobrá oddychová válečná akce, kdyby ji tvůrci nezkazili množstvím nedodělků, divnými design decisions a špatně nastavenou obtížností. Za mě tedy čistý průměr.